BataStory.net

2017 -

Fenomen_bata v Blave.jpg

Odpusťte, tato stránka se právě aktualizuje…

Obrana Tomáše Bati

Bota_605t.jpg

Získali jsme zajímavou studii Ing Josefa Mayzlíka Obrana Tomáše Bati, která bere v potaz často zmiňovanou tabulku srovnávající úspěchy firmy dosažené ještě za života Tomáše Bati a po jeho smrti. Ta vyšla poprvé v knize Miroslava Ivanova, později pak ve Sborníku konference o Janu Baťovi v příspěvku prof. Milana Zeleného.

Sám Ing Josef Mayzlík pracoval u Bati ve Zlíně v letech 1936 – 1938 přímo v oddělení statistiky, jímž procházelo každý týden více než dva tisíce výkazů, zaujalo ho proto už na první pohled, že srovnávaná data nejsou zcela správná. A hlavně pak, že nevhodně zvoleny jsou i “časové mantinely“ obou údobí.

Rozsáhlou a nesmírně pečlivě koncipovanou studii nejdete po částech v této rubrice Milníky nebo přímo zde

Z čtenářského dopisu:

V únoru jste upozornili na román S Baťou v džungli od Markéty Pilátové. Do knížky jsem se začetl a po chvíli si všiml, že v textu je cosi rušivého. Pak jsem na to přišel – jsou to baťováci. S tímto označením vystupují na stránkách románu lidé z firmy Baťa. Proč na mne to slovo působí tak divně, nepatřičně, rušivě?
Tomáš Baťa zaměstnával už v roce 1932 v Evropě, Americe, Asii a Africe na 31 000 lidí a ti se sami označovali jako baťovci. Po Tomášově smrti, za jeho nástupců Jana Antonína Bati, Dominika Čipery a Hugo Vavrečky zaměstnanců dále přibývalo a v roce 1938 jich bylo po celém světě již 65 000. A třeba v době znárodnění v roce 1945 se jich jenom na území Československa napočítalo skoro šedesát tisíc a dalších několik desítek tisíc jich bylo v cizině. Ta statistika je důležitá. Vidíme, že šlo o desetitisíce lidí – ti všichni byli baťovci a vyslovovali to slovo se sebevědomím. Baťovec, to něco znamenalo.

Pilatova_mensi.jpg

Uplynuly roky a beletristka napíše “baťováci”. Nejspíš to ukazuje, že nezná prostředí, ve kterém se pohybovali její hrdinové. Anebo je to jinak, autorka se nezabývá nějakými detaily a říká si, že píše román a má přece volnost v užívání slov a slovíček. Pak by to také znamenalo, že přijde jiný beletrista a bude si také hrát se slovy: namísto husité napíše – husáci, místo lidovci tu budou lidováci atp. Možná se nám touto cestou podstatně změní slovník (a pak se skoro nedomluvíme).
V případě baťováků je ale dobré znát ještě jednu souvislost. I za první republiky se někdy dalo zaslechnout slovo baťováci – to označení ale patřilo úplně jinam, do slovníku radikální komunistické levice. Pro Gottwaldovy komunisty měli být baťováci součástí revolučního proletariátu. Proti kapitalismu u Bati měli bojovat tak jako vítkováci, škodováci… A pod tím názvem také vydávali komunisté v letech 1930-1936 svůj list “Baťovák, časopis revolučních Baťováků”.
Není třeba zdůrazňovat, že lidé tehdy uměli přesně rozlišovat, zda vyslovit slovo “baťovec”, anebo “baťovák”.
Dnes je holt jiná doba, a tak v románu S Baťou v džugli se objeví třeba i výraz “baťovácký”: Baťovácký chlap Vavrečka je ovšem hodně bizarní označení navýsost vzdělaného brilantního diplomata, literáta a klíčové osobnosti Baťových závodů (a také dědečka Václava Havla). A tak vlastně zvítězil konečně Klement Gottwald se svými baťováky nad tím zpropadeným Baťou aspoň na stránkách tohoto románu.

Baťovci bojovali i v HongKongu

Znak HongKongu.jpg

Už dlouho před vypuknutím války působil v Hongkongu zlínský koncern Baťa, který tu měl od r. 1936 hlavni sklad obuvi a pět prodejen. Vedoucími byli Ladislav Břežný a Jaroslav Krofta, jenž zde také založil vlastenecký Český kroužek.

Mnichovská dohoda a zřízení Protektorátu Čechy a Morava roku 1939 roztrpčilo hongkongské Čechy a dvanáct z nich nabídlo tehdy ještě britské vládě ostrova své služby. Sedm jich bylo zařazeno do Hong Kong Volunteer Defence Corps, pět k protiletecké obraně, strážím apod. Všichni pak byli podrobeni i příslušnému výcviku, zatímco peněžními dary podporovali i československý odboj.

Den po Pearl Harbouru 8. prosince 1941, napadli Hongkong Japonci celými třemi divizemi a měli tak proti jen asi 14 000 obráncům velkou přesilu. Jako první Čech padl v bojích třiadvacetiletý baťovec Alois Pospíšil. Druhý – Jaroslav Krofta unikl jisté smrti.

Díky jeho vnučce paní Kořenové-Kroftové přineseme o dalších osudech jeho i celé rodiny brzy větší článek.

Baťovská města – kniha knih o satelitech Zlína

TovMestaBatKonc2.jpg

Obsáhlá kniha s baťovskou tématikou se objevila na pultech obchodů.

Přes pět let strávili autoři Martin Jemelka a Ondřej Ševeček nad více než záslužnou a nesmírně zopovědnou publikací “Tovární města Baťova koncernu” shromažďující na skoro tisíci stranách podrobná data, ale i plány, rozpočty a historii všech evropských Baťových měst.

(Vydala Academia)

Osobnosti

TGBata foto Zdenek Nemec MAFRA.jpg

Thomas George Bata III. a Zlín

Thomas George Baťa III. je po Tomáši Baťovi zakladateli, jenž byl jeho dědečkem, a po svém otci Tomáši Baťovi mladším – Tomíkovi – skutečně třetím v úspěšné generaci Tomášů Baťů. Jako Tomíkův syn se narodil 13. února 1948 v Curychu, ale dětství prožil v Londýně, kam Tomík po válce na čas přesunul centrálu. Bakalářský titul získal na univerzitě v Torontu, následně pokračoval na Harvardu, kde získal titul MBA._
Znak HongKongu.jpg

Baťovci bojovali i v Hongkongu

O tom, že Baťovci bojovali za druhé světové války na mnoha místech zeměkoule jsme se už přesvědčili. Že tomu tak bylo ale i v Hongkongu, zůstávalo po léta skryto. Nyní to napravujeme.

Dokumenty

Baťa dnes

Baťovský Slavín

Klub ABŠ

Baťovskou stopou

BataStory.net, © 2005-2011 Pavel Hajný