BataStory.net

Na světě je (bohužel ne česká) známka s portrétem Tomáše Bati

Trnitá cesta za zdánlivě tak samozřejmým uznáním započala již v roce 1995, kdy zlínský Klub absolventů Baťovy školy práce navrhl tehdejšímu Ministerstvu hospodářství zařazení známky s portrétem do edičního plánu na rok 1996, ke 120. výročí narození. Bohužel, už tehdy bezúspěšně. Druhý pokus uskutečnil Klub ABŠ spolu s Nadací Tomáše Bati ke 125. výročí v roce 2003. Tehdy už mezitím vzniklé Ministerstvo informatiky zařadilo tento požadavek do výběrového řízení na rok 2006, tedy na rok 130. výročí. Tím však také spíš omezená než dobrá vůle českých úřadů skončila. Návrh nakonec opět neprošel.

Proces vydání takové známky má samozřejmě svůj pevný řád a nejdůležitějším je výběr osobností, jež by měly být v každém roce připomenuty. Řád také připomíná, že výběr provádí komise složená z umělců a znalců umění zvučných jmen, historiků a odborníků na známkovou tvorbu, sledující jediný cíl. Vybrat jen ty nejvýznamnější osobnosti s kulatým jubileem. Je skoro k nepochopení, že ani přes takto intelektuálně jistě nesporně kvalifikované síto Tomáš Baťa za celých dvacet let dosud neprošel.
Odůvodnění? – Na české známce si zaslouží být jen skutečně významná česká osobnost. Takto opravdu zněla, a ne jednou, oficiální odpověď úředníků.

Takové rozhodnutí instituce, jež jediná má kompetenci k vydávání českých známek, zní pro zlínský region a v něm dodnes více než živé jméno Baťa téměř pohrdavě. Zejména pak, když se naopak zcela reálně uvažuje o vydání známek významným sportovcům.
Nic proti tomu: avšak není osobnost Tomáše Bati, jež ovlivnila celé generace našich lidí, a předvádí náš stát v tom nejlepším světle dnes už po více než sto let celému světu, při nejmenším rovnocenná jakkoliv významným ale přece jen krátkodobým sportovním výkonům?

Ne pro české úřady, v nichž jakoby dosud, snad díky v nich dodýchávající padesátileté komunistické ideologii, představovalo jméno Baťa stále ještě synonymum nežádoucího úspěchu. Ani přes intervenci hejtmana Zlínského kraje, četnou korespondenci a podpůrná stanoviska dalších institucí a osobností se rozhodnutí nepodařilo zvrátit. O pocitu křivdy a odstrčení regionu netřeba pochybovat.

A odkud tedy že přišlo zadostiučinění? – Bohužel a skoro symptomaticky – z ciziny. Nabídla se k tomu – a právě v den symbolický pro všechny baťovce – německá pošta ASD. Tím dnem slaveným dávno před komunistickým režimem tradičně u Baťů jako skutečný svátek práce, byl 1. máj. A od toho dne se také práce na známce nezastavila.

Známka graficky zpracovanou a vytištěnou v pražské Poštovní tiskárně cenin tak vyšla alespoň jako německá nebo chcete-li evropská. Kombinovaný aršík známek s podobiznou Tomáše Bati a obrázkem jeho továrny společně s „obálkou prvního dne“ (FDC) s další kresbou Tomáše Bati nemá proto uvedenou hodnotu v korunách, ale v eurech. A kdoví, zda právě v tom nehledat velikost osobnosti Tomáše Bati: pro úředníky českých ministerstev zanedbatelnou, ne-li dokonce zapomenutou, pro Evropu stále živou a nepřehlédnutelnou. Tomáš Baťa, jenž neměl byrokracii rozhodně v lásce, by měl určitě radost.

(Známky je možné zakoupit v Nadaci Tomáše Bati) ve Zlíně.)

^{Významnou část článku tvoří citace z vyjádření ředitele Nadace Tomáše Bati ing Pavla Veleva}