BataStory.net

KAREL ASTER dnes

Narodil se roku 1920 v Šumperku na Moravě, ale už když mu byly dva roky odstěhovala se rodina do Mělníka, kde pak vyrostl a chodil do školy, až do čtvrté třídy reálného gymnasia. Po něm studoval ještě rok angličtinu na Anglickém ústavu v Praze. A na podzim roku 1935 uspěl při zkouškách a byl přijat do Zlína.

Po přijetí do Baťovy školy práce byl nejdříve v táboře vychovatele Linharta a později pak v táboře p. Horáka, kde byl jediným Čechem na světnici říšských a sudetských Němců. To byla dobrá praxe pro zlepšení v němčině.

(Tábor se říkalo skupině Mladých mužů na internátě, většinou na patře, svěřené jednomu z vychovatelů. Pozn PH)

V té době večer chodil do obuvnického kursu. V továrně začal v obuvnické škole a naučil se rádlovat podpatky a pak byl přeložen do dílny pod mistra Kojana.

Příští rok si pak zažádal a jako večerní student byl přijat do Obchodní školy. Tak přešel do tábora pana Františka Kapavíka. Ten ho jmenoval vedoucím světnice, kde byli mimo českých chlapců hned dva Egypťané, dva Indové a jeden Angličan. Sotva co jiného mu mohlo ještě lépe pomoci ve zvládnutí jazyka, jenž ho pak provázel po celý život.

V táboře p. Kapavika pak zůstal až do konce roku 1937, kdy byl založen Tomášov a Karel do něj byl přijat. Tam byl na světnici s K. Baumanem, E. Budischovským, Zavrtálkem a Guetlerem a první úkol, který dostal od vedoucího celého Tomášova, pana Huba, bylo navrhnout pro tu instituci vlastní štít a odznak.

Tomu odpovídalo ostatně i jeho momentální pracovní zařazení. Když dílna mistra Kojana měnila výrobu, požádal o místo v reklamním oddělení. (Přijímal ho ještě F. Pokorný, jenž se stal později tajemníkem Jana A. Bati .) Při práci na znaku Tomášova začal s hesly “Budujeme” a “Jsme průkopníci – náš je svět” a s pomocí umělců v reklamním oddělení, kde teď pracoval, návrhy připravil. Musel je pak přednést ke schváleni na sobotní firemní konferenci, které předsedal Jan A. Baťa, Dominik Čipera a ostatní vedoucí firmy.

Jeho návrh byl schválen a tak vzniknul odznak Tomášovců a jejich štít, jenž ještě dodnes visí nad hlavním vchodem jejich někdejší budovy.

Na novém místě v reklamním oddělení se začal zaučovat nejdříve ve stočkárně, pak pracoval na tiskacím stroji Adressograph Multigraph, na němž tiskl pro prodejny reklamní dopisy. Později byl jmenován archivářem reklamního odděleni a také dostal za úkol být ve styku se zahraničními reklamními malíři v Rakousku, Německu a Anglii.

Stejně jako většina Mladých mužů využíval mnoha způsobů, jak využít volného času, jenž jim poskytoval Zlín. Jeho hlavním sportovním zájmem byl stolní tenis. Vyhrál celkem tři mistrovství internátu BŠP a byl i členem reprezentačního družstva SK Baťa Zlín, kde tenkrát působili Šebesťák, Pazdírek, Kočenda, Řehák, Vašíček a Mojžíš. S Mojžíšem byli jediní Mladí muži v teamu.

Z kultury patřila k jeho zájmům především četba. Už na radu svého vychovatele, Františka Kapavíka se stal členem Evropského literárního klubu a ještě v táboře s ním často až do noci debatoval o obsahu knih, které si objednal. Aby si udržel a zlepšil znalost angličtiny odebíral i anglické noviny, většinou nedělní Daily News.
Práce v reklamním a výstavním oddělení mu umožnila splnit další zájem – o cestování. Dostal se tak do Vídně, Milána i do Berlína, do Holandska a Anglie. S Tomášovci pak na dovolenou i do Jugoslávie.

Jeho osud pak změnil především rok 1937, kdy byl z reklamního přeložen do nově zřízeného výstavního oddělení k Dr.Ing. Josefu Černovskému, a to rovnou jako jeho sekretář a účetní celého oddělení. Nejdůležitějším projektem nového oddělení byla tenkrát příprava Baťových exponátů na Světovou výstavu v San Francisku v Kalifornii a v New Yorku, jež se měla konat v roce 1939.

Už to, samo o sobě, byl nesmírně náročný úkol, ten se však stal ještě odpovědnějším a složitějším, když došlo po Mnichovu k záboru části našich území a Němci, kteří samozřejmě nepřáli připravované samostatné československé účasti na Světové výstavě, později zabavili při jeho přepravě vlakem konstrukci celého československého pavilonu.

Ve video interview, které zde uvedeme, líčí Karel Aster dramatické momenty, jež následovaly poté, co vláda svěřila v této situaci osud naší účasti do rukou jediné firmy, jež byla schopna v tak šibeničním termínu navrhnout, vyrobit, dopravit a v USA postavit pro stále ještě vzdorující národ pavilon nový – do rukou firmy Baťa.

Byl to právě Aster, kdo vyslán do Velké Británie, pomohl najít a vyjednat užití plánů na revoluční technologii, jež jediná mohla obejít německý zákaz: pavilon ze dřeva.

Jeho pobyt v Tomášově tak skončil odjezdem do USA, kde od února roku 1939 pracovali s Dr. Černovským na Československém pavilonu nejprve v San Francisku a následně pak v New Yorku.

Protože doma mezitím došlo k německé okupaci, byl pak po skončení práce na výstavě v New Yorku povolán Johnem Hozou do Belcampu, kde probíhala výstavba Baťovy továrny.

Tam pracoval nejdříve jako účetní a později jako vedoucí dopravního oddělení a měl na starosti vyclení a distribuci tisíce strojů které byly vyexpedovány ze Zlína do USA pro eventuální továrny v USA, Kanadě a jednotky v jižní Americe a na Filipínách.
V únoru roku 1941 byl pak vyslán s malou skupinou pod vedením jeho přítele Ludvíka Gerbece založit továrnu a prodejny na Filipíny. Tam pracoval až do začátku války jako nákupčí a obchodvedoucí.

O tom, co následovalo poté, co vypukla válka, i o jeho pozdějších neuvěřitelných osudech na Filipinách, v Japonsku a v USA vypráví další část jeho vzpomínek, které připravujeme. Už dnes se ale můžete podívat na vyprávění dcery jednoho ze spolubojovníků Karla Astera – baťovce Josefa Vařáka

(Doplňuje se…)