Jednou ke konci dubna přišel Tomáš s návrhem, že uspořádá svým spolupracovníkům slavnost na 1. května. Víc o tom nehovořil, až za několik dní před prvním květnem přinesl hotový program.
„Slavnost bude u nás ve vile a v parku. Každý se tu musí cítit jako doma, musí být pohoštěn a musí se pobavit.“
To byly směrnice a pak se přistoupilo k jejich provádění. Všichni spolupracovníci dostali písemná pozvání. Na začátku každého veselí jsou prkna, latě, celtovina a mnoho práce. Tak tomu bylo i u nás. Sváželo se se všech stran, kladiva hlomozila nad tenisovým hřištěm, kde se budoval parket, aby se mohlo venku tancovat. Kolem cest se upravovaly stany pro občerstvení a u pergoly zřízen ring pro boxerské utkání. Tomáš Baťa zúčastnil se všech připrav s agilností mu vlastní: všude dohlížel, opravoval a radil.
Průčelí vily bylo vydekorováno věnci z chvojí a celý balkon zakryt státními vlajkami. Prapory uprostřed zeleně věncoví vypadaly radostně a my všichni, co jsme připravovali květnovou oslavu měli jsme skvělou náladu. Necítili jsme únavy a střídali se v práci, která poslední dny nedělala rozdílu mezi nocí i dnem.
Ve spíži se zatím hromadily zásoby, plná prkna koláčů. Pane, těch bylo jako v pohádce a stále jich přibývalo, protože jsme chtěli, aby se na každého dostalo a hodně. Tak už potom nebylo ani ve spíži místa. V kuchyni se mazaly chleby. Což kdyby se byly mazaly samy, ale musily být mazány – a tak jsme se střídaly. Kdekdo o kom jsme věděly, že je ochoten nám pomoci, byl přizván k práci. Nebylo třeba dvakrát říkat; hlásily se dobrovolně pomocnice z města i továrny. Největší potíž jsme však měly s krájením chlebů. Zdolat takové množství noži bylo naprosto vyloučeno. Lámaly jsme si tedy hlavy, jak na to.
Poradil nám Tomáš. Dal přivézti z továrny cirkulárku a chleby se řezaly ve velkém. Pak už to šlo. Jako veliký přítel zeleniny ustavičně připomínal: „Děvčata, nezapomněly jste na saláty? Těch musí být hodně!”
Nálada se nám však počala kalit, protože obloha, chovající se velmi netečně k našemu podniku, se dokonce den před prvním květnem zamračila a za chvilku lilo jako z konve.
„To je dobře, že dnes sprchne, zítra bude svěží, opravdu májový vzduch.”
Ležela mezi tím noc, která nám rychle utekla v posledních přípravách, ale žádané májové jitro se nedostavilo, jen jakési zamračené popelavé svítání a nemilosrdné proudy vod.
„Nezoufejme, do devíti hodin se to vybere, to se mění počasí. Jen aby přestalo pršet.”
To už jsme byli o hodně skromnější, i májové slunce jsme slevili.
Průvod vyšel za deště. Nevyjasnilo se. Pršelo celý den, ale i tak to bylo moc hezké. Přišlo mnoho lidí. Poschovávali se v pergolách, ve stanech a ti, co měli malé děti, seděli v hale, v kuchyni a všude, kde se dalo, kde bylo kousek střechy nad hlavou.
Před vilou byla slavnostní tribuna, odtud mluvil Tomáš Baťa: „Vítám vás do svého domu! Přišli jste zblízka i zdaleka na mé přátelské pozvání, abychom společně oslavili svátek práce.”
A pak hovořil dále o práci, která byla vykonána, a ještě více o té, jež nás všechny čeká. A končil přátelskými slovy: „Máme příčinu těšiti se z výsledků naší práce. Budu šťasten, když toto potěšení budu viděti na všech vašich tvářích. Žádám vás, abyste si počínali v mém domě dnes jako doma.”
Třebaže nám zmokly prapory, že lidé chodili pod deštníky, panovala všude kolem veselá, družná nálada. Večer, když odešli poslední návštěvníci, povídal Tomáš: „Za rok to budeme opakovat, ale větší a lepší. Všemu se člověk musí naučit.”
Byl to hezký první květen; ráda si na něj vzpomínám. Letos slavíme první květen po desáté. Účastníci slavnosti by se stěží vešli do parku u vily a kdyby je mohl Tomáš Baťa všechny přehlédnout, jistě by se radoval, kolik lidí má porozumění pro jeho práci a pro její májovou oslavu.
© Pavel Hajný, z připravované knihy Marie Baťová – První dáma Zlína
Zdravý rozum naznačuje, že obuv by nás měla především chránit.Tak proč je tedy tolik milionů žen, (ale jen velmi málo mužů) přesto milují a nosí?
Ukázka z připravované knihy Marie Baťová – První dáma Zlína
Karel Čáslavský se stal pro českou dokumentární filmovou a televizní historii pojmem a ve své práci se nemohl vyhnout Baťovi. Zde je třetí díl jeho seriálu.
Přinášíme archivní článek k jubileu jednoho z prvních baťovců Otmara Jabůrka i vzácné dopisy oslavence Tomáši Baťovi a Tomáše Bati oslavenci.
“Baťa pomýšlí na obchodní lety do Ameriky…”
Ať čteme slavný baťovský časopis z kteréhokoliv roku, vždy znovu nás zaskočí realita předválečného Zlína. Jak péčí o dělníky, tak cenami, nabídkou zboží obyvatelstvu, a to vůbec ne jenom vlastního, ale i v oblasti stevební, sociální, kulturní a – jak bychom řekli asi dnes – i komunikační. Obdivujeme, jak i v době, kdy neexistovala televize a i rozhlasový přijímač byl nesmírně vzácnou výjimkou, snažil se Tomáš Baťa udržet svoje každodenní spolupracovníky v dosahu obecného i světového dění.
Kritická poznámka reaguje na četné ale marné výtky baťovských pamětníků proti znevažování baťovské historie.
Jedinečná technická památka byla vybudována pro závlahu okolních oblastí a přepravu hnědého uhlí firmou Baťa, která potřebovala přepravovat levně hnědé uhlí do svých závodů v Otrokovicích.
Výstava připomněla, že k našim pilotům bojujícím o Londýn patřilo několik desítek baťovských letců.
Jenom neradi připouštíme, že svět nás baťovců je zase chudší. S létem odešel i JUDr Ferdinand Menčík – jeden z hlavních baťovských pamětníků…
Rozhovor s někdejším pracovníkem Baťových závodů, pozdějším vynálezcem a aktivním členem vedení bratislavského Klubu ABŠ Dušanem Bukvou
Baťovské literatury nebude nikdy dost. Novým, podstatně rozšířeným vydáním na to upozorňuje “BAŤA – ZE ZLÍNA DO SVĚTA – aneb Příběh Tomáše Bati” …
V prodeji se objevila nová ediční řada DVD s ironickým názvem “Filmy patří lidu”, přinášející snímky z 50.let, z tzv. budovatelské éry československého filmu. Jako první v ní vyšel opravdu ostudný paskvil natočený podle knihy někdejšího malíře plakátů Tomáše Svatopluka “Botostroj”.
Nehádejte dlouho. Ta myšlenka je, jedná-li se o Svit, jistě baťovská. A můžeme jen závidět, jak si ji Slovensko u příležitosti 75. výročí jeho založení umí připomenout:
Pokud ne, netěšte se zbytečně, dnes vás do ní nezavedeme. I když – svým způsobem vlastně ano. Jde totiž o soutěž pořádanou Nadací Tomáše Bati …
V Galerii 2. patra zlínské radnice si lidé mohou prohlédnout výstavu věnovanou radnici, která byla postavena před 85 lety.
Jak se společnou snahou Nadace Tomáše Bati a Klubu absolventů Baťovy školy práce podařilo po velmi složitých peripetiích, dosáhnout alespoň evropského vydání známky s jeho portrétem.
U rodné vily jejího manžela odhalili Sonja Baťová s nadací Tomáše Bati ve Zlíně v přítomnosti řady dalších významných osobností jeho bustu. Přítomen byl i její autor Josef Nálepa.
Milá vzpomínka ze Slovenska, která k nám dorazila díky krajanskému časopisu Střípky- Čriepky oklikou až přes Nový Zéland
Tomáš Baťa byl významným průkopníkem nových metod propagce svého zboží ve svých obchodních domech v Československu i v zahraničí pomocí světelné reklamy.
Za historicky první slovenské aktivity závodů vedených Tomášem Batou (1876-1932) lze považovat zakládání tamních podnikových prodejen, které se datuje do počátků 20. let minulého století, současně s nimi vznikaly správkárny obuvi, sběrny kůží a papíru. ..
Studenti zlínského gymnázia v Lesní čtvrti připravili baťovský projekt, jaký u nás nemá obdoby.
Několik snímků přibližujících poslední chvíle kanadského rozloučení s Čechem, jehož si vážil celý svět…
Advanco, po desetiletí udržovaná tradice setkání a kurzu špičkových baťovských manažerů z desítek zemí, pokaždé jinde, se tentokrát konala v Praze
Starší generace Pražáků zná továrnu Waldeska, jak se dříve říkalo “Koh-i-nooru” ve Vršovicích, a po léta dokonce i nedaleké slavné hospodě, ale osudy vrstevníka a respektovaného kolegy Tomáše Bati – Jindřicha Waldese, s nímž se účastnil například i pověstné newyorské konference českých průmyslníků v Americe, už nejsou zdaleka tak známy.
Nalezli jsme pro vás zajímavou práci Hany Navrátilové shrnující nové materiály a citace ze zpráv o cestách baťovských obchodníků a osobností doslova kolem světa. V kontextu cestování obchodníků jiných československých firem, ba i našich státníků byly opravdu výjimečné.
Už jen příjezd skupiny Čechů, která v roce 1939 začala v jihorhodeském Gwelo stavět obuvnickou továrnu firmy Baťa, byl obtížný především pro odpor řady zastánců teorií o čistotě Rhodesie. Do Rhodesie se však boty od Bati dovážely už od poloviny 20. let, kdy se významný bulawayský podnikatel Samuel Rabinowitz stal zástupcem firmy Baťa pro Rhodesii.
V tomto článku přetiskujeme tituly knih a časopisů, které by ráda získala do svých fondů zlínská Bartošova knihovna.
Možná i vámi objevené tituly pomohou baťovské historii a jejímu bádání na tom nejvhodnějším protože veřejně nejpřístupnějším místě. (Více v článku)
Sestavena z iniciativy Nadace Tomáše Bati
Baťa měl vždycky pověst firmy pomáhající zvláště v Africe rozvoji okolí, celého regionu, ale především dětem.
Slova této Kiplingovy básně vychovávala na stovky baťovců: nejenom k citu pro poezii, ale především k hodnotám jejího obsahu. Mnozí během pohnutého života zapomněli, kdo byl jejím autorem. Nikdo však nezapomněl její smysl a slova…
Kniha, jež bohužel chyběla při výchově nejméně čtyř současných českých generací a která kdysi formovala iniciativu, ctižádost i čest předválečných batovských manažerů...
Skoro sto baťovců bojujících v řadách RAF v bitvě o Británii není pro historii překvapením. Právě u Bati bylo totiž před válkou umožněno každému, kdo o to měl opravdu zájem, naučit se létat…
Nesmírně důležité bylo zavedení spoluúčasti na zisku a ztrátách na všech pracovištích, vytvoření soutěživého prostředí a vynikající finanční kontrola účtárnou vybavenou už tehdy počítači…
Severní straně náměstí vévodily svými vysokými štíty dvě stylově zajímavé budovy. Při vstupu do uličky Mlýnské to byl secesní hotel Balkán…
TIP: Celý článek zobrazí kliknutí na podtržený titulek a symbol >
Často se setkáváme s názorem, že Baťa nemá dnešnímu podnikateli již co říci, že metody a prostředky patří do začátku minulého století. (Stať Prof. Ing. Františka Trnky, CSc)
Muzea, kde najdeme exponáty, dokumenty i fotografie zajímavých bot, ne vždy jen z baťovské historie