Baťovství ve světě >

Záslužné ohlédnutí po dalších čtyřiceti letech Zlína

O tom, kdo byl Vladimír Karfík, není třeba zejména ve Zlíně nikomu napovídat. I BataStory o něm přinesla několik článků, například zde.

Radomíra Sedláková však měla úžasný nápad: připomenout, ba ještě umocnit někdejší (1934) ohlédnutí Vladimíra Karfíka za zlínskou architekturou tím, že je konfrontuje i se současností, tedy po dalších 40 letech.

Kliknutím sem si o tom můžete poslechnout její nesmírně zajímavou přednášku o zvláštním čísle baťovského “Zlína”, které ji inspirovalo

A tady je celý zmíněný článek…

Baťovská myšlenka soutěživosti, a to nejen ve sportu, zůstává živá i v dnešních nových strukturách

Ve volné odezvě na právě odeznělé Olympijské hry odehrála se na americkém baťovském teritoriu soutěž POWER OLYMPICS, v níž se udělovaly také medaile.

Na snímku je nositelka té zlaté, vítězka Marita Evangelista od Bati z Peru s Jimem Russellem, vicepresidentem Power Athletics Ltd., z Toronta.

Marita Evangelista byla ve své kategorii oceněna za největší přínos v olympijské kampani.

O historii Bati v Peru se dočtete více zde

Také Baťu postihlo v Chile osudové zemětřesení…

Ústředí Bati v Chile se ihned pustilo do hodnocení rozsahu poškození svých provozů a prodejen. Byl ustaven havarijní tým jenž na místě zjišťoval škody a od té doby pracuje v rámci akčního plánu i podle sledu dalších událostí a následných otřesů. Tým se proto třikrát denně spojuje s manažery aby mohl přijímat okamžité akce a opatření. Vedle bezpečnosti zaměstnanců i zákazníků zajišťuje i udržení nepřetržité distribuce bot pro nepoškozené a opravované prodejny.

Okamžitě byla zřízena call centra ve snaze kontaktovat všechny obchody a shromažďovat údaje o zaměstnancích a zařízení. Všem zaměstnancům byly distribuovány aktuální bezpečnostní pokyny a kde to bylo nezbytné, byli posláni domů.

Také v hlavním sídle Bati v Maipu (Santiago) došlo k poškození druhého patra, stejně jako stropu skladů. Škody jsou opravovány za provozu, jenž nebyl významně ovlivněn.

Nicméně v závodě Peñaflor došlo k rozsáhlejším škodám na konstrukci budovy a části továrny, kanceláří i skladů nejsou vhodné pro práci. Elektřina šla, ale továrna neměla vodu, telefon ani Internet a vypadly IT systémy. Mnoho zaměstnanců bylo dočasně přemístěno do Maipu než budou opravy kompletní.

Pokud víme. nedošlo k úmrtím ani zraněním.

Vzpomínka z Kanady

>>>
Když odešel Tomáš Baťa, v pietní symbioze jakoby v souladu s tím odcházela symbolicky i budova, jíž v Torontu desetiletí vládnul. Stalo se tak nedlouho předtím, a i když firma už v ní po léta nesídlila, setrvával v ní jako v excelentním příkladu bravurní kanadské architektury baťovský genius loci, a tak jako kdyby s odchodem Tomáše Bati loučilo se s ním v tom roce ke smutku všech navždy i samo Toronto. Svědčí o tom i skoro poeticky laděné nostalgické video mladého Kanaďana:
.

^{TIP: Vyčkejte, až se zbarví trojúhelníček pod zatím prázdnou obrazovkou a klikněte na něj. Pravým tlačítkem můžete pak zvětšit za cenu ostrosti video na celou obrazovku.)}

Česká televize a Zlín (3)

Karel Čáslavský se stal pro českou dokumentární filmovou a televizní historii pojmem a ve své práci se nemohl vyhnout Baťovi.

Věnoval mu hned tři z mnoha pokračování svého zdařilého pořadu “Hledání ztraceného času” zabývající se Zlínem.

Abyste spatřili třetí díl jeho miniseriálu , musíte sice nejprve přetrpět reklamu České televize, ale to vydržíte. Sestřih ze zlínských týdeníků Baťa Journal zato rozhodně stojí.

Chcete-li jej shlédnout, klikněte prosím sem a vydržte.

P.S. Nezapomeňte, že po skončení videa zůstanete na webu České televize. Abyste se dostali zpět k BataStory, použijte prosím klávesy “Zpět” (Back Space)

I Zlín měl svého Oskara Schindlera

Díky pozornosti redakce Zpravodaje Klubu ABŠ vás můžeme upozornit na připravovanou knihu o jedné z klíčových postav Zlína za druhé světové války. Michal Verner pro Mladou frontu Dnes oslovil Jaroslava Pospíšila, známého autora řady děl z válečné historie Moravy a pod tímto titulem referuje o jeho nově připravovaných knihách. Obě popisují osudy lidí z vedení Baťových závodů, kteří za války zachránili řadu lidí před nacisty.

Jedním z nich byl poněkud absurdně Němec, Dr Albrecht Miesbach, provozní ředitel a vojenský průmyslový vedoucí Baťových závodů. Podle Pospíšilových zjištění měl pomoci zachránit řadu zaměstnanců firmy, kteří se podíleli na Slovenském národním povstání.

^{< Dr Miesbach (vlevo) provází oficiální návštěvu.}

Byl ale zřejmě stejně kontroverzní osobností jako Oskar Schindler, protože jako nacisty dosazený německý provozní ředitel Baťových závodů měl především dohlížet, aby firma dělala, co Hitlerova Třetí říše potřebovala. Podle pamětníků to však rozhodně nebyl žádný fanatik a ve svém postavení pomohl mnoha lidem.

Nejvíce po porážce Slovenského národního povstání, jež firma Baťa finančně podporovala a mnozí její zaměstnanci se povstání přímo účastnili. Díky Miesbachovi se po jeho skončení mohli nejenom vrátit domů, ale také mohli dál pracovat ve firmě. Osobně jednal s prezidentem Slovenského štátu, doktorem Tisem a zdůraznil, že bez nich se pro Němce důležitá výroba zastaví. A Tiso pak, přestože věděl o účasti firmy na povstání, prohlásil že byl předtím mylně informován.

Podobně jako další lidé z vedení byl doktor Miesbach po roce 1945 souzen, avšak nakonec byl mimořádným lidovým soudem osvobozen.

^{(Nepatrně upraveno a kráceno. Pokračovat budeme zmínkou o další Pospíšilově knize věnované osudu baťovského ředitele “Františka Maloty”.)}

Spisovatel a právník Jaroslav Pospíšil žije v Jankovicích na Kroměřížsku, pracoval například v právním oddělení Třineckých železáren nebo kroměřížského podniku PAL Magneton – nyní se již věnuje především psaní literatury faktu. Je autorem či spoluautorem zhruba dvou desítek knih a také několika námětů dokumentárních filmů – píše o činnosti partyzánů nebo působení českých výsadkářů za druhé světové války ve Zlínském kraji, ale i třeba dějiny obcí Prusinovice a Jankovice – již třikrát získal cenu Egona Erwina Kische. (MFD)

Nadace Tomáše Bati ve Zlíně Vám posílá svoje PF do roku 2010:

A k přání všeho nejlepšího se připojuje i vaše Baťa Story.

V záhlaví dalších rubriká pak najdete ještě i PF od Baťova musea v Torontu a od sesterské stránky Baťovy historie ve Velké Británii z East Tilbury.

Pozvali jsme vás na výstavu

Tím spíše, že jedním z jejích hlavních partnerů byla i Nadace Tomáše Bati a firma Baťa.

Pořádali ji Svaz letců České republiky, Krajské vojenské velitelství Zlín, Klub vojenské historie a Český svaz bojovníků za svobodu v 16. etáži slavné jedenadvacítky.

Pro další detaily klikněte sem

Je tomu rok, co nás opustil pan Tomáš Baťa

K smutnému výročí se vracíme opravdu nevšedním interview s paní Sonjou Baťovou:

Váš muž řekl před čtyřmi lety, že jediný způsob, jímž je ochoten umřít, je spadnout „z koňa“, a to až v baťovských 99 letech. Jaké byly skutečné okolnosti jeho smrti?

Tu sobotu jsme prožili krásné odpoledne. Rozhodli jsme se vyrazit do městečka Niagara on the Lake. Pořádali tam divadelní festival, chtěli jsme vidět Priestleyho Inspektora. Velice temná záležitost. Ale to místo ne. Nádherné. Na břehu jezera spoustá malých kavárniček, všude koše květin… Počasí bylo skvostné. Řekli jsme řidiči, ať s sebou vezme svou manželku, naši kuchařku. Cestou Tom zápolil se svým novým iPodem. Byl na tyhle hračky, mně stačí obyčejný mobil. Trochu láteřil, ale nakonec se nám povedlo vzájemně se vyfotit.
Povečeřeli jsme ve výborné italské restauraci. Pili jsme červené víno…

[K celému interview se dostanete i kliknutím na titulek ve sloupci vpravo.]

Objevili jsme pro vás:

Dopis Tomáše Bati architektu Zázvorkovi

O tom, že zakladateli firmy Tomáši Baťovi vždy záleželo na tom, aby se za dobrou práci dostalo zasloužené odměny, není pochyb, a mnohé z jeho zveřejněných hesel i náhodně zachycených výroků to jenom dosvědčují. Zároveň však pečlivě hlídal, aby se nedostalo odměny za práci někomu, kdo ji jenom předstíral. Dopis, jenž zveřejňujeme, je samozřejmě vytržen ze souvislosti, takže nemůžeme soudit, nicméně při nejmenším jeho zdvořilost ale i pevný styl mluví za mnohé:

T&A Baťa, Zlín, dne 22. února

V držení Vašeho ctěného dopisu ze dne 22. tohoto měsíce, v němž mi své požadavky ve příčině Vašeho zakončení své práce v mém domě stanovíte, sděluji Vám zdvořile následující:

1./ Nemám zásadně ničeho proti tomu, abyste práce v naší smlouvě stanovené v Praze, tak jak si toho pan professor Kotěra přeje, dokončil.
2./ Uznávám Vám za cestovné ve smyslu smlouvy Váš požadavek K 80.-
3./ Uznávám Vám zazbývající 4 dny Vaší činnosti u mne K 32.- a béřu na vědomí, že detailování známých místností bude vyžadovati čas, který jste stanovil.
Nemohu však souhlasiti s požadovanými K 1500.- za odstupné, poněvadž je nevidím nijak ani ve smlouvě naší ani povahou věcí odůvodněny. Vaše zaměstnání v mém domě se vztahovalo na dohled a vedení práce. Toto odpadlo, poněvadž žádných dělníků asi 3 měsíce v mém domě nepracovalo.

Poroučím se vám v dokonalé úctě

Tomáš Baťa

Odhalení nové náhrobní desky Tomáše J. Bati na Lesním hřbitově

Den po nedožitých 95. narozeninách Tomáše J. Bati odhalila jeho choť paní Sonja Bata jeho náhrobní desku u hrobu jeho otce Tomáše Bati a matky Marie Baťové na Lesním hřbitově ve Zlíně.

Setkání se zúčastnili Ing. Pavel Velev, ředitel Nadace Tomáše Bati, JUdr. Stanislav Knotek, člen správní rady Nadace Tomáše Bati, Miroslav Šenkýř, náměstek primátorky města Zlína, Ing. Svatopluk Jabůrek, předseda Klubu absolventů Baťovy školy práce, Ing Miroslav Hovořák, ředitel B. F. P., Lesy a statky Tomáše Bati, členové Klubu absolventů Baťovy školy práce a další.

^{Převzato z webu Nadace Tomáše Bati ve Zlíně}

Baťovské legendě na Slovensku – Baťovanům-Partizánskému – je sedmdesát

Je už pro nás Slovensko zahraničím?
Bohužel – je. Jinak bychom byli nepřehlédli, že baťovská slovenská legenda – město Baťovany, později Partizánske, oslavila už sedmdesát let od svého vzniku. Přebíráme její alespoň stručnou charakteristiku ze slovenského tisku.

Pomerne krátku históriu v súčasnosti takmer 25-tisícového mesta začal písať Ján Antonín Baťa, keď sa jeho obuvnícka firma rozhodla vybudovať novú fabriku v regióne. V rámci programu oslav odhalila jeho samospráva J. A. Baťovi pamätnú tabuľu.

Baťa začal stavať prvú výrobnú halu pri rieke Nitra v roku 1938, v katastri obce Šimovany. Postavil aj obytné a spoločenské budovy. Tak vznikli Baťovany, ktoré sa v roku 1948 stali mestom. Ked rok neskôr závody znárodnili, mesto prijalo názov Partizánske.

Celý článek najdete zde

Přestavba indického Baťova města Batanagaru nabrala nové podoby

Přinášíme nový obrazový materiál k projektu Riverside, kompletní urbanistické výstavbě v rozsáhlém, zatím nevyužitém okrsku mezi stále úspěšně fungující Baťovou továrnou a řeknou Hooglie River, která již začala.

V jejím rámci zde společná Riverbank Holding Pvt Ltd vybuduje i devítijamkové golfové hřiště, krásné obytné vily, promenádu na břehu řeky a také velké obslužné a obchodní centrum.

Elegantní domy s předzahrádkami a snadným přístupem na devítijamkové golfové hřiště, široká dvouúrovňová promenáda podél břehu řeky s obchody, technologický park o 15 akrech a kongresové středisko, zdravotnická zařízení na světové úrovni a vzdělávací zařízení… – k tomu všemu bude časem po realizaci stejně progresivního spojení jen 20 minut z dnešního předměstí Kalkaty.

Okolí kolébky firmy Bata India Ltd, se tak přetaví v záviděníhodnou rezidenční čtvrť.

Riverbank Holding Pvt Ltd, společný podniku firmy Bata a Calcutta Metropolitan Group, který se ujal přestavby najal pro přestavbu významnou projekční společnost The HOK Planning Group ze St. Louis, USA.

První částí projektu za 10 miliard rupií je transformace 250 akrů současného Batanagaru na dobře integrované multifunkční sídliště. Vedle toho, že poskytne rezidenční, komerční, průmyslové (neznečisťující), institucionální a rekreační možnosti, bude také maximalizovat aktivní využití okolní pěší zóny podél břehů řeky.

Druhým cílem je zajistit regeneraci výrobní a podpůrné infrastruktury Bata India Ltd.

Celá transformace plánovaná celkem na pět let vytvoří tři vzájemně propojená území:

V zóně A budou institucionální budova, nemocnice, školy, výstavní areály a maloobchody

V zóně B budou golfové hřiště, průmyslový komplex s oddělením oděvů, stavebnin a informačních technologií a také rezidenční vilová čtvrť s nízkou hustotou osídlení.

V Zóně C budou obchůdky podél pobřežní promenády, rezidenční čtvrť s běžnou hustotou osídlení a kongresové centrum.

Pro nás nová pozoruhodná svědectví o Baťovcích a jejich vlivu v Africe

Přečtěte si nový materiál o českých baťovcích a jejich roli v historii britské Jižní Rhodesie. K dohledání zde

Jen malá ukázka:

^{… Příchodem baťováků a převážně židovských uprchlíků se československá kolonie v Rhodesii postupně rozšiřovala: rhodeské statistiky uvádějí prudký nárůst počtu Čechoslováků – 53 v roce 1941 a 81 v roce 1946. Před Hitlerem se ale mohlo zachránit mnohem víc uprchlíků z Československa. Už zmíněný Samuel Rabinowitz totiž s pomocí bývalého vůdce rhodeské opozice a známého farmáře Roberta Gilchrista a poslance parlamentu a rhodeského pionýra A. W. Redferna připravoval emigraci několika tisíc Čechoslováků z obsazených Sudet. Gilchrist navrhoval přesun nejen zemědělců (s veškerou technikou), ale také přesun řady malých a středních podniků. Jeho snaha však narazila na silný odpor tehdejší rhodeské vlády v čele s premiérem Godfreyem Hugginsem, který se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že když Rhodesie nepřijala zbídačené farmáře z Británie, nevidí naprosto důvod přijmout jiné kdovíodkud z Evropy…}

+ Zemřel pan Tomáš Baťa +

Zemřel pan Tomáš Baťa, symbol českých baťovců, ale život jeho rodiny i osudy jeho následovníků jdou dál a pokračuje tak i tato webová encyklopedie, jíž věnoval v posledních letech tolik pozornosti. V těchto dnech začínáme také, jak si přál, překládat její obsah postupně i do angličtiny, aby se stala universálním zdrojem informací o celosvětové historii českého baťovství.

Zde klikněte na odkaz na námi připravený životopis Tomáše Jana Bati pro webovou stránku Bata.cz. A zde – najdete překlad jeho oficiálního smutečního oznámení.

Opravdu baťovská Big Size

I na webu je už světový Baťa dlouho jako doma.

S potěšením můžeme kvitovat, že především díky inovativním procesům iniciovaným a řízeným z rodného Zlína.

Své růžky v tomto směru už však začínají vystrkovat i další baťovské země.

Tady se podívejte na novinku z Itálie.

Batanagarský projekt RIVERSIDE na postupu

(Zkušební text pro připravované anglické “zrcadlo” BataStory)

Během své návštěvy Indie navštívili pan Tomáš J. Baťa a paní Sonja Baťa největší továrnu Bati ve východní Indii, Batanagar, nedaleko Kolkaty. Seznámili se s továrnou a setkali se s dělníky i vedoucími pracovníky. Kromě jiných provozů navštívili také oddělení designu.

Při té příležitosti zastavili se manželé i v centru projektu Riverbank v Batanagaru. Riverbank je společný podnik (joint venture) Bati India a kalkatské Metropolitan Group založený k výstavbě realitního projektu zabírajícího přes 262 akrů plochy Batanagaru. Bude obsahovat prvotřídní rezidence a domy, nákupní střediska a zábavní centra, nemocnice a školy v rámci jediného integovaného sídliště.

Setkání pana a paní Baťových s Batanagarskými zaměstnanci během návštěvy v továrně.

Pro samostatný článek BataStory zasvěcený projektu Riverbank, zatím jen v češtině, klikněte prosím sem

Batawa Kids Reunion

Setkání někdejších batawských baťovců a jejich dětí a vnuků v kanadské Batawě.

Zatím jen půvabná pozvánka, program a stručný plánek batawských objektů k orientaci. (Kliknutím zvětšíte do čitelnější podoby)

Už brzy fotografie a více podrobností ze setkání více než 400 přihlášených pamětníků.

Baťa Singapur a jeho dnešní tvář a role

Singapur patřil odjakživa k baťovským branám na Dálný Východ a Češi, kteří zde založili nejprve obchodní a později i výrobní zastoupení, prožili všechno, co Singapur: jeho předválečnou britskou romantickou minulost, japonskou okupaci po Pearl Harbouru i poválečný technologický rozmach po osamostatnění Malajsie a Singapuru.

Dnešní ústředí Bati Singapur navštívili nedávno na pozvání jeho ředitele Paola Grassiho kreativci několika předních módních magazinů:
Her World (Její svět), Simply Her (Prostě ona), Icon (Ikona), Shape (Tvar), Citta Bella (Krásné město) a Her World Brides (Nevěstin svět).

Zvláště redaktorka Jejího světa – Fiona Yip, která už navštívila Baťu i v Itálii a v Praze, se, uchvácena baťovskou historií při té příležitosti nadšeně snažila podělit se o své zážitky s kolegyněmi.

Všechny se pak, přesvědčeny soudobou kolekcí, rozhodly zařadit obuv a kabelky od Bati pravidelněji mezi svá doporučení čtenářkám.

Baťa Singapur však nese v poslední době všechny známky vedoucí role v této oblasti. Ze svého zázemí, jenž je dnes samostatnou republikou, například inicioval a realizoval i první současné zahraniční franchise Bati v oblasti a to až ve Vietnamu:

Jeho ředitel Paolo Grassi (druhý zleva) teď mohl zaznamenat i úspěch své další aktivity:

Na dvou místech, v Saigonu a v Hanoji už byla otevřena první zastoupení.

Na snímku je slavnostní gala show ve Vincom Plaza v Hanoji.

Vietnam byl přitom tradičním baťovským teritoriem už před válkou.

Po válce pracovali pro baťovské zastoupení v tehdy ještě koloniální Francouzské Indočíně například obětaví manželé Vašutkovi.

Známá je také jedna z dramatických zastávek Jana A. Bati ve Vietnamu při jeho obchodní cestě kolem světa v roce 1937.

Navštívil tehdy Saigon, Hanoi i Quin-Hon, poslední místo neplánovaně, protože „díky“ nouzovému ale šťastnému přistání na pláži.

Na dalším obrázku vidíme Jana A. Baťu při přejezdu z pláže k přenocování do hotelu v městečku Quin-Hon.

Úspěšný comeback Bati do Vietnamu je tedy více než zadostiučiněním. Je potvrzením faktu, že jeho tradice dobrého řemesla (nejen ševcovského ale i marketingového) nachází svoje uplatnění i dnes.

Bangladesh – zdaleka ne jen místo osudových katastrof a zátop – je také důležitou baštou baťovství a dnes i designu

Po úspěšných letech distriubuce a později i výroby, rozšířilo se spektrum činnosti baťovské enklávy v Bangladeshi také na vlastní design.

Továrna v Tongi má vlastní laboratoř a dílnu, které vyvinuly nový, atraktivní typ podešví.

Příležitostí k tomu, aby je ocenili i jiní než jenom jejich nositelky, není jistě zase tolik, stačí však například, aby si s nimi vyšly na pláž a doslova květnatá stopa, která za nimi v mokrém písku zůstane, je nepominutelná.

Nový typ podešve v hnědém a bronzovém provedení patří módní řadě nazvané Marie Claire

Baťovo torontské muzeum bot navštívili hned dva premiéři najednou: český Miroslav Topolánek a kanadský Stephen Harper se svým doprovodem

Tady je máte oba i s manžely Baťovými.

Členkou české delegace byla ale i zde neviditelná ministryně obrany Vlasta Parkanová.

Stalo se tak navíc během sněhové bouře, která ochromila celé Toronto, takže oba premiéři museli upravit svůj program …

… a v zajetí více než zajímavých pokladů muzea a především pak v příjemné společnosti Sonji a Tomáše Baťových strávili spolu ještě mnohem déle než zamýšleli. (Tvrdí se dokonce, že snad i několik hodin.)

Baťovi průkopníci

Ne nadarmo zněla už ve Zlíně a později i na mnohých místech světa hymna baťovských průkopníků – prvních pionýrů baťovské expanze do světa.

Už jejich potomci a tím spíše i třetí generace ji nejen neznají ale někdy už nemluví ani česky, neschovávají dokumenty, i proto se snažíme zachytit vzpomínky baťovců ze zahraničí přednostně.

Tohle je jen jeden z nich – VÁCLAV SÝKORA. Třikrát začínal v Jakartě, tehdejší Batavii, vždy znovu od nuly. Ale díky tomu Baťa v Indonesii dodnes prosperuje.
Mnohé z nich jsme zastihli ještě naživu, zachytili jejich hlas, tvář a vzpomínky, u některých jsme již hovořili jen s jejich potomky. Ukázky z psaných vzpomínek, hlasových záznamů i video rozhovorů najdete postupně buď zde nebo v Milnících anebo v rubrice Osobnosti.

Zatím jen jako ukázka ještě FRAGMENT nestřiženého videa natočeného s jednou z nich, dcerou baťovce pana Stratila z Peru a Mexika, JANOU STRATIL-MONROY. (Kvalita obrazu je záměrně snížena, tak aby vyhověla i pomalejším počítačům a připojením.)

^{_TIP: Vyčkejte až se zbarví trojuhelníček pod zatím prázdnou obrazovkou a klikněte na něj. V okénku pod ní najdete český překlad. _}

Jana Stratil-Monroe:

Já se jmenuji Jana Stratilová – po mamince Kozánková – a narodila jsem se v Limě v Peru. Moji rodiče byli z Československa, tatínek z Plzně, maminka z Mladé Boleslavi. S Baťou odešli v roce 1939 do Limy v Peru, později do Mexico City.
(Manželé Stratilovi, jimž se Jana narodila až v Americe, patřili k předválečným baťovským pionýrům z jednotky, která založila a po léta provozovala pobočku Bati v Peru. Pan Stratil pak byl povolán i do Mexika, aby zřídil pobočku také tam. I tato pobočka v Mexiku dodnes existuje, úspěšně vyrábí boty s obchodním názvem Sandak a dobře prosperuje. Více o její historii i dnešním stavu Bati v Mexiku se (na jiném místě) dozvíme i od stále žijícího nástupce pana Stratila Václava Filipa a dalšího Čecha v mexické pobočce José Kychlera. Interview nám poskytl také ředitel Bati v Latinské Americe pan Diego Rivera.)

Úžasnou roli sehrály i baťovské ženy

Na snímku je jedna z nich OLGA ANDĚLOVÁ z Austrálie, která prošla se svým manželem baťovskou Británií, Egyptem, Irákem, Singapurem i Indonesií a napsala o tom půvabnou knížku plnou pravdy – Kam až došlo děvče z Hané. I z její knížky najdete v BataStory brzy více než jen tuto ukázku.

Ve Zlíně jsem dospěla a tam jsem se i vdala, názory na život se začaly měnit a válečná léta nepřinesla nic dobrého.I když konečně nadešel mír, zůstalo mnoho věcí sporných a nevyjasněných a spousta lidí se rozhodla opustit vlast. My také. Uvědomila jsem si, jaká rána to bude pro rodiče. Snažili jsme se jim namluvit, že to bude jen nakrátko, že chceme vidět kousek světa a pod… Jenže člověk míní a Pán Bůh mění. Maminka napekla buchty, tatínek pomohl odvézt kufry na nádraží a slovo “sbohem” se utopilo v slzách.
Dostat pasy nebylo lehké. Stály tam dlouhé řady lidí a páni úředníci si dávali na čas, spousta otázek nám naháněla obavy a horkost do hlavy. Měla jsem takový skoro hysterický nápad něco říct, aby se úředník přestal ptát. Tak jsem ho požádala, zda by mně nevyměnil mé foto v pasu, protože mám teď lepší fotografii. On se najednou zasmál, orazil poslední razítko a 20.10. jsme tak konečně letěli. Celní a pasová kontrola prošla hladce, ale strach nám visel na zádech, Je možné, že vše opravdu projde a my se octneme v letadle vysoko nad tou mučenou zemí? Nebo nás snad ještě sestřelí z oblak? Kolem nás byla spousta lidí se stejnými obavami…

Ti, kdo šli před námi…

A zde tedy jsou ti všichni, často více než skromní hrdinové, kteří se s námi aspoň takto na webu postupně setkají i tomto tisíciletí. Někteří bohužel už jen v natočených vzpomínkách…

_TIP: Když kliknete na červeně podtržená jména, jichž bude postupně přibývat, najdete článek o nich, nebo se dočkáte i jejich hlasu. Kde bude symbol [*] zatím alespoň vzorek video záznamu. Další významné baťovce najdete pod letopočty jednotlivých “Milníků” nebo hromadně v rubrice Pomozte nám zachytit slavné osobnosti _

Děkujeme vám…

Česká republika

Jan Janík Bohumír Kutěj Jaroslav Kozlík

Afrika

Karel J. Procházka † Zdena Vymětalová František Okénka † Rudi Kraus Renka a Adolf (†) Vadroňovi Juan Lichnovský Jiří Kaps † [*] Noel Noel Jaromir Zdráhal Věra Brablíková Věra Kubíková Petr Mužík Jiří Vymětal Mirka Muchnová Drahomíra Jirousková Judy Diamondová

Holandsko (působili v někdejší Holandské Indii)

J. Rajnhart Jan Novák Václav Sykora O. T. Uttendorfský Oldřich F. Bláha

Peru, Brazílie, Mexiko, Guatemala

Jana Stratil-Monroy [*] Karel Sýkora † Václav Valdman Carlos Hajek Zdenka Hajek Marian Kazmierski Anna Řičicová Václav Filip José Štěpánek-Bradik Jindřich Trachta † Vladimír Kubík Josef Zucha Jaroslav Dobeš Milena Malinová Dolores Bata de Echeverria Antonin Lojkásek † José Kychler

Indie, Vietnam, Austrálie, Oceánie, Nový Zéland

Olga Andělová Joe a Zdena Buršíkovi † Josef Hiess +, Wellington Gan Van Seng Josef Nejedlý, Coimbatore Joe Hlubuček Hedvika Chudárková Jan Pivečka † [*] Josef Janeček † Stanislav Jedovnický Zdenek Kotásek , Dr Frank Kotala, JUDr †, Golden Coast Marie a Oldřich (†) Pleškovi František Popovský, Ing Jarka Řehák J. Vosáhlo F. B. Vohralíková – Bartošová
M. Sklenářová [*]

USA, Kanada

Růžena Bradová-Dolinová Irena Vincent–Hrdinová Jan Rys-Sikora Streit Goetzel, Vera a Otto Vachek Sidney Bata Bohus Sonberg, Lilian Karel Aster Lee & Ruth Kursewicz George Mojzisek Karel Voitl, Ing Arch † Maria Voitlová – Lisowicz Batek Anthony, Ing Valčík, Jerry F. Libuše Cholastová Walter Pavlica † [*] Tony Kukliš Čipera, Jan, Jr Frank Rabel † Mirek a Míla (†) Třetinovi Dolly Horčica Machalová, Mildred Machala, Antonin † Cranston, Angus Anthony Daičar, MUDr Drahomíra Lafferty – Daičarová Josef a Glorie Janodovi John Moore Přemysl Pelnář, MUDr, & Hana Hrabcovi, Rose a Joseph Kukliš, Antonín Maiorana, Jarmila Rabel, Frank Gerrit de Bruyn

A následují i jména těch, kdo v zahraničí na svou šanci, zanechat vzpomínky národu zatím ještě čekají:

Cekota, Jindra Cocek, Milada a Rudy Haslman, O. Hladík, Vladimír F. Holbík, Dr Karel Chasák, E. Krejčíř, Antonín Lipner, Vojtěch Lisowicz, Antonin Marek, Arnold Mikulicek, Jennie Nardocchio, Naďa (Marková) Pazdírek, Blahoslav Pracuch, Zdeněk Regent, Ruzena Skoch, Miro Šebík, J. Miroslav Tesar, Frantisek Varmuža, Josef Rodina Josefa a Juliet Vašutkových Vozobule, Helen Joseph P. Zacharda George Peroutka

A jistě mnozí další, o nichž jen ještě nevíme. Budeme vděčni za sebemenší upozornění na každé jméno, jež by mohlo sběr těchto vzpomínek pro paměť národa ještě obohatit.

PH.