BataStory.net

V únoru jste upozornili na román S Baťou v džungli od Markéty Pilátové. Do knížky jsem se začetl a po chvíli si všiml, že v textu je cosi rušivého. Pak jsem na to přišel – jsou to baťováci. S tímto označením vystupují na stránkách románu lidé z firmy Baťa. Proč na mne to slovo působí tak divně, nepatřičně, rušivě?
Tomáš Baťa zaměstnával už v roce 1932 v Evropě, Americe, Asii a Africe na 31.000 lidí a ti se sami označovali jako baťovci. Po Tomášově smrti, za jeho nástupců Jana Antonína Bati, Dominika Čipery a Hugo Vavrečky zaměstnanců dále přibývalo a v roce 1938 jich bylo po celém světě již 65 000. A třeba v době znárodnění v roce 1945 se jich jenom na území Československa napočítalo skoro šedesát tisíc a dalších několik desítek tisíc jich bylo v cizině. Ta statistika je důležitá. Vidíme, že šlo o desetitisíce lidí – ti všichni byli baťovci a vyslovovali to slovo se sebevědomím. Baťovec, to něco znamenalo.

Uplynuly roky a beletristka napíše “baťováci”. Nejspíš to ukazuje, že nezná prostředí, ve kterém se pohybovali její hrdinové. Anebo je to jinak, autorka se nezabývá nějakými detaily a říká si, že píše román a má přece volnost v užívání slov a slovíček. Pak by to také znamenalo, že přijde jiný beletrista a bude si také hrát se slovy: namísto husité napíše – husáci, místo lidovci tu budou lidováci atp. Možná se nám touto cestou podstatně změní slovník (a pak se skoro nedomluvíme).
V případě baťováků je ale dobré znát ještě jednu souvislost. I za první republiky se někdy dalo zaslechnout slovo baťováci – to označení ale patřilo úplně jinam, do slovníku radikální komunistické levice. Pro Gottwaldovy komunisty měli být baťováci součástí revolučního proletariátu. Proti kapitalismu u Bati měli bojovat tak jako vítkováci, škodováci… A pod tím názvem také vydávali komunisté v letech 1930-1936 svůj list “Baťovák, časopis revolučních Baťováků”.
Není třeba zdůrazňovat, že lidé tehdy uměli přesně rozlišovat, zda vyslovit slovo “baťovec”, anebo “baťovák”.
Dnes je holt jiná doba, a tak v románu S Baťou v džugli se objeví třeba i výraz “baťovácký”: Baťovácký chlap Vavrečka je ovšem hodně bizarní označení pro navýsost vzdělaného brilantního diplomata, literáta a klíčové osobnosti Baťových závodů (a také dědečka Václava Havla). A tak vlastně zvítězil konečně Klement Gottwald se svými baťováky nad tím zpropadeným Baťou aspoň na stránkách tohoto románu.