BataStory.net

Anna Baťová, později Schiebelová, se narodila roku 1872 jako prostřední ze tří dětí, jež měl její otec Antonín Baťa se svojí první ženou Annou Bartošovou, za svobodna Minaříkovou. Nejstarším z nich byl bratr Antonín, nejmladším Tomáš.

Anna byla velmi bystrá, dobře se učila, a nebylo divu, že jako první se sourozenců se osamostatnila, když jí příbuzní sjednali službu u rodiny ve Vídni. Právě ve Vídni pomohla výrazně i bratru Tomášovi, jenž se ji o něco později rozhodl následovat. On ovšem bez souhlasu a pomoci rodičů.

Anna mu poskytla svým způsobem “asyl”, podpořila ho i finančně a dopomohla mu ke všemu, co potřeboval k pokusu o o to, aby se ve Vídni uchytil jako obuvník. Tomáš se snažil, nicméně pokus neměl dlouhého trvání. Když zjistil, že jeho na Vídeň příliš jednoduchá domácí obuv, kterou chtěl šít a prodávat, nemá u zhýčkanějších Rakušanů šanci, nakonec se vrátil domů.

Anna si za podporu, již mu poskytla vyslechla od otce jistě své. Možná to byl ale právě ten pocit sounáležitosti, ba spoluviny, jenž napomohl jejímu pozdějšímu rozhodnutí: Když se Tomáš s Antonínem rozhodli opustit otce a odejít do Zlína, kde by založili vlastní firmu, odešla s nimi.

Stala se třetím společníkem a to velmi potřebným. Kromě toho, že se jim starala o domácnost, vedla i účetnictví a její umění vycházet s lidmi pomohlo často vyřešit nepříjemnou situaci, zvláště když se pomalu dostávali do dluhů.

Když Antonín odešel na vojnu, vedla s Tomášem podnik sama; později však odešla i ona, když se seznámila se správcem kojetínského pivovaru Jindřichem Schiebelem a následně se za něj i vdala. Z manželství vzešly tři děti – Zdeňka, Anička a Vladimír. Zdeňka se přivdala do další “baťovské” rodiny, když si vzala Aloise Hozu, podobně i Anička , když se stala ženou JUDr Evžena Schallera.

I nadále však Anna, (a zvláště pak po smrti bratra Antonína), Tomášovi svým vlivem, radou i přirozenou intuicí často pomáhala. Snad nejvíce za dramatických situací během světové války, když podnik zůstal bez surovin a bylo třeba vyslat řadu emisarů až do míst, odkud se kůže tradičně dovážely, nyní se však ocitly v povážlivé blízkosti bojů. Říkalo se, že k nim patřila i sestra Anna.

Podílet se měla i na záchraně celého jednoho nákladního vlaku s kůžemi, jež Tomáš ještě před válkou zaplatil, kvůli rychle postupujícím bojům však zůstaly za frontou. Anna pak měla svou diplomacií vůči oběma stranám zařídit, že vlak se nakonec dostal do rakouských rukou a kůže tak dorazily, kam měly, tj. do Zlína.

Anna Baťová – Schiebelová ještě zažila dobu největší slávy rodinné firmy a přežila i svého milovaného bratra. Zemřela 25. 6. 1936.