BataStory.net

Jan Hoza se narodil 24. 8. 1894 v Mladcové, jako jedno z devíti dětí rolníka Josefa Hozy a Josefy Hozové, rozené Štětkářové. Poté, co ukončil roku 1904 školní docházku na obecné škole v Mladcové, nastoupil na měšťanku ve Zlíně a v roce 1908 se začal učit zámečníkem u Bati ve Zlíně.

Byl velmi obratný a učenlivý. Tradovalo se o něm, že jako jediný se vyznal v opravdu veškerých strojích ve firmě, a dokonce se díky tomu stal i šoférem Tomáše Bati. Vypráví se, že měl ještě jako učeň jeho vůz připravit k jízdě, ale si troufnul si jej vyzkoušet a objet s ním dvůr. Byl zato svým vedoucím potrestán, ale když se o tom dozvěděl Tomáš Baťa, považoval to naopak za důkaz jeho pečlivého přístupu k úkolu, vyzkoušel si ho a ustanovil svým řidičem.

Byl to také Jan Hoza, kdo byl účasten osudové nehody Tomáše Bati v noci 31. října 1913 na 1. 11. 1913 mezi Otrokovicemi a Malenovicemi, když se jím řízený vůz střetl s povozem a Tomáš Baťa byl těžce zraněn jeho ojí. Tomáš Baťa však na něj nedal dopustit a naopak přivřel oko a pomohl mu, když se Jan Hoza rozhodl opustit službu a odjet do Ameriky.

Tam připlul lodí Prinz Friedrich Wilhelm 25. 5. 1914 a v USA žil až do roku 1919. Jako strojnický mistr tam pracoval v Mt. Vernon a v Betlehemu a jako mechanik v New Yorku. Během tohoto pobytu také získal americké občanství a v době první světové války slavil některé úspěchy i jako inovátor a vynálezce. Zdokonalil například svíčku do leteckého motoru “Liberty” pro americké vojenské letectvo a obdržel za to odměnu několika tisíc dolarů.

Když se po válce vrátil do Evropy, byl v lednu 1920 znovu přijat k firmě T. a A. Baťa jako vedoucí dílen pro opracování dřeva; ale mimo to spolupracoval také s Tomášem a Janem Baťou na zlepšování organizace výroby obuvi podle svých amerických zkušeností.

V roce 1922 odjíždí opět do USA, kam připlouvá lodí Orbita 19. 6. 1922 a pracuje tam v závodech firmy Ford v Detroitu, aby se v roce 1923 se vrátil do Zlína.

V době tohoto druhého pobytu v USA byl také společně s Janem Baťou účasten nakonec neúspěšného pokusu založit a vést v USA první Baťovu pobočku v Americe, továrnu v Lynnu.

V roce 1924, už zase doma, vynalézá jako správce dílen nový sbíjecí stroj a stroj na lepení podpatků. A 4. 7. 1925 se v Protivanově žení a bere si za ženu Jenovefu Koudelovou.

V roce 1926 se účastní zavádění výroby gumových podpatků u fy Baťa a se zahájením výroby gumové obuvi je také ustanoven vedoucím těchto dílen, pro něž využívá zkušeností získaných v USA. Gumárenská oddělení se pod jeho vedením během dvou let rozšíří a zabírají už dvě standardní budovy s 1.500 pracovníky. Přesto vede Jan Hoza stále i dřevoobráběcí dílny a to až do roku 1930. A když se v roce 1931, kdy Baťa začal vyrábět i pneumatiky, gumárenská výroba rozšíří už na pět budov, je Hoza jmenován ředitelem celých gumáren.

Konec roku 1938 ho zastihuje na obchodní cestě s J. A. Baťou po Anglii a Francii a 13. 9. 1939 odjíždí do USA jako vedoucí společnosti v Lynnu. Brzy je však ustanoven do právě vznikající továrny v Marylandu a a po dobu 2. světové války, ba ještě po ní pracuje jako generální ředitel Baťových závodů v Belcampu.

Odtud již odešel do penze, po léta však ještě působil jako člen správní rady. Pohřben je na významném místě převážně českého hřbitova poblíž jeho milovaného Belcampu. Dcera Jarmila (*1937), která se stala profesorkou a vyučovala uměleckým předmětům, zemřela roku 1998.

Náročný života běh Jana Hozy sestaven díky soukromému badateli Vojtěchu Křečkovi z Otrokovic, doplněn díky paní Gitě Fuchsové a Georgi Mojžíškovi z USA