BataStory.net

Miroslav Barvíř

Uvádíme podstatný výběr z více než zajímavé studie Miroslava Barvíře připravenou pro brněnskou konferenci “Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České Republiky” konané pod záštitou Moravskoslezká akademie pro vzdělání,vědu a umění .

^{Ilustrační foto – záběr z dnešních dílen Baťa a.s. v Dolním Němčí}

Je s podivem, jaké úsilí bylo použito při opětovném zavedení kapitalistického zřízení v uplynulých 17 letech v našem státu na utajení všech moderních přístupů, které vedly k světovému rozvoji baťovských závodů ve Zlíně v uplynulém století.

Bylo vybudováno světové obuvnické impérium na principech, jež si zasluhují pozornosti všech, jejichž cílem je rozvoj a zvyšování životní úrovně společnosti. Vedle prudkého zvýšení zaměstnanosti v 1932 roce se podařilo ve Zlíně ubytovat okolo 15 000 členů rodin zaměstnanců v rodinných domcích za desetiprocentní nájemné z výdělku.

Tehdejší Baťova podniková filozofie založená na využití počítačů v organizaci výroby je v současné době předmětem světové pozornosti, ne však bohužel v českých zemích. Desetitisíce specielně vychovaných spolupracovníků u firmy Baťa šířily věhlas odbornosti po celém světě a dodnes jsou hrdy na to, že od 14. roku svého věku byly vychovány ve Zlíně.

V roce 1923 se stal Tomáš Baťa poprvé starostou města Zlína a aplikoval stejnou organizační strukturu z továrního prostředí na samosprávu města. Typickou zásadou bylo rozdělení organizace na malé celky s plnou pravomocí zhodnocovat poskytnuté finance tak, aby přinášely přiměřený zisk a nesly odpovědnost za ztráty. Z jeho myšlenek, které s tím souvisejí :

Stejně jako chci, aby každý člověk v naší společnosti si byl sám ředitelem, přál bych si, aby každý občan si byl sám starostou

Za největší hřích páchaný na lidech pokládá Tomáš Baťa politiku, jež učí hledat pramen existence v prošení, běhání za podporou, subvencemi apod.

Ctí samosprávu a trvá na tom, že obec, okres i země má právo žít ze svých prostředků

Nenávidí přídělové hospodářství a útočí na ně nejprudší kritikou. Viděl v něm ponížení občanů, kterým stát bere a posléze je nutí s kloboukem v ruce běhat od úřadu k úřadu

Podle jeho názoru tento postup vede k zakrývaným podvodům v samosprávných rozpočtech

Tomáš Baťa se ucházel o důvěru občanů a vypracoval osobitou mistrovskou školu politiky. Zvolení zaměstnanci firmy Baťa pracovali ve správě zadarmo. Sám Baťa kandidoval až na 17 místě a zvolení chápal především jako mandát k práci.

Pro Velký Zlín vypracoval vizi pro 50 000 obyvateli a z firemních peněz hradil vše, co považoval za nutné k dosažení tohoto cíle.

To není v EU patrně ani možné, protože zisky se odvádějí mimo oblasti, kde byly vytvořeny a ten je navíc často rozdělen mezi osoby, jež neměly vliv na jeho vytvoření a zástupci oblastí se uctivě doprošují dotací na finanční zajištění správy regionu. V České republice není už není například žádný finanční ústav pod vrcholovou českou správou.

Charakter chování ekonomických, společenských, právnických, správních, pedagogických, sociálních, etických a mnoha dalších systémech připomíná zejména T. Baťou kritizovaná skutečnost, že se sice setkáváme s mnohomluvným popisem, ale chybí matematická podpora příčinnosti dynamického chování a jeho logické zdůvodnění.

Tento stav se stále prohlubuje nevhodným pedagogickým působením ve výchově v těchto oborech a jejich společným znakem nenávaznosti na jiné obory. Je teoreticky podporován většinou jen dodatečným popisným statistickým průzkumem a chabou, časově omezenou, výstavbou společenských vizí.

Experimenty se navíc provádějí se společností namísto s matematickými modely. To je výsledek nemožnosti zpracování dlouhodobých vizí v těchto oborech. Pozorujeme zejména neexistenci synergetických odborníků schopných vytvářet matematické modely dílčích systémů a podporu jejich výstavby a studia na počítačích.

Samozřejmě není náhodou, že se celosvětově prosazují trendy, které sledují společenská řízení, které preferují maximální zisk, jako prioritní zdroj rozvoje společnosti. Je skutečností, že tomu tak bylo i při rozvoji firmy Baťa. Přesto zde byl základní rozdíl a to v tom, jakým způsobem využíval finanční kapitál Tomáš Baťa, který vybudoval od základů světový výrobní závod a finanční kapitál investoval zpětně do podniku.

Jeho sociální původ jej vedl k tomu, že své zaměstnance nazýval spolupracovníky a zajistil si jejich výchovu směrem, jež vyhovovala jeho podnikatelské činnosti. Byla jím založena Baťova Škola Práce – BŠP, která postupným výběrovým způsobem vychovávala střední kádry s maturitou pro všechny potřebné obory v šestiletém cyklu.

Měl obrovskou nedůvěru k bankovnímu sektoru a zřídil si proto vlastní banku pro spolupracovníky s 10% výnosem pro vkladatele, jež se stala provozní přátelskou úvěrovou bankou pro jeho podnikání.

Nutno ovšem konstatovat, že náklady na realizaci finanční jednotky v bankovním sektoru jsou zlomkem výrobních nákladů a tak se po finančním světě pohybuje převážně, a to z 95% volný spekulativní kapitál, a pouze nepatrná část je využita pro rozvoj průmyslu.

Do organizace mezinárodního obchodu velmi mocným způsobem zasahují různě hospodářsky silné státy nebo jejich uskupení. Omezují volný obchod mezi státy celními omezeními, dovozními kvótami a nejnověji globalizačním trhem. Silné státy předepisují slabším výrobní kvóty a tím postupně ruší územní ovládání v jednotlivých státech.

Idea územní teritoriality tak ztrácí svůj význam. Objevuje se negativní globalizace, viz články Zygmunta Baumana. Ovládání států se děje přes finanční kapitál a ten velmi snadno proniká přes hranice států. K tomuto rozvoji silně napomáhá moderní informační technika a postupně se tak soustřeďuje finanční kapitál u stále menších počtů finančně silnějších majitelů.

Z mnoha států se stávají montážní a výrobní závody, které musí produkovat zisk, který se odčerpává majiteli akcií. Aby přesun akcií probíhal, co nejrychleji využívá se korupčního prostředí, nevhodně volené parity financí v daném teritoriu a tam příznivých právních systémů.

Je tu rozpor mezi globalitou moci a lokalitou politiky s jejich sociálními důsledky. Řada finančně slabých států se propadá do skupiny druhořadých států s fatálními důsledky pro hrdost národa. Vznikají podmínky pro rozšiřování světového terorizmu.

Ukazuje se, že nyní organizace výroby a územního společenského prostředí protiřečí zásadám samosprávy zespodu, se spoluúčastí na zisku, jak ji využíval Tomáš Baťa ve své firmě. Chyba je v tom, že o rozdělení moci a peněz rozhodují politici, kteří z velké části nemají synergetický cit pro správné řízení společenských systémů. Převažuje touha po moci a snaha dosáhnout co největšího zisku pro následné skupinové rozdělování.

Svět se rozděluje na bohaté a chudé státy. Chudé státy se stále obtížněji brání ovládnutí a výkupu energetických, výrobních a přírodních zdrojů. Možno konstatovat, že ani relativně bohaté státy nejsou zajištěny svým teritoriem proti vnějšímu ovládnutí. Česká republika byla v 89 letech zemí, jež ve výrobě potravin byla velmi soběstačná. V současné době je závislá na dovozu potravin v celé řadě komodit ze zahraničí a dochází ke zbytečnému zadlužování v zahraničním obchodě.

Evropská unie spolu s možnou korupční závislostí části personálu řídící sféry brání tržnímu podnikání zejména družstevním podnikům. Základním hlediskem výhodnosti zavedení Eurozóny je jednotná měna pro bankovní sektor. To naopak ztěžuje územní prosperitu a samosprávu jednotlivých států. Nevhodné finanční parity jednotlivých zemí pak výrazně zkreslují zařazení jednotlivých zemí v pořadí spokojeného společenského prostředí.

Je třeba zhodnotit skutečnost, zda ve veřejné správě jsou zaměstnány osoby s vysokou odbornou specializací a dostatečným chápáním synergetické spolupráce pro zajišťování vyšší životní úrovně společnosti.

Je třeba vychovat novou generaci řídících správních úředníků pro uklidnění politické situace. Tuto úlohu musí převzít vysoké školy s plnou zodpovědností. Zdaleka to nesplní přebytek různých soukromých ekonomických škol, chybí zejména odborné specializace pro zvýšení kvality právního a perspektivního společenského řízení.

Masarykův slogan z prvé republiky říká: Tolik svobody, kolik je možno – tolik řádu, kolik je nutno. Neřídíme se tím, a proto nás může překvapit, že na Novém Zélandě ministerská předsedkyně Helene Clarková dosahuje nebývalého rozvoje státu téměř se stejným sloganem: Trhu tolik, kolik je potřeba – sociální spravedlnosti tolik, kolik je možné.

Ukazuje se, že těchto cílů nemůže být dosaženo v systémech, které nezhodnocují své budoucí kroky pomocí finanční samosprávy, jak to řešil Tomáš Baťa. Znamená to zpracování finančních popisů a pečlivé studium matematických modelů v časové závislosti.

Jen tímto způsobem při soustavné úpravě matematických popisů lze předkládat společenské vize k politickým debatám a obecnému odsouhlasení ve volbách. Určitě stojí za pozornost k přečtení volební návrhy Tomáše Bati /1/ z dvacátých let minulého století.

Úplný text na stránkách autora http://www.sweb.cz/Barvir.Miroslav