BataStory.net

Knihu, o které jste s největší pravděpodobností nikdy neslyšeli, napsal Čech, Fráňa Richter, a s podtitulem “Poznámky nezjištěného člověka, jež by mohly býti osnovou románu” ji vydalo Družstevní nakladatelství Kniha už roku 1930.

Brzy z ní uvedeme krátké ukázky z textu i z ilustrací Vladimíra Kristina.

Vypravěčem překvapivě ranného sci fi příběhu je člověk, jemuž je po nehodě na přání továrníka Boty vpravena do žil umělá krev. Jméno Bota nezvolil autor jistě náhodně, na rozdíl od jiných, známějších románů (Svatopluk, Pujmanová) jež parafrázovaly baťovskou skutečnost a někdy vyvolaly i dotčenou odezvu, nenacházíme ale o Nadtelevoxu ve zlínských materiálech žádnou zmínku.

Autora při psaní zřejmě ovlivnilo ve své době šokující oznámení o prototypu jednoduchého robota Televoxe, zkonstruovaného americkým inženýrem R. J. Wensleyem v roce 1927.

Hrdina se stane se oddaným Botovým služebníkem, a protože s umělou krví je více strojem než člověkem, udělá kariéru od nejschopnějšího dělníka až do člena vedení závodu. Teprve když je mu po nějaké době vpravena do žil krev lidská, získá sebevědomí a stane se znovu člověkem schopným citů.

Bota se své dělníky pokouší přetvořit v podobné bezduché mechanismy, ale protože docházelo k ztrátám na životech, nechal si sestrojit dělníky umělé – roboty Nadtelevoxy. Tím však vznikl mezinárodní konflikt, sousední státy se začaly obávat, aby roboti nezačali být vyráběni k válečným účelům…

Nadtelevox je oduševnělý, kvalitně napsaný román se značnou dávkou ironie. Aniž by autor odsuzoval velkokapitalisty přímo, nestranným popisem a vhodně voleným sledem událostí vyvolává svou představu o nebezpečí, které může plynout ze snahy jít v růstu výroby přes mrtvoly.

Autor, narozen jako František Richtr, byl nejprve kreslič a dělník. V letech 1908–1920 pak redaktor Dělnických listů ve Vídni, od r. 1920 šéfredaktor listu Slovácko v Hodoníně, od r. 1924 redaktor Dělnického deníku v Ostravě, od r. 1929 redaktor deníku Duch času. V roce 1935 odchází do invalidního důchodu, roku 1945 pověřen Ministerstvem informací vybudovat v Ústí n. L. krajskou informační ústřednu. V letech 1949–50 redaktor Hovoří místní rozhlas, do r. 1955 ředitel krajského vysílání Čs. rozhlasu v Ústí n. Labem. Psal básně (např. Rudé krůpěje, 1924; Nebe a země, 1935), prózy (Snílci z Vysočiny, 1967). (Ivan Adamovič: Slovník české literární fantastiky a science fiction, s předmluvou Ondřeje Neffa.)