BataStory.net

^{Navazuje na Návraty Tomáše J. Bati I}

Z poválečných návratů Tomáše Bati do vlasti je asi nejzvláštnější ten nejméně známý, tím spíše, že se odehrál vlastně jen v zastoupení. Přitom však právě tento čin Tomášovi umožnil odpoutat se definitivně od předem ztracených pokusů o kompromis. Konečně totiž vyloučil nebezpečí, že by se jeho matka, paní Marie Baťová držená ve Zlíně už za války de facto jako rukojmí – stala znovu, byť i pomyslnou zástavou. A hlavně vymezil definitivně vztahy s vlastí: s tím, kdo zorganizoval její cestu na svobodu, už prostě komunisté nemohli vyjednávat.

Stalo se to brzy po věrolomnému podpisu dekretu o znárodnění Zlína, vprostřed poválečného vyjednávání o možném statu quo mezi českou a zahraniční větví podniků Baťa. Konečně bylo jasné, že větší části ze Sovětům nedobrovolně zavázané vlády už nelze věřit prakticky v ničem.

O to důležitější pro Baťu bylo, důvěřovat alespoň lidem zastupujícím ve vlasti jeho zájmy. V Praze to byl především Frank Maltby – Angličan, který začal u firmy už v roce 1936 v Británii a ještě před válkou pracoval rok i ve Zlíně. Tomáš ho nejmenoval šéfem právě otevřené pražské kanceláře jen proto, že mluvil trochu česky a mohl tak při jednání, aniž to čeští úředníci tušili, porozumět tu a tam i něčemu, co si řekli jen mezi sebou, ale proto, že věděl, že se na něj může opravdu spolehnout.

Obchodní špionáž

Na Franka tak proto dopadaly už od počátku i všechny nepříjemnosti, jichž by se jinak dočkal sám Tomáš. Už když dorazil ještě v listopadu 1945 po půlnoci prvně do Prahy, vzbudili ho ještě nad ránem v hotelu policisté a toto šikanovaní pro podezření z „obchodní špionáže“ neustávalo. Jednání s ministerstvy zahraničního obchodu a průmyslu však pokračovala a výsledkem byla obchodní smlouva podepsaná v květnu 1946 v Londýně, podle níž by Zlín dodával na Západ část produkce, hlavně však obuvnické stroje, a zahraniční Baťovy podniky naopak do Zlína zase suroviny a výrobní nástroje. První zásilky vlastním firemním letadlem z Londýna se opravdu uskutečnily, reciproční dodávky ze Zlína do Londýna však nikdy. A dosáhnout pak za jednostranně dodaný materiál aspoň finančního narovnání trvalo roky. Nicméně už jen okolnost, že byly vůbec povoleny lety baťovským firemním letadlem do Prahy, se měla ukázat jako klíčová.

Omyl či spiknutí?

Základní problém Tomášovy snahy dostat paní Marii Baťovou do zahraničí, spočíval totiž v tom, že neměla pas. O tom, jak silná byla nechuť vydat jí jej, svědčí i marná snaha samotného ministra zahraničí, tehdy ještě Jana Masaryka, jenž jeho vydání už dlouho ale marně podporoval. Dodnes není vlastně úplně jasné, zda to byl nakonec výsledek soustředěného úsilí poctivých Čechů s pomocí Britů či Američanů, anebo zda se prostě jeden z řadových úředníků ministerstva vnitra přehlédl a pas „nějaké Marii Baťové“ i proti zákazu jednoho dne omylem vydal. Ať tak či onak – musel si to pak pořádně odskákat, protože jakmile se zjistilo, že paní Baťové se podařilo uniknout, rozpoutalo se prý v Praze na úřadech doslova peklo.

Pilot R.A.F na trase Londýn – Praha

V této chvíli však ještě nejsme tak daleko. Naděje svitla, když i Frank Maltby z mezitím už také odposlouchávané kanceláře Canadian Commercial Enterprises potvrdil to, co kurýr britského ministerstva zahraničí: Že pas paní Baťové už sice existuje, ale pokud požádá o běžnou letenku a dozvědíli se to jisté politické kruhy, možná ji vůbec nedostane. A hlavně – mohou jí pas zase odebrat.
Tomáš organizuje urychleně posádku letadla, aby odletěla ještě za svítání z Londýna do Prahy. Pilotem je bývalý velitelem perutě britské R.A.F. Ronnie Knott, jenž se později podílel i na zorganizování pověstného vzdušného mostu při ruské blokádě Západního Berlína. Dnes jako kdyby měl předpremiéru, když zachraňuje „jenom“ matku přítele.

Únoscem vlastní matky

Frank Maltby mezitím zpravuje Marii Baťovou. Ta obtelefonuje co možná nenápadně několik nejbližších známých, aby ji nehledali, že odjíždí na pár dnů na venkov. Jen jedné přítelkyni řekne pravdu: vdově po Němci popravenému předsedovi vlády, generálu Eliášovi. Ta je ovšem tehdy tak uznávanou osobností, že už jen její přítomnost může v nouzi leccos zachránit. Rozhoduje se tedy, doprovodit Marii na letiště a pomoci jí dostat se přes poslední úskalí pasové kontroly.
Stále však ještě zbývá, jak se tam spolehlivě dostat. A tak zatímco letadlo přistává v Ruzyni, vstupuje na scénu další Tomášův přítel, šéf americké kulturní mise Charles Katek. Ten zapůjčuje Franku Maltbymu pro jistotu vůz s diplomatickou poznávací značkou z amerického velvyslanectví.

Je rozhodnuto

Je rozhodnuto. Po opatrném prokličkování centrem, jež má prokázat, zda nejsou sledováni, vydává se pak vůz už přímo na letiště, kde se zastaví ve všech na chvíli srdce, když úředník zaboří oči do pasu, na jméno, které začíná být i v ještě demokratické zemi problémem. Pak však pas zase skoro netečně vrátí a vše ostatní proběhne až překvapivě hladce.
Když vystupuje po vratkých schůdcích do letounu, který ji dopraví k synovi, Marie se už raději ani neotočí. Až z okénka tak uvidí svou zemi znovu. Jak dobře tuší – naposled.

P.H.