BataStory.net

Ať se nám to líbí nebo ne, musíme si zvykat na laviny informací, které se hrnou z internetu, televize, novin, prostě ze všech stran. Nad některými zprávami a zprávičkami však někdy rozum stojí.
Pár perliček, na které jsme mohli v posledních letech narazit v novinách:

Muslimští námořníci objevili Ameriku už 300 let před Kryštofem Kolumbem
(zaznělo v listopadu 2014 na shromáždění muslimských vůdců z Latinské Ameriky v Istanbulu).

Okupační vojska Varšavské smlouvy pozval v roce 1968 do Československa tehdejší první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček
(tvrzení ruského historika S. Rybase na sociální síti ruského velvyslanectví v Bratislavě přinesly noviny v březnu 2016)

Lech Walesa sice založil Solidaritu, avšak ve skutečnosti ji prý řídil Lech Kaczyňski (dočetli jsme se v březnu 2017).

Pro další a další příklady není třeba chodit daleko. Letos koncem srpna se čtenáři ruských Izvěstijí dověděli, že Brežněv k nám v srpnu 1968 své tanky poslat prostě musel, protože prý v Československu byli masově trestáni komunisté, byli chytáni na ulicích a lynčováni.

Důsledky takového “informování” lze snadno předvídat. Mnozí turečtí občané budou šířit novinu o pravých objevitelích Ameriky, četní Rusové budou přesvědčeni o správnosti bratrské internacionální pomoci Čechům a Slovákům atp.

Kolik dnešních lidí si při současné informační revoluci utváří asi názor podle naprosto bláznivých tvrzení?

Musíme si totiž zvykat na kontrolu všeho, co k nám přichází. Diktátem doby je ověřovat, ověřovat, ověřovat, protože informačního plevele, dezinformací a manipulací přibývá. A děje se tak i na typické zlínské téma – Baťa.

Například někteří novináři donekonečna pouštějí do světa floskuli, že prý až Jan A. Baťa rozšířil firmu Baťa “z lokálního českého podniku na celosvětový koncern”. Hrubý omyl. Prostým faktem je, že světový, globální podnik se vším všudy je dílem jiného muže, že ho zbudoval už předtím Tomáš Baťa.

Fakta lze snadno získat a ověřit: mezi r. 1919 a 1932 zřídil Tomáš prodejny, sesterské společnosti a továrny kromě Československa v 54 zemích Evropy, Asie, Afriky a Ameriky, a počet zaměstnanců firmy na těchto čtyřech kontinentech vystoupil do r. 1932 na 31 000 lidí.

Tehdy Tomáš ze Zlína řídil ohromný celosvětový koncern s 35 obory výroby, obchodu, služeb, dopravy a financí. V plném proudu bylo zakládání velkých továren a průmyslových měst v Československu i v cizině, Tomáš Baťa je jen v letech 1931-1932 založil v Otrokovicích, německém Ottmuthu, polském Chelmeku, jugoslávském Borovu, švýcarském Moehlinu a francouzském Hellocourtu, přípravy běžely v anglickém Tilbury a indickém Konagaru.

Tomášova světová podnikatelská říše běžela svým rytmem a po r. 1932 v rozvoji bez přerušení pokračovala. A teprve v této etapě se na dění podíleli už bez Tomáše i Jan Antonín Baťa spolu s Dominikem Čiperou a Hugo Vavrečkou.

Je snadné rozpoznat rozdíly mezi oběmi osobnostmi. Zatímco Tomáš působil nejen jako podnikatel, ale také starosta Zlína a respektovaný veřejný činitel, byla Janova role omezená a leckdy budil naopak rozpaky. Například když se květnu 1935 veřejně vyslovil proti zřízení tak potřebného zlínského gymnázia.

Protiřečení a nejasnosti kolem Tomáše a Jana Antonína se začaly šířit především s vydáním knihy Miroslava Ivanova, který tak vyrobil o Janovi novou legendu. Neověřoval si hodnotu informací a pustil tak do oběhu text, ve kterém se v pestré směsici proplétají fakty i polopravdy, nedoložená vyprávění ale i některé naprosto nesmyslné statistické údaje.

A dalším zdrojem problému jsou novináři a další pisatelé, kteří si neověří, kdo byl kdo, a hážou Tomáše i Jana do jednoho pytle. Což je velký omyl, protože ty dva je třeba pečlivě rozlišovat.

Dobře to věděl i soudný Ludvík Vaculík a vyjádřil se jednoznačně:

“Tomáš Baťa povznášel Čecha ze ševce na Evropana … Baťu nelze napodobit jen technicky, když to byl fenomén i duševní, kulturní. … Tomáš Baťa zapůsobil na povahu a myšlení lidí. Ani bratr Jan, ani syn Tomáš už nebyli to co on, byli jenom poučeni, instruováni, takže mohli jít v ‘jeho šlépějích’. Tomáš Baťa nešel v ničích šlépějích, dělal je. Myslím, že to byl nerozpoznaný utopista, jemuž však se pořádný kus sociální utopie podařilo uskutečnit.”

Ludvík Vaculík – sám někdejší baťovec – dokonale znal, jak to chodilo u Baťů, a určitě dobře věděl, co píše. Ale dneska, jak je vidět, se na Vaculíka zapomíná, kraluje Ivanov i se svými omyly.

A tak třeba Hospodářské noviny klidně napíšou, že továrnu v chorvatském Vukovaru (Borovu) r. 1931 prý založil Jan A. Baťa, ač zakladatelem byl samozřejmě Tomáš. A tak donekonečna.

Dokonce se předkládá k věření, že Tomáš sice byl mimořádná osobnost, avšak Jan A. přímo genius. A naopak se zamlčují stinné stránky Janova působení, jimiž z firmy vypudil schopné odborníky, nezmiňují se jeho nepochopitelná rozhodnutí mířící proti Churchillově Británii a americkému prezidentu Rooseveltovi apod.

Je těch omylů a zkreslení nějak moc, až to vypadá, jako by i tady nějací šotkové škodolibě převraceli historii.

Zdeněk Pokluda

^{(Zdroj: Magazín Zlín)}