BataStory.net

Blaženě Stodůlkové – Ondřejíčkové byste rozhodně nehádali všechno to, co prožila. Že ještě jako malá holčička zažila předválečný Zlín, Protektorát a dramatický odjezd z něj do Belgického Ostende a pak i plavbu do Kanady, během níž teprve vypukla světová válka. Především však ale následující vznik kanadské Batawy, její nelehké začátky, avšak i pohodu jejích mezilidských vztahů a krásu její přírody, o jejíž barvách se jí zdá dodnes.

Tatínek, Bohumil Ondřejíček, narozený roku 1912, patřil k těm, kdo budovali kanadskou Batawu od začátku. Jako vyučený tiskař a aranžér působil u Bati už ve Zlíně a v Batavě měl na starosti kartonáž, obaly, tisk a vazbu dokumentů a knih. U něj se tiskl i zdejší baťovský časopis Batawa Bulletin. (Za války se jmenoval o něco bojovněji Bata Bugle , Baťovská polnice. U nás by tomu ale odpovídalo nejspíš Baťovský oznamovatel).

Maminka Helena Ondřejíčková, za svobodna Dohnalová, narozená také roku 1912 ve Zlíně, se vyučila jako prodavačka, ale s manželem se seznámila v Soudní ulici v čistírně. Vedle bylo hodinářství, a jeden z jeho dvou bratrů – majitelů byl tatínkův kamarád, za nímž občas chodíval. Když se poměrně brzy vzali a narodila se jim dcerka, neměli ještě ani tušení, že je – i ji – zanedlouho čeká Kanada. Ale o tom neměl tehdy tušení ve Zlíně nikdo, tím méně více nežli sto rodin jejích budoucích osadníků.

Zhoršující se mezinárodní situace k tomu však brzy směřovala. Ve Zlíně se už předtím začaly organizovat tak zvané výrobní jednotky – skupiny většinou jedenácti odborníků pečlivě vybraných profesí, které měly založit v nejrůznějších místech na světě nové továrny a později i prodejní centra.

Ale Kanada – to bylo něco jiného. Jakmile došlo k okupaci Československa Němci (Kanada s Amerikou s nimi ve válce tehdy ještě nebyly), bylo zřejmé, že někde v dostatečné vzdálenosti od nich bude třeba vybudovat jakýsi „náhradní Zlín“, základnu, která pro tehdy ještě zbývající svobodný svět zabezpečí nejenom výrobu ale především náhradní díly a stroje. Na Zlín, jenž mohl být kdykoli ochromen bezprostřední německou kontrolou, se už nedalo spoléhat.

Němcům doslova pod nosem se rozběhly první transporty materiálu a strojů, připravovaly se při nejmenším tři turnusy odborníků, kteří je postaví a spustí a později pak jako instruktoři zacvičí místní dělníky, ale i elektrikářů, stavařů, projektantů, vyjednávalo se o pasy a víza… Zde okolnost, že Amerika jako celek byla zatím vůči Německu neutrální, jistě pomohla. Kanada však tehdy ještě patřila k Velké Británii, a tam už byly německo-britské vztahy více než napjaté a válka na spadnutí. Záleželo na každé hodině.

Ondřejíčkovi, kteří odjeli s tím druhým, se o tom nicméně dověděli skoro jako poslední. Do Kanady byli totiž posláni de facto jako náhradníci. V rodině, která tam měla odjet původně, totiž čekali právě v té době dítě a lékař cestu přes moře nedoporučil, odjet tedy musel najednou někdo jiný. Nebyli proto ani moc připraveni a než dali vše úplně dohromady, jelo se. Třetí transport už neodjel.

^{Blaženka na dnes již historickém snímku před jedním z mnoha domků kanadské Batawy. Ten jejich je označen křížkem. Dnes se v původní čtvrti unifikovaných zahradních domků zachoval bohužel už jen jeden, ostatní byly nahraženy modernějšími a komfortnějšími.}

Leccos tak zůstalo doma. Do Kanady však bohužel nedorazily ani obrovské bedny, do nichž si rodiny naskládaly veškerý majetek, a to včetně nádobí, peřin nebo nábytku, a jež měly loděmi odcestovat ještě před nimi. Bedny ovšem, jak se ukázalo až později, uvízly naopak, zabaveny Němci, už na hranicích, takže v Kanadě se pak celé ocitly už jen s tím, co měly rodiny na cestu lodí v kufrech.

V kanadské zimě to znamenalo mnoho. Především zimu. Kanadští vesničané už na ni byli zvyklí, dokonce neznali ani peřiny, namísto nichž jim sloužily jen tak zvané patchworks, chatrné přikrývky ze zbytků látek zesílené nevelkou vrstvou vatelinu anebo vlny, ale čeští nově příchozí, především děti, uvyklí komfortu předválečného Zlína, jeho ústřednímu topení, perfektním službám, výtahům a pohyblivým schodům, se ocitli namísto ve vytouženém moderním “Novém světě” jakoby naopak o půl století zpět.

(Zde bude doplněno o video.)

Po válce odešel Tatínek z Batawy ještě nežli se později zavřely strojírny, říká dnešní Blažena Stodůlková. Teď už je těžko říct přesně proč, ale rozhodně v tom nebyl žádný konflikt. Byla to možná i otázka životní šance, po níž, teď, konečně po válce, zatoužili i Češi z Batawy.

Bylo jich víc, ale odcházeli spíš jako jednotlivci, kteří chtěli zkusit v Kanadě, ale i Americe ještě i něco jiného. Mnozí však, jen co odešli, pokud neměli to štěstí, že se dostali do jiné velké firmy, byli najednou zaskočeni tím, čeho se vlastně vzdali: co to znamená, žít náhle bez firemního zázemí, platit si sami zdravotní pojištění (od státu nebylo v Kanadě žádné)‚ na důchod pomyslet až v sedmdesáti a to ve výši zcela minimální… A došlo-li na zubaře nebo dokonce hospitalizaci v nemocnici – což bylo u Bati zdarma – bylo to nákladné jak hrom, takže i vyhlídka vyššího platu mohla být najednou k ničemu, připočetlo-li se, o jaké výhody u Bati přišli.

A to byl trochu i tatínkův případ, říká po letech dcera. Dokud byl zdravý, tak ještě ne, začali jsme úspěšně. Celá rodina se zapojila, na dobrém místě u Niagarských vodopádů jsme otevřeli samoobsluhu s potravinami a řeznictví. Nato jsme odešli do Hamiltonu a tam otevřeli delikatesy, lahůdkářství. Vedlo se nám dobře, ale dnešní mladí by mně nevěřili: Patnáct let jsme neměli dovolenou!
Pak ale začaly tatínkovy zdravotní potíže. Nejprve nenápadně. Ještě odjel do Čech, rozhlédnout se, jak by se tam dokázal na stará kolena přestěhovat, vychutnat se starými přáteli stáří, chodit do lesa na houby, navštěvovat Luhačovice, Zlín… Dokonce to i realizoval, odjeli jsme. Jenom to už najednou nešlo. Už toho neužil.

^{(Blažena Ondřejíčková – Stodůlková dnes)}

Někdejší zlínská, později batawská Blaženka Ondřejíčková nalezla se svou perfektní kanadskou angličtinou snadno místo v cestovní kanceláři, později se jí začala věnovat i jako učitelka. Také se vdala a do baťovské historie tak vnesla další jméno – Stodůlková. A historie se uzavřela kruhem. Její syn MUDr Pavel Stodůlka, potomek jedné z Batawa Kids, dnes vede špičkovou soukromou oční kliniku Gemini , již přivedl unikátními laserovými operacemi k světoznámé pověsti.

Syn někdejší Blaženky z Batawa Kids dnes přednáší v mnoha zemích a nedávno operoval vedle tisíců dalších také pana Tomáše Baťu, někdejšího Tomíka, jehož tehdy ještě také mladičkou novomanželku Sonju, přivezl kdysi ukázat Batawě a která se tehdy batawským českým dětem i ještě desetileté Blažence tolik líbila. A později operoval i další členy jeho rodiny, Thomase Batu nejmladšího (a taky Rosemarii) …

Historie se uzavírá. Baťovský duch, jenž uměl najít a přál talentům, jakoby nikdy neumdléval. Ještě i po generacích nalézá smysl i uplatnění…
PH

^{Hlavní budova batawské továrny (obuvnická část) před rekonstrukcí.}

Poslední malé oddělení zůstalo otevřeno, aby svou atraktivní výrobou protiskluzných přezůvek pro atomové elektrárny pokrývalo náklady na konzervaci a údržbu obrovského areálu, a nebylo tak na ně třeba doplácet.

Jak baťovské…