BataStory.net

Zajímavé video se Sonjou Ingrid Baťovou můžete shlédnout zde

Sonja Ingrid Baťová, za svobodna Wettsteinová, vystudovala na švýcarském institutu technologie v Curychu architekturu, po válce se provdala za Tomáše Baťu, s nímž měla tři dcery a syna.
Je ředitelkou Bata Shoe Organization a členkou správních rad hned několika podniků a vzdělávacích nebo obecně prospěšných institucí, jako například Junior Achievement_ nebo Worldwide Fund. Ve funkci předsedkyně Národní rady designu v Kanadě spolupracovala s kanadskou vládou a mezinárodními organizacemi na propagaci kvalitního designu výrobků, výstavby a urbanistického plánování.
Je čestnou kapitánkou Kanadského vojenského námořnictva a členkou rady Královské vojenské akademie. Za své zásluhy o kanadskou společnost obdržela mnoho čestných doktorátů a řádů, včetně nejvyššího řádu Kanady – „Order of Canada.“ Sonja Baťová je však hlavně i zakládající předsedkyní světoznámého Baťova Muzea obuvi v Torontu a spolupracuje i s obuvnickým muzeem ve Zlíně.

Jak se seznámila s Tomášem Baťou?

Tomáš Baťa senior přijel do švýcarského St. Moritz se svou manželkou Marii na krátkou dovolenou v roce 1929. Během jeho pobytu se mu podařilo sjednat si schůzku se švýcarským právníkem, specialistou na mezinárodni právo, dr. Georgem Wettsteinem, který měl v St. Moritz svůj rekreační dům. V následující den po této schůzce se Baťovi společně se svým tehdy patnáctiletým synem Tomášem vydali na saních dolů směrem do vesnice pod St. Moritz. Před domem, který patřil Wettsteinovým, Sonjiným rodičům, nezvládli zatáčku doprava a převrátili se do hromady sněhu. Právě v ten okamžik vycházeli Wettsteinovi z domu. Pomohli Baťovým oprášit snih a nasednout zpět do saní. Když přišli Baťovi další den na čaj, zúčastnila se návštěvy i tehdy tříletá Sonja, ale osobně si na ni nepamatuje, jen to, že po té příhodě se obě rodiny spřátelily. K osudovému setkání s Tomášem, z nějž vzešla jejich známost a pak i svatba, došlo až mnohem později, po válce.

Jaký je váš vztah k České republice? Vzpomínáte si na svoji první cestu do Česka?

Moje první návštěva ve vaší zemi proběhla už v roce 1936, kdy jsem s rodiči navštívila Karlovy Vary. K další návštěvě pak už došlo až v prosinci 1989, pár dni po sametové revoluci. Můj manžel mi o zemi svého původu mnoho vyprávěl, a proto jsem k Československu vždy cítila něco víc a neobyčejně mě zajímalo. Co se vám líbí na české mentalitě? O Češích je známo, že jsou to velmi pracovití lidé. Zároveň jsou velmi umělecky založení. Je mezi nimi spousta vysoce talentovaných mladých umělců, takže zde probíhá mnoho krásných výstava koncertů, a to hlavně v Praze. Kultura hraje v České republice velmi důležitou roli a já ji obdivuji. Založila jste v Torontu muzeum obuvi. Co vás k tomu vedlo? Během množství služebních cest, které jsem podnikla se svým manželem, jsem se nepřetržitě snažila porozumět vkusu našich zákazníků z různých míst a získat lepší znalosti o tamních trzích. Konečným zjištěním bylo, že lidská chodidla jsou stejná ve všech částech světa – mají stejný počet kostí, vazů, šlach – ale typy bot jsou diametrálně odlišné. Různorodé tvary a dekorativní zpracování této obuvi mě skutečně fascinovaly. Z důvodu revoluce v komunikaci se globální trendy stávají viditelnějšími, což se projevuje třeba u oblečeni, hudby atd. Proto se domnívám, že je důležité zdokumentovat tradiční řemeslné zkušenosti obuvníků, neboť jejich řemeslo postupně zaniká.

Jak si vy sama vybíráte obuv – jako nositelka jména ve světě obuvi tak proslaveného?

Své vlastní boty si kupují na různých místech. Většinu času nosím Baťovy boty, ale někdy nemohu odolat pokušení koupit si pár velmi drahých módních bot. Mnohdy jsou dost nepohodlné, ale stejně jako mnoho dalších žen je nosím proto, že jsou módní.

Jaký je váš vztah jako ženy k módě? Jakému stylu dáváte přednost? Jakým barvám, materiálům, střihům apod?

Jsem velmi pracovně vytížená a často jsem na nohou 12 hodin denně. Proto jsem ráda dobře oblečená, ale spíše klasicky, takže se mé oblečení hodí pro různé typy schůzek bez toho, abych se musela převlékat. Můj vkus se během let změnil. Dřív jsem prakticky pořád nosívala vysoké podpatky, protože jsem se tak cítila více elegantní a dobře oblečená. Nyní se pro mě stalo důležitější pohodlí.

Máte vnučku a ta určitě má svůj módní názor. Hovoříte spolu o módě?

Moje vnoučata projevují o módu nadšený zájem. Moje vnučka Alexandra příležitostně pracuje pro módní dům. Ráda s ní hovořím a přitom se dozvídám hodně o tom, co je důležité pro mladší generaci.

Jaké máte koníčky a které radůstky vás těší?

Mým hlavním koníčkem je vyhledáváni bot pro muzeum. Vždycky si připadám jako detektiv. když se nám podaří pro muzejní sbírku získat další pár bot, a já pátrám po tom, odkud boty skutečně pocházejí a kdo je nosil. Mým dalším koníčkem je lyžování. Už jako malé děvče jsem byla dobrou lyžařkou a sjížděla kdejaký svah.

Co vám nejvíce imponuje na mužích?

Co se týče mužů, líbí se mi silné osobnosti, které mají svou životni vizi a cíl. Všímám si dobře vypadajících nebo zvlášť okouzlujících mužů, ale je pro mě důležitější obdivovat muže nebo ženu, kteří jsou vůdčí osobnosti ve společnosti, v níž se pohybují, nebo pracují v nějakém zvláštním oboru – ať už je jakýkoli. Jsem ráda s lidmi, kteří chtějí změnit svět a udělat z něj lepší místo pro život.

Je podzim. Máte vy sama nějaké tipy pro podzimní eleganci. případně pro podzimní pohodu a relaxaci?

Máte nějaký svůj osobní recept na štěstí a pohodu?

Aby byl člověk šťastný. musí být schopen dělat to, čemu věří a mít z toho radost. Můj osobní život je pak také šťastný. protože ho mohu sdílet se svým manželem, který v mnoha ohledech přemýšlí stejně jako já. Pokud se můžete s někým podělit o zážitky, přispívá to vždy ke štěstí.

Jak vypadá pracovní den paní Baťové? V kolik začíná a jak a také kdy končí?

Mé dny jsou dlouhé, často začínám pracovat krátce po šesté hodině, neboť jsem zjistila, že se mi ráno pracuje nejlépe. Mimo práci pro muzeum jsem zapojena do mnoha dalších činností a dobročinných výborů, aktivně se zajímajících o vzdělávání, zdraví a životní prostředí. Večer se často věnuji různým společenským povinnostem.

Z pohledu běžné české ženy máte všechno, co si jen přát: peníze, úspěch, slávu … Je ještě něco, po čem toužíte?

Věřím tomu, že všechny ženy mají v životě stejné ambice: nalézt osobní štěstí a zažit příjemné chvíle se svými dětmi a vnoučaty. Některé z nás mají to štěstí, že jsou se svými partnery velmi dlouhou dobu. Velmi důležité je také dobré zdraví. Štěstí a zdraví znamenají rozhodně mnohem více než peníze, úspěch a sláva.

^{Z interview pro magazín Detail www.bata.cz, redakce magazinu.}