BataStory.net

S orientací firmy Baťa na pronikání do řady dalších podnikatelských činností a s rozšiřováním výrobní a obchodní činnosti v mnoha zemích za hranicemi začalo vedení podniku pociťovat potřebu pracovníků manažerského typu.

Jan Antonín Baťa, po tragické smrti Tomáše Bati šéf závodů, dal 12.7. 1932 podnět a později i příkaz ke zřízení institutu, který by vychovával mladé muže k plnění zodpovědných úkolů na úrovni vyšších řídících stupňů. K tomuto účelu byla v roce 1937 postavena samostatná budova ve Zlíně, U lomu 638, založen institut “Tomášov”, jehož řízením byl pověřen ředitel Rudolf Hub. Do Tomášova bylo vybráno 60 absolventů Baťovy školy práce z ročníků narození 1919 až 1921, kteří byli přijati po posouzení pracovních výkonů a podle prospěchu ve škole a po přijímacím pohovoru u ředitele Rudolfa Huba.

Činnost Tomášova byla zahájena na jaře roku 1938. Téměř polovinu počtu tvořili studenti I. Ročníku mistrovské školy obuvnické, čtyři členové byli z I. ročníku chemické školy mistrovské, 13 vyučených strojařů, frekventantů I. ročníku mistrovské školy strojnické a 16 absolventů dvouleté obchodní školy, připravujících se v kurzu ke studiu na obchodní akademii. O rok později, po odchodu několika Tomášovanů do zahraničí a z jiných důvodů, byli přijati do Tomášova rovněž čtyři studenti stavebních oborů a tím byly zastoupeny všechny hlavní profese podnikové činnosti. Dne 28.8. 1938 složili Tomášované slavnostní slib.

Každý Tomášovan byl zaměstnán v podniku na plný pracovní úvazek na místech podle své odbornosti. Pracovní doba byla 40 hodin týdně, denně od 7 do 12 hodin a od 14 do 17 hod. V sobotu se nepracovalo (s výjimkou řídících pracovníků, kteří se o sobotách zúčastňovali podnikové konference). Studium probíhalo ve večerních hodinách od 18.30 do 21.30 a v sobotu dopoledne v příslušných odborných školách. V tom se Tomášovan nelišil od ostatních pracovníků a případně od studentů průmyslovek a obchodní akademie.

Koncem roku 1938 byla zřízena zvláštní dílna, tak zvaná Tomášovská, kde u pásové výroby luxusních dámských bot pracovali téměř výhradně Tomášované. Dílna sloužila i jako ukázka výroby pro exkurze. Byly zde také vystaveny vzory obuvi, připravené pro světovou výstavu v New Yorku.

Zbývající doba po splnění pracovních a školních povinností byla využívána k získání všeobecného vzdělání, k výchově dokonalého společenského vystupování, k dosažení způsobilosti manažera a v chování džentlmena.

Ředitel Rudolf Hub, dříve vychovatel mladých mužů v internátě Baťovy školy práce, prostudoval před nástupem do své funkce výchovné metody v Anglii v Etonu a krátce navštívil i další podobné významné anglické školy.

Budova Tomášova byla projektována tak, že kromě 12 pokojů pro 60 frekventantů a příslušných hygienických zařízení v 1. a 2. poschodí, měla v suterénu tělocvičnu, místnost pro sportovní nářadí (kola, lyže apod.), v přízemí kuchyň a jídelnu s kapacitou asi 80 míst, ředitelnu. Ve druhém poschodí byla prostorná studovna. V domě byly také byty pro kuchaře a ředitele, dále čtyři jednolůžkové pokoje pro výchovné pomocníky ředítele. V této funkci se vystřídali inž. Thiele, Josef Valtr, Dr. Dušan Závada, Ladislav Bábek, František Řezníček a Matouš.

Každý účastník Tomášova platil za byt a celodenní stravu týdně 140 korun. Praní osobního prádla bylo zabezpečeno za úhradu.

K výchovnému působení byl využíván čas společných ranních rozcviček, společné snídaně, společného oběda (polední přestávka byla v továrně dvě hodiny), ale hlavně volná doba o sobotách odpoledne (celé soboty o prázdninách) a v neděli.

Výchova byla zabezpečována také zvaním významných osobnosti k obědům. Host dostal po obědě slovo a pak navazovala debata. Hosty byli například František Kožík, Jan Drda a ostatní spisovatelé, kteří měli ve Zlíně svůj sjezd, dále pracovníci, vracející se ze zahraničí – například Čestmír Tichý, František Vazač, Fabián z Dálného Východu, František Bublík z Havaje, Čestmír Němec z Afriky atd. Ředitel hudební školy ve Zlíně pan Jírů provedl celý cyklus zasvěcených přednášek a vedl v Tomášově pěvecký kroužek. Hostem býval také Antonín Cekota, šéfredaktor závodního časopisu, velmi vzdělaný člověk a diskuse s ním byly velmi poučné. Paní Eliška Junková, automobilová závodnice a později reprezentantka fy Baťa v oboru pneumatik.

J.A. Baťa přivedl jednou k obědu italského továrníka Pirelliho, hostem byl také Tomáš Baťa, syn zakladatele závodů. Zvány byly také významné ženy, zejména k předání svých zkušeností se stolováním a z oblastí společenského chování.

V jídelně byl také řečnický pult, bylo povinností každého Tomášovana vyzkoušet si občas svou schopnost přednesu zvolené látky ke shromážděným účastníkům.

Volný čas využívali Tomášované k provozování řady sportů jako lyžování, kopané, volejbalu (hřiště si vybudovali sami v lese za Tomášovem), tenisu, stolního tenisu, lehké atletiky a jízdy na koni. K tomu byly vytvořeny příslušné kroužky. Tomášov měl svou fotbalovou jedenáctku a volejbalové družstvo. Skupinu tělocvikářů; organizovanou Pravoslavem Kalivodou, vedl olympionik Ladislav Vácha, který byl až do svého zatčení gestapem obětavým instruktorem. Menší kroužek byl sestaven ke zvládnutí karetní hry bridge. Získání řidičského průkazu bylo záležitostí jednotlivců. Je vhodné poznamenat, že příslušnou výbavu, například jezdecké boty a kalhoty, si každý sportovec musel pořídit na svůj náklad a stejně tak hodiny jízdy (tehdy 20 Kčs za hodinu) si hradil každý ze svých prostředků. To se týkalo i případného sjednání trenéra tenisu (Šolc).

Existovaly také jazykové kroužky, ve kterých měl každý možnost učit se třetímu cizímu jazyku, protože dva cizí jazyky byly povinné ve školách. Lektory platil podnik.

Ředitel Rudolf Hub organizoval osobně řadu větších akcí jako taneční hodiny, nedělní směnu na výstavbě železniční spojky Vizovice-Horní Lideč (zůstala nedokončena), společné turistické cesty v Hostýnských vrších (spolu s mladými ženami), cesty na Radhošť a Pustevny v létě i lyžařské túry v zimě, cestu k moři, zájezdy na operní představení do Brna (ve Zlíně nebylo tehdy stálé divadlo).

Práce v zaměstnání, ve škole, v kroužcích a společné akce vedly k vytvoření mnoha přátelských svazků, které vydržely do dneška.

J. A. Baťa sledoval osobně, jak Tomášov plní své poslání. Přes své připomínky, někdy i nepříznivé, zabýval se myšlenkou zřídit podobné ústavy i u továren v zahraničí a posílat tam Tomášovany na dlouhodobější výměnné pobyty. Někdy, zejména po svém odchodu do Ameriky, měl zřejmě zkreslené ínformace a vyjadřoval se nespravedlivě, například o prázdném filozofování.

Výchovný proces byl rozvržen do tří etap: přípravné, stupně juniorů a stupně seniorů. Prvni junioři byli vyřazeni 1. května 1939. Podle dochované fotografie byli za předsednickým stolem Ing. Hugo Vavrečka, ředitel Josef Hlavnička, prokurista Dominik Čipera, ředitel Jaromír Hradil, paní Marie Baťová a další členové vedení podniku.

V rámci seniorské etapy plánoval ředitel R. Hub vytvoření tzv. patronátů. Každý Tomášovan juniorského stupně měl získat z vedoucích pracovníků podniku rádce – “patrona“, který by svého svěřence vedl v dalším vývoji a zasvěcoval ho do zvládání těžkých a odpovědných úkolů.

Všechny tyto velké plány byly zmařeny druhou světovou válkou. Koncem roku 1940 byl Tomášov jako výchovná instituce rozhodnutím Dominika Čipery zrušen. Tím nebylo dotčeno další fungování průmyslových škol. Jejích studenti, pokud byli zaměstnanci podniku, bydleli v průmyslových kolejích (v tzv. pátém internátě).

V roce 1941 maturovalo prvních jedenáct průmyslováků _ obuvníků, z toho deset Tomášovanů a jedenáctý bývalý Tomášovan (nepohodl se kdysi s ředitelem Hubem), který se po válce mimo jiné stal i generálním ředitelem obuvnického průmyslu (František Zapletal).

V této souvislosti je nutno se zmínit o důslednosti učebních osnov: Každý maturant musel navrhnout model obuvi, rozkreslit dílce, vykrájet je, vyhotovit technologický postup a ručně zhotovit tento pár obuvi. Kromě toho musei strojním způsobem zhotovit jeden pár z běžné sériové výroby.

Tyto první maturity ševců byly významnou událostí, správcové budov, tj. vedoucí, zodpovědní za výrobu obuvi v určité větší skupině dílen, museli se povinně zúčastnit ústních zkoušek jako hosté – přísedící. V roce 1941 maturovali také frekventanti ostatních vyšších průmys1ových škol a Tomášované obchodního směru maturovali jíž v roce 1940.

V době trvání Tomášova jako výchovné instituce měli Tomášované pro slavnostní okamžiky jako povinné oblečení černý žaket, černý cylindr, tmavé proužkované kalhoty, šedé rukavice. Tento oděv se nosil při návštěvě hrobu Tomáše Bati, při akcích v neděli dopoledne, při nedělním obědě, při vítání zvlášť významných návštěv osobnosti v Tomášově. Bylo to přáním J. A. Bati, vzorem bylo oblečení chovanců v Etonu. Cylindr zaplatil J.A.Baťa, ostatní si koupili Tomášované sami.

Pro večerní akce, například ples, si pořídili smoking a jako vycházkový byl světlešedý oblek. Jednotná látka byla hromadně obstarána za výrobní cenu.

Tomášov měl svůj ústavní znak, který byl i na osobních dopisních papírech a obálkách. (O vzniku ústavního znaku Tomášova viz také článek o jeho autoru Karlu Asterovi. PH) Kovový odznak nosili v knoflíkové dírce saka, existoval také jako nášivka na sportovní oblečení. V roce 1989 se zachoval znak ještě ve fasádě domu U lomu 638 s vyseknutou iniciálou baťovského “B”.

Ovčasným oblékáním do žaketu se Tomášované stali terčem pozornosti, což mělo příznivý i nepříznivý výsledek. Příznivý vliv lze vidět I v tom, že si nemohli v tomto oblečení dovolit žádný chybný krok, byli takříkajíc pod dozorem veřejnosti.

Nepříznivý ohlas spočíval v tom, že řada kritiků viděla jen tento povrchový jevový znak, ale neviděla nebo neznala tvrdé podmínky celé výchovy, tj. zejména souběh celodenní práce a večerního a sobotního studia (teprve v posledním ročníku vyšších průmyslovek byl změněn pracovní režim na dopolední směnu a na odpolední studium).

Tak vznikly knihy a články, kritízujíci Baťův systém, krítizující i tuto zvláštní výchovu a většinou právě na základě tohoto zvláštního oblečeni. Jeden autor přejímal od druhého mylné vyprávění o Tomášovanech, kteří chodili ve fraku nebo že chodili denně do práce v žaketu a bílých rukavičkách s hůlčičkou a v dílně se teprve převlékali do pracovního oděvu (Eva Dvořáková: Batismus a Baťovcí, 1960). Objevily se i verze, že Tomášované hráli golf, rugby, pilotovali letadlo atd. To všechno jsou nesmysly, do zaměstnání se chodilo v normálním civilním obleku, ve Zlíně nebylo vůbec golfové hřiště ani hřiště pro rugby. Ve Zlíně se tenkrát nabízel dostatečný výběr z tradičních sportů, (mimo jiné i pilotní kursy, ty však byly přístupné všem, nejen Tomášovcům, pozn. PH) problém byl pouze najít si čas k jejich provozováni. V letadle si pořádně zalétali tři Tomášované dostatečně až za druhé světové války v British Royal Airforce (Vlastimil Hlaváč, František Navrátil, Jan Šustr).

Není také pravda, že Tomášov byl zrušen proto, že se “nerentoval” (Miroslava Filipková: Student č.18/1968). Ke zrušení muselo dojít z důvodu druhé světové války, mnoho Tomášovanů muselo tenkrát do Německa, byli nasazeni i do válečné výroby (Václav Divina).

Chceme-li rekapitulovat celkový smysl výchovy mladých lidí v Tomášově, pak k základním požadavkům, kladeným už na mladé muže (tj. hospodárnost, píle, zodpovědnost, čestné jednání, silná vůle, pocit sounáležitostí k podniku) přistupovaly v Tomášově další: dokonalé zvládnuti své profese jak po teoretické, tak po praktické pracovní stránce, znalost cizích řečí, mravný a skromný život, zdvořilé jednání a’ společenské vystupování, vnitřní a vnější korektnost, umění vést lidi.

Z vyprávění bývalých Tomášovanů vyplývá, že byli výchovou v Tomášově poznamenáni na celý život pocitem vysoké zodpovědnosti za své jednání a za výsledky své práce.

Kdybychom na závěr chtěli hodnotit úspěšnost bývalých Tomášovanů v pozdějším životě, museli bychom vzít v úvahu změny politických poměrů, do kterých se dostali.

Řada z nich zastávala v životě významná postavení, zejména v těch případech, kdy zůstali v zahranič, a nebyli vystaveni politickému hodnocení. Tak Karel Aster (za války v japonském zajeti) pracoval úspěšně v USA Josef Hánečka si vedl velmi úspěšně na Dálném východě a v Austrálii, Jan Vítek se stal samostatným velkoobchodníkem obuví v Německu, Robert Vogler ředitelem u firmy Adidas, Miroslav Prchlik vysoce postaveným vedoucím zahraniční společnosti Baťa v Africe. Karel Bauman z poslední emigrační vlny dosáhl v poměrně krátké době postavení prokuristy u firmy Bally ve Švýcarsku.

Podobné výsledky prokázali Tomášované, kteří ještě během války byli vysláni za účelem organizování rozběhu výroby, Jaroslav Homolka v Bulharsku a Miroslav Vaněk v Itálii. František Schill dosáhl vědecké hodnosti kandidáta věd

Někteří z nich byli v důsledku politických změn bezdůvodně postiženi, například Miroslav Vaněk propuštěn v roce 1948 z funkce vedoucího výroby v závodě ve Zruči nad Sázavou příkazem gen. ředitele Dr. Ivana Holého jen z důvodu, že se angažoval jako předseda pobočky Klubu ABŠ ve Zruči před jeho zrušením.

Bylo by proto nespravedlivé dělat hodnocení a srovnáváni úspěšnosti jmenovitě všech bývalých Tomášovanů, protože podmínky rozvoje osobnosti a pracovního uplatnění nebyly pro všechny stejné, zejména z politických důvodů. Řada z nich musela po druhé světové válce hledat své uplatnění ve zcela jiných profesích a v jiných odvětvích hospodářské činnosti.

Podle informací, které si mohli Tomášované vyměnit na přátelském shromáždění 1. září 1989 ve Zlíně, žili všichni čestně. U některých nebyly zjištěny jejich adresy, asi čtvrtina již nebyla mezi živými.

Tuto vyčerpávající studii vypracoval v zájmu objektivní informovanosti o skutečných zásadách i praxi této jedinečné instituce další zasloužilý baťovec – Ing Josef Mayzlík