BataStory.net

Kultovní text, jenž bohužel chyběl při výchově nejméně čtyř současných českých generací, ale jenž kdysi formoval povahu, iniciativu, ctižádost i čest předválečných batovských manažerů.

Dodnes osmá nejčtenější kniha světa přestože prvně vyšla už před více než osmdesáti lety.

POSELSTVÍ GARCIOVI

Elbert Hubbard

V celé kubánské válce stojí na obzoru mých vzpomínek jako jasná hvězda jeden muž:

Když vypukla válka mezi Španělskem a Spojenými státy, bylo svrchovaně důležité dostati rychle spojení s vůdcem povstalců na Kubě – Garciou. Garcia byl tehdy kdesi v horských opevněních Kuby – nikdo nevěděl, kde. Ani poštou ani telegrafem nebylo možno ho dostihnout. President potřeboval si zajistiti jeho spolupráci a to bez prodlení. Co dělat?
Kdosi řekl presidentovi: Najde-li vůbec kdo Garciu, pak je to jediný muž, jménem Rowan. Poslali pro Rowana a dali mu dopis, aby jej doručil Garciovi.

Nechci vám dnes podrobně vypravovati, jak tento člověk jménem Rowan chopil se dopisu, zabalil jej pečlivě do nepromokavého váčku a přivázal si jej na prsa, jak po čtyřech dnech vystoupil v noci z otevřeného člunu na pobřeží Kuby, zmizel v džungli a za tři neděle se objevil znovu na druhé straně ostrova, proniknuv pěšky nepřátelskou zemí a doručiv svůj dopis. Chci zdůrazniti jen toto: když mu dal president Mc Kinley dopis, aby jej předal Garciovi, Rowan vzal dopis a neptal se: „Kde najdu Garciu?”

U všech bohů! Zde máme člověka, jehož postava měla by státi ve všech středních školách po celé zemi. Naši mladí lidé nepotřebují tolik knižní učenosti, ani vzdělání v tom nebo onom odvětví, jako spíše pevné páteře, aby dovedli býti spolehliví, uměli rychle jednat a soustředit svou energii: aby dovedli provésti to, na čem záleží – donésti poselství Garciovi. Generál Garcia jest mrtev, ale jsou jiní Garciové. Každý, kdo o něco velikého se pokoušel, k čemu bylo třeba mnoha rukou, shledal časem se zděšením, jak nemohoucí je průměrný člověk, jak neschopen je soustřediti se na jednu věc a vykonati ji.
Nedbalost a hloupá nepozornost, lhostejnost a polovičatá práce zdají se býti pravidlem; a nikdo nedocílí úspěchu, dokud lstí, násilím anebo hrozbami nedonutí jiné, aby mu pomohli; či snad Bůh ve své dobrotě učiní zázrak a sešle mu anděla světla za pomocníka.

Učiňte sami pokus: sedíte snad právě ve své kanceláři a máte vedle sebe šest příručích. Zavolejte kteréhokoli z nich a řekněte: „ Prosím, podívejte se do naučného slovníku a napište mi krátce životopis Correggiův.“
Řekne příručí prostě: „Ano, pane,” a chopí se práce? Vsaďte se, že ne. Podívá se na vás vyjeveně a dá vám jednu nebo několik z těchto otázek: „Kdo to byl? – Který naučný slovník? – Kde ho najdu? – Opravdu to mám udělat já? Proč to nenařídíte Karlovi? – Nemyslíte Bismarka? – Spěchá to? – Není už mrtev? – A neměl bych přinést ten slovník vám, abyste si to mohl vyhledat sám? – K čemu to potřebujete vědět?”
A vsadím deset proti jedné, že až mu zodpovíte všechny ty otázky a vysvětlíte mu, jak najde žádanou informaci i proč to potřebujete, příručí půjde a požádá jednoho z ostatních, aby mu pomohl – a pak se vrátí a řekne vám, že takového muže není. Ovšem je možno, že svoji sázku prohraji, ale podle zákona průměru neměl bych ji prohráti. Jste-li moudrý, nebudete se možná namáhati, abyste svému pomocníkovi vysvětlil, že Correggio jest pod písmenem – C-, nýbrž usmějete se vlídně a řeknete „Neunavujte se, prosím,” a vyhledáte si to sám.

A tato neschopnost samostatného jednání, tato mravní tupost, tato slabost vůle, tato neochota chopiti se s chutí díla – to jsou věci, které zatlačují socialismus do daleké budoucnosti. Nechtějí-li lidé pracovati ani za sebe, co budou dělati, až užitek z jejich námahy půjde k dobru všem?
Jakýsi popoháněč s knutou zdá se býti nutností; a mnohého pracovníka udržuje u práce jenom strach, že by mohl v sobotu býti propuštěn.
Dáte-li do novin oznámení, že hledáte písařku na stroji, devět z deseti uchazeček nezná ani mluvnice – a nepokládá to ani za nutné. Mohou takoví lidé donésti dopis Garciovi?
„Vidíte tam toho účetního?“, otázal se mne dílovedoucí jedné velké továrny.
„Ano, co je s ním?”
„Je to výborný účetní; avšak kdybych ho poslal v nějaké záležitosti do města, možná, že by ji správně vyřídil, možná však také, že by se zastavil cestou asi ve čtyřech hospodách a než by došel na náměstí, zapomněl by, proč byl poslán.“
Mohlo by se takovému muži svěřiti poselství Garciovi?

Slyšeli jsme často bědovati nad utlačovanými přistěhovalci, pracujícími za hladové mzdy a nad poutníky bez domova, hledajícími po čestné zaměstnání – a mnoho kleteb sneslo se na ty, kteří jsou u vesla.
Nikdy však neuslyšíte mluviti o zaměstnavatelích, kteří předčasně zestárli v marné snaze, přiměti k inteligentní práci lidi nedbalé a liknavé. Nic nepíše se o jejich trpělivé snaze vytvořiti spolupracovníky z lidí, kteří nic jiného nedělají, než lelkují, jakmile jim zaměstnavatel ukáže záda.
V každém obchodě a továrně je nepřetržitý proces prosívání. Zaměstnavatel neustále propouští ony spolupracovníky, kteří prokázali svou neschopnost sloužiti zájmům obchodu a přijímá jiné. Ať jsou dobré či zlé časy, v tomto se stále pokračuje; jenom s tím rozdílem, že když jsou zlé doby a práce je málo, výběr se provádí důsledněji, avšak vždy a všude neschopní a nehodní se propouštějí. Jen oni nejlepší, nejschopnější zůstávají. Pud sebezachování nutí každého zaměstnavatele, aby si ponechal jen ty nejlepší – ty, kteří jsou s to donésti poselství Garciovi.
Znám člověka opravdu skvělého nadání, který není s to říditi nějaký vlastní obchod a který je také naprosto bez ceny pro každého jiného, neboť je posedlý fixní ideou, že jeho zaměstnavatel ho utiskuje a vykořisťuje, anebo se chystá ho vykořistiti. Není s to dávati rozkazy a nechce také poslouchati. Kdybyste mu dali poselství, aby je donesl Garciovi, pravděpodobně by vám řekl: „Doneste si je tam sám.”
Dnes tento člověk chodí ulicemi, marně hledaje zaměstnání, a vítr profukuje jeho ošumělý kabátek. Nikdo, kdo ho zná, neodváží se dáti mu zaměstnání, poněvadž všude rozeštve své soudruhy k nespokojenosti. Je nepřístupný rozumovým důvodům a jediná věc, která na něho může učiniti dojem, jest děravý palec jeho boty.
Vím ovšem, že člověk takto mravně porušený není méně k politování než tělesný mrzák; avšak politujeme-li takovýchto lidí, uroňme také slzu za ty, kdo se namáhají vykonati veliká díla, za ty, kdo pro sebe neznají osmihodinné pracovní doby a kteří předčasně zešedivěli ve snaze udržeti při práci nedbalost, lhostejnost a nepozornost, jakož i bezcitnou nevděčnost, která by bez jejich podnikavosti byla hladová a bez přístřeší.
Snad se mi namítne, že přeháním.
Možná; ale když celý svět se nyní stará o zanedbané, přál bych si ztratit slovíčko sympatie i pro člověka, jenž dosáhl úspěchu – pro muže, který přes veliké překážky řídil práci druhých a když dosáhl cíle, shledal, že se vlastně ničeho nedopracoval. Býval jsem prostým dělníkem; byl jsem i zaměstnavatelem a vím, že je mnoho pravdy na obou stranách. Chudoba sama o sobě není předností; hadry nejsou doporučením; a všichni zaměstnavatelé nejsou hrabivými násilníky, právě tak jako všichni chudí nejsou ctnostnými.
Miluji člověka, který koná svoji práci právě tak dobře, když zaměstnavatel jest nepřítomen, jako za jeho dozoru. Člověka, který, dáte-li mu dopis pro Gardu, prostě jej vezme a doručí ať se děje cokoliv, aniž by kladl pošetilé otázky, a bez skrytého úmyslu zahoditi dopis do nejbližší stoky anebo s ním učiniti všechno možné, jen ne jej doručiti, jenž nikdy nebývá propouštěn a nepotřebuje stávkovati, aby dosáhl vyšší mzdy.
Civilizace je jediným dlouhým, úzkostlivým hledáním takovýchto jedinců. Každý rozumný požadavek takového člověka bývá uspokojen. Je to druh tak vzácný, ze žádný zaměstnavatel nemůže si dovoliti, nechati ho odejíti. Je hledán v každém městě, městečku i vesnici – v každé kanceláři, dílně, továrně i v každém obchodě. Svět volá po takovém člověku, je ho třeba, velmi nutně třeba – i našemu národu je třeba člověka, který by donesl poselství Garciovi.

A Message to Garcia, psáno před 1. světovou válkou, DODNES osmá nejčtenější kniha světa, česky 1926, Rotary club, Praha. (Nepatrně upraveno PH. )

^{Elberta Hubbarda prosím nezaměňovat s autorem téhož příjmení, zakladatelem církve scientistů.}