Ne vždy si uvědomujeme, co znamenal pro Baťu odjakživa zákazník. Zejména z doby po válce, kdy u nás byla firma na čtyřicet let přímo na černé listině, nevěděli jsme o tom skoro nic.
Poválečný nástup vesmírných výzkumů ale i rozvoj svobodného cestování inspiroval firmu ke speciální řadě tak zvaných WayFinders – sportovních bot pro mladé objevitele. Ty vesmírné doprovázela zdarma i série tehdy populárních tzv Letterset – snadno snímatelných obtisků – s obrázky na cizích planetách očekávatelných tvorů ale i raket, jimiž si pak děti zalidňovaly obrázky povrchu Měsíce a dalších planet.
Se skautským hnutím pak spolupracoval Baťa v Anglii natolik, že pro ně vyráběl v šedesátých letech i WayFinders s vestavěným kompasem.
Speciální podrážka přitom (než se ochodila) vytvářela pro mladé stopaře v měkké půdě dokonce zmenšené stopy deseti nejčastějších britských zvířat. A aby k nim malé skauty (ale i rovery) firma přitáhla, vydávala k nim dokonce celé komiksy s dobrodružnými motivy.
O to vše zůstali naši tehdejší pionýři (chabá náhražka režimem zakázaných skautů) – a tedy dnešní šedesáti – a sedmdesátníci – ochuzeni.
Speciálních akcí inspirovaných v šedesátých letech třeba pokroky ve vesmíru však bylo mnohem víc.
Rozklikněte si pokračování hned tří romantických příběhů doprovázejících přitom vždy v tisku každou novou edici objevitelských Wayfinders: slavných cestovatelů Livingstona, Scotta, Lewise nebo Clarka:
Malý ale funkční kompas byl ve skautských WayFinders uschován v odklápěcím podpatku, a protože v terénu asi nebyl problém jej ztratit, v krabici s botami býval uložen ještě jeden, náhradní.
Vrcholem všeho byly ovšem jiné z WayFinders, sluneční sandály SunDal (všimněte si názvu složeného ze Sun a maličko poupraveného Dial – tedy ciferník) jež posloužily i jako improvizované sluneční hodiny.
Na detailu vidíte lépe, že větrací otvory na jeho nártu tvoří siferník slunečních hodin. Do středového otvoru se pak upevnila speciální “sluneční tyč” která patřila k vybavení boty. Celý nárt SunDalu (SunDialu) se tak stal vedle kompasu ukrytého v podpatku posloužilskautovi další alternativou ve skautově orientaci. A aby to nebylo málo, další pomůckou bylo i zobrazení jedenácti skautských uzlů vylisované z vnitřní strany otevřeného podpatku.
Baťa vycházel mládeži vstříc i řadou soutěží. V této – fotografické – byla hlavní výhrou účast na 16-denní safari do skutečné Afriky a řada dalších cen.
Vzorem mnoha skautů byly i tehdejší skvělé úspěchy britského fotbalo. Baťa mladým fotbalistům nabízel i v menších velikostech pravé kopačky umožnující navíc volbu mezi měkčími gumovými a tvrdšími nylonovými “špunty“v podrážce, jejichž počet si bylo navíc možno i zvolit. V krabici s nimi našel maldý adept zdarma i tréningovou a strategickou příručku sepsanou tehdejšími špičkovými trenéry.
Součástí kampaně byla i osobní účast Sira Alfreda Ernesta Ramseyho, slavného bristkého fotbalisty a trenéra. Na mistrovství světa ve fotbale 1966 dovedl národní tým k dosud jedinému titulu mistrů světa. Nebylo divu, že jeho doporučení kopaček znamenalo tehdy pro mladé fotbalisty úplně nejvíc.
Ale zpět ke “kosmickým” WayFinders: i ty měly někdy opravdu specifickou podrážku, buď se stopami oněch dosud neobjevených tvorů nebo i s povrchem lidstvem nedávno právě dobytého Měsíce.