BataStory.net

Další kniha, na niž se můžeme těšit a která rehabilituje baťovské ředitele, bude věnována významnému baťovci Františku Malotovi.

V interview uděleném Michalu Vernerovi pro MF Dnes charakterizuje její autor Jaroslav Pospíšil Malotu jako statečného člověka, jenž se za války podílel na podpoře odboje a záchraně zaměstnanců závodů. Byl jedním z těch, kteří organizovali odchod židovských spolupracovníků firmy do zemí, kam nedosahovala moc Třetí říše. Rovněž byl klíčovou postavou ve financování Slovenského národního povstání a místních partyzánských skupin z podnikové pokladny, dokonce na to později dostal potvrzení od ruské armády.

Čím vás František Malota tak zaujal, že jste se rozhodl věnovat mu samostatnou knihu?, táže se autor interview.

Především je zajímavý svými proměnami. Tedy proměnami svého sociálního postavení a zaměstnání, které však nikdy nezměnily jeho povahu, jednání a vystupování. V životě musel překonat řadu překážek a zažil velmi těžké chvíle, a přes to všechno si dokázal udržet čistý štít.

Byl to jeden z velmi pilných zaměstnanců Baťových závodů. Snad i proto, že ve firmě začal pracovat později než ostatní, až ve svých čtyřiadvaceti letech, a kvůli tomu, že mohl vystudovat jen díky podpoře Tomáše Bati. Narodil se v Hulíně v roce 1900 a neměl lehké dětství, protože jeho otec zemřel, už když byly Františkovi tak tři čtyři roky. Vyučil se ševcem a později vystudoval obchodní školu v Praze. Studia mu platil Tomáš Baťa, se kterým byl Malota vzdáleně příbuzný.

Jaké úkoly ve firmě zastával?­

V roce 1933 jej například Jan Antonín Baťa poslal konsolidovat podnik do Francie a v roce 1937 jel s podobným úkolem do Anglie. Zásadní problém ovšem musel spolu s dalšími členy vedení řešit, když Jan Antonín Baťa odešel do zahraničí. Museli zajistit, aby společnost nepadla do rukou Němcům, proto se akcie závodů rozdělily mezi lidi ve vedení, včetně Františka Maloty.
Během války Malota podporoval odboj a pomáhal spolupracovníkům, kteří se ocitli v nouzi.

Jaký byl jeho život po roce 1945?

V červnu 1945 jej zatkli a neoprávněně poté až do září drželi ve vazbě. Potom následovalo dlouhé období nejistoty. Byl jedním z mála Baťováků, kteří v republice zůstali i po roce 1948, většina ostatních odešla do zahraničí, nebo již zemřela. Nenávist nového režimu se tak soustředila na něj. Během této doby uvažoval o emigraci. Měl tu ale rodinu a také nevěděl, jaké by ve svém věku hledal v cizině uplatnění.

V roce 1951 jej obvinili z toho, že plánoval útěk ze země. Do roku 1954 pak byl ve vazbě, tvrdě jej vyslýchali a podle svých pamětí už počítal s tím, že bude popraven. Nakonec byl odsouzen k patnácti letům odnětí svobody a nuceným pracím na Jáchymovsku. Po dvou letech mu však byl zbytek trestu za dobrou práci odpuštěn. Soud také uznal, že značnou roli v jeho případě sehráli provokatéři, kteří na něj byli nasazeni.

Dostalo se mu později satisfakce?

Jakousi satisfakcí mohlo být maximálně to, když jej o mnoho let později žádal historik Jozef Jablonický o pomoc s knihou, s kapitolou o Slovenském národním povstání. Ihned po návratu z vězení v roce 1956 však Malotovi pouze na úřadu práce sdělili, že pro něj na Zlínsku není a nebude žádné zaměstnání. Dojížděl tedy na Ostravsko, kde pracoval v chemičce. Ale přesto nereptal. Říkal jen – takový je život.

Spisovatel a právník Jaroslav Pospíšil žije v Jankovicích na Kroměřížsku, pracoval například v právním oddělení Třineckých železáren nebo kroměřížského podniku PAL Magneton – nyní se již věnuje především psaní literatury faktu. Je autorem či spoluautorem zhruba dvou desítek knih a také několika námětů dokumentárních filmů – píše o činnosti partyzánů nebo působení českých výsadkářů za druhé světové války ve Zlínském kraji, ale i třeba dějiny obcí Prusinovice a Jankovice – již třikrát získal cenu Egona Erwina Kische. (MFD)

Mimochodem – pozitivní role Františka Maloty za války je dokumentována i na řadě dalších míst. V souvislosti s jeho podporou odboje na Slovensku a později i Slovenského národního povstání například i zde:

Prvé mikrofilmy o situácii v protektoráte prepašoval R. Fraštacký do Švajčiarska. Dal mu ich jeho príbuzný, diplomat ing. J. Országh, ktorý na ministerstve zahraničných vecí zhromažďoval informácie a služobne sa zaoberal problematikou hospodárskych vzťahov s krajinami, s ktorými malo Slovensko diplomatické kontakty. Zaangažovaní boli Dr. Lány, generál Novák, ing. Jokl a iní. Prepojenie viedlo až ku generálovi Lužovi prostredníctvom riaditeľa Zbrojovky ing. Karola Stallera. Informácie sa týkali hlavne hospodárskej oblasti a zbrojárskeho priemyslu. V tom boli efektívne zapojení aj zástupcovia firmy Baťa a ich vedúci ing.František Malota, ktorí pravidelne cestovali na Slovensko na kontrolu nimi riadených podnikov.

^{Nepatrně upraveno a zkráceno. Jaroslav Pospíšil připravuje i knihu o složitých osudech Němci dosazeného ředitele Miesbacha, jenž však sehrál ve Zlíně za války pozitivní roli a napomohl dalšímu rozvoji firmy i zmírnění osudu jejích zaměstanců i odbojářů. Předběžnou informaci o ní hledejte} zde

PH