BataStory.net

Osobností neodlučitelně spojenou s konsolidační érou československého státu v údobí první republiky a posléze i s pokračujícím rozvojem Zlína a jeho podnikatelské tvořivosti od chvíle odchodu Tomáše Bati byl Hugo Vavrečka. Pocházel z Ostravska. Na vysoké škole získal diplom inženýra, brzy se však vzdálil původnímu oboru, stal se novinářem v Lidových novinách, a to právě v době, kdy je vedla skupina redakčních spolupracovníků Karla Čapka: Těsnohlídek, Heinrich, K. Z. Klíma, Klusáček a o něco později i Bass, v době, která vynesla Lidovky na přední místo české žurnalistiky
První Vavrečkovu působnost ve veřejném životě však přerušila světová válka. Když skončila, vstoupil do diplomatických služeb znovuzrozeného státu, kde se projevil mužem na svém místě. Nová republika mu ve funkci vyslance a zplnomocněného ministra ve Vídni a v Budapešti svěřila obtížný úkol: přetvoření a obnovení mnohotvárných vazeb se zeměmi, do nichž se rozpadla habsburská monarchie. Ten považoval za skončený roku 1932, kdy se na naléhání svého přítele Tomáše Bati nechal přemluvit ke změně své životní dráhy a stal se členem vedení Baťových závodů ve Zlíně. Baťova organizace s rozsáhlou a dále se rozrůstající sítí zahraničních společností už totiž vyžadovala činitele s rozsáhlými obchodními a politickými znalostmi i s úrovní a osobními zkušenostmi diplomata.

Hugo Vavrečka nabídku přijal i z toho důvodu, aby skoncoval s životem mimo vlast. Netušil ovšem, jak nepředpokládanou odpovědnost spolu s novým posláním zároveň přejímá. Za několik měsíců po přesídlení do Zlína totiž zesnul při letecké havárii Tomáš Baťa. A bez něj mohla být tak rozsáhlá průmyslová organizace řízena jen díky jakémusi „brain trustu“, jehož formální hlavou byl sice nevlastní Tomášův bratr Jan, soudnost, rozvaha a zkušenosti spolu s odpovědností za rozhodováni ale spočívaly na Dominiku Čiperovi, Josefu Hlavničkovi a Hugo Vavrečkovi.

Vavrečka tak mohl realizovat své představy o fungování závodů, ale působil v širších rovinách národohospodářského života, přednášel, publikoval, zúčastňoval se mezinárodních konferencí, na nichž zastupoval československé průmyslové kruhy, navazoval nové kontakty, vedl hospodářské ústředí států tzv. Malé dohody (ČSR, Jugoslávie, Rumunsko) a dosáhl uzavření mnoha důležitých úmluv.

Vedle toho přispěl k tomu, že v letech 1932 – 1939 se Zlín stal duchovním centrem, kam zajížděly přední osobnosti intelektuálního života Prahy a Brna. V roce 1938 byl komisařem úspěšné československé účasti na světové výstavě v New Yorku, krátce před Mnichovem jej prezident Beneš ještě jmenoval ministrem propagandy.
Po Mnichovu se Vavrečka stáhl z politické scény, zůstal jen místopředsedou Ústředního svazu československého průmyslu. Zato ve Zlíně zůstala po odchodu Jana i Tomáše Bati do zahraničí a jmenování Dominika Čipery za ministra v první protektorátní vládě odpovědnost za chod koncernu a jeho čestné přežití na něm. Zlín se stal za něj také střediskem výzkumu ( za mnohé např. asylem Otto Wichterleho), v závěru války také nemalým centrem podpory odboje a partyzánského hnutí. Po válce se nicméně nicméně poděkování nedočkal. Nebyl ale novými uchvatiteli Zlína aspoň násilně penzionován nebo dokonce obviněn a postaven před lidový soud, což čekalo jeho spolupracovníky. Před komunistickým kriminálem ho zachránila vážná choroba. Psal pak už v soukromí ekonomické úvahy, studoval a překládal až do konce života uzavřeného srdečním atakem.
Hugo Vavrečka byl pozoruhodnou osobností. Kultivovaný, ušlechtilý, s širokým rozhledem a znalostmi lidi i věci, s příkladnou uměřeností ve vlastním myšleni i v korekci počinů jiných. (A se smyslem pro humor, jak čas od času připomíná jeho dílko z mládi – scénář filmu „Lelíček ve službách Sherlocka Holmese“...)

^{Zdroje: Almanach vydaný u příležitosti světového sjezdu absolventů Baťovy školy práce, Zlín 1992, Hugo Vavrečka: Život je spíš román, webové stránky Magistrátu města Brna}