BataStory.net

Tomáš Baťa se svými sourozenci se po svém odchodu od otce a založení vlastní firmy ve Zlíně octli po krátkém období prosperity v krizi. Sestra Anna se ale vdala, bratr Antonín, jenž vše způsobil, byl na vojně, zachránit jejich tehdy ještě skromný podnik tak zbylo jen na Tomášovi. Dokázal to, protože uměl spolknout i náhlé ponížení z šéfa firmy na nejposlednějšího dělníka a s plným nasazením vykonat cokoliv, co bylo náhle třeba. O svých zážitcích vypráví ve svých vzpomínkách:

“Jako se nerozpustí ihned kus ledu, i když je vhozen do sebevětšího žáru, tak i moje touha podobat se pánům nebyla překonána rázem. Umístil jsem proto svůj verpánek na takové místo, aby na mne z ulice nikdo neviděl a nespatřil tak, jak hluboko jsem klesl.

Brzy si mne ale práce podrobila celého. Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidi a při vykonávání i dělnických prací jsem našel cesty k úspoře materiálu a k zjednodušení.

Prodával jsem ve Vídni hotové zboží jen těm, kdo platili hned při převzetí, ovšem za ceny. které si diktovali oni. Pak jsem ukázal dodavatelům materiálu objednávky a požádal o týdenní úvěr na směnku.

Platil jsem včas. Materiál jsem vzal do vlaku a po příjezdu na nádraží v Otrokovicích jsem si jej naložil na záda.

Přes noc jsem s jedním dělníkem rozkrájel kůže, připravil dílce a ráno pak vydal dělníkům. Ti pracovali ve dne v noci, až dílo odvedli. Pak vyspávali oni, zatímco já jsem odnesl dílo k vlaku a na zpáteční cestě přivezl nový materiál a peníze na výplatu.

Někdy jsem zaplatil věřitelům anebo za materiál tolik, že na ni nezbylo. V takových případech dostávali jen zálohy na chleba. Ale i toho bylo třeba víc než na něj bylo peněz, a tak ti, kteří nějaké měli, zřekli se dobrovolně zálohy ve prospěch ještě chudších…”

Z pamětí Tomáše Bati v převyprávění Antonína Cekoty.