BataStory.net

Baťova škola práce byla útvarem novodobého školství pracující mládeže na podkladě osvojování si znalosti práce v dílně i teoretických vědomostí, sloužících k získání nejlepších pracovních výsledků a nejlepšího postavení. Organizace tohoto školství byla dílem ředitele Jaromíra Hradila, který ve vedoucí funkci pracoval do roku 1942, do svých 60 let.

Po studiích na učitelském ústavu v Kroměříži, která ukončil v roce 1901, působil Jaromír Hradil řadu let na různých školách a později byl jmenován ředitelem státní měšťanské školy v Holíči, odkud jako zkušený odborník ve věcech pedagogických a administrativních byl služebné přidělen ke školskému referátu v Bratislavě jako administrativní inspektor V době své školské činnosti rozšířil svoji kvalifikaci o vyučování na školách živnostenských a měšťanských.

Když Tomáš Baťa začal se systematickou výchovou dorostu pro závody a s budováním závodní školy, spolupracoval se zlínskými učiteli. V té době se rozhodl svěřit tento důležitý úkol dobrému odborníkovi – pedagogovi.

Povolal k sobě tehdejšího inspektora Jaromíra Hradila, který se stal správcem internátu mladých mužů a byla mu svěřena, za vedení šéfa, i organizace závodních škol firmy Baťa. Z malých počátků se rozrostly internáty do velkých rozměrů. Např. v roce 1932 měly Baťovy závodní školy celkem 65 tříd, v nichž bylo přes 2000 žáků. Škola vyrostla v největší odbornou školu v Čechách a na Moravě. Její hlavní hodnota – jak píše časopis Zlín v roce 1942, záležela v tom, že vhodně spojila dílenskou praxi s teoretickým školním vzděláním.

Při své výchovné činnosti kladl ředitel Hradil navíc velký důraz na tělesnou výchovu, čímž podstatně přispěl ke správnému chápání a pěstování sportu ve Zlíně. Za vedení ředitele Hradila, ve spolupráci s mnoha odborníky a s účinným zájmem a podporou vedoucích Baťových závodů se podařilo ve Zlíně vybudovat soustavu odborného školství, sloužící všemu a všem.

Na pana Hradila, podobně jako na další klíčová jména baťovského školství vzpomínají na jiném místě BataStory i další články a autoři a také jeden z jeho pedagogů, dosud žijící PaeDr Jaroslav Kozlík.