BataStory.net

U příležitosti mezinárodní konference Kultura, jazyk a formování identity: Diaspora v globalizujícím se světě zazněla v Dillí 27 a 28. února 2019 přednáška Markéty Fajmonové Baťovci – skutečný příběh největší československé komunity v Indii. Hlavními hrdiny přednášky se tak stala skupina lidí, která za nelehkých podmínek a bez jakýchkoli předchozích zkušeností s touto částí světa, vybudovala na břehu řeky Huglí/Gangy moderní město podle plánu českého architekta…

Pro nás je dvojnásob zajímavý fakt, že i sama přednášející – magistra Markéta Fajmonová z Ministestva zahraničních věcí ČR patří do rodiny baťovců. I její maminka se narodila těsně po válce v Batanagáru v rodině baťovského manažera Václava Sklenáře a jeho ženy Marie Sklenářové , o níž přinesla Batastory příspěvek už před lety.

V přednášce připomněla, že odvaha, odhodlanost a loajalita vůči firmě a vlasti, kterou zde baťovci v Indii reprezentovali, jim nikdy nechyběla. Po letech strávených daleko od domova a tvrdou prací byli poznamenáni natolik, že si vytvořili silné pouto se zemí, na kterou ještě i jejich potomci dodnes vzpomínají s láskou.

Od r. 1931 zde všichni sdíleli nejen významné historické události tehdy ještě britské Indie a jejího postupného osamostatnění, ale silně prožívali i dramatické osudy vzdálené vlasti během II. Světové války a po změně politického režimu v roce 1948.

Během této doby pěstovali všechny své zvyky, sportovali, organizovali kulturní i vzdělávací akce, do nichž se nadšeně zapojovali podle svých schopností. Rok 1948 však tuto pospolitost poznamenal nejistotou, co bude dál. Mnozí českoslovenští zaměstnanci firmy Baťa byli tak postaveni před dilema, zda zůstat nadále v Indii, či zda se vrátit do vlasti.

Pro celou řadu posluchačů byla zcela nová už jen skutečnost, že firma Bata India má naprosto jiný, než indický původ, její zboží, obliba i image jej – tak jako pro většinu Indů- přisuzovala Indii.
Dobové fotografie Batanagaru vyvolaly u publika značné překvapení a ze strany přítomných Maďarů smutné konstatování, že maďarský podnikatel Antal Telléry, jenž rovněž založil v Indii kolonii – tentokrát maďarský Tellérypror, věhlasu Tomáše Bati a jeho Batanagaru však nedosáhl.

Markéta navštívila následně také Batanagar.

Na obrázku je s paní Papia Sarkar – shodou okolností také vnučkou manažera Baťovy továrny. Papia organizuje spolupráci s potomky někdejších českých baťovců a jejich pomoc dnešním školám. Žije v městečku, jež k Batanagaru téměř přiléhá. Dle svých slov není ani ona, ani celá řada bývalých zaměstnanců schopna opustit místo, kde vyrostla a ke kterému si udržuje silné citové pouto. Do pomalu se měnícího areálu chodí na pravidelné procházky a je aktivní koordinátorkou spolku bývalých žáků kdysi baťovské Batanagar High School.

Někdejší sláva zahradního funkcionalistického města pomalu mizí a vzniká zde moderní rezidenční komplex vysokých budov. Z původního areálu naštěstí zůstane jak baťovský klub s bazénem (s kapacitou až 500 lidí), tak i budovy všech tří škol – chlapecké, dívčí a mateřské školy a hlavně církevních budov: někdejší české kaple Svatého Václava (nyní Batanagar Catholic Church) společně s hinduistickým chrámem a mešitou. Stále zde stojí také původní Sokolovna.