BataStory.net

Získali jsme zajímavou studii Ing Josefa Mayzlíka “Obrana Tomáše Bati”, která bere v potaz často zmiňovanou tabulku srovnávající úspěchy firmy dosažené ještě za života Tomáše Bati a po jeho smrti, za jeho nevlastního bratra Jana. (Tabulka vyšla v knize Miroslava Ivanova, později pak ve Sborníku konference o Janu Baťovi a to v příspěvku prof. Milana Zeleného.)

Údaje v ní obsažené a hlavně výběr srovnávaných dat nejsou podle letitého baťovce vždy správné. Nevhodně jsou také podle něj vymezeny “časové mantinely“ srovnávaných údobí. Sám Ing Josef Mayzlík pracoval u Bati ve Zlíně v letech 1936 – 1938 přímo v oddělení statistiky, jímž procházelo každý týden více než dva tisíce výkazů. Nesrovnalosti v tabulce ale i v Zeleného článku ho proto ihned zaujaly.

Zde je tedy závěrečná část jeho rozsáhlé a nesmírně pečlivě koncipované studie:

Prodejny byly zpočátku zřizovány ve velkých městech a podle počtu jejich obyvatel byla zvolena i velikost prodejny. V Praze byl postaven Dům služeb, velikostní typ č. 10, v Brně Dům služeb velikosti 20, V Plzní a Ostravě prodejny typu 30, v několika městech, dnešních krajských městech, prodejny typu 40 nebo 50, v městech která byla v oné době městy okresními, většinou prodejny velikostního typu 60. Počet takových měst, většinou s počtem obyvatel nad 10 tisíc, je omezený, přehled, uvedený na další straně udává jejich počet 132.

Měst velikosti 5 až ]10 tisíc je 134, v nich byly zřízeny prodejny typu 70. Obcí, které měly počet obyvatel 2 až 5 tisíc, je 346, v nich bylo umístěno 132 prodejen ještě typu 70, ale do těch, které se blížily spíše nižšímu počtu obyvatel (2000), se nevyplatilo zřizovat takové prodejny, a pro ně byl stanoven typ 80, které byly již malé, se standardem zásob 1200 párů, což představovalo zúžený výběr druhů. Náročnější zákazník si raději zajel do nejbližší větši prodejny, aby si mohl vybrat z širší kolekce.

Pracovníci odděleni prodeje používali k volbě místa prodejny a určení její velikostí podrobnější rozvrstvení obcí (viz Křeček, (5), strana 184) a přihlíželi k dalším skutečnostem, kupř. zda je obec v kraji průmyslovém, nebo zemědělském, zda jde o lázeňské město apod.

Existovaly ale ještě menší prodejny, velikostního rýpu 90, těch bylo v Čechách a na Moravě v roce 1938 celkem 456, a ještě menši, typu 100, těch bylo 367, a musely se spokojit s obcemi s počtem obyvatel mezi 500 a 1000 osob. V prodejnách typu 90 a 100 byl vedoucí prodejny současně prodavač a opravář obuvi v jedné osobě. Byli to obyčejně dřívější samostatní vyučeni obuvníci, kteří růstem prodeje obuvi od Bati ztratili zákazníky a pokud bylí dostatečně schopni obsloužit zákazníka, vypracovat výkaz prodejny a správkárny, a vyúčtovat tržbu, získali tím zaměstnáni. Opravárenská činnost, která byla ve všech prodejnách v režii vedoucího, byla v těchto prodejnách podmínkou, jinak by se její vedoucí neuživil, z tržeb za prodanou obuv případně doplňkový sortiment měl jen provizi, žádný pevný plat, a neuživil by se.

Tak v Čechách a na Moravě našlo obživu 823 vyučených vesnických ševců, v celé ČSR to bylo 1107 ševců . Politika prodeje firmy Baťa zřizováním malých prodejen v malých obcích měla tak vedlejší sociální efekt. Když o tom dnes přemýšlím předpokládám, že tento záměr měl hlavně reklamní, dnes bychom řekli marketingový charakter, měl vychovat lidi, aby si zvykli na továrně vyráběnou obuv firmy Baťa, a měl zabezpečit službu oprav obuvi, bez které by se prodej obuvi neobešel.

„Baťa šel za zákazníkem až na vesnici” V pozdější době, kdy bylo dosaženo lepší dopravní obslužnosti malých obcí, všechny tyto prodejny nepřežily vývoj doby a zanikly. Jejích provoz byl drahý, doba obratu zásob proti velkým prodejnám dvojnásobná, provize z prodeje – tržeb – musela být oproti velkým a středně velkým prodejnám nepoměrné vyšší. Takových prodejen bylo z celkového počtu více jak 54 %, ale na tržbách se podílely méně jak 20 procenty. Postupně zanikaly i prodejny typu 80.

Používat počet prodejen v ČSR jako měřítko úspěšnosti je omyl. Neplatí to pro zahraničí, kde byly zakládány prodejny jen ve městech.

(Rozklikni tabulku prodejen dle velikosti)

Poslední řádek srovnávací tabulky profesora Zeleného se týká počtu zaměstnanců. Statistiky MZA jsou neúplné, počet zaměstnanců prodejen v ČSR je uveden poprvé v roce 1937 (8.200 pracovníků). Eva Dvořáková (3) uvádí na str.23 za rok 1931 asi 20.000 pracovníků, zřejmě bez prodejen („Baťovka”), Dr,Ivanov (8) na str.81, 19.722, rovněž bez prodejen. Spoléhám na správnost údajů Dr. Bohumila Lehára (2), fundovaného historika podniku, který na str.51 uvádí 29,500 zaměstnanců podniku v ČSR v roce 1931.

Stejný údaj nacházíme u Dr. Zdeňka Pokludy (10) kdy na straně 31 uvádí „skoro 30.000” osob. Odkud čerpal Dr Hausemann jím uvedených 16 560 zaměstnanců, které přebírá i profesor Zelený, není nikde uvedeno.

Lehár sice připouští (2) str.53, že v roce 1932 došlo k propouštění, ale neuvádí, že ve stejném roce v Ottmuthu, Borovu, Chelmku, Hellcourtu, Mohlinu a Batanagaru bylo přijato celkem 3.686 pracovníků (12), nehledě k tomu, že ani 23 zahraničních obchodních společností a mnoho zahraničních prodejen nepracovalo bez lidí.

Samotný údaj za rok 1931, jenom za ČSR, dokazuje, že počet 16 560 zaměstnanců je nesprávný. Správně to bylo zaokrouhleně 30.000 osob.

Pokud se týká dalších let, pokračuje Lehár (2) na straně 61 s výčtem počtu pracovníků: v roce 1937 v ČSR 41.988 osob, v zahraničí 20.000 osob.(z toho podle MZA (12) v zahraničních nově vybudovaných závodech asi 13 tisíc) tj. celkem 62.000 pracovníků. V roce 1938 mohlo dojít ke zvýšeni počtu vlivem uvádění do provozu závodu ve Zručí nad Sázavou, Svitu v Batizovcích, v podniku MAS Sezimovo Ústí, v zahraničí rostl ještě Batanagar. Dr. Pokluda (10) uvádí na str.32 zvýšeni počtu zaměstnanců na celkem 65.000.

Tím končí vliv Jana Bati na růst podniku v Evropě a v zahraničí, mimo Belcamp v USA, v Batavě v Kanadě, v Penafloru v Chile, v Limě a později, po roce 1940, v Brazílii. Mohlo jít řádové o několik málo, asi pět tisíc, v žádném případě nešlo o 40.000 osob, aby bylo dosaženo 105 700 osob, uváděných ve srovnávací tabulce.

Připouštím proto, že ve sféře působení Jana Bati, po uvedeni do provozu závodů v USA, Kanadě, Jižní Americe včetně závodu v Batatubě mohlo byt dosaženo počtu asi 70.000 pracovníků, nikoliv uváděných 105 700. Oba údaje o počtu pracovníků v tabulce jsou nesprávné.

Je nesporné, že pod vedením Jana Bati došlo k dalšímu velkému rozvoji podniku Baťa a.s. Když je zřejmé, že nelze jeho úsilí změřit zvýšením počtu továren nebo prodejen, lze vyjádřit nějakým číslem a jeho násobkem míru zásluh Jana Bati ?

Jan Baťa sám prohlásil, že svými aktivitami zvětšil podnik sedmkrát (FMA (9) strany 139,154). Neuvádí, jak k vyjádření takového růstu podniku došel. Toto samo-hodnocení je v knize (9), psané brazilským spisovatelem pro brazilskou veřejnost, která neměla znalosti o firmě, jejím vzniku a významu. J.A.Baťa měl někdy sklony k fabulaci

Ve stejné knize líčí na stranách 162 a dalších vznik knihy „Průmyslové město” (zde nazývané „Kniha výroby”), určené jako příručka pro vedoucí budovaných zahraničních jednotek: Pracovalo na ni přes 500 techniků a vědců celý rok nebo ještě déle, už si nepamatuji (osobní diktát spisovateli) …. Aby mohli technici pracovat ve vhodném prostředí, nechal jsem vystavět čtyřpodlažní budovu s laboratořemi a dalším potřebným vybavením. (Studijní ústav byl postaven, ale nikoliv k sepsání knihy „Průmyslové město”.)

Ve své knize „Těžké časy”, určené pro pamětníky nebo české čtenáře, píše Jan Baťa, jak to bylo doopravdy : Bylo posléze dohodnuto (po diskusi o její potřebnosti), že uvolníme z každé pracovní skupiny dva nejlepší chlapy, nebo více, a ti dostanou na starost vypracovati, popsati pro tuto knihu plány, sestavy dílen organizační zásady…. ….. tito lidé budou po dobu práce na léto knize vyvázáni z odpovědnosti na vedení dílen, ale příjmy z výdělků jim zůstanou. (Termín zadáni však nebyl rok, úkoly se měřily na týdny – takový vznik knihy jsem znal, za prodejní odd. na ní pracoval A. Daičar)

Zkoušel jsem metodu měření růstu hodnoty firmy v peněžních jednotkách porovnáním účetních rozvah za rok 1932 a rok 1939. (archiv MZA – 12) Ukázalo se, že vlastní jmění k 31. 12.1932 -750 milionů korun, vzrostlo k 31.12.1939 na 1.440 mil. Korun, tj. asi o 92 %, Zdrojem byl ročně vytvářený zisk v průměru 41 milionů korun, a poměrně rychlé odpisy, v průměru ročně 89 milionů korun. Celkem měl podnik pro investiční Činnost k disposici za toto období 330 milionů korun zisku a 711 milionů odpisů, (pro představu o tehdejší kupní síle měny uvádím, že Jan Baťa mohl za kterýkoliv rok jen z odpisů financovat výstavbu 10 čtrnácti podlažních budov typu budovy 21 -tzv. mrakodrapu.) Celkem vzalo, je to úctyhodný růst, ale není to sedminásobek, ale dvojnásobek Je třeba zdůraznit, že již rok 1931 mel podobné výsledky (50 mil. zisku), t.zn. že růst firmy byl založen technickými, technologickými a ekonomickými opatřeními z období jíž před rokem 1931.

K. sedminásobku nedojdeme, i kdybychom vzali hodnotu podniku k 31.12.1945, to je dva měsíce po znárodnění. (Hospodářské výsledky podniku během válečných let nechci komentovat.) Akciový kapitál a rezervní fondy činily celkem dvě miliardy a 70 milionů korun, ale po zúčtováni ztráty, způsobené zřejmě bombardováním podniku v listopadu 1944, a následně vyhodnocené až v roce 1945, kleslo vlastní jmění podniku na 1848 milionů korun. Dostáváme necelý trojnásobek nebo zvýšení indexem 2.5, podle toho, kterou hodnotu bereme za konečnou. Rozvaha obsahuje v aktivech účasti v jiných podnicích a jiné vlastni podniky za celkem 331,6 mil. Korun, takže není obrazem jenom základního závodu ve Zlíně.

Uvést podrobnější údaje by vyžadovalo hlubší studium archivních materiálů, ke kterému (z Brna) nemám v současné době podmínky .Postrádal jsem alespoň stručné rozbory a komentáře k ročním bilancím, které byly neodmyslitelnou součástí ročních závěrek v mé praxi. Předpokládám, že bych je i našel v rozsáhlém archivním fondu (12), kdybych mohl studiu v archivu věnovat více času. Poskytly by lepší zhodnocení hospodářských výsledků a směrů využíváni finančních zdrojů pro další rozvoj.

Závěrem vysvětlím, co mne vedlo k reakci na tabulku, uvedenou na začátku. Jsem přesvědčen, že nesporné a velké úspěchy J. A.Bati není nutné hodnotit snižováním úrovně výsledků Tomáše Bati. Co by asi Tomáš Baťa řekl, kdyby viděl, že se nenašel nikdo z těch, kdo prošli jím založenou školou, poskytující mladému muži práci, výdělek, možnost dalšího vzdělávání, kdo by se nesnažil uvést čísla na správnou míru.

Chyba není jen v tom, že ke srovnávání byla použita nesprávná, zkreslující čísla, ale že se k takovému srovnávání vůbec přistupuje. Nevím, kdo by dokázal posoudit, co bylo těžší: vybudoval velký výkonný podnik světového významu téměř z ničeho, (počáteční kapitál byl 800 zlatých), za 38 let četných hospodářských a měnových zvratů, krizí, nebo převzít tento jíž stabilizovaný výkonný podnik (i se zkušeným vrcholovým vedením a kvalitními pracovníky i na dalších stupních řízení, odchovaných jeho předchůdcem) na dalších 9 let, zakončených druhou světovou válkou

Nedokázal bych se k této otázce lépe vyjádřit svými slovy, než tak učinil Libor Lukáš, hejtman Zlínského kraje v minulém funkčním období, v předmluvě ke knize J. A. Bati : Těžké časy. Dovolím si kursivou písma uvést z jeho předmluvy:

Jsem však v této věci (tendencím srovnávat – moje pozn. JM) hluboce přesvědčen, že nelze srovnávat dvě odlišně disponované osobnosti, z nichž navíc každá působila v jiných podmínkách.

Nikdo dnes již nepochybuje o tom, že zakladatel firmy Tomáš byl mimořádným, v českém prostředí naprosto výjimečným typem prozíravého vůdce, jehož vlastnosti a schopnosti vytvořily originál s puncem nenapodobitelnosti a neopakovatelnosti -především tím, že svou soustavou řízení takzvaně předběhl dobu.

Role Jana Antonína, který se po Tomášově tragické smrti v roce 1932 ujal řízeni podniku, byla jiná: měl převzít slibně započaté dílo vysoké hodnoty a pokračovat v něm. Je naprosto zřejmé, že tomuto poslání nezůstal nic dlužen.

Naopak: Díky osvědčenému týmu, do něhož patřili především Dominik Čipera, Hugo Vavrečka a Josef Hlavnička, dokázal pokračovat v suverénním rozmachu firmy i v rozvojových projektech města a regionu. V letech vedeni Jana Antonína Bati pokračovala expanze do zahraničí. Baťovy závody se rozsahem podnikání i úspěchem na zahraničních trzích koncem třicátých let staly jedním z nejvýraznějších hospodářských subjektů tehdejší Evropy.

K těmto slovům se neodvažuji nic dalšího dodat.

V Brně dne 10. 3. 2009 Ing. Josef Majzlík