BataStory.net

(Záslužný přehled dat o kultovní stavbě Zlína z webu města Zlína, odkud je také její fotografie)

Správní budova č.21 firmy Baťa je vrcholné dílo československé konstruktivistické architektury,symbolem Zlína a meziválečné prosperity firmy, symbolem úspěchu českého podnikání.

Autorem návrhu stavby je architekt Vladimír Karfík, který měl v době jejího dokončení 37 let.

Nejvyšší stavbou na světě byla v té době newyorská Empire State Building s 87 patry a 379 metry výšky.

Nejvyšší budovou v Evropě té doby byl palác Všeobecné bankovní jednoty v belgických Antverpách s 87 metry.

Jedenadvacítka byla se svou výškou 77,5 metru druhou nejvyšší v Evropě a v roce 1938 nejvyšší stavbou v tehdejším Československu.

Budova je 80 metrů dlouhá a 20 metrů široká.

Konstrukčně i dispozičně se jedná o trojtrakt se standardním zlínským modulem 6,15 × 6,15 metru.

Celková zastavěná plocha budovou je 1 850 m2.

Celková podlažní plocha je 30 000 m2.

Celková užitná plocha je 24 000 m2.

Celkový obestavěný prostor – kubatura je 135 000 m3.

Na výstavbu objektu bylo použito 50 000q cementu, 10 000 m3 štěrku, 1,200 000 kilogramů oceli, 28 000 m2 skla – pokryly by se jím 3/4 plochy Václavského náměstí – a 150 000 hektolitrů vody.

Celková plocha omítek je 40 000m2.

Materiál byl na staveniště přepraven 3 800 vagóny.

Z výkopu pro suterén bylo vytěženo 8 400 m3 zeminy.

Železobetonový skelet budovy postavilo 40 dělníků /10 betonářů, 15 šalovačů, 6 tesařů, 5 kovářů, 2 zedníci, 2 mechanici se 4 jeřáby / za 160 dnů, to znamená jedna etáž za 10 dnů.

Charakteristické válcové sloupy jsou spirálově armované, dole eliptické pro optimální přenos horizontálního zatížení.

Střední pilíře mají v základech průměr 75 centimetrů a každý nese zatížení 500 tun.

Pro betonáž sloupů a stropů bylo použito standardní ocelové bednění.

Objekt nemá průběžné dilatační spáry, přestože je dlouhý cca 80 metrů. Ty dělí jen poslední dvě podlaží z důvodů tepelné roztažnosti.

Obvodové zdivo je vyzděno z obyčejných plných a dutých cihel a obloženo cihelnými obkladačkami o rozměrech 6,5 × 30 cm od firmy Slavík.

Betonové konstrukce včetně sloupů jsou omítnuty škrabanou omítkou.

Podlahy bez násypu na železobetonové konstrukci mají tuto skladbu:

vyrovnávací betonová mazanina hubená 30 mm,
cementový potěr,
lepidlo, surová guma 2 mm / v reprezentačních prostorách nahrazena pórovitou houbovitou gumou /,
gumový koberec “Zlínolyt” z Fatry Napajedla tloušťky 4 mm lepený po čtvercích 1m2,
ve výtahové hale a schodištích různobarevné terraco dělené mosaznými proužky.

Ocelová okna řešená jako dvojitá uvnitř s roletou, neotvíravá, pouze s úzkou ventilací nahoře a dole.

Strop poskládán ze systému PORR, dělící příčky interiéru sestavovány z modulových dílů plných a prosklených. Zděné příčky použity jen u umýváren, výtahů, strojoven apod.

V suterénu jsou umístěny ústřední archív, strojovna, elektrorozvodna, sklady a telefonní ústředna – jedna automatická, tovární pro 3 500 účastníků a druhá ruční pro meziměsto.

Komunikační hala v přízemí má rozměry 24 × 6 m.

1. – 14. etáže jsou tvořeny velkoprostorovými kancelářemi po 200 pracovnících.

8.etáž byla vyčleněna pro vedení. Zde seděli ředitelé Čipera, Hlavnička, Hoza, Udržal, Pokorný, Malota, Hradil, Knap a další.

V 15.etáži byl sál pro konference a předvádění výrobků.

16. etáž byla upravena jako střešní vyhlídková zahrada s květinovými záhony a fontánou.

17. etáž je nástavbou se strojovnou klimatizace, údržbářskými dílnami a vodními rezervoáry.

Veškeré vertikální komunikace byly umístěny vně základního půdorysu. Jsou zde 4 výtahy pro dopravu zaměstnanců obsluhované průvodčími. Tento počet zabezpečuje maximálně 30 vteřinovou dobu čekání od přivolání.

Rychlost výtahů je 2,0 m/sec, jeden z nich je expresní s rychlostí 3,2 m/sec.

Pohyb mezi sousedními etážemi zajišťuje paternoster s 31 kabinkami.

Pro návštěvníky je určen jeden rychlý osobní výtah , umístěný v jihovýchodním rohu objektu spolu s jedním ze tří schodišť.

Osobní výtahy mají celkovou kapacitu 100 míst.

Nákladní výtah má svou vlastní kovovou klec na opačném rohu budovy.

Raritou je výtah – pojízdná kancelář šéfa J.A.Bati. Zaujímá plochu 6 × 6 m, pohybuje se rychlostí 0,75 m/sec. Je vybavena samostatným elektrickým klimatizačním zařízením, regulovatelným v rozmezí 18 – 25 stupňů a umístěným na stropě kabiny. Má také samostatné signalizační zařízení vč. automatického elektrického požárního hlásiče a otevírání dveří, dále umyvadlo s teplou a studenou vodou a odpadem. Také výtahová šatna je vytápěna na 18 stupňů Celsia.

V objektu jsou tři schodiště s minimální nutnou šířkou. Mají 450 stupňů, což je o 70 více než kostel Sv. Štěpána ve Vídni.

Vytápění a klimatizace systému CARRIER měly nezávislý provoz v jednotlivých podlažích, měnitelnou kvalitu vzduchu (teplotu, vlhkost, množství, jakost) zvlášť v každém podlaží, možnost vyřazení z provozu v přechodném období, možnost větrání jen filtrovaným vzduchem zvenčí bez užití cirkulačního, nezávislost na flexibilitě interiéru, jednoduchost obsluhy.

Pro tyto účely byla realizována samostatná strojovna se samočinnou regulací pro každé podlaží a navíc na horní straně parapetu umístěny elektrické topné pásy pro případné přitápění.

Celý objekt je napojen na tovární parovod.

Klimatizační komplex o maximálním výkonu 360 tis. mł/ hod odizolovaný pro vyloučení otřesů, je bezhlučný, ačkoli nebyly použity tlumiče hluku. Pro jeho obsluhu stačí jeden údržbář.

Ohřev teplé užitkové vody i chlazení pitné vody pro fontánky v každém podlaží je centrální. Pánské WC je v každém podlaží, dámské jen ve 2. a 9. podlaží.

Požární zabezpečení je řešeno hydranty v každém podlaží s automatickým čerpadlem na zvláštní požární stoupačce.

Dešťová voda je odváděna Manessmanovými trubkami v jádrech sloupů z roviny střechy do základů.

Veškeré stoupačky elektroinstalace jsou soustředěny v průběžné šachtě ústředního schodiště. V parapetních zdech je pak rozvod světelný, motorový, telefonní a rozhlasový.

Zásuvky jsou umístěny po třech metrech, tlampače zalícovány s povrchem zdiva po každých 6-ti metrech.

Budova je vybavena listovním a balíkovým výtahem s automatickým vyklápěním typu páternoster (potrubní pošta) a dálnopisem.
Dále má shoz na smetí a papír v suterénu ústící do sběrače s přímým ukládáním na nákladní auto a odvozem do spalovny.

Pro mytí velkých neotvíravých prosklených ploch, fasád, je určen pojízdný závěsný koš, tzv. “kočka” navržený a realizovaný ve strojírnách firmy Baťa, zavěšený na kolejové dráze okolo rohů v křivkách zahnuté ve výši 67 m. Pojme buď 2 lidi nebo jednoho člověka a pracovní nářadí. Obsluhován je čtyřmi knoflíky pro pohyb horizontální vlevo či vpravo a vertikální dolů a nahoru, jejichž kombinací lze dosáhnout i pohybu diagonálního. Pro zamezení výkyvů při práci je vybaven dvěma elektromagnety obsluhovanými z koše pro přichycení k okennímu rámu. Výhybkou v 15. patře zajíždí koš do místnosti pro skladování čistících prostředků a barev, kde se také nastupuje do koše.
Stavbu navrhla, propočítala a provedla dceřinná společnost firmy Baťa Zlínská stavební akciová společnost pod vedením stavitele Arnošta Sehnala.
Betonářské práce vedl pan Václav Zeman.
Statické výpočty a projekt železobetonových konstrukcí jsou dílem Alfonse Hübnera, vodoinstalace navrhoval Jan Vojta, elektroinstalace Josef Zavřel, vzduchotechniku Maxmilián John a kolektiv poradců.

28. 5. 1936 žádala firma Baťa Okresní úřad ve Zlíně o stavební povolení pro stavbu 16-ti podlažní budovy na parcele 1111/6 katastru města Zlína. Vzhledem k tomu, že na území ČR neexistovaly předpisy ke stavbě tak vysokých budov, bylo nařízení místní šetření, při němž bylo doporučeno vydání SP.

14. 9. 1936 vydal OÚ stavební povolení a se stavbou se okamžitě započalo výkopem základních pásů (10.000 mł), které byly dokončeny v dubnu 1937. Ve stejném měsíci se započalo se stavbou ŽB skeletu. 16. et. byla slavnostně dokončena 16.9.1937.

Hotová budova byla i s kompletním vnitřním zařízením odevzdána do užívání v květnu 1938 a dne 15.12.1938 byl OÚ předán certifikát o dokončení stavby. Kolaudace proběhla v prosinci 1938.

Celkové náklady činily 8.810.410,- korun předválečné měny. Cena nezahrnuje náklady vybavení interiérů, neboť si je jednotlivá oddělení platila sama.

Při bombardování v listopadu 1944 nebyla budova jako zázrakem zasažena.

V roce 1959 byl interiér přízemí upraven pro Muzeum obuvi.

V roce 1960 byla střešní terasa z větší části zastavěna objektem vzorkovny, odsazeným od líce budovy ochozem.

V šedesátých letech se realizoval jižní vstup do budovy (podle modelu z roku 1938 v sní počítal již V. Karfík) architektonicky a materiálově cizorodém provedení. Těžkopádná markýza podepřená betonovou stěnou s měděnou plastikou (J. Vlach) a fontánou. Dále byly vyměněny a upraveny výtahy, dveře a změněny některé další prvky interiéru.

Stavba je kulturní památkou České republiky vedená pod číslem 1894.

V anketě Stavba století v ČR byl baťovský Zlín oceněn 5. místem a Vl. Karfík označen jako desátý nejvýznamnější architekt v české historii.

Budova byla zařazena mezi osm nejvýznamnějších památek české architektury 20. století na výstavě “Deset století architektury”, která proběhla v roce 2000 na Pražském Hradě.

Boření mýtů:

Stavba byla iniciována a postavena Janem A. Baťou šest let po smrti Tomáše Bati.
Ale ani Jan si jí moc neužil, neboť záhy po jejím dokončení budovy opustil republiku, do níž se už nevrátil. Také mýtus o kontrole svých podřízených přímo z výtahu je z oblasti pohádek. Podíváme-li se totiž na umístění výtahu v rámci půdorysu, nemohl by toho Jan Baťa mnoho vidět, pokud výtah neopustil. Nehledě na to, že kontrolovat lidi pracující u Baťů nebylo zase tak nutné.

^{© Pavel Straka, Dagmar Nová (Útvar hlavního architekta města Zlína)}