BataStory.net

Ta provokativní otázka je jen zdánlivě jednoduchá. Jistě: z dnešního, takřka globálního pohledu na svět, který se moderními informativními i komunikačními technologiemi úžasně zpřehlednil a zpřístupnil, prokážeme snadno, že lehce zavádí.

Avšak z pohledu dvacátých, čtyřicátých, ba ještě i šedesátých let je otázka naprosto oprávněná. S výjimkou obou Antarktid bylo opravdu těžké najít světadíl, ba zemi, kde by nebyla značka etablována. Ne vždy přímo výrobou, někde jen obchodem, a v těch nejzapadlejších oblastech třeba jen stojanem nebo regálem, ale Baťa byl přítomen opravdu skoro všude.

Dnes načněme kapitolu někdejší francouzské Indočíny, dnešního Laosu, Barmy (Maymar) a Thajska. Tam všude Baťa nejen prodával ale i vyráběl.

Tady vidíme manžele Josefa a Juliet Vašutkovy zastupující Baťu v tehdy ještě francouzské Indočíně, dnešním Vietnamu, v době, kdy se nikomu zdaleka nesnilo o tom, že jednou budou Francouzi poraženi u Dien Bien Phu a vystřídá je modernější a mocnější armáda americká, aby ji jen o pár let později potkal týž osud.

Z dokumentů a památek rodiny Vašutkových doplníme postupně profil této předválečné i poválečné baťovské, málo zmapované lokace.

Vašutkovi strávili u Bati v Indočíně řadu let a zplodili postupně tři děti, syny Erica, Bruna a Jean-Claudea, s nimiž pak, po francouzském exodu, emigrovali do Francie, kde založili prosperující obchodní středisko.

Fotografie pocházejí z vietnamské návštěvy Jana A. Bati, jíž se dostalo rozsáhlé pozornosti mimo jiné i proto, že zlínský letoun přistál jako první v této oblasti k úžasu stovek diváků úspěšně přímo na pláži.
Snímek zachycuje okamžik, kdy je po nouzovém přistání vykládána veškerá bagáž, aby se letadlu odlehčilo a byl tak po doplnění benzinu umožněn nový start, nyní už na řádné letiště v Saigonu. Také pasažéři museli proto vzít zavděk automobily přistavenými saigonským aeroklubem a jejich některá zavazadla pak i rikšami.

Vnuk Juliett a Josefa Vašutkových, dnes pětačtyřicetiletý Yannick Vasutek , je dnes významným francouzským moderním malířem a jen jeho na Francouze nezvyklé jméno nás vlastně přivedlo na myšlenku, zda i v jeho genech není něco z baťovství.

Je. Dobře si to uvědomuje, a i když už sám česky nemluví, celá rodina na baťovskou historii dědečka a babičky vzpomíná a hlásí se k ní.

(Doplňuje se.)