BataStory.net

Jméno baťovského ředitele Jana Tuši (později, po letech působení v zahraničí, se již podepisoval John) bylo a zůstalo pojmem.

Ano, tady jej vidíte provázet královnu Alžbětu baťovským East Tilbury. Kterého z českých, ale i světových ředitelů firem potkala taková čest?

Vzpomínají na něj, především jako na výkonného ředitele Bati v East Tilbury, tisíce baťovců, prošlých jeho podnikem nedaleko Londýna. A to nejenom jako zaměstnanci výroby ale i jako adepti kursů pro působení u Bati daleko v zahraničí.

Britské East Tilbury se tak pod jeho vedením stalo (vedle výkonné produkční jednotky, ve svých dobách s až čtyřmi, pěti tisíci zaměstnanců) jak efektivním centrem exportu do celého světa, tak i dalšího efektivního vzdělávání baťovců předurčených k práci v dalších světových teritoriích.

To vycházelo samozřejmě i z faktu, že právě Velká Británie byla nejlepším výchozím postem pro vysílání odborníků do jejích, v té době ještě existujících, později alespoň někdejších kolonií: především do Indie ale i většiny Afriky.

Velkou roli v tom však sehrávala i osobnost samotného Johna Tuši, jeho prozíravost spolehlivost, především pak však i schopnost umět vřadit zájmy společnosti do struktury zájmů britských i lokálních úřadů, obchodních i distributorských kruhů institucí a hlavně – dbát, aby se právě tomu naučili i adepti na zahraniční posty procházející přes East Tilbury, protože právě to pak potřebovali v často velmi složitých podmínkách třetího světa vůbec nejvíce.

Byl to také on, kdo si dobyl u britských lokálních úřadů a institucí nemalý respekt a důvěru a pro firmu, která neměla v East Tilbury v samých začátcích právě nejideálnější podmínky, také pozici bezkonkurenčně nejprospěšnějšího a uznávaného zaměstnavatele celého regionu.

Jan Tuša byl zajímavý i tím, že přestože dbal na baťovskou i českou tradici firmy a také jeho žena a rodina byly české, už od počátku tuto svou „dvojí existenci“ cílevědomě rozdělil. Pro rodinný dům zvolil místo zcela mimo East Tilbury, poměrně vzdálené Stanford Le Hope, kam se sice večer co večer vracel, jeho děti však tak nebyly, pokud samy nechtěly, ovlivněny fabrikou a její subkulturou.

O to zajímavější pak bylo, že právě tito synové, kteří tak získali základní i universitní anglické vzdělání s nímž pak v britské společnosti více než uspěli, sami přiznávají, že baťovství je i navzdory tétéo “izolaci” nejen že poznamenalo, ale že mu vděčí i za svůj úspěch ve svých vpravdě už anglických, ba kosmopolitních kariérách.

Jan Tuša zůstal baťovskou ikonou ještě dlouho po odchodu z funkce. Pracoval pak ve správních radách britského Bati a jeho mahagonem obložená pracovna s pověstným stolem, kovovou lampou a velkou baťovskou mapou světa zůstala v rámci fabriky pietně zachována, zpřístupněna jako památka, i když pak administrace firmy přešla do jiné budovy.

Zde vidíme Jana Tušu vítat britskou královnu při její návštěvě East Tilbury v roce 1953.

Jablko nepadlo daleko od stromu. Jeho úspěšný syn, John Tusa Junior (viz níže) obdržel od téže královny za zásluhy o rozvoj celosvětového mezinárodního vysílání britské BBC dokonce titul Sir.

Pravda, i četné výjimky v dobrovolné “izolaci” rodiny od firmy se našly. Dochovalo se mnoho fotografického materiálu i filmů se syny i s paní Lydií účastnícími se mnoha baťovských akcí. Zvláště tak zvaných „Gala Days“ (dnes bychom snad řekli „dnů otevřených dveří“ nebo „firemních dnů“), během nichž navštěvovaly továrnu v East Tilbury rodiny zaměstnanců, účastnily se sportovních i jiných soutěží nebo vystoupení, ale i pohoštění a prohlídek provozů. Tradice vycházela nepochybně ze Zlína a jeho slavných Prvních májů, během nichž Šéf hostil zástupce dělníků i na zahradě své vily.

Také oba synové pana Tuši se stali stejně úspěšnými jako jejich otec. George Tusa jako známý novinář, John Tusa jako moderátor britské BBC, později jako ředitel celého jejího zahraničního vysílání. Poté řídil až do odchodu do penze obří kulturní centrum Barbican v centru Londýna s tisíci zaměstnanci. John Tuša Junior byl také, vedle některých našich slavných pilotů z RAF, přijat jako jeden z mála lidí českého původu britskou královnou a obdržel od ní za zásluhy o rozvoj celosvětového mezinárodního vysílání britské BBC titul Sir. Interview s ním, v němž hodnotí baťovský vliv na svoji kariéru a vzpomíná na svou maminku z Bystřice pod Hostýnem, připravujeme.

^{TV Anglia sestřihla z oficiálních filmových materiálů i filmů pořízených Janem Tušou a jeho syny v rámci projektu “The Way We Were” (Takoví jsme byli) působivý dokument, jenž bude časem zpřístupněn i zde, na stránkách BataStory. PH}