BataStory.net

Dobrý příklad flexibility postavení baťovských manažerů nejenom v historii ale i z dnešní doby, můžeme vidět v profilu jednoho z nich:

Fernando Garcia, jenž absolvoval roku 1982 v Kolumbii na universitě v Manizales v hlavním oboru psychologie podnikání, nastoupil po studiu u Bati, v propagaci domácího prodeje. O tom, že se mu vedlo, svědčí to, že zanedlouho jej už nacházíme v zahraničí, a to jako ředitele Bati Ecuador.

Již to se dá – z našeho trochu zápecnického pohledu – za úspěch, ba možnou definitivu. Ne tak u Bati. Vlastností schopného manažera je třeba využít, a tak se Fernando stává postupně ředitelem hned několika dalších baťovských společností: Baťa Sri Lanka, Baťa Bangladesh, Baťa India a naposled i Baťa Kenya.

Když jej Alberto Errico, výkonný ředitel celé jihoasijské sekce BIG East, pod níž spadá vedle Asie i Afrika hodnotil před dalším postem, věnoval se především výsledkům, jichž dosáhl za posledních pět let právě v Kenyi.

Netřeba se tomu divit, jeho tamní výsledky jsou impozantní: za pět ket dokázal převést společnost z čistě výrobní i na zákaznicky orientovanou, dosahující na domácím trhu až 42% prodeje. K tomu je však třeba vědět i, za jak velké konkurence dalších prodejních sítí se to událo. A za druhé – jak obrovskou překážku představuje v Keni i obrovský trh s obuví z druhé ruky.

Obuv a z druhé ruky? – Ale ano, nejde o omyl. To, co představuje třeba pro naše prodejce textilu sice naprosto živelná ale o to nebezpečnější záplava second handů prodávající za zlomek ceny starší odložené oblečení, existuje v Kenyi i v oblasti bot. Že v podobě cenově naprosto se podbízející konkurence obuvi nové, je zřejmé.

Garcia přesto dokázal, že Bata Kenya se v posledních letech dostala z prodeje 11 milionů párů na 20 milionů.
Alberto Errico to kvalifikuje jeho schopností zabývat se souběžně postupy ve všech nejdůležitějších oblastech firmy, mimochodem jakoby doslova okopírovanými z praxe někdejšího Zlína, jen logicky pojmenovanými dnešní terminologií: retail (obchod v drobném), wholesale (velkobchod), mezinárodní expanse, efektivnost a flexibilita, neustálý vývoj dalších modelů, maximální hospodárnost v oblasti financí a možná vůbec nejdůležitější – v oblasti tzv. human ressource, tedy personální politiky.

Odměna, které se Garciovi od Alberta Errica dostalo? – Jistě, možná byla i jiná, ale ta hlavní spočívala v tom, že byl, když dovedl Kenyu na vrchol, zcela po baťovsku přeložen.

Sice opět na vrcholnou funkci, ale tam, kde svých schopností využije znovu, často i od začátku. I v tom je letité umění výchovy baťovských manažerů: nenechat je usnout na vavřínech ale postavit je vždy před novou výzvu. Aneb jak se dnes zbytečně nečesky říká – challenge.

Pojmenování už však je věc, kterou bychom dnes mladým českým manažerům klidně odpustili. Jen kdyby se před výzvy stavěli a zdolávali je se stejnou chutí a pocitem samozřejmosti jako ti staří, baťovští. A stejně u nás jako v Keni nebo Indonesii , kde ho tak najdete jako ředitele dnes.

PS: Jméno Garcia jako by se, možná že ne jen náhodou vracelo v kouzelném kruhu. Na jiném místě BataStory najdete text ze slavné kultovní příručky baťovských mladých mužů – Poselství Garciovi Nahlédněte do ní. Jak by jí u nás bylo u nás potřeba i dnes. A vůbec ne jenom u Baťů.