BataStory.net

Mgr Marek Tomaštík

Záslužná práce Marka Tomaštíka o managementu firmy do roku 1918 objasňuje na pozadí celkového rozvoje firmy vývoj řízení a řídících struktur ve firmě Baťa také v kontextu historických souvislostí středoevropského regionu.

Z hlediska zmapování lidských osudů Baťových spolupracovníků je zvláště cenná pozornost věnovaná personálnímu obsazení vedoucích míst.

V posledních letech vzniklo poměrně hodně prací zabývajících se systémem řízení firmy Baťa. Téměř všechny však popisují stav firemní organizace po první světové válce a její další zdokonalování ve třicátých letech. Studie si většinou všímají systému jako takového a již méně zkoumají činy a osudy vedoucích pracovníků na nejrůznějších pozicích.

Zcela oprávněně je vyzdvihován podíl zakladatele firmy Tomáše Bati na vzniku podnikatelského systému firmy Baťa. Méně je však známa účast jeho nejbližších spolupracovníků na praktické realizaci jeho myšlenek. Mnoho z těchto pracovníků začalo pracovat ve firmě již dávno před první světovou válkou a byli tak přímými svědky postupného rozvoje tohoto obuvnického závodu. Své zkušenosti v poválečných letech předávali mladým zaměstnancům, z nichž se ve dvacátých a třicátých letech stali skvělí vedoucí pracovníci v nejrůznějších odděleních firmy Baťa.

V době založení firmy „Antonín Baťa, výroba obuvi ve Zlíně“ v roce 1894, převažovala v rakousko-uherském obuvnickém průmyslu většinou domácká výroba. Tovární výroba obuvi se soustřeďovala jen do málo oblastí (Třebíč, Brno, Jihlava, Prostějov a Kroměříž) a velkých obuvnických továren nebylo mnoho. Cílem mladých podnikatelů bylo pracovat po „továrnicku“, proto zavedli pevnou pracovní dobu a týdenní vyplácení dělníků. I když oba pracovali v dílně svého otce Antonína Bati v Uherském Hradišti, neměli mnoho zkušeností se zcela samostatným podnikáním. Proto se záhy dostali do problémů.

Závod založili všichni tři sourozenci Anna, Antonín a Tomáš. Antonín byl majitel a měl zásadní slovo pro rozvoj podniku. Tomáš byl oficiálně tovaryšem a Anna se bratrům starala o domácnost až do své svatby s Jindřichem Schielblem v roce 1898. Tomáš se již od počátku podnikání věnoval zejména obchodu a výroba obuvi na dílně byla doménou staršího Antonína. Antonín měl také na starost rozdělování práce pro domácké obuvníky, kteří pracovali pro jejich závod.

Štěpánkův vstup do podniku v roce 1895 měl pro firmu velký význam, neboť byl studovaný a uměl německy, francouzsky a anglicky, ovládal účetnictví, matematiku a navíc byl výborným organizátorem. Hned po vstupu do továrny Štěpánek provedl a prohloubil kalkulace, když podrobně rozpočítal kalkulaci podomácku vyráběné obuvi (kolik má být v botě hřebíčků, jaké lepidlo použít do určitých částí bot atd.)

Řídil také nákup i prodej. Vzhledem k jeho jazykovým znalostem hledal a nakupoval vždy nejvýhodnější suroviny z Francie či Anglie, protože měl obchodní talent, vždy vyjednal ty nejvýhodnější podmínky. Tomáš Baťa se mu do toho nikdy nemíchal, neboť věděl, že to Štěpánek dělá dobře.

Také kancelářské práce byly doménou Františka Štěpánka. V období jeho působení v závodě došlo k růstu továrny, což znamenalo vznik nových úřednických míst zejména účetních a saldokontistů. Firma měla obchodního cestujícího Morice Lehra. Příjem surovin a sklad vedl Antonín Baťa, který měl také dispoziční právo a denní pokladnu.

V červnu roku 1900 se celá firma přestěhovala z náměstí do nově postavené budovy u zlínského nádraží. Dne 1. srpna 1900 se firma změnila na veřejnou společnost „T.&A. Baťa, výroba plátěné a houněné obuvi ve Zlíně“. Veřejní společníci byli Tomáš a Antonín Baťovi a každý z nich mohl firmu veřejně zastupovat. Oba bratři však měli dohodu o dělbě zisku v poměru: Tomáš 55% a Antonín 45%. František Štěpánek však neměl v závodě žádný podíl, proto mu Antonín Baťa nechal připsat polovinu svého podílu tj. 22,5%.

Tomáš a Antonín Baťovi byli majiteli svého závodu. František Štěpánek si však získal po Tomáši Baťovi fakticky druhé nejvlivnější místo v podniku. Účetním firmy byl Kotzmann. Podnik se již dělil na jednotlivé dílny a sklady. Antonín Baťa měl na starosti výrobní dílny, hlavně zpracování vrchů. Sekací dílnu vedl mistr Zapletal a spodkovou Oksner, po odjezdu Oksnera do USA jej nahradil Alois Baťa, bratranec majitelů. Vedoucím strojírny byl Lízal.

Právě v těchto pro podnik zlomových letech začaly na jaře roku 1907 mezi Tomášem Baťou a Františkem Štěpánkem první neshody, které nakonec vyvrcholily rozchodem Tomáše Bati s Marií Babičkovou a odchodem Štěpánka z firmy ke dni 7. srpna 1907. Tímto aktem byla ukončena více jak desetiletá spolupráce Tomáše Bati a Františka Štěpánka.

Štěpánkovým nástupcem se stal Josef Blažek. Do služeb firmy nastoupil v roce 1905 jako účetní, ale záhy byl pověřen vedením obuvnických dílen. Tomáš Baťa jej jmenoval po odchodu Štěpánka svým zástupcem s titulem „správce“ a dne 9.června 1916 mu udělil prokuru. Byl nazýván jako jediný v dějinách firmy titulem „ředitel“.

Období změn dovršila 8. června 1908 smrt spoluzakladatele a spolumajitele firmy Antonína Bati. Tomáš Baťa se tak stal jediným majitelem firmy.

Počátek Blažkova působení ve funkci správce firmy byl časem neustálých reorganizací a hledání nejvhodnějšího typu organizace výroby, řízení a obchodu. S Tomášem Baťou se snažili naučit dělníky v sekací dílně šetrnému využívání kůží tím, že je učili co nejúčinněji využívat každé kůže. Dělníci v sekací dílně si pak vypočítávali, zda pracovali se ziskem nebo se ztrátou. Pro lepší výkonnost byli po splnění daných kritérií odměňováni zvláštními prémiemi.

Dále na podzim roku 1907 se Tomáš Baťa rozhodl, že závod zavede výrobu podle příchozích objednávek. Z tohoto důvodu bylo v únoru roku 1910 po mnoha pokusech zřízeno rozpisovací oddělení, které vedl František Lata. Později po jeho odchodu z firmy vedl oddělení od konce roku 1910 Václav Rojt.

Roku 1912 byla zřízena tkalcovna pod vedením mistra Říhy z Hostinného v Čechách. Pro období let 1907 – 1914 je příznačné, že do závodu nastupují další členové rozvětvené rodiny Baťů, jednalo se hlavně o mladší nevlastní Tomášovy bratry. Bohuslav Baťa (1895) začal pracovat roku 1909 v kanceláři a pak v nové firemní tkalcovně. Jan Antonín Baťa (1898) také přišel do továrny již v dětském věku. Nejprve se v patnácti letech vyučil obuvníkem a nato začal pracovat v ústředním skladu.

Na podzim roku 1908, pod vlivem smrti Antonína Bati, nastoupil do firmy Tomášův nevlastní bratr Leopold (*1887). Přerušil svá vysokoškolská studia učitelství na univerzitě v Praze a ujal se místa vedoucího nově vzniklé centrální účtány, kterou zakládal podle Tomášových představ.

Komerční oddělení vzniklo kolem roku 1910 jako důsledek rozhodnutí Tomáše Bati, že v Čechách a na Moravě zavede detailní prodej. Vedením tohoto oddělení byl jmenován Hynek Matuška. To se dále dělilo na dvě sekce, které vedli Leopold Baťa pro Moravu a František Valášek pro Čechy. Tyto sekce se dále rozdělovaly podle jednotlivých rajónů (Morava na tři a Čechy na sedm), každý rajon měl vlastního saldokontistu, korespondentku a jednoho obchodního cestujícího.

Důležitou roli v detailním prodeji sehrávalo také cestovní a reklamní oddělení, které vedl Adolf Schindler a slečna Anna Mečířová (provdaná Rojtová). Do počátku první světové války existovalo v závodě ještě několik oddělení: technické – Eduard Malota, výplatní oddělení a pokladna – slečna Zaorálková, strojírna – Moser, existovalo ještě exportní oddělení. V dílnách byli mistry Jan Klátil, Jan Baťa, František Klátil, Jambor, Vidlák a modelář Karel Chlůd. Toto organizační schéma závodu zůstalo až do počátku první světové války.

Růst továrny během válečné kojunktury byl velkolepý. Na začátku války měla továrna kolem 400 zaměstnanců. V roce 1915 již 2300 a v roce 1917 počet překročil 5000 zaměstnanců. Takový nárůst dělníků si vynutil v roce 1918 vznik osobního oddělení, jehož vedoucím byl určen Vincenc Jaroněk. Za války vedlo osobní oddělení nejdříve jen evidenci zaměstnanců, ale hned po válce začalo pracovat pomocí moderních psychologických metod a získalo si během dalšího rozvoje firmy velkou vážnost.

V roce 1917 začalo vedení firmy připravovat zřizování samostatných prodejen a jejich budováním byl pověřen bývalý vedoucí komerčního oddělení Hynek Matuška. První prodejna vznikla v Liberci roku 1917. Do konce války bylo zřízeno ještě pět prodejen v Praze, Šumperku, v Opavě, Ostravě a Brně.

Po válce se opět osvědčil při přechodu válečné výroby na mírovou mistr Václav Rojt. Mnoho předválečných vedoucích zaměstnanců, kteří přišli do závodu v letech 1907 – 1912 zůstalo v továrně a pomohli Tomáši Baťovi svými zkušenostmi nastartovat velký hospodářský rozvoj podniku. Tato skupina managerů pak byla částečně vystřídána na konci dvacátých let mladšími vedoucími z řad absolventů Baťovy školy práce. Úroveň managementu u firmy Baťa v letech 1894 – 1918 byla poměrně vysoká.

Charakteristickým znakem baťovského managementu je i rodová spolupráce. Uplatnění příbuzenstva v podniku a především v jeho vedení bylo umožněno tím, že otec i matka byli každý ze své strany ve dvojím manželství.

Tomáš Baťa měl štěstí na schopné spolupracovníky. Za nejdůležitější považoval u vedoucích oddělení nebo mistrů vůdcovství a pak schopnosti inovací. Chtěl ze svých podřízených vychovat podnikatele a proto povzbuzoval jejich kreativitu.

Podnik Tomáše Bati byl důsledně řízen jako podnik jednotlivce. I když existovalo v menší míře vrcholové vedení, držel Baťa ve svých rukou základní rozhodovací procesy. Formálně nic ze své pravomoci nedelegoval ani na své nejbližší ani na své spolupracovníky.

Cesta bratří Baťů od malé dílničky ke světovému koncernu byla dlouhá a ne vždy jednoduchá. Nezůstali na ní sami. Vždy měli štěstí na osobnosti, které přinesly baťovskému podnikání nové impulsy a ideje pro rozvoj závodu. Forma a styl řízení firmy Baťa odpovídá historickým okolnostem, poslání organizace. Počátky systému firmy Baťa jsou jedinečným historickým fenoménem, který charakterizuje jedno období dějin podnikání v Českých zemích.

Mgr Marek Tomaštík, Nadace Tomáše Bati

Ilustrační foto:
Zajímavý detail z výrobní linky dnešní poslední baťovské továrny v republice v Dolním Němčí