BataStory.net

Získali jsme zajímavou studii Ing Josefa Mayzlíka “Obrana Tomáše Bati”, která bere v potaz často zmiňovanou tabulku srovnávající úspěchy firmy dosažené ještě za života Tomáše Bati a po jeho smrti, za jeho nevlastního bratra Jana. (Tabulka vyšla v knize Miroslava Ivanova, později pak ve Sborníku konference o Janu Baťovi a to v příspěvku prof. Milana Zeleného.)

Údaje v ní obsažené a hlavně výběr srovnávaných dat nejsou podle letitého baťovce správné. Nevhodně jsou také podle něj vymezeny “časové mantinely“ srovnávaných údobí.
Sám Ing Josef Mayzlík pracoval u Bati ve Zlíně v letech 1936 – 1938 přímo v oddělení statistiky, jímž procházelo každý týden více než dva tisíce výkazů. Nesrovnalosti v tabulce ale i v Zeleného článku ho proto ihned zaujaly.

Zde je tedy druhá část jeho rozsáhlé a nesmírně pečlivě koncipované studie:

Z jednotlivých příloh a rekapitulace vyplývá, že v období řízení podniku Tomášem Baťou nebylo založeno 24, ale celých 43 organizací, z toho jen do roku 1931 plných 40.
Za působností Jana Bati jich bylo zřízeno dalších 71. Součet obou čísel dává 114, tedy zcela jiný poměr 43:71, nežli v tabulce – 24:120.
Především výchozí počet – 24 – je tedy nesprávný.

Všimneme-li si podrobněji jednotlivých organizací, uvedených v přílohách musíme dojít k poznání, že se zde srovnává nesrovnatelné. Jednou jednotkou je kupř. základní závod ve Zlíně, vyrábějící přes 30 milionů párů obuvi a také Vendita, Fiume, prodejna na tehdejším územím ltalie. Nebo kterýkoliv výrobní závod z příloh jedna nebo dvě, a kupř. společnost „Hidena Belcamp” viz druhou stranu přílohy 2, sedmý řádek od konce. Hidena byla založena jednoúčelově k provedeni rozprodeje surových kůží, původní určených pro Baťovy továrny v Evropě, tak aby zůstala v USA k disposici tržní cena v dolarech, viz Menčík, „Poskokem u Jana Bati” (6), strana 82.

Nebo taková „Bonneterie”, viz přílohu čís.3, pátý řádek (v překladu obchod pleteným zbožím), zřízená asi na přáni pracovníka na čtvrtém nebo pátém stupni řízení, podle místních podmínek. Společnost „Abex”, viz přílohu č.2, strana 2, byla založena v roce 1938, jako předpokládaná exilová centrála podniku během války v Holandsku, po několika měsících přeložená do Anglie a nakonec,netrvalo to dlouho, po zváženi nemožnosti řízeni podniku za války z jednoho místa (každý závod se musel chovat a rozvíjet autonomně podle místních podmínek, vzniklých válkou) zrušena vůbec-Viz Krutil, (7) strana 97. Také Abex byl jednotkou do počtu.

Ale i srovnáváni kupř.výrobních závodů navzájem nedává smysl, protože nejde srovnávat každý výrobní závod jako jednotku, když ještě v letech 1936 a 1937 osm zahraničních závodů, o nichž lze najit statistické údaje v Moravském zemském archivu (MZA – 12), a to Ottmuth, Borovo, Chelmek, Hellocourt, Mohlin, Tilbury, Batanagar vyrábělo co do počtu párů 65% proti dvěma závodům v ČSR (Zlín,Třebíč), přičemž Borovo vyrábělo dvě třetiny, a Batanagar 98 % levné textilní obuvi s gumovou podešví.

Dalším nedostatkem při srovnáváni je různě veliká kapitálová účast, když základní závod byl ze l00% v majetku Bati Tomáše, nebo později Jana, ale v zahraničních společnostech byl přítomen v různém poměru cizí kapitál z dané země. V roce 1940 a 1941 jsem pracoval v útvaru, který zabezpečoval styk se zahraničními společnostmi, měl jsem na starosti také v té době zakládaný podnik ve Ferraře, kde italský kapitál reprezentoval pan Rocco, český podnikový kapitál zastupoval jako ředitel František Pokorný, bývalý tajemník Jana Bati., ale vzájemný podíl kapitálových účastí znalo jenom vedeni podniku.

Není prostě žádného měřítka, které by nějaké srovnávání umožnilo. Mohla by to být vytvářená přidaná hodnota, tehdy neznámý ekonomický pojem, dodatečně nezjistitelný.

Nyní přistupme k druhému řádku tabulky, počtu prodejen. Využil jsem jednak práce prvního historika podniku, Jaroslava Pagáče (1), jednak práce Evy Dvořákové (3) a Bohumila Lehára (2) Jaroslav Pagáč ve své práci (1) uvádí na straně 288 počty prodejen v jednotlivých letech od roku 1919,(práce vydána v roce 1926), Eva Dvořáková (3) na straně 28 pokračuje ve výčtu přírůstků od roku 1924 až do roku l930.

Eva Dvořáková končí v roce 1930, kdy součty přírůstků dávají počet 1233 prodejen. Dalším pevným bodem je práce B.Lehára (2), který uvádí na straně 50 počet prodejen do konce roku 1932 1848.

Dalším pevným bodem je seznam prodejen (i jejich velikostních typů) z roku 1938 v Moravském zemském archivu (MZA -12). Tehdy bylo v provozu 2042 prodejen.
Přehled, uvedený na další straně, je doplněn odhady v letech, ze kterých chybí počty prodejen jak z archivu, tak z literatury. Na rok 1931 jsem dosadil počet 1500 prodejen, který jsem použil již ve své práci Tuzemský prodej u firmy Baťa v letech 1936 až 1938, kterou jsem vypracoval pro archiv klubu Absolventů Baťovy Školy práce ve Zlíně v roce 2005.

Zatím hovoříme jen o prodejnách, zřízených v ČSR. Je ale známo, že v té době existovaly prodejny obuvi i v zahraničí. Vývoz obuví dosáhl v roce 1931 13,5 milionů párů, v roce 1932 11,7 milionů.

O prodej v zahraničí se kromě exportního odd. firmy ve Zlíně staralo 22 zahraničních společností ,viz příl.čís l. strany l a 2. Z účetního dokladu z roku 1933, který ale uvádí již zůstatky stavů účtů k 1.1.1933, tedy k 31. 2.1932 (MZA-12), což dokazuje uskutečňování obchodů nejméně v roce 1932, jistě již také v roce 1931. Tak kupř. Chaussures Strassburk měl dokonce i departmány Alger, Tunis, Maroco, Kanárské ostrovy, Bata Skoog Kopenhagen dept Norsko, Finsko, Litva, dále Bata Shoe Comp. Inc. New York dept, Trinidad, Canada (vysloveně engros i detail,), New Foundland, středni Amerika, Argentina, Brazílie.

Okolo již zmíněné Vendita Fiume byla skupina dalších prodejen na pobřeží Jaderského moře. Od ředitele Jana Knapa ( 1904-1994) osobně vím, že již za Tomáše Bati zakládal několik prodejen v Německu. Kolik prodejen bylo v zahraničí celkem, chybí mi podklady.

Uvedené prameny dokazují, že v roce 1931 nebylo jen 1045 prodejen ale jen v tuzemsku 1500, v roce 1932 jen v tuzemsku 1848 a několik dalších set v zahraničí. Údaj profesora Zeleného ve sborníku (a předchozí jeho prameny) – 1045 prodejen je mylný.

Pokud se týká koncového stavu v roce 1939 nebo 1942, nemám podklady, nemohu proto komentovat číslo 5810. (Ale není-li věrohodný počáteční, jakou máme mít důvěru k uvedenému koncovému stavu)

Každopádně se v něm promítá tuzemský maximální stav z roku 1938 – 2042 prodejen.Využívám této příležitosti k vyjádření mého poznání, že nebylo ekonomické zřizovat v ČSR 2042 prodejen, tudíž ani 2073 do konce roku 1937. Počet větších obcí, ve kterých bylo ještě zřízení prodejny ekonomicky zdůvodněno, je daný. A měl by být respektován. K tomuto problému mám počet obci jen v Čechách a na Moravě, a na tomto příkladu se mohu obecně vyjádřit k počtům ekonomicky zdůvodněných prodejen v celé ČSR.

Z následujícícho přehledu je zřejmé, že počet prodaných párů obuvi od roku 1932 do roku 1938 se pohyboval ročně okolo 27 milionů párů, aniž by byla přímá závislost na počtu prodejen (rok 1938 byl v tomto ohledu atypický, vzhledem k tomu, že koncem roku došlo k zabrání části republiky, tzv. Sudet, německou armádou).

(Rozklikni tabulku prodejen v jednotlivých letech.)

(Další část – Oprava omylů III následuje )