BataStory.net

Josef Vyhnálek pocházel z chudé venkovské rodiny a narodil se v květnu 1917 v Jamném nad Orlicí. Měl čtyři další sourozence. Jeho otec byl obuvnickým dělníkem, ale Josef si ho nemohl pamatovat, v bojích první světové války padl totiž stejného roku, kdy se Josef narodil, někde u Terstu. Když bylo Josefovi pět, vdala se jeho matka podruhé za sezónního stavebního dělníka a vyrůstal tedy ve velké chudobě. Vzpomíná, jak si spolu se sourozenci přivydělávali sběrem lesních plodin a chrastí, v zimě pak výrobou nitěných knoflíků a rýžových kartáčů. Podobně jako mnoho jiných měl to štěstí, že se mu nabídla šance u firmy Baťa, kam nastoupil ve 14 letech, tedy v roce 1931. Své vzpomínky sepsal Josef Vyhnálek roku 1966 a za zpřístupnění jeho šestnáctistránkového strojopisu vděčíme historikovi Ivanu Procházkovi a Janu Beránkovi.
Dnes přinášíme druhé pokračování.

Asi za 4 dny jsme dopluli do Colomba a Ceylon proslulý velmi dobrým čajem se nám objevil v plné kráse. Ceylon je bohatý Ostrov pěstuje se tam již gumovník což je velikým přínosem blahobytu. Ceylon je také země slonů, vidíte je běžně všude kde přijdete.
Za několik dní jsme se přiblížili k břehům našeho cíle malajského poloostrova a k velikému přístavu na dálném východě – Singapuru.
Těžko bylo vidět z lodi nějaký dům pobřeží bylo celé zelené, tak jako veliký sad a nebo zahrada. Teprve když jsme přijížděli blíže, objevily se nám rysy budov schovaných pod korunami stromů. Objevilo se nám město – jeden z největších přístavu na světě Singapur. Veliké množství různých velikostí lodí různých velikostí kotví v přístavu.
Téměř v každém africkém nebo asijském přístavu obklopují přijíždějící loď Arabové ve svých bárkách. , také Arabové Indové i Číňané napodobují araby a s malými čluny dostanou se až k lodi a nabízejí ke koupi cestujícím různé zboží.
Cestujícím do Singapuru byly vydány cestovní pasy a už vystupujeme do singapurského přístavu na celním úřadě se nás ptají máme-li něco k proclení a když hlásíme že ne jsme zavezení úředními auty na imigrační úřad kde je třeba vyplnit několik formulářů k pobytu v Singapuru.
Po skončení vypisování formalit odjeli jsme do nového bydliště Chancerally Lane, bylo to evropské bangelow ale k domorodé malajské čtvrti nebylo daleko jenom několik set metrů.

Singapur vypadá jako jedna obrovská zahrada. Celý rok je příroda zelená některé listy opadávají a druhé zase pučí. Kokosové a olejové palmy se vysoko k obloze a celý rok dávají užitek. Krásné bangelow které obývají Číňané, míšenci a Evropané, jsou schovány ve stínu těchto rozličných palem Příroda je krásná a v tomto krásném koutů světa žije téměř jeden milion obyvatel. Tři čtvrtiny jsou Číňané, jejich předchůdci se stěhovali za obchodem z Číny na jih. Malajci Před touto kolonizací prchali na kávu a na sumatru (dnešní Indonésie. Někteří malajci však přece zůstali v Singapuru a bydlí nyní v takzvaných kampongách. Jsou to domorodé vesnice. iví se většinou lovem ryb. Pro takového Malajce stačí, aby dvakrát týdně se mu zdařil rybolov, aby nakoupil pro rodinu rýži a potom odpočívá.. někteří Malajci jsou také řidiči taxíku ale v obchodě je jich málo.

Angličané za jejich vlády na tomto ostrově snažili se vždy, aby ceny základních potravin jako rýže, masa tuku a ovoce byly co nejlepší a nejlevnější, aby i ty nejnižší vrstvy obyvatelstva s menšími příjmy nežili v nedostatku. Tím že ceny potravin byly nízké domorodé obyvatelstvo bylo spokojeno a angličanům to napomáhalo zvyšovat jejich životní úroveň. Průměrné vydání Angličanů na malicku a v Singapuru předposlední válkou bylo pouze deset až dvacet procent jejich měsíčních příjmů.
Indové se také stěhovali za prací a za obchodem do Singapuru, který je samotným obyvatelstvem rozdělen na části kde obývají různé národnosti. Tak před válkou bylo možné jednu neděli navštívit čtvrt čínskou podruhé malajskou, indickou a i japonskou.

Japonci tenkrát pod rouškou obchodu a různého řemesla jako fotografové, holiči a tak dále se stěhovali houfně do Singapuru, aby eventuálně mohli provádět různou špionáže. Během jejich pobytu v Singapuru jezdili často do Japonska a zase se vraceli na Malay. Již tehdy plánovali že Singapur bude jednou jejich kolonií. Příliv Číňanů do Singapuru byl také obrovský. Téměř veškerý obchod byl ovládaný Číňani. Služebné, kuchaři (cookies) boyové (ti co servírovali v domácnostech jídlo) to všechno byli Číňané, kteří dojeli z Číny. Sloužili u obyvatelstva různé národnosti a Evropanů většinou na celé zaopatření se stravou a bytem.
Mimo toho dostávali plat 20 až 30 dolarů měsíčně, který si ukládali. Po několika letech se vraceli zpět do Číny a za peníze, které si na jihu našetřili kupovali si v Číně majetek.

Angličanů před válkou bylo v Singapuru pouze na 7000. Mezi nimi bylo několik tisíc vojáků a důstojníků. Na úřadech byl většinou Angličan jako šéf a jeho podřízení byli většinou míšenci nebo Číňané. Po stránce výstavby kolonie Angličané udělali v Singapuru a na Malayi mnoho. Krásné široké asfaltové silnice dávají velikou možnost automobilové dopravě. Už před válkou téměř každý Evropan byl majitelem automobilu. Zároveň vlastnilo svá auta i velké množství Číňanů. V poledne když se jelo k obědu, zástupy osobních automobilů projížděly ulicemi města.

Před válkou počet osobních automobilů v Singapuru byl na 150 000. Auta byla laciná, ceny nových aut se pohybovaly od Kč 10 000 – 15 000. Provoz byl také laciný, galon benzínu byl za 70 centů, to je asi 10 Kčs (galon je necelých 5 litrů). Jinak dopravu osob prováděly trolejbusy a nebo moskyto-busy . Trolejbusy jezdily po hlavních ulicích města a moskyto-busy do odlehlejších osad na ostrově. Do moskyto-busu se vešlo 15 až 20 lidí a měl rychlost automobilu.

Civilní moderní letiště vybudované na močálovité půdě bylo také jedno z nejmodernějších na světě.Přistávaly tam dopravní letadla ze všech koutů světa. Jednou týdně přistával na mořské zátoce také obrovský hydro-avion Pan American Clipper na trati New York- Singapore.
Dopravu po Malayi obstarávala železnice vedená ze Singapuru až do nejsevernější části Malaye. Podél železnice byla vybudována asfaltová autostráda s velmi živým provozem.Na dopravě lidi podíleli se také rikšové. Zajímavé je, jak rikša dovede utíkat se svým nákladem i přes celé město. Měli velmi vytrénované nohy a dech. Dnes už však neběhají, mají k dispozici i kolové bicycle.

Podnebí v Singapuru samotném je poměrně dosti přijatelné. Dá se přirovnat k našim červencovým vedrům, s tím rozdílem že každý den prší. Deště přicházejí náhle. Obloha se náhle zatáhne tmavými mraky. Prší ovšem po dobu 1/2 až 1 hodinu, tak zvaný tropický liják.To znamená kapky velké jako palec, stačí přeběhnout přes ulici a člověk je mokrý na skrz. Po dešti bývá vždy jasno jako by vůbec nepršelo. Často po takovém lijáku jsou ulice zaplaveny až do výšky 30 cm a trvá to několik hodin, než voda opadne. Často bývá doprava automobilová narušená v důsledku těchto lijáků.

První pokračování vzpomínek najdete zde