Vyslovíte-li mezi členy brněnského klubu Absolventů Baťovy školy práce jméno JUDr. Bohumíra Kutěje s představou, že ho třeba některý nebude znát, nepochodíte. A nejen proto, že patřil k absolventům BŠP. Vždy se něčím tak trochu vymykal.
Když 3. 9.1930 nastoupil, pracoval nejprve jako modelář pánské obuvi a už v této profesi se v prvomájové soutěži roku 1933 umístil jako prvý. Tovaryšskou obuvnickou zkoušku udělal 13.6.1933, veřejnou obchodní školu (tehdy ještě se sídlem v Uherském Hradišti) ukončil dne 28.6.1933. A v hodnocení Baťovy školy práce se ve svém ročníku umístil mezi 450 spolužáky jako prvý.
Byl ale také pravidelným přispívatelem do novin BŠP – „Průkopníku“, jen v letech 1932 až 1933 tam můžeme nalézt hned několik článků v próze i veršované příspěvky, a také jeden slavnostní slib. V roce 1933 byl totiž vybrán, aby při prvomájových oslavách přednesl ke stotisícovému shromáždění projev za všechny Mladé muže, jenž nezapůsobil jen na ně.
Nebylo tedy divu, že k němu jednoho dne přišel do dílny osobně Tomík (tak nazývali baťovci důvěrně syna zesnulého Tomáše Bati zakladatele, Tomáše juniora) , zavedl jej k šéfovi J. A. Baťovi , a ten mu vyhradil vedle sekretářky paní Zaorálkové nové trvalé pracoviště: stal se jeho vůbec prvním technickým asistentem.
Ne nadarmo se o něm Jan Antonín Baťa v jednom projevu, když zdůrazňoval nutnost odborné přípravy manuální prací v dílnách namísto „ulejvání se“ v kancelářích, vyslovil takto:
„Tak například takový Kutěj, který ještě před dvěma léty byl v internátě a dnes je mým osobním sekretářem v ševcovině. Proč jsem si ho vybral? Jak jsem poznal, že je dobrý ? Nu proto, že v soutěži starých modelářů se umístil mezi třiceti na třetím místě. Tomu říkám vychovaný mladý muž. A protože ty kancelářské práce, které pro mne dělá, dělá správně, jak to může dělat člověk, který oboru rozumí...“
Bohumír Kutěj se v této funkci zúčastňoval šéfových odborných jednání, podnikových konferencí, inspekčních cest, atd. Jeho úkolem bylo zaznamenávat všechny důležité příkazy a rozhodnutí a následně kontrolovat jejich plnění. Na doporučení šéfa si opatřil cestovní pas, složil zkoušky řízení auta a prodělal i kurs jízdy na koni (šéf dělal kupř.některé inspekce mimo Zlín koňmo).
Jak se sám Bohumír Kutěj vyjadřil, byl vztah JAB k němu po tuto dobu velmi lidský, dá se říci vychovatelský. Po roce činnosti ve funkci technického sekretáře byl pak v rámci další plánované praxe ustanoven mistrem šicí dílny ve výrobě dámské obuvi.
Zde poznal Kutěj poněkud jinou práci, než na jakou byl zvyklý v modelárně. Nemohl se ale ztotožnit s některými drsnými postupy v přilehlé spodkové dílně. A protože s tamějším způsobem vnitřně nesouhlasil, i vzhledem k tomu, že sotva doufal, že by mohl na tom sám něco změnit, rozhodl se nakonec pro jinou životní dráhu.
Od Dominika Čipery dostal velmi pozitivní pracovní vysvědčení a jelikož si během práce u firmy našetřil na tu dobu velmi slušnou částku peněz, vystudoval pak externě gymnasium v Kroměříži (za tři roky odmaturoval) a následně studoval na právnické fakultě v Brně, kde pak, už po válce, během níž byly vysoké školy zavřeny, promoval 19.6.1946 jako doktor práv.
Po ukončení vzdělání pracoval 12 let jako soudce v různých okresech Jihomoravského kraje, další dva roky byl státním notářem. O povaze důvodů, proč pak strávil sedm let v odbytu Královopolské strojírny, hovoří fakt, že až po rehabilitaci, po níž následně pracoval znovu v justici. Do důchodu odešel jako předseda krajského soudu.
S manželkou Věrou vychovali tři děti a všechny se v životě dobře uplatnily. Vždycky rád vzpomínal na léta, prožitá u Bati. Nechával si posílat noviny ze Zlína, dlouho zůstal ve styku s ředitelem Hradilem.
Zúčastňoval se pravidelně měsíčních setkání pobočky ABŠ v Brně a svým potomkům se snažil vštěpovat životní zásady, jež poznal ve Zlíně a jež byly základem jeho životní dráhy. Přesně tak, jak o něm napsal u příležitosti jeho osmdesátých pátých narozenin Zpravodaj, pro nějž konstatoval, že „... za vše, čeho jsem v životě dosáhl, mohu děkovat především výchově v Baťově škole práce.“
Letos by se byl Bohumír Kutěj dožil 92 let.
Vzpomínkou na jednoho z významných členů brněnské pobočky ABŠ přispěl jiný její zasloužilý člen Ing Josef Mayzlík. Nepatrně upraveno a kráceno.