BataStory.net

1940-1944

When it came down in November 1944 to the sudden raid of the U.S. bombers on Zlin (2.11.1944), there was not enough alternative accommodation for all affected by raid. Everybody helped, but still – most of the victims had to live for the first few days in schools. Ultimately, also the former scout camp in the woods “At Hradisko” served as the long-term stopgap for those who become homeless before the reconstruction of the streets….

(Sorry, the events of the years 1939 -1944 are being completed and translated only gradually…)

(Události z těchto let se stále doplňují.)

The Statesman: První baťovští dobrovolníci z Indie do války v Evropě

Calcutta: První dva mladí Češi z firmy Baťa opuštějí Calcuttu, aby se připojili k českým jednotkám bojujícím ve Francii. Jsou to Josef Pospíšil (21) a Bedřich Kracík (30).

„Hlásíme se dobrovolně, ale cítíme to jako svou vlasteneckou povinnost, pomoci v boji proti těm, kdo napadli naši krásnou zem,“ řekl Josef Pospíšil, rozený na Moravě, kde až do roku 1938 pracoval pro slavnou obuvnickou firmu Baťa ve Zlíně, stejně jako druhý z dobrovolníků.
Oba Češi se budou hlásit u českého vojenského atašé v Londýně, kde si vyzvednou svá viza a určovací listy k jednotkám ve Francii. Jsou prvními ze skupiny dvaceti Čechů, kteří je vkrátku budou následovat. Všichni jsou z Baťovy indické organizace v Batanagaru a všem hradí firma Baťa až do nástupu k vojsku jejich náklady a cestovné z Indie do Evropy.
(_Z indických článků Jana Baroše)

Doma ve Zlíně zatím panuje temná atmosféra tak zvaného Protektorátu

Němci využívají každé možnosti, jak oslabit vlastenecké národní povědomí.

I ze Zlína vybírají z pracujících jednotlivce, jež odvážejí do Prahy, aby jim předvedli zmanipulované výpovědi zajatých členů první československé jednotky v SSSR nasazené na frontě.

S nimi pak organizují povinné besedy nebo rádoby spontánní články o tom, co viděli.

TIP: Klikněte na článek, abyste jej zvětšili.

Japonský útok na americký Pearl Harbour neznamenal jen katastrofu chlouby americké Navy, ale i absolutní zvrat ve světové válečné situaci, a to i v místech, jež do té doby válce skoro unikala. Vedle tehdy ještě britského Singapuru a Malaysii, o jejichž baťovské minulosti se zmiňuje ve svých vzpomínkách “Stanislav Jedovnický”: to znamenalo mnoho i pro už tehdy velké centrum baťovské výroby a obchodu v dnešní Jakartě, tehdejší Batavii. (Viz připravované vzpomínky tamějšího dlouholetého ředitele Václava Sýkory )
A nemenší tragedii přinesl Pearl Harbour baťovské obci na Filipinách. O té bude vyprávět přímý účastník bojů, americkým kongresem za statečnost po válce vyznamenaný baťovec Karel Aster, když bude hovořit o dalších vyznamenaných Češích z Filipin, diplomatu Janu V. Bžochovi a baťovci Josefu Vařákovi , kteří se z japonských zajateckých táborů nevrátili…

Na uznání a vděk vlastních, tj. českých a slovenských úřadů si museli manilští hrdinové počkat ne méně než dalších 60 let:

TRIBUTE TO THE BRAVE BATAMEN AT PHILIPPINES

The Czech Minister of Foreign Affairs Cyril Svoboda, during his visit of Philippines, paid his tribute to the Czech Batamen who – as the U.S. military volunteers – had died in defense of the Philippines and later in Bataan Japanese POW camps. The celebration took place at the historically significant Edsa Shrine Church in Manilla.

Dlouholeté úsilí potomků i velká pomoc zastupitelského úřadu nakonec přinesly ovoce. U příležitosti návštěvy ministra zahraničních věcí ČR Cyrila Svobody byla v historicky významném kostele Edsa Shrine v Manile slavnostně uctěna pamětní deska baťovcům, kteří jako čs. dobrovolníci americké armády zahynuli během obranných bojů na Filipínách nebo později v japonských zajateckých táborech.
Následně proběhla instalace pamětní desky na místo trvalého umístění – do pamětního háje padlých obránců Filipín v oblasti Capas, asi sto kilometrů od Manily.
Československých dobrovolníků bylo celkem čtrnáct. Z nich dosud žije baťovec Karel Aster, jenž prošel do konce války většinou japonských zajateckých táborů, včetně Taiwanu a Nagasaki, kde se po svržení atomové pumy dočkal teprve konce války. Interview s Karlem Asterem najdete v rubrice Osobnosti v příslušném období Milníků – 1940 – 1945.

Instalace a odhalení desky proběhlo při každoroční akci k uctění padlých, kterého se zúčastnila i filipínská prezidentka G. Arroyová.
Čeští baťovci na Filipínách se zapojili nejen do přímých bojů o Filipiny. ale ti,kdo zůstali v Manille, se významně angažovali i v následném filipínském odboji a obětovaly se pro to i jejich rodiny. Kavárna zřízená firmou Baťa v patře jejich kanceláře v Manille sloužila jako tajné místo ilegálních schůzek špiček odbojového hnutí.

Slavnostnímu odhalení byl přítomen i přímý filipínský pamětník bojů – colonel Estrada.

Přímou podporou odboje vynikal zejména vedoucí představitel Bati na Filipinách další Baťovec “Ludvík Gerbec”: , jenž byl také zatčen a v japonských vězeních nakonec jenom zázrakem přežil. Jeho medailon včetně popisu dramatických událostí kolem vydávání ilegálních „Žlutých novin“ najdete později v rubrice Osobnosti v Milnících.

Pohled na umístění pomníku v pamětním areálu Capas

(Fotografie i většina dat článku pocházejí ze vzorné prezentace události na stránkách našeho zastupitelského úřadu v Manile vedeného Stanislavem Slavínským.)

Když došlo v listopadu roku 1944 k známému náletu amerických bombardérů na Zlín (2.11.1944), pověstnému možná i proto, že nezaručené zprávy přisuzovaly iniciaci náletu dlouhodobějším záměrům amerických konkurenčních výrobců obuvi), nebylo náhle dosti náhradního ubytování pro všechny postižené náletem. Pomáhal kdekdo a v prvních dnech se bydlelo i ve školách. Nakonec pak byl použit i někdejší srubový skautský tábor v lesích “Na Hradisku” a po přestavbě posloužil jako dlouhodobější provizorium pro ty, kdo se octili bez přístřeší. A údajné záměry konkurence? – Nikdy se (ostatně stejně jako u podobně podezřelých náletů na plzeňskou Škodovku nebo pražské Vysočany), prokazatelně nepotvrdily. Nicméně v době, kdy už byly spojenecké síly poměrně hluboko v Evropě (2. 11. 1944) se podobným podezřením nebylo zase tolik co co divit.
Jistotu přinesla až zpráva baťovce Zdeňka Prachucha z daleké Brazílie.