BataStory.net

Jak se buduje světová říše (04)

Zdeněk Pokluda

V záslužném sedmidílném projektu zlínského redaktora MFD Pavla Stojara přináší historik Zdeněk Pokluda mnoho takto souhrnně dosud neuvedených informací, které dokumentují život a dobu Tomáše Bati. (Pavel Hajný)

Baťovy boty pronikaly už před první světovou válkou do ciziny. Pamětník Eduard Malota zaznamenal, že podle hlášení docházejících roku 1913 „obyvatelstvo z Německa přichází do Čech a kupuje plátěnky baťovky“. A tak se Tomáš Baťa hned vypravil do Německa a získal objednávky. Také v následujícím roce byly připraveny velké dodávky k vývozu, avšak válka učinila obchodům konec.

Hned po skončení války baťovka hledala zahraniční trhy. Otevřením vlastního obchodu v Bělehradě roku 1919 začalo budování sítě zahraničních prodejen. A v závěru téhož roku se Tomáš Baťa vypravil do Ameriky a zřídil tam v Lynnu továrnu na boty. Když se zakrátko poté musel vrátit do Zlína, nechal v Americe své lidi (Jana A. Baťu, Václava Rojta, Jana Hozu, Františka Mušku), ale záměru se nevedlo, lynnská továrna se udržela jen rok a zanikla.

A tak se to zkoušelo jinak, šéf se prozatím soustředil na Evropu: v letech 1921 až 1924 přibývaly baťovské sesterské společnosti v Holandsku, Jugoslávii, Polsku, Dánsku, Anglii. Po šéfově cestě do Indie roku 1925 se rozšířila síť baťovských prodejen do pěti obchodních regionů v Evropě, Africe, Asii a Austrálii. Při rozmachu vývozu šéfovi pomáhal Frída Meisel, zlínský rodák, absolvent vídeňské exportní akademie, jenž u firmy působil už od roku 1915.

Vedle něj se výborně uplatňoval i další Zlíňan Alois Gabesam, syn revírníka a rovněž absolvent vídeňské exportní školy. U Baťů byl zaměstnán od roku 1919, brzy nato získával odbytiště na Balkáně, v zemích Beneluxu a Skandinávii, a byl vlastně stále na cestách. Od poloviny 20. let zaváděl prodej Baťových bot v Indii, Singapuru a Austrálii, koncem 20. let budoval Baťovu prodejní síť v USA.

V závodních novinách se o tom 17. srpna 1929 psalo: „Zatímco naše americké exportní oddělení pracuje plnou parou ve Zlíně, dva naši zaměstnanci pp. Gabesam a Ascher mají plné ruce práce v Americe samé. Otevřeli v Chicagu již tři prodejny a ty se již rozbíhají k činnosti… Kromě toho se připravují prodejny pro řadu jiných měst a půjde-li vše podle plánu, tu se brzo objeví naše výrobky v Milwaukee, Clevelandu, Detroitu, Cincinnati. Celkem se počítá, že postupem času bude otevřeno ve Spojených státech na 40 prodejen.“

K cestám do ciziny používal zlínský šéf od roku 1928 letadlo a pověstným se stal jeho let do Indie na přelomu let 1931 a 1932. Bylo to pouhé čtyři roky po senzačním Linberghově letu přes Atlantik, když pětapadesátiletý Baťa se vydal na dalekou cestu, která byla vlastně velkým dobrodružstvím i sportovním výkonem (Baťu doprovázel František Meisel, jen o pár let mladší než šéf).

Z této indické cesty posílal šéf domů různé příkazy, mimojiné promýšlel způsob dopravy zboží v Asii s využitím karavan velbloudů. A tak došla od něj do Zlína instrukce ke zhotovení dřevěné nosné konstrukce na velblouda a příkaz končil po baťovsku pragmaticky a stručně: „Velblouda máte v zoologické zahradě, tak si to s ním vyzkoušejte.“

V továrně konstrukci zhotovili a Josef Vaňhara zaznamenal, jak vypadala zkouška prováděná v tehdejší malé zoologické zahradě v parku u zámku: „Ošetřovatel a dva dobrovolníci tam zrovna honili Pepíka, mladého velblouda, jinak kamaráda zlínských dětí, tentokrát nějak rozdurděného, protože se nechtěl dát chytit… Opodál přihlížel čtvrtý, tesař s jakousi konstrukcí z latěk a s bedýnkou nářadí; čekal, jak nadháněná dopadne … Po chvilce … padla poslední otázka: Ještě mi povězte, proč tady honíte toho dobráka Pepíka? – Jó, to je zas jiná. Dokončujeme standardizaci prodejen, osmiček. Pro pouštní arabské země má být celé zařízení – skládací pult, regál i zkoušecí stoličky – jen tak objemné, aby je unesl na hřbetě jediný velbloud. Tak zkoušíme vyrobit vzorovou konstrukci, na jakou by se to dalo naložit.“

Boty ze zlínské továrny se v cizině potýkaly s konkurencí, která se po vypuknutí světové krize v roce 1929 stále vyostřovala. Tomáš Baťa uměl přijímat výzvy k soutěži a překonával konkurenty nízkou cenou svých výrobků: síť jeho prodejen ve světě se rozšiřovala, mezi lety 1929 až 1932 jich bylo zřízeno 666 ve 37 zemích s výraznou orientací na Asii a Afriku.

Zároveň od roku 1929 expandovala firma novou vlnou zakládání sesterských společností v mnoha zemích. A když nebylo možné překonat hranice některých států botami ze Zlína, pak tam Tomáš Baťa prostě „exportoval“ celé obuvnické továrny: vybudoval přímo v té které zemi vlastní továrnu a vyrobenými botami zásoboval tamní trh.

Takto se rozběhla roku 1931 továrna v německém Ottmuthu, v letech 1931 a 1932 se budovaly nové závody v Polsku (Chelmek), Jugoslávii (Borovo), Švýcarsku (Moehlin), Francii (Hellocourt), začínalo se v Indii (Batanagar).

Ze Zlína vyjížděli do světa Baťovi lidé, třeba roku 1931 jich byla celá skupina vypravena do Indie. Další a další světoběžníci směřovali do různých končin. Dostávali každý svou příležitost, lákal je výdělek a zároveň také romantika a dobrodružství v dalekých zemích.

V roce 1932, kdy letecká havárie ukončila šéfův život, byl Zlín centrem světové obuvnické říše, nad kterou slunce nezapadalo. Zásobovala se odtud obchodní síť od Chicaga po Singapur se stovkami firemních prodejen, odtud se řídily zahraniční Baťovy továrny na boty, do zlínské firemní centrály se sbíhaly kontakty z takřka celého světa.

Po šéfově smrti rozvoj plynule pokračoval. Členové řídícího týmu firmy hledali nové příležitosti v zahraničí, hned r. 1933 se J. A. Baťa s Hugo Vavrečkou vydali na Blízký východ, do USA se lodí vypravila velká skupina s J. A. Baťou, do Holandska letěl Dominik Čipera. Pozornost vzbudila roku 1934 letecká cesta Frídy Meisela až do Kapského Města.

Rozjížděla se výroba v dalších zahraničních továrnách firmy Baťa -roku 1933 v Anglii (Tilbury), 1934 v Holandsku (Best), v letech 1937 a 1938 v Holandské Indii (Batavia), Singapuru, Francii (Vernon).

Když už bylo zřejmé, že se schyluje k válce, přesouvala firma urychleně do ciziny lidi, kapitál a stroje, a tak vyrůstaly nové baťovské továrny v Kanadě, USA, Latinské Americe, Africe. Ze Zlína byly za války zřízeny nové závody v Maďarsku, Itálii a Bulharsku.

K zahraničním aktivitám měla baťovka blízko ještě i jinak, a to zejména působením jednoho z členů nejužšího vedení firmy Hugo Vavrečky. Byl to špičkový diplomat s neocenitelnými kontakty ve světě a s osvědčenými vyjednávacími schopnostmi. Působil i osobním šarmem a smyslem pro humor, ostatně podle jeho knížky byla natočena známá filmová komedie Lelíček ve službách Sherlocka Holmese.

U Baťů uplatňoval Vavrečka svůj rozhled v národohospodářských otázkách, propagoval nutnost uvolnění zahraničního obchodu, jeho názory našly koncem roku 1932 ohlas ve francouzském tisku a on sám byl v Paříži na sjezdu obchodních a průmyslových zástupců. Ostře vystupoval proti americkému izolacionismu, jeho názory měly váhu mezi národohospodáři, podílel se na vedení Svazu československého průmyslu. Premiér Hodža vybral roku 1936 Vavrečku do čela Hospodářského ústředí, které mělo za úkol rozvíjet vztahy ve střední Evropě. Platně Vavrečka sloužil československým zájmům ve funkci generálního komisaře naší účasti na světové výstavě v New Yorku.

Firma Baťa měla v cizině své postavení a to se snažil vylepšit také Jan A. Baťa, když se vypravil roku 1937 na svou cestu kolem světa. Zamířil přes Itálii do Asie a pak přes Tichomoří a Ameriku nazpět do Evropy. Napodoboval Tomáše Baťu zasíláním zpráv a příkazů do Zlína a jeho texty a komentáře se otiskovaly v závodních novinách. Někdy to však mělo nechtěné důsledky, například kolem článku o Mussoliniho Itálii vznikly ve vládních kruzích velké rozpaky, jindy třeba šéfův text zlínské vedení nenechalo vůbec publikovat.

Za dlouhá léta zahraničních aktivit získala firma Baťa mezi československými podniky svébytné postavení, byla známá po celém světě, v mnoha zemích měla své lidi. Pomohlo to na začátku války, kdy lidé cítící ohrožení mohli ze Zlína rychle nalézt útočiště v baťovských pobočkách v bezpečnější cizině.

Do zámoří odjel roku 1939 také šéf Jan A. Baťa, ale tam jeho hvězda brzy pohasla. Když se furiantsky zamíchal do předvolebního boje v USA, musel nést následky a nakonec mu nezbylo, než roku 1941 Spojené státy opustit. Uchýlil se do Brazílie, ale řízení firmy se mu vymykalo, dostával se do izolace. Za války ztrácely zahraniční součásti firmy Baťa spojení se Zlínem a jejich řízení se potom přesouvalo do rukou kanadského Tomáše Bati mladšího.

^{© Zdeněk Pokluda, 2008}

Zpět na volbu textu ostatních článků ze seriálu MFD