BataStory.net

JAK TO BYLO U BATI S KŮŽÍ

KozeluznaMala.jpg

Není náhodou, že jedním z našich nejsložitějších a – jak tvrdí vědci – i nejdůležitějších orgánů je kůže. Z nich patří kupodivu také k největším a rozložena zabírá často i plochu několika čtverečních metrů. Chrání nás před prostředím, v němž se pohybujeme, teplotou, vlhkem, bakteriemi i viry, ale tvoří i membránu, přes niž se světem komunikujeme. Málokdo třeba ví, že přes kůží také dýcháme.

Udivuje vás, že i o těchto zcela současných věcech uvažoval už Tomáš Baťa? – Nedivte se. Byl sedmým v pořadí v sedmeru generací ševců a pro ty byla kůže, i když zvířecí, alfou i omegou. Nebylo třeba škol k uvědomění si, že ta pomáhá všude, kde lidská nestačí. A že už od chvíle, kdy se člověk napřímil, bylo jen věcí času, kdy vzniknou první boty.

KuzeTradicniKozeluznaMarokoMala.jpg

Tradiční koželužna a barvírna pod širým nebem fungující dodnes v Maroku. Ne náhodou patřilo Maroko k prvním pobočkám Bati v Africe.

Z kůže se dělala ve starověku dokonce brnění, ale i boty patřily v historii k výzbroji přímo strategické. Úspěchy římských či řeckých vojevůdců v pro ně nezvyklých horských i bažinatých terénech nesouvisely jen s meči, luky a šípy. Z kůže se dělaly i štíty, boty a dovednost ševců však znamenaly mnohdy víc: za útoku i na útěku. Brzy se odlišily i boty velitelů od skromnějších střevíců poddůstojníků a opánků kmánů a odtud už nebylo daleko k tomu, aby se kůže stala i předmětem módy.

Avšak i v historii Baťů najdeme chvíle, kdy kůže patřila k záležitostem krajně strategickým, ba přímo spojeným i s válkou. Už když vypukla ta první světová v roce 1914 (mimochodem v roce narození dnešního Tomáše Bati) byla to právě kůže, která rozhodla o výrazném posunu tehdy už sice významné, ale přece jen z hlediska mocenské Vídně regionální firmy, hned na samý vrchol císařsko královského zájmu: Tomáš Baťa zakladatel (1876-1932) jako jediný vyřešil právě kůží, co jiní nedokázali. Po obrovské armádní zakázce na boty pro pěchotu a dělostřelectvo by sáhli rádi mnozí. Stejně obrovská však byl i požadavek na surovinu, kterou v takovém množství nikdo neměl. Tomáš Baťa udělal ten správný krok: o exkluzivní zakázku se neváhal okamžitě rozdělit se všemi, i těmi nejkonkurenčnějšími obuvnickými firmami, a celý Zlín, spojený kůží, kterou vlastnil, tak doslova vstoupil do války.

Neznamenalo to tehdy jen úžasný skok v postavení zlínského obuvnictví, ale i záchranu tisíce dělníků a živitelů rodin, kteří tak nemuseli díky vládní zakázce na frontu. Nicméně jak válka pokračovala, problém kůže se objevil znovu. Ani společné zásoby nebyly bezedné.

KuzeAfrika.jpg

A tady sehrála význačnou roli historka, již je dnes těžko zpětně ověřit, ale jeví se pravdě i charakteru baťovců nezvyklých vzdávat se hodně podobná. Podle ní zůstal po vypuknutí války za frontou celý vlak plný zakoupených kůží. Nejdříve se s ním Baťa nerad rozloučil, ale jak kůže ubývalo, myslel na něj stále intenzivněji.

Avšak když se začal rozhlížet po někom, kdo by se vlak pokusil nalézt, ne-li přímo získat zpět, bylo to složité. Ruská fronta se podle okamžitých úspěchů jedné nebo druhé strany pohybovala sem a tam, takže objevit ztracený vlak a pak i přesvědčit železničáře, aby jej dopravili pod palbou někam docela jinam, bylo spíš iluzorní. Říká se, že to nakonec dokázala žena. O něco starší sestra Tomáše Bati Anna (1872 – 1936) byla osobností, jež by to nesporně svedla. Jako sestra mezinárodního Červeného kříže, získala prý respekt na obou stranách a po hektických dnech vyjednávání s železničáři i důstojníky obou armád vlak s kůží nakonec do Zlína dorazil a situaci vyřešil.

Válečná doba sebou přinesla výjimečné požadavky, nicméně Tomáš Baťa už neponechal otázku kůží náhodě a ještě během války začal chystat projekt nové moderní koželužny. Těch vzniklo nakonec v Baťově impériu od Indonésie až po Latinskou Ameriku na stovky, tato však předčila všechny ostatní způsobem svého vzniku nebo i tím, že pro ni riskoval svým způsobem i život.

Za realizátora projektu si vybral konkurenta, majitele tehdy nejspolehlivější koželužny v okolí, otce pozdějšího baťovce a štědrého sponzora polistopadového Valašska ze Slavičína Jana Pivečky . Už to samo o sobě bylo nezvyklé, protože šlo o konkurenci a pan Pivečka, jejž kvůli tomu Baťa navštívil dokonce v nemocnici, také nejprve nechtěl. Smlouvu však nakonec podepsali, i když jen na ubrousku. Tenkrát se ovšem smlouvy ještě sjednávaly i ústně, a konkurenti mohli být i přáteli.

Koželužna nakonec prosperovala, Tomáš Baťa však (trochu i kvůli ní) málem zemřel. V té době měl totiž nebezpečnou trombózu, na novou koželužnu však byl tak nedočkavý, že se tam nechal nosit z kanceláře a domů ještě před jejím dokončením dvojicí siláků na židli upevněné ke dvěma tyčím. A bylo to prý také tady, když dostal první chrlení krve. V krizi mu pak zachránila život náhodou také židle, ale to už je jiný příběh.

Byly ovšem i situace, kdy se i kůže jako prakticky nenahraditelný ševcovský materiál musela dát nahradit a nebyl by to Tomáš Baťa, kdyby si nedokázal poradit po svém. Slavná je historka s nápadem použít namísto kůže, na niž pro dluhy svého bratra v začátcích neměl, plátnem. Mnohem levnější střevíce, jimž se říkalo podle materiálu séglovky (později baťovky) založily už mnohem dříve pověst firmy, pro niž není k úděsu konkurence opravdu nic nemožné. A založily i tradici lehkých sportovních bot, ať už se jim říkalo později trampky nebo tenisky (anebo dneska „najky“, „pumy“ či „adidasky“) ať už se to jejich o tolik pozdějším výrobcům líbí nebo ne.

Anebo když všechnu kůži na podešve spolykala vojenská bagančata (a bylo tomu tak i v prvních letech naší samostatnosti po roce 1818, kdy bylo třeba obout nově vzniklou armádu) a nebylo z čeho šít uměli u Baťů sáhnout i po dřevu. Skutečnost, že to byl právě Tomáš Baťa, kdo uměl vyhledat až na Šumavě ševce, o němž se dozvěděl, že má zkušenost s dřeváky z Holandska, je nesporná. Ševce, jenž už jen sedlačil, angažoval a s jeho pomocí zavedl náhradní výrobu podešví dřevěných.

Dnes v době neomezených možností náhražek kůže zní takové tvrzení možná až hříšně, ale je tomu tak: kůže – tedy opravdu kvalitní kůže – nebylo ani v historii nikdy dost. I proto se s ní u Baťů zacházelo pietně, a když bylo třeba do nové říznout, neměřilo se dvakrát, ale čtyřikrát. Při každém novém střihu existovala už ani nevyhlašovaná soutěž: vítězem byl ten, kdo dokázal složit půdorysy vykrajovaných součástí bot na celou kůži co nejekonomičtěji a připravil tak doporučený výkres pro všechny další. A opět: dneska to počítač dokáže jistě rychleji a spolehlivěji. Tehdy to ovšem byla ukázka talentu, invence a mistrovství, k němuž vedla po léta předávaná přesnost a zkušenost. Že je to dnes pohodlnější je jasné. Je ovšem otázka, co je pro výchovu mladého člověka cennější.

KuzePatagonie-titul_v_zeleniMala.jpg

Kůže pro výrobu bot se hledaly doslova po celém světě a nemusely to být právě jen kůže hadí nebo krokodýlí. I přes náklady na dopravu, mohly být kůže na druhém konci světa levnější nebo kvalitnější než doma. A tak se tam vysílali i lidé. Toto je první stránka z dochovaného cestovního deníku jednoho z nich, baťovce Josefa Diviny z roku 1940. Takto podrobné album o mnoha stránkách představuje Patagonií nejen jako teritorium pro nákup kůže ale i pro zakládání prodejen. Postihuje lokální zvyky, ceny pozemků, dopravu, cesty, dostupnost benzinu a vody – I takto pracovali vyslaní nákupčí kůže, kteří jako baťovští pionýři připravovali další expanzi a procestovali celý svět. I díky jim se pak na různých kontinentech zakládaly, budovaly, nebo kupovaly a adaptovaly prodejny, dílny a koželužny od Ceylonu až po Jižní Afriku.

Firma tak navíc, kde mohla, sbírala také zkušenosti s technologiemi vydělávání kůží v nejrůznějších zemích, dobách, podnebních podmínkách a civilizačních kulturách, pro jejich využití zřizovala laboratoře a celé studijní obory. Byly zapotřebí, když se později ukázalo, že mnohé sice kvalitní importované kůže ale vydělávané místními metodami, nevyhověly v podstatně odlišných klimatických podmínkách evropských. A naopak, když vyšlo najevo, že některé zdejší postupy při vydělávání kůží a výrobky z nich zhotovené neuspěly pak zase v tropech.

Kuze-Oetzi-M.jpg

Ostatně tato dobrá tradice – totiž zásada, zabývat se kůží a technologií výroby z ní šířeji nežli jiné firmy, se stala ve Zlíně tradicí, která přetrvala, ba překonala i celá politická údobí: Vzpomeňme si, že poté, co byl v Alpách nalezen mumifikovaný ledový muž “Oetzi”, předháněly se celé národní vědecké týmy ve snaze, jak si nález přisvojit.

A přitom jenom o málo dál, ve Zlíně, pracoval jiný, skromnější tým z University Tomáše Bati na cíli mnohem záslužnějším: na rekonstrukci nepatrných zbytků obuvi nalezených na jeho končetinách.

Výsledek – unikátní obuv s koženým povrchem vystlaná senem se stala spolehlivým důkazem, že nejen praktičnost ale i design kožené obuvi hrály svou důležitou roli už tehdy. Testy vyrobené kopie navíc prokázaly, že tehdejší střih a tvar vyhovují i dnešním dobrovolníkům.

Ale i to, že cit pro materiál a schopnost investovat pozornost (a prostředky) i do tak zdánlivě odtažitého období historie obouvání, nesluší nikomu lépe než právě značce Baťa.

PH

Nabídka

NTB logo Konference 2017 rijen.jpg

Konference o baťovských principech v praxi

19. a 20. října 2017 ve Zlíně v hotelu “Baltaci Atrium”

O baťovské Šanghaji

V létě 1987 jsem objevil bývalou Baťovu prodejnu v Šanghaji. Rok na to jsem v Torontu uiveřejnil krátký článek, který je přiložen níže jako dnes již historický dokument…

COLOURS_BATA_SHOES.png

Festivalové boty Bati pro Colours of Ostrava

Festivalové boty Bati zářily na letošním ročníku Colours of Ostrava.

712 JAB.jpg

14. březen 1939 v pamětech Tomáše a Jana Bati

Na stránkách Batastory jsme už před časem přinesli ukázky z knihy Tomáše J. Bati o dramatických událostech kolem 14. března 1939, které najdete zde Zajímavé je ovšem i líčení událostí kolem a po 14. březnu z pera Jana A. Bati.

KarfikUmrakodrapuVetsi.jpg

Záslužné ohlédnutí po mnoha letech

Objevili jsme pro vás záslužné ohlédnutí po baťovské architektuře Zlína. Radomíra Sedláková umocnila někdejší ohlédnutí Vladimíra Karfíka za zlínskou architekturou současným pohledem

Vystava Mnichov Plakat.jpg

Utopie moderny : Zlín - tentokrát v Mnichově

Na úspěšnou výstavu Fenomen Baťa, která ovládla nadlouho prostory Národní galerie v Praze, navázala v zahraničí zdařilá expozice “Utopie moderny : Zlín” (ZLÍN – MODELLSTADT DER MODERNE 19.11.2009 – 21.02.2010) uspořádaná Pinakotékou moderního umění v Mnichově.

PF Tilbury 2009++.jpg

Baťovské PF přichází i z britského East Tilbury

kdysi druhého nejdůležitějšího Baťova zahraničního zastoupení nedaleko Londýna, kde se po válce znovu formovala celá nová světová baťovská strategie.

Barvir1A.jpg

Miroslav Barvíř - muž, jenž to nevzdává

Miroslav Barvíř se je jedním z absolventů Baťovy školy práce a u firmy Baťa se mimo jiné vyučil elektromechanikem. Nakonec se stal vysokoškolským pedagiogem, především však nezapomíná na své baťovské začátky a řadí se k předním propagátorům myšlenek, strategie ale i etiky Tomáše Bati a jeho následovníků.

FenomenZlinNG_0.jpg

Fenomén Zlín: Jak se dnes žije ve zlínských stavbách baťovského funkcionalismu

V Pražské Národní galerii proběhla velká výstava o fenomenu Baťa v architektuře, ale server HN.IHNED.CZ Hospodářských novin přinesl už před časem zajímavou úvahu Martiny Králové, kterou uvádíme v plném znění

Logo_Partizanske+.jpg

Baťovany - Partizánske oslavily 70. výročí založení

Je už pro nás Slovensko zahraničím? – Bohužel je. Jinak bychom byli nepřehlédli, že baťovská slovenská legenda – město Baťovany, později Partizánské, oslavila už sedmdesát let od svého vzniku.

Obsivac-DiplPrace.jpg

Meziválečný Baťův Zlín jako téma nové vědecké práce

Další a tentokrát velmi seriozní z diplomových prací věnovaných baťovství pochází z Masarykovy univerzity v Brně a její autorství náleží Janu Obšívačovi

ChristSchmidtBangladesh.jpg

Jedna z dcer Tomáše Bati, manažerka Christine Schmidtová navštívila Bangladesh

BrazilieMap.jpg

Brazilské stopy Jana Antonína Bati

Jistě jste nebyli sami, kdo čekal dlouho marně na dokumentární film Dany Lipovské a Dany Kuslové nabízející pozoruhodné a překvapivě nové pohledy na odkaz světově známého výrobce obuvi (citujeme z webu ČT) jenž měl být odvysílán v den jeho narozenin. Pro ty, komu unikl, ponecháváme na webu aspoň zajímavé postřehy nezávislých tvůrců o tom, jak jej natáčeli. TIP: Celý článek zobrazíte kliknutím na podtržený titulek

R-ArabSkola.jpg

Baťa obouvá svět >

Právě Baťa prošel obdobím dekolonizace třetího světa skoro bez potíží. Nové režimy si dobře pamatovaly, že Baťa své dělníky vzdělával, stavěl jim školy a nemocnice. Říkalo se dokonce, že ty země, kde působil, Baťa obouval, zatímco jiní je svlékali…
TIP: Celý článek zobrazí kliknutí na podtržený titulek a symbol >

TB dopis Zazvorkovi_Ostr+.jpg

Baťovství ve světě >

Bývá jim už dnes přes osmdesát i devadesát, ale mnohé z nich jsme zastihli plné energie a natočili i jejich tváře a vzpomínky….
TIP: Celý článek zobrazte kliknutím na titulek a symbol >

KozeluznaMala.jpg

JAK TO BYLO U BATI S KŮŽÍ

Není náhodou, že jedním z našich nejsložitějších a – jak tvrdí vědci – i nejdůležitějších orgánů je kůže. Chrání nás před prostředím, v němž se pohybujeme, ale tvoří i membránu, přes niž se světem komunikujeme. Málokdo třeba ví, že přes kůží také dýcháme…

MalayHPIM7063mala.jpg

Hymna baťovských průkopníků >

Slavná hymna baťovských průkopníku, jíž se stala báseň Rudyarda Kiplinga, dnes došla zapomnění, ale v oněch časech, kdy vskutku dobývala svět, ji znali všichni.
TIP: Celý článek zobrazí kliknutí na podtržený titulek a symbol

USA-Mala.jpg

Letem světem

Z Asie až na americky kontinent začala se šířit síť jeho poboček…