(od roku 1939 do roku 1946)
Staviteľ Antonín Novotný (nar.15. júla 1911) ako 14 ročný bol v Zlíne u firmy BAŤA prijatý na stavebné oddelenie ako praktikant.
Vyučil sa za murára (1926 až 1929), potom študoval na priemyslovej škole stavebnej v Brne (1930 až 1934), aby sa znova vrátil na stavebné oddelenie do Zlína.
V roku 1935 bol poslaný do Svitu ako vedúci výstavby Svitu do mája 1939, kedy ho firma Baťa poverila výstavbou továrne a osady v Kanade, v Batawe, v provincií Ontario, kde pracoval do konca októbra roku 1946.
Po návrate do Československa dňa 2. januára 1947 nastúpil na stavebnom oddelení vo Svite, ktoré viedol ako vedúci stavebného oddelenia od marca 1948 do delimitácie k 1. 4. 1950 do Československých stavebných závodov, závod Priemstav Košice. Zomrel 5.7.1984 vo Svite, kde je aj pochovaný.
Manželia Bohuslava a Antonín Novotní boli zaradení do prvej pracovnej skupiny baťovcov, ktorá bola vyslaná do Batawy. Odcestovali dňa 23. júna 1939 vlakom z Prahy cez Nemecko, Holandsko a loďou z Wlissingenu do Harwich v Anglii.
Nasledoval Londýn a takmer týždenný pobyt v East Tilbury, Baťovom meste v Anglicku, ktoré v tom čase bolo aj miestom vzdelávania vysielaných baťovcov predevšetkým do Indie a Afriky. Potom zo Southhumptonu dňa 1. 7.1939 odplávali loďou do Qubecku. Tu došli 9. 7., aby ešte po rieke Sv. Vavrinca pokračovali do Montrealu, kde loď definitívne opustili dňa 10. júla 1939.
Vlakom pokračovali do Trentonu v provincií Ontário a odtiaľ ich Tomáš Baťa a Ján Suchánek autom zaviezli do Frankfordu, kde boli ubytovaní u občanov Frankfordu. Bývali konkrétne u rodiny Adamsov, miestnych farmárov a to až do doby, kým neboli k dispozícii dokončené prvé domky v Batawe.
Prvou úlohou v Kanade bolo pripraviť desať rokov opustenú papiereň a prerobiť ju na výrobu obuvi a k tomu drevené domky pri papierni na kancelárie a nocľaháreň (byty). Táto úloha zamestnávala aj ďalšie prichádzajúce skupiny spolu 5 týždňov, takže keď prišiel posledný transport inštruktorov zo Zlína, priestory výrobne boli vyčistené, budova vybielená, všetko natreté a strojné zariadenie na výrobu obuvi osadené a pripravené vyrábať.
Zároveň sa začalo s prípravou výstavby päťetážovej budovy továrne a osady pre zamestnancov. Súčasne si naši zamestnanci museli zvykať na neustály kontakt novinárov a hlavne stále ponuky kanadských výrobcov stavebných materiálov. Určité ťažkosti boli so schválením regulačného plánu. Prvá skizza regulačného plánu spracovaná podľa ideálnej skizzy osady pre 300 až 600 obyvateľov arch. Robertom Podzemným nebola vhodná, pretože nezahrňovala väčšie „comunity center, town square“. Dátum začiatku výstavby ovplyvnilo aj zaplatenie pozemkov pre výstavbu. Tie boli zaplatené až 24.8. 1939 a začalo sa stavať 25. augusta 1939.
Postup výstavby továrne a osady BATAWA
Projektovú a realizačnú dokumentáciu si pripravovali na stavebnom oddelení sami. Továrenská 5 etážová budova bola stavaná klasickým baťovským skeletom betonovaným do typizovaného oceľového debnenia aj s prievlakmi. Pri jej výstavbe tu boli oproti výstavbe v ČSR odlišnosti. Napríklad oceľové okná boli vyrábané v jednom kuse od stĺpa k stĺpu, bez tehlových pilierov s osadením dvoch okien v jednom module ako v ČSR. V Kanade boli požadované aj vonkajšie oceľové (núdzové) schodiská a to na oboch stranách (štítoch) budovy. Nad strechou továrne bol vybudovaný železobetónový rezervoár vody nesený skeletom stavby, zásobujúci továreň a aj bytové domy upravovanou vodou čerpanou z rieky Trent river.
Potrebné stavebné mechanizmy ako žeriavy, miešačky a oceľové debnenie došli loďou Koenisberg z Hamburgu, ktorú Nemci chceli deň po vypovedaní vojny Kanadou (10.09.1939) potopiť v delte rieky Sv. Vavrinca. Kanadská polícia tento zámer Nemcov prekazila a tak loď a aj náš inventár bol zachránený. Tak ako naši stavitelia si museli zvyknúť na inú sústavu mier aj my si zopakujeme, že 1 palec=inch=2,54 cm, 12 inchov=stopa=feet=30,5 cm, 3 feets=yard=91,5 cm. Podľa kopaných sond bolo v mieste staveniska len asi 1ft hliny, 2ft spraše a ostatné bola skala.
Základy 5-etážovej továrne boli kopané do nezámrzlej hĺbky 5 feet (cca 150 cm), pričom skladba pôdy bola už od hĺbky 3 ft (3×30,5 cm) čistá skala, takže sa musela strielať trhavinami kvôli rozrušeniu pôdy. Problém bolo zohnať dlhé dosky pre naše štandardné debnenie. V Kanade už rezivo dĺžky 16ft je nadštandardné a dĺžku viac ako 20 ft už bolo potrebné objednať priamo v lese, kde sa dosky z klád narezali.
Stavba vlastného skeletu továrne bola vcelku bezproblémová, len sa stavalo od 3-tej do 5-tej etáže v zimných podmienkach, za mrazov. V apríli 1940 sa začalo so sťahovaním strojov a v máji bol dokončený vodovod a kanalizácia. Továrenská budova bola celkom dokončená za 8 mesiacov v apríli 1940.
(Na tuto ukázku z první části Pamětí Antonína Novotného dochovaných a editovaných jeho synem navázuje zde další část.)
Prvou úlohou v Kanade bolo pripraviť desať rokov opustenú papiereň a prerobiť ju na výrobu obuvi a k tomu drevené domky pri papierni na kancelárie a nocľaháreň (byty). Táto úloha zamestnávala aj ďalšie prichádzajúce skupiny spolu 5 týždňov, takže keď prišiel posledný transport inštruktorov zo Zlína, priestory výrobne boli vyčistené, budova vybielená, všetko natreté a strojné zariadenie na výrobu obuvi osadené a pripravené vyrábať.
19. a 20. října 2017 ve Zlíně v hotelu “Baltaci Atrium”
V létě 1987 jsem objevil bývalou Baťovu prodejnu v Šanghaji. Rok na to jsem v Torontu uiveřejnil krátký článek, který je přiložen níže jako dnes již historický dokument…
Festivalové boty Bati zářily na letošním ročníku Colours of Ostrava.
Na stránkách Batastory jsme už před časem přinesli ukázky z knihy Tomáše J. Bati o dramatických událostech kolem 14. března 1939, které najdete zde Zajímavé je ovšem i líčení událostí kolem a po 14. březnu z pera Jana A. Bati.
Objevili jsme pro vás záslužné ohlédnutí po baťovské architektuře Zlína. Radomíra Sedláková umocnila někdejší ohlédnutí Vladimíra Karfíka za zlínskou architekturou současným pohledem
Na úspěšnou výstavu Fenomen Baťa, která ovládla nadlouho prostory Národní galerie v Praze, navázala v zahraničí zdařilá expozice “Utopie moderny : Zlín” (ZLÍN – MODELLSTADT DER MODERNE 19.11.2009 – 21.02.2010) uspořádaná Pinakotékou moderního umění v Mnichově.
kdysi druhého nejdůležitějšího Baťova zahraničního zastoupení nedaleko Londýna, kde se po válce znovu formovala celá nová světová baťovská strategie.
Miroslav Barvíř se je jedním z absolventů Baťovy školy práce a u firmy Baťa se mimo jiné vyučil elektromechanikem. Nakonec se stal vysokoškolským pedagiogem, především však nezapomíná na své baťovské začátky a řadí se k předním propagátorům myšlenek, strategie ale i etiky Tomáše Bati a jeho následovníků.
V Pražské Národní galerii proběhla velká výstava o fenomenu Baťa v architektuře, ale server HN.IHNED.CZ Hospodářských novin přinesl už před časem zajímavou úvahu Martiny Králové, kterou uvádíme v plném znění
Je už pro nás Slovensko zahraničím? – Bohužel je. Jinak bychom byli nepřehlédli, že baťovská slovenská legenda – město Baťovany, později Partizánské, oslavila už sedmdesát let od svého vzniku.
Další a tentokrát velmi seriozní z diplomových prací věnovaných baťovství pochází z Masarykovy univerzity v Brně a její autorství náleží Janu Obšívačovi
Jistě jste nebyli sami, kdo čekal dlouho marně na dokumentární film Dany Lipovské a Dany Kuslové nabízející pozoruhodné a překvapivě nové pohledy na odkaz světově známého výrobce obuvi (citujeme z webu ČT) jenž měl být odvysílán v den jeho narozenin. Pro ty, komu unikl, ponecháváme na webu aspoň zajímavé postřehy nezávislých tvůrců o tom, jak jej natáčeli. TIP: Celý článek zobrazíte kliknutím na podtržený titulek
Právě Baťa prošel obdobím dekolonizace třetího světa skoro bez potíží. Nové režimy si dobře pamatovaly, že Baťa své dělníky vzdělával, stavěl jim školy a nemocnice. Říkalo se dokonce, že ty země, kde působil, Baťa obouval, zatímco jiní je svlékali…
TIP: Celý článek zobrazí kliknutí na podtržený titulek a symbol >
Bývá jim už dnes přes osmdesát i devadesát, ale mnohé z nich jsme zastihli plné energie a natočili i jejich tváře a vzpomínky….
TIP: Celý článek zobrazte kliknutím na titulek a symbol >
Není náhodou, že jedním z našich nejsložitějších a – jak tvrdí vědci – i nejdůležitějších orgánů je kůže. Chrání nás před prostředím, v němž se pohybujeme, ale tvoří i membránu, přes niž se světem komunikujeme. Málokdo třeba ví, že přes kůží také dýcháme…
Slavná hymna baťovských průkopníku, jíž se stala báseň Rudyarda Kiplinga, dnes došla zapomnění, ale v oněch časech, kdy vskutku dobývala svět, ji znali všichni.
TIP: Celý článek zobrazí kliknutí na podtržený titulek a symbol
Z Asie až na americky kontinent začala se šířit síť jeho poboček…