Tomáš Baťa na své podnikání aplikoval vlastní systém zásad řízení, organizace a metod činností vedoucích k dosažení maximálních zisků při souladu zájmů podnikatele, zaměstnanců i veřejnosti. Byl to soubor zásad založených například na proudové výrobě na běžících pásech, na samostatně účtujících jednotkách, na prémiovém systému, na účasti na zisku i ztrátě apod.
Dal si velkou práci nejen s promýšlením výrobního programu a se získáním odbytišť, ale také s presentací svého zboží v obchodních domech a s reklamou. Stal se sám navrhovatelem a stavitelem obuvnického komplexu ve Zlíně, kde s ním v údolí Dřevnice architektonicky spolupracoval Le Corbisier spolu s Kotěrou a s jeho žákem zlínským rodákem Gahurou, i investorem a stavitelem svých obchodních domů a prodejních míst po celém Československu i v zahraničí. Stal se vyznavačem železobetonových konstrukcí se skleněnými výplněmi a se světelnou barevnou reklamou.
Pro stavby výroben, rodinných domů Baťových dělníků, účelových staveb a obchodních Baťových domů vzniklo ve 30. letech 20. století ve Zlíně stavební oddělení Baťových závodů. Oddělení se podílelo na projekcích všech Baťových prodejen, které se od roku 1920 stavěly po celém Československu, a které vytvořily síť 160 prodejních míst. V tomto oddělení vznikl i návrh jednoho z nejznámějších pražských obchodních domů Baťa – Dům obuvi na Václavském náměstí 6/774 na Praze 1.
Návrh byl dílem J. Svobody ze stavebního oddělení Baťových závodů, který ho připravil ve spolupráci s architektem L. Kyselou. Dům byl postaven ve funkcionalistickém stylu v letech 1928-1929. Vnitřek obchodního domu tvoří jediný prosklený prodejní a výstavní prostor typizované železobetonové konstrukce závodů Baťa a obchodní pasáž spojující Václavské náměstí s náměstím Jungmannovým.
Baťa stavbou tohoto obchodního domu presentoval svou zásadu: “žít v mezích přítomných prostředků”, kterou propojil se zásadou: “využívat všech prostředků, jež poskytuje přítomnost k uskutečnění ideálu”. Tím ideálem mu byl především jednotlivec – silný, schopný, usilující o svou lidskou velikost.
Dům obuvi byl postaven na základě myšlenky: cílem je prodejní cena nižší než konkurenční, zisk, nízký u jednotlivého páru, uspokojivý při rozsáhlém prodeji, rychlý obrat, snadné spojení s továrními dílnami a sklady a odpovídající presentace a reklama obuvi.
Dům obuvi nevyniká jen architektonickým řešením prostoru a moderními použitými stavebními materiály, ale především světelným reklamním zařízením, které v době stavby nemělo obdobu svou funkčností a velikostí u největších obchodních domů v Evropě. Baťa totiž zvolil prosklenou skleněnou plochu podle zásady: “světlo láká lid”.
Prosvětlená skleněná plocha vyhovovala všem světelně technickým požadavkům doby a měla navíc mnohé výhody před jinými druhy světelné reklamy:
1. Svou hladkou plochou bez výstupků se dobře hodila k funkcionalistické architektuře.
2. Reklamní nápisy na skle bylo možno libovolně měnit bez velkých nákladů.
3. Prosvětlená skleněná plocha neoslňovala a působila klidným dojmem, bylo-li zvoleno správné (opálové, vrstvené) sklo a umístění matových žárovek.
Z celkového instalovaného výkonu připadlo na světelnou plochu fasády 120kW, na vnitřní osvětlení a výklady 110 kW a na motory výtahů, vzdušné topení a čerpadla 100 kW. Celkový počet žárovek v Domě obuvi byl 6800. Přívod byl proveden vysokým napětím 2850 V přímo z městské sítě, a to dvěma kabely, napájenými z různých sekcí, k transformátoru 200 kVA, který byl umístěn v suterénu obchodního domu.
Hlavní rozvaděč měl čtyři panely, na nichž bylo namontováno 15 automatických vypínačů s relé v každé fázi. Automatem byla celá instalace rozdělena na 15 samostatných obvodů. pro případ poruchy v městské síti sloužila v obchodním domě nouzová akumulátorová baterie 220V, 45 Ah. Na tuto baterii se při poruše samočinně pomocí nulových automatů přepnulo osvětlení schodiště, pasáže, kotelny a části svítidel v každém patře obchodního domu. Dům byl tak dostatečně osvětlen, aby v případě výpadku elektrického proudu nevznikla mezi nakupujícími panika.
© Marcela Efmertová – Technika, technologie – 32/2003
Literatura:
Poche, E., Prahou krok za krokem. Panorama, Praha 1985.
Rybár, C., Ulice a domy města Prahy. Victoria Publishing, Praha 1995, ISBN 80-85865-29-7.
Elektrotechnika v Praze. Praha 1930.
Cekota, A., Geniální podnikatel Tomáš Baťa. 68 publishers, Co. Toronto 1981.
Hopkins, C. C., Jak jsem dělal reklamu. M. Knapp, Praha 1937.
Karel Čáslavský se stal pro českou dokumentární filmovou a televizní historii pojmem a ve své práci se nemohl vyhnout Baťovi. Zde je třetí díl jeho seriálu.
Přinášíme archivní článek k jubileu jednoho z prvních baťovců Otmara Jabůrka i vzácné dopisy oslavence Tomáši Baťovi a Tomáše Bati oslavenci.
“Baťa pomýšlí na obchodní lety do Ameriky…”
Kritická poznámka reaguje na četné ale marné výtky baťovských pamětníků proti znevažování baťovské historie.
Jedinečná technická památka byla vybudována pro závlahu okolních oblastí a přepravu hnědého uhlí firmou Baťa, která potřebovala přepravovat levně hnědé uhlí do svých závodů v Otrokovicích.
Výstava připomněla, že k našim pilotům bojujícím o Londýn patřilo několik desítek baťovských letců.
Jenom neradi připouštíme, že svět nás baťovců je zase chudší. S létem odešel i JUDr Ferdinand Menčík – jeden z hlavních baťovských pamětníků…
Rozhovor s někdejším pracovníkem Baťových závodů, pozdějším vynálezcem a aktivním členem vedení bratislavského Klubu ABŠ Dušanem Bukvou
Baťovské literatury nebude nikdy dost. Novým, podstatně rozšířeným vydáním na to upozorňuje “BAŤA – ZE ZLÍNA DO SVĚTA – aneb Příběh Tomáše Bati” …
V prodeji se objevila nová ediční řada DVD s ironickým názvem “Filmy patří lidu”, přinášející snímky z 50.let, z tzv. budovatelské éry československého filmu. Jako první v ní vyšel opravdu ostudný paskvil natočený podle knihy někdejšího malíře plakátů Tomáše Svatopluka “Botostroj”.
Nehádejte dlouho. Ta myšlenka je, jedná-li se o Svit, jistě baťovská. A můžeme jen závidět, jak si ji Slovensko u příležitosti 75. výročí jeho založení umí připomenout:
Pokud ne, netěšte se zbytečně, dnes vás do ní nezavedeme. I když – svým způsobem vlastně ano. Jde totiž o soutěž pořádanou Nadací Tomáše Bati …
V Galerii 2. patra zlínské radnice si lidé mohou prohlédnout výstavu věnovanou radnici, která byla postavena před 85 lety.
U rodné vily jejího manžela odhalili Sonja Baťová s nadací Tomáše Bati ve Zlíně v přítomnosti řady dalších významných osobností jeho bustu. Přítomen byl i její autor Josef Nálepa.
Milá vzpomínka ze Slovenska, která k nám dorazila díky krajanskému časopisu Střípky- Čriepky oklikou až přes Nový Zéland
Tomáš Baťa byl významným průkopníkem nových metod propagce svého zboží ve svých obchodních domech v Československu i v zahraničí pomocí světelné reklamy.
Za historicky první slovenské aktivity závodů vedených Tomášem Batou (1876-1932) lze považovat zakládání tamních podnikových prodejen, které se datuje do počátků 20. let minulého století, současně s nimi vznikaly správkárny obuvi, sběrny kůží a papíru. ..
Studenti zlínského gymnázia v Lesní čtvrti připravili baťovský projekt, jaký u nás nemá obdoby.
Několik snímků přibližujících poslední chvíle kanadského rozloučení s Čechem, jehož si vážil celý svět…
Advanco, po desetiletí udržovaná tradice setkání a kurzu špičkových baťovských manažerů z desítek zemí, pokaždé jinde, se tentokrát konala v Praze
Starší generace Pražáků zná továrnu Waldeska, jak se dříve říkalo “Koh-i-nooru” ve Vršovicích, a po léta dokonce i nedaleké slavné hospodě, ale osudy vrstevníka a respektovaného kolegy Tomáše Bati – Jindřicha Waldese, s nímž se účastnil například i pověstné newyorské konference českých průmyslníků v Americe, už nejsou zdaleka tak známy.
Nalezli jsme pro vás zajímavou práci Hany Navrátilové shrnující nové materiály a citace ze zpráv o cestách baťovských obchodníků a osobností doslova kolem světa. V kontextu cestování obchodníků jiných československých firem, ba i našich státníků byly opravdu výjimečné.
Už jen příjezd skupiny Čechů, která v roce 1939 začala v jihorhodeském Gwelo stavět obuvnickou továrnu firmy Baťa, byl obtížný především pro odpor řady zastánců teorií o čistotě Rhodesie. Do Rhodesie se však boty od Bati dovážely už od poloviny 20. let, kdy se významný bulawayský podnikatel Samuel Rabinowitz stal zástupcem firmy Baťa pro Rhodesii.
V tomto článku přetiskujeme tituly knih a časopisů, které by ráda získala do svých fondů zlínská Bartošova knihovna.
Možná i vámi objevené tituly pomohou baťovské historii a jejímu bádání na tom nejvhodnějším protože veřejně nejpřístupnějším místě. (Více v článku)
Sestavena z iniciativy Nadace Tomáše Bati
Ať čteme slavný baťovský časopis z kteréhokoliv roku, vždy znovu nás zaskočí realita předválečného Zlína. Jak péčí o dělníky, tak cenami, nabídkou zboží obyvatelstvu, a to vůbec ne jenom vlastního, ale i v oblasti stevební, sociální, kulturní a – jak bychom řekli asi dnes – i komunikační. Nahlédněme jen na jedinou stranu jednoho čísla z roku 1926 a obdivujme, jak i v době, kdy neexistovala televize a i rozhlasový přijímač byl nesmírně vzácnou výjimkou, snažil se Tomáš Baťa udržet svoje každodenní spolupracovníky v dosahu obecného i světového dění.
Zde postupně zveřejníme z baťovských novin a časopisů podstatně více cenných ukázek.
Baťa měl vždycky pověst firmy pomáhající zvláště v Africe rozvoji okolí, celého regionu, ale především dětem.
Slova této Kiplingovy básně vychovávala na stovky baťovců: nejenom k citu pro poezii, ale především k hodnotám jejího obsahu. Mnozí během pohnutého života zapomněli, kdo byl jejím autorem. Nikdo však nezapomněl její smysl a slova…
Kniha, jež bohužel chyběla při výchově nejméně čtyř současných českých generací a která kdysi formovala iniciativu, ctižádost i čest předválečných batovských manažerů...
Skoro sto baťovců bojujících v řadách RAF v bitvě o Británii není pro historii překvapením. Právě u Bati bylo totiž před válkou umožněno každému, kdo o to měl opravdu zájem, naučit se létat…
Nesmírně důležité bylo zavedení spoluúčasti na zisku a ztrátách na všech pracovištích, vytvoření soutěživého prostředí a vynikající finanční kontrola účtárnou vybavenou už tehdy počítači…
Severní straně náměstí vévodily svými vysokými štíty dvě stylově zajímavé budovy. Při vstupu do uličky Mlýnské to byl secesní hotel Balkán…
TIP: Celý článek zobrazí kliknutí na podtržený titulek a symbol >
Často se setkáváme s názorem, že Baťa nemá dnešnímu podnikateli již co říci, že metody a prostředky patří do začátku minulého století. (Stať Prof. Ing. Františka Trnky, CSc)
Muzea, kde najdeme exponáty, dokumenty i fotografie zajímavých bot, ne vždy jen z baťovské historie