Letos uplynulo 110 let od narození Vladimíra Karfíka (1901-1996), autora zlínského mrakodrapu, který se učil u největších architektů své doby. Byl jednou z nejzajímavějších osobností na naší architektonické scéně 20. století. Narodil se ve slovinské Idriji, studoval na pražské technice a po krátké praxi u stavitele Antonína Belady se vydal do světa – nejprve do Francie. Jak vyprávěl, československá koruna měla v polovině 20. let takový kurz, že v Paříži, kde frank neustále devalvoval, mu ji doslova trhali z ruky.
Ve světě se setkal s celou plejádou skvělých umělců, navštívil i poněkud výstředního Adolfa Loose nebo bratry Perrety, u nichž tehdy pracoval Karfíkův starší kolega Bedřich Feuerstein, ale nakonec zakotvil právě na Feuersteinovo doporučení u fenomenálního Švýcara Le Corbusiera – vyučeného hodináře, ale jednoho z největších vizionářů mezi architekty 20. století.
A jaký byl Le Corbusier? V rozhovoru z konce 80. let (viz Revolver revue 42/2000) Karfík řekl: „Choval se vlídně, ale na rozdíl od jiných architektů nedokázal navázat skutečně přátelské styky, tu a tam cosi vyložil, ale velmi krátce. Já mu někdy položil otázku a on mi odpověděl velice zajímavě… Když ale vydržel souvisle vyprávět pět minut, bylo to moc.”
Mladý Čechoslovák kreslil tehdy plány poněkud tvarově nezvyklé vily Boulogne pro hudebníka, jehož pracovna měla půdorys koncertního křídla. Dům ale nebyl nikdy postaven. V Paříži mohl Karfík navštívit i významnou akci – Světovou výstavu dekorativních umění v roce 1925. Tam ho nejvíc zaujal Le Corbusierův novátorský pavilon L’E-sprit Nouveau, Melnikovův ruský konstruktivistický stánek – podle Karfíka „to nejmodernější, co se tehdy vyskytovalo” a pochválil i československý, postavený dle Gočárova návrhu. „Interiér toho českého pavilonu byl nedotažený, ale samotný Gočárův pavilon byl dobrý pokus o modernu,“ komentoval výsledek.
Karfík ale ve francouzské metropoli nezůstal dlouho. Táhlo ho to do Ameriky, kam se dostal prostřednictvím Masarykovy akademie práce. Pracoval nejprve v Chicagu u firmy Smith Gardner Ericson, kde si mimo jiné získal respekt i díky československému vynálezu – tzv. versatilce firmy Koh-i-noor s vysunovací tuhou, což tehdy Američané neznali a používali jen klasické tužky. Později přešel ke známé firmě Holabird a Root, která stavěla mrakodrapy. Ale nakonec se mu shodou náhod vyplnil sen, když mohl nastoupit ve studiu nejvýznamnějšího amerického architekta minulého století Franka Lloyda Wrighta. Prostřednictvím majitelky obchodu se slovanským folklórem, kam chodila nakupovat Wrightova žena, se seznámil s ní (dával jí pak hodiny klavíru) i samotným Wrightem.Ten měl tehdy poměrně malé studio, kde zaměstnával mladé architekty z různých zemí. Karfík se osobně podílel na stavbě proslulého studia Taliesin West v arizonské poušti, kde trávili zimní období. U Wrighta kreslil český architekt například perspektivu nikdy nepostaveného Gordonova planetária v Sugar Loaf, kde se objevuje oblíbený motiv spirály, jejž pak americký architekt použil u návrhu Guggenheimova muzea v New Yorku.
Bohužel na přelomu 20. a 30. let byla v USA krize, a tak nakonec Karfík podlehl lákavé nabídce Baťovy firmy a vrátil se domů. Francouzská, a zejména americká zkušenost byla samozřejmě tím nejlepším doporučením, a tak se brzy stal šéfprojektantem Baťovy projekční kanceláře ve Zlíně.
Zlínský pobyt byl opět velkou výzvou. Karfík se uvedl návrhem interiérů „amerického” hotelu, kde má každý pokoj tehdejšího Společenského domu vlastní koupelnu a WC, což bylo tehdy v Evropě neobvyklé. Ve Zlíně se po letech znovu sešel s Le Corbusierem, který pro Baťu navrhl několik zajímavých projektů, bohužel poněkud výstředních, takže se nedočkaly realizace. To byl i případ pavilonu na světovou výstavu do Paříže v roce 1937. Karfík vzpomíná, jak Švýcar kreslil plány barevnými pery na ubrousky v kavárně Společenského domu: „Trochu se to na těch servítkách rozpíjelo a vypadalo to úplně umělecky.“
Vladimír Karfík projektoval továrny snad na všech světadílech, Baťovy obchodní domy, z nichž nejhezčí stojí v Brně, Liberci, Bratislavě a holandském Amsterodamu.
Taky rodinné domy, kulturní stavby, ba i kostely – vše v jednotném baťovském konstrukčním systému. A nakonec i zlínský mrakodrap (tehdy druhá nejvyšší evropská budova) s legendární pojízdnou, pracovnou, dnes kvalitně opravený pro sídlo hejtmanství.
Po válce působil na fakultě v Bratislavě a jako hostující profesor v La Valettě na Maltě a ještě na stará kolena postavil maltské prezidentce pěknou rezidenci. Poct se u nás ovšem dočkal až po roce 1989. Bylo mu už přes devadesát, když se vypravil do USA prohlédnout si stavby, které znal z mládí, i Baťovu továrnu (v Belcampu, pozn. BS), již sice nakreslil, ale nikdy ji neviděl postavenou.
Když se vrátil do vlasti, uspořádal na Obci architektů přednášku, v níž s vtipem i uznáním komentoval nejnovější americké stavby té doby. Nestárnoucí pan architekt byl prostě úžasný, plný života, a hlavně připraven kdykoli přidat nějakou vtipnou historku. Třeba o tom, jak měl řezat prkna na stavbě Wrightova studia v arizonské poušti. Trochu se přitom prý zamyslel nad nějakým návrhem, který se mu rodil v hlavě, když přiběhl správce a křičel: „Copak neslyšíte, že je tam hřebík, a vy ho pilujete tou pilou?!” A Karfík na to: „Sakra, já si nevšiml a málem jsem zruinoval ten hřebík.” A správce se chytil za hlavu a zaječel: „Tady Karfík říká, že zruinoval hřebík a přitom ničí tu krásnou pilu!”
Řadu dalších článků o osobnosti V. Karfíka najdete na BataStory s pomocí Vyhledávání.
© Zdeněk Lukeš, historik a architekt, Lidové noviny
BAŤOVY AKCIE 1932-1960 ( II )
Druhá část studie PhDr Zdenka Pokludy
Přinášíme působivý projev Mudr Pavla Stodůlky u příležitosti smutného výročí odchodu Tomáše Bati juniora na setkání před jeho vilou.
BAŤOVY AKCIE 1932-1960 ( I)
Studie PhDr Zdenka Pokludy
Seminář se konal v Alternativě – Kulturním institutu Zlín, v budově Kolektivního domu, Osvoboditelů 3778, Zlín
Interview Lucie Zídkové s autorem nové knihy Pátrání po Silvestrovi Janem Beránkem vypráví o jeho prastrýci, singapurském baťovci Silvestru Němcovi, jenž zmizel během japonského útoku na Britské Malajsko v roce 1942.
„Jsem rád, že záznam vznikne. Doufám, že hru nahlédne z nové, nečekané strany. Na výsledek jsem moc zvědavý,“ uvedl její režisér Dodo Gombár.
Pod názvem “Krize — hrozba, nebo příležitost?” přinášíme zasvěcený článek čerpající z myšlenek Tomáše Bati.
Je až neuvěřitelné v kolika bodech se pisatel srovnávající současné trendy v práci s lidmi shodne s o tolik staršími zásadami a roky Tomáše Bati zakladatele narozeného dnes už před sto čtyřiceti lety.
Společnost Baťa oslavila v minulém roce několik významných výročí. Jejich oslava proběhla jak ve švýcarské centrále společnosti, tak v České republice a vzhledem k významu Indie pro budování a rozvoj firmy Baťa nemohlo být při oslavě uvedených výročí opomenuto ani indické Dillí.
Rosemarie Blyth – Baťová ke 100 letům svého dědečka Tomáše Bati Juniora
Kritická poznámka reaguje na četné ale marné výtky baťovských pamětníků proti chybám v knize vedoucím k znevážení skutečné baťovské historie.
V přízemí 14. budovy 14|15 Baťova institutu prběhla výstava Baťova města. Projekt realizovaný už před lety německou Nadací Bauhaus, představil některá ze zahraničních měst postavených společnosti *Baťa*nejen z hlediska jejich vzniku a rozvoje.
Vzhledem k tomu, že v poslední době média přinesla řadu zpráv o nárocích rodiny Baťovy za znárodněný majetek a tyto zprávy a informace byly v mnoha ohledech nesprávné či zavádějící, považujeme za nezbytné se k této záležitosti vyjádřit a mezi rodinami rozlišit.
Přinášíme komentář k článku deníku Právo o tom, že Baťova rodina hodlá požadovat od státu desítky miliard. Především je třeba rozlišit, která rodina, protože tento pokus u mezinárodního soudu hodlá učinit brazilská rodina Jana A. Bati a článek obsahuje řadu nepřesností, mimo jiné i o tom, proč byl majetek firmy Baťa po válce zabaven a komu měl po válce patřit.
Film, u nějž byl jedním z původních hrdinů skutečného, politicky nedeformovaného příběhu – baťovský pilot Oldřich Doležal.
Podle sdělení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně se Sonja Baťová stane další držitelkou čestného doktorátu ústavu. Udělení čse uskuteční 26. dubna v Univerzitním centru ve Zlíně.
Do suterénu zlínského Baťova institutu bylo uloženo poselství budoucím generacím.
Výstava uspořádaná díky velvyslanectví České republiky v Harare představuje jedinečný a ucelený portrét historie firmy Baťa v Zimbabwe
V obsáhlých článcích o rodině Jana A. Bati se čtenářům předkládají některá tvrzení, která vzbuzují pochybnosti. Nahlédnutím do důvěryhodných zdrojů snadno zjistíme, že leckdy jde o pouhé legendy.
Letos uplynulo 110 let od narození Vladimíra Karfíka (1901-1996), autora zlínského mrakodrapu, který se učil u největších architektů své doby. Narodil se ve slovinské Idriji, studoval na pražské technice a po krátké praxi u stavitele Antonína Belady se vydal do světa.
Baťovy závody se od roku 1894 v třicátých letech rozrostly a začaly expandovat do celého Československa a posléze překračovat i jeho hranice…
O smrti Tomáše Bati jsem se dozvěděla z internetu uprostřed hor pákistánského Kašmíru. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala a ani jeho osobní příběh mě dřív nezajímal víc, než co jsem se dočetla na stránkách novin a časopisů…
Kaple svatého Václava Františka Lydie Gahury na Kudlově je svým způsobem opravdový unikát, pro nás důležitá i jako připomínka šíře aktivit Tomáše Bati a jeho choti Marie.
a my vám představíme jeho průvodkyni – Miroslavu Štýbrovou
Přinášíme vzpomínku na Augustina Doležala, jednoho z prvních průkopníků Baťovy organizace ve světě a později i důležitého manažera a důvěrníka Tomáše J. Bati
Proč se Češi doma přezouvají a nutí k tomu i hosty?
Pátrání po kořenech zvyku, který vyvádí cizince z míry , má překvapivou pointu.
Tomáš Baťa a Dominik Čipera
1923 – 1945 – Výroky je název drobné, ale více než užitečné a prospěšné publikace sestavené ředitelem Nadace Tomáše Bati a věnované novému vedení zlínské radnice. A že je věru oč stát. Série historických výroků by mohla snadno představovat manuál chování a morálky nejen pro zlínskou ale celou dnešní českou politickou reprezentaci…
Zdravý rozum naznačuje, že obuv by nás měla především chránit.Tak proč je tedy tolik milionů žen, (ale jen velmi málo mužů) přesto milují a nosí?
Ukázka z připravované knihy Marie Baťová – První dáma Zlína
Karel Čáslavský se stal pro českou dokumentární filmovou a televizní historii pojmem a ve své práci se nemohl vyhnout Baťovi. Zde je další díl jeho seriálu.
Přinášíme archivní článek k jubileu jednoho z prvních baťovců Otmara Jabůrka i vzácné dopisy oslavence Tomáši Baťovi a Tomáše Bati oslavenci.
“Baťa pomýšlí na obchodní lety do Ameriky…”
Ať čteme slavný baťovský časopis z kteréhokoliv roku, vždy znovu nás zaskočí realita předválečného Zlína. Jak péčí o dělníky, tak cenami, nabídkou zboží obyvatelstvu, a to vůbec ne jenom vlastního, ale i v oblasti stevební, sociální, kulturní a – jak bychom řekli asi dnes – i komunikační. Obdivujeme, jak i v době, kdy neexistovala televize a i rozhlasový přijímač byl nesmírně vzácnou výjimkou, snažil se Tomáš Baťa udržet svoje každodenní spolupracovníky v dosahu obecného i světového dění.
Jedinečná technická památka byla vybudována pro závlahu okolních oblastí a přepravu hnědého uhlí firmou Baťa, která potřebovala přepravovat levně hnědé uhlí do svých závodů v Otrokovicích.
Výstava připomněla, že k našim pilotům bojujícím o Londýn patřilo několik desítek baťovských letců.
Jenom neradi připouštíme, že svět nás baťovců je zase chudší. S létem odešel i JUDr Ferdinand Menčík – jeden z hlavních baťovských pamětníků…
Rozhovor s někdejším pracovníkem Baťových závodů, pozdějším vynálezcem a aktivním členem vedení bratislavského Klubu ABŠ Dušanem Bukvou
Baťovské literatury nebude nikdy dost. Novým, podstatně rozšířeným vydáním na to upozorňuje “BAŤA – ZE ZLÍNA DO SVĚTA – aneb Příběh Tomáše Bati” …
V prodeji se objevila nová ediční řada DVD s ironickým názvem “Filmy patří lidu”, přinášející snímky z 50.let, z tzv. budovatelské éry československého filmu. Jako první v ní vyšel opravdu ostudný paskvil natočený podle knihy někdejšího malíře plakátů Tomáše Svatopluka “Botostroj”.
Nehádejte dlouho. Ta myšlenka je, jedná-li se o Svit, jistě baťovská. A můžeme jen závidět, jak si ji Slovensko u příležitosti 75. výročí jeho založení umí připomenout:
Pokud ne, netěšte se zbytečně, dnes vás do ní nezavedeme. I když – svým způsobem vlastně ano. Jde totiž o soutěž pořádanou Nadací Tomáše Bati …
V Galerii 2. patra zlínské radnice si lidé mohou prohlédnout výstavu věnovanou radnici, která byla postavena před 85 lety.
Jak se společnou snahou Nadace Tomáše Bati a Klubu absolventů Baťovy školy práce podařilo po velmi složitých peripetiích, dosáhnout alespoň evropského vydání známky s jeho portrétem.
U rodné vily jejího manžela odhalili Sonja Baťová s nadací Tomáše Bati ve Zlíně v přítomnosti řady dalších významných osobností jeho bustu. Přítomen byl i její autor Josef Nálepa.
Milá vzpomínka ze Slovenska, která k nám dorazila díky krajanskému časopisu Střípky- Čriepky oklikou až přes Nový Zéland
Tomáš Baťa byl významným průkopníkem nových metod propagce svého zboží ve svých obchodních domech v Československu i v zahraničí pomocí světelné reklamy.
Za historicky první slovenské aktivity závodů vedených Tomášem Batou (1876-1932) lze považovat zakládání tamních podnikových prodejen, které se datuje do počátků 20. let minulého století, současně s nimi vznikaly správkárny obuvi, sběrny kůží a papíru. ..
Studenti zlínského gymnázia v Lesní čtvrti připravili baťovský projekt, jaký u nás nemá obdoby.
Několik snímků přibližujících poslední chvíle kanadského rozloučení s Čechem, jehož si vážil celý svět…
Advanco, po desetiletí udržovaná tradice setkání a kurzu špičkových baťovských manažerů z desítek zemí, pokaždé jinde, se tentokrát konala v Praze
Starší generace Pražáků zná továrnu Waldeska, jak se dříve říkalo “Koh-i-nooru” ve Vršovicích, a po léta dokonce i nedaleké slavné hospodě, ale osudy vrstevníka a respektovaného kolegy Tomáše Bati – Jindřicha Waldese, s nímž se účastnil například i pověstné newyorské konference českých průmyslníků v Americe, už nejsou zdaleka tak známy.
Nalezli jsme pro vás zajímavou práci Hany Navrátilové shrnující nové materiály a citace ze zpráv o cestách baťovských obchodníků a osobností doslova kolem světa. V kontextu cestování obchodníků jiných československých firem, ba i našich státníků byly opravdu výjimečné.
Už jen příjezd skupiny Čechů, která v roce 1939 začala v jihorhodeském Gwelo stavět obuvnickou továrnu firmy Baťa, byl obtížný především pro odpor řady zastánců teorií o čistotě Rhodesie. Do Rhodesie se však boty od Bati dovážely už od poloviny 20. let, kdy se významný bulawayský podnikatel Samuel Rabinowitz stal zástupcem firmy Baťa pro Rhodesii.
V tomto článku přetiskujeme tituly knih a časopisů, které by ráda získala do svých fondů zlínská Bartošova knihovna.
Možná i vámi objevené tituly pomohou baťovské historii a jejímu bádání na tom nejvhodnějším protože veřejně nejpřístupnějším místě. (Více v článku)
Sestavena z iniciativy Nadace Tomáše Bati
Baťa měl vždycky pověst firmy pomáhající zvláště v Africe rozvoji okolí, celého regionu, ale především dětem.
Slova této Kiplingovy básně vychovávala na stovky baťovců: nejenom k citu pro poezii, ale především k hodnotám jejího obsahu. Mnozí během pohnutého života zapomněli, kdo byl jejím autorem. Nikdo však nezapomněl její smysl a slova…
Kniha, jež bohužel chyběla při výchově nejméně čtyř současných českých generací a která kdysi formovala iniciativu, ctižádost i čest předválečných batovských manažerů…
Skoro sto baťovců bojujících v řadách RAF v bitvě o Británii není pro historii překvapením. Právě u Bati bylo totiž před válkou umožněno každému, kdo o to měl opravdu zájem, naučit se létat…
Nesmírně důležité bylo zavedení spoluúčasti na zisku a ztrátách na všech pracovištích, vytvoření soutěživého prostředí a vynikající finanční kontrola účtárnou vybavenou už tehdy počítači…
Severní straně náměstí vévodily svými vysokými štíty dvě stylově zajímavé budovy. Při vstupu do uličky Mlýnské to byl secesní hotel Balkán…
TIP: Celý článek zobrazí kliknutí na podtržený titulek a symbol >
Často se setkáváme s názorem, že Baťa nemá dnešnímu podnikateli již co říci, že metody a prostředky patří do začátku minulého století. (Stať Prof. Ing. Františka Trnky, CSc)
Muzea, kde najdeme exponáty, dokumenty i fotografie zajímavých bot, ne vždy jen z baťovské historie