Milá vzpomínka ze Slovenska, která k nám dorazila až z Nového Zélandu
Julius Michník tvrdí, že u Baťu si málokto dovolil spravit’ nejaký prešĺap. Vyčištěné topánky uložené v rade, všetko na svojom mieste, obed presne o dvanástej a všetky příjmy a výdavky zapísané úhĺadne v zošitku. Tak sa to naučil před šesťdesiatimi piatimi rokmi u Baťu a robí to tak dodnes. Julius Michník pracoval v Baťových závodech v Baťovanoch, dnešnom Partizánskom, takmer od začiatku ako vznikol. U Baťu našiel aj manželku a k tomu dobrý návod na život.
“Ráno začala húkať siréna, nastúpili sme před internát, zacvičili sme si. Následovali raňajky a išlo sa do fabriky. A nie hocijako. Museli sme mať uniformy, čiapku s logom Baťa, kravatu, vreckovku vo vrecku a, pravdaže, čisté topánky,” spomína 80-ročný Julius Michník, ktorý do Baťovej školy prišiel v roku 1943. Bolo to len štyri roky po tom, čo sa v bývalých Baťovanoch začali vyrábať topánky legendárnej značky.
Na mladších študentov dohliadali absolventi, či už zo Zlína, alebo priamo z Baťovian. Medzi nimi aj Michnikov starší brat. “Do školy som išiel za starším bratom a potom prišiel aj náš najmladší. Boli sme z Turca od Martina, ale závody už bolí vychýrené po celom Slovensku,” spresňuje Michník. Vo fabrike sa zoznámil aj s terajšou manželkou Františkou. “Já som do školy a do fabriky přišla tri roky po ňom. Slečny vtedy chlapcov od Baťu hned’ spoznali, mali uniformy. Aj postavenie. Věděli dobré tancovať a věru bolo třeba o nich bojovať,” usmieva sa Františka Michníková.
Na přelome tridsiatych a štyridsiatych rokoch bolo v Baťovej škole takmer 400 žiakov v štyroch ročníkoch. “Mladí muži a ženy, ako nás vtedy volali, prichádzali, ked’ mali asi pátnásť rokov. Hněď začali pracovať. Ráno do fabriky, na oběd do internátu a potom spať do práce. Od piatej do šiestej bola večera a potom nás cákala znovu škola,” vracia sa do mladosti Michník. V rozvrhu mali slovenčinu, němčinu, rýchlopis, strojopis, ale aj technické předměty, ako je modelárstvo, koželužstvo, číže spracovávanie kozí, a účtovníctvo.
“Každý mál vstupnú kartičku a tu si musel cvikať. Aj pán riaditel’ ju nosil a chodil pešo, tak ako my, aj ked’ mál aj na dvě auta. Ďalej sa vo fabrike nesmelo fajčiť. Parády sa s nikým nerobili, keď porušil předpisy, následovala pokuta. Ale prešľap si málokto dovolil,” vysvetľuje absolvent Baťovej školy práce.
Týždenný plat bol asi 300 až 350 korun. Za školu, internát a stravu študenti platili asi stovku. Ostatok si museli odkladať. “Keď sme si chceli niečo kúpiť museli sme predložiť účtenku vychovávateľovi a museli sme si aj viesť zošit, kol’ko zarábame a koľko sme minuli. Firma Baťa nám úspory odkládala. Peniaze sme si nemohli len tak vybrať. Iba keď sa například stalo niečo v rodině,” dodává. Tieto zvyky mu zostali navždy. Dodnes si všetko, co kúpi, poznačí do zošita. “Mám stále asi štyri zošity s úctami dokonca ešte z paťdesiatych rokov, keď sme stávali dóm,” usmieva sa Michník.
Dnes už dóchodca spomína na staré časy fabriky s nostalgiou. Pracovalo sa sice vel’a, šéfovia boli přísni, ale zato bol vo všetkom poriadok a výroba šliapala na plné obrátky. “Disciplína existovala aj neskór v ZDA, po tom, co závody znárodnili a přeměňovali. Ale postupné sa z něj pofavovalo. Aj riaditelia, ktorí prichádzali, boli už iní. Predtým museli vediď všetko, od šustrovčiny až po účtovníctvo, potom už nie,” dodává. Michník pracoval v obuvníckom podniku aj po znárodnění. Postupné sa stal vedúcim dielne, skupiny a neskór aj riaditeľom plastikářského podniku, až kým neprišiel čas ísť do dóchodku.
Podnikať firma Baťa dovolila každému. Kto chcel mohol viesť Baťov obchod, firma ho zásobovala a on si viedol účty a vlastné obchody. Ján Antonín Baťa cez svojich riaditeľov však dohliadal aj na to. “Každý si mohol otvoriť Baťovu predajňu, ale musel obuvi rozumieť, prejsť školeniami a mať aj nějaké úspory. Baťa učil aj predavačky – slušné sa správať a každá musela vedieť štopkať dámské pančuchy,” usmieva sa Michník.
Dnes však už manželia Baťové topánky nekupujú. Sú drahé a nie také kvalitné ako před výše polstoročím. “Škoda, že nemám staré Baťové topánky. Teraz je problém, aby mi sádli, bolo dobré kopyto, aby neboli veľmi parádně a neboli také předražené ako dnes,” uzatvára jeden z bývalých šéfov v ZDA,
V “baťovčine” bolo podľa Michníka všetko do bodky naplánované, ľudia boli hrdí na to, že robia v slávnej výrobni topánok. “Aj teraz sú mladí ľudia veľmi šikovní, ale doba je iná. Už nijaký riaditel’ nejde zamestnancom příkladem, a tak sa o nich nestará, ako vtedy u Baťu,” uzatvára Michník.
__________________________________________________________________________________________
© Zuzana Bírešová, foto Ivan Majerský, Pravda
Viz také článek Působení firmy Baťa na Slovensku v někdejším tisku
BAŤOVY AKCIE 1932-1960 ( II )
Druhá část studie PhDr Zdenka Pokludy
Přinášíme působivý projev Mudr Pavla Stodůlky u příležitosti smutného výročí odchodu Tomáše Bati juniora na setkání před jeho vilou.
BAŤOVY AKCIE 1932-1960 ( I)
Studie PhDr Zdenka Pokludy
Seminář se konal v Alternativě – Kulturním institutu Zlín, v budově Kolektivního domu, Osvoboditelů 3778, Zlín
Interview Lucie Zídkové s autorem nové knihy Pátrání po Silvestrovi Janem Beránkem vypráví o jeho prastrýci, singapurském baťovci Silvestru Němcovi, jenž zmizel během japonského útoku na Britské Malajsko v roce 1942.
„Jsem rád, že záznam vznikne. Doufám, že hru nahlédne z nové, nečekané strany. Na výsledek jsem moc zvědavý,“ uvedl její režisér Dodo Gombár.
Pod názvem “Krize — hrozba, nebo příležitost?” přinášíme zasvěcený článek čerpající z myšlenek Tomáše Bati.
Je až neuvěřitelné v kolika bodech se pisatel srovnávající současné trendy v práci s lidmi shodne s o tolik staršími zásadami a roky Tomáše Bati zakladatele narozeného dnes už před sto čtyřiceti lety.
Společnost Baťa oslavila v minulém roce několik významných výročí. Jejich oslava proběhla jak ve švýcarské centrále společnosti, tak v České republice a vzhledem k významu Indie pro budování a rozvoj firmy Baťa nemohlo být při oslavě uvedených výročí opomenuto ani indické Dillí.
Rosemarie Blyth – Baťová ke 100 letům svého dědečka Tomáše Bati Juniora
Kritická poznámka reaguje na četné ale marné výtky baťovských pamětníků proti chybám v knize vedoucím k znevážení skutečné baťovské historie.
V přízemí 14. budovy 14|15 Baťova institutu prběhla výstava Baťova města. Projekt realizovaný už před lety německou Nadací Bauhaus, představil některá ze zahraničních měst postavených společnosti *Baťa*nejen z hlediska jejich vzniku a rozvoje.
Vzhledem k tomu, že v poslední době média přinesla řadu zpráv o nárocích rodiny Baťovy za znárodněný majetek a tyto zprávy a informace byly v mnoha ohledech nesprávné či zavádějící, považujeme za nezbytné se k této záležitosti vyjádřit a mezi rodinami rozlišit.
Přinášíme komentář k článku deníku Právo o tom, že Baťova rodina hodlá požadovat od státu desítky miliard. Především je třeba rozlišit, která rodina, protože tento pokus u mezinárodního soudu hodlá učinit brazilská rodina Jana A. Bati a článek obsahuje řadu nepřesností, mimo jiné i o tom, proč byl majetek firmy Baťa po válce zabaven a komu měl po válce patřit.
Film, u nějž byl jedním z původních hrdinů skutečného, politicky nedeformovaného příběhu – baťovský pilot Oldřich Doležal.
Podle sdělení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně se Sonja Baťová stane další držitelkou čestného doktorátu ústavu. Udělení čse uskuteční 26. dubna v Univerzitním centru ve Zlíně.
Do suterénu zlínského Baťova institutu bylo uloženo poselství budoucím generacím.
Výstava uspořádaná díky velvyslanectví České republiky v Harare představuje jedinečný a ucelený portrét historie firmy Baťa v Zimbabwe
V obsáhlých článcích o rodině Jana A. Bati se čtenářům předkládají některá tvrzení, která vzbuzují pochybnosti. Nahlédnutím do důvěryhodných zdrojů snadno zjistíme, že leckdy jde o pouhé legendy.
Letos uplynulo 110 let od narození Vladimíra Karfíka (1901-1996), autora zlínského mrakodrapu, který se učil u největších architektů své doby. Narodil se ve slovinské Idriji, studoval na pražské technice a po krátké praxi u stavitele Antonína Belady se vydal do světa.
Baťovy závody se od roku 1894 v třicátých letech rozrostly a začaly expandovat do celého Československa a posléze překračovat i jeho hranice…
O smrti Tomáše Bati jsem se dozvěděla z internetu uprostřed hor pákistánského Kašmíru. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala a ani jeho osobní příběh mě dřív nezajímal víc, než co jsem se dočetla na stránkách novin a časopisů…
Kaple svatého Václava Františka Lydie Gahury na Kudlově je svým způsobem opravdový unikát, pro nás důležitá i jako připomínka šíře aktivit Tomáše Bati a jeho choti Marie.
a my vám představíme jeho průvodkyni – Miroslavu Štýbrovou
Přinášíme vzpomínku na Augustina Doležala, jednoho z prvních průkopníků Baťovy organizace ve světě a později i důležitého manažera a důvěrníka Tomáše J. Bati
Proč se Češi doma přezouvají a nutí k tomu i hosty?
Pátrání po kořenech zvyku, který vyvádí cizince z míry , má překvapivou pointu.
Tomáš Baťa a Dominik Čipera
1923 – 1945 – Výroky je název drobné, ale více než užitečné a prospěšné publikace sestavené ředitelem Nadace Tomáše Bati a věnované novému vedení zlínské radnice. A že je věru oč stát. Série historických výroků by mohla snadno představovat manuál chování a morálky nejen pro zlínskou ale celou dnešní českou politickou reprezentaci…
Zdravý rozum naznačuje, že obuv by nás měla především chránit.Tak proč je tedy tolik milionů žen, (ale jen velmi málo mužů) přesto milují a nosí?
Ukázka z připravované knihy Marie Baťová – První dáma Zlína
Karel Čáslavský se stal pro českou dokumentární filmovou a televizní historii pojmem a ve své práci se nemohl vyhnout Baťovi. Zde je další díl jeho seriálu.
Přinášíme archivní článek k jubileu jednoho z prvních baťovců Otmara Jabůrka i vzácné dopisy oslavence Tomáši Baťovi a Tomáše Bati oslavenci.
“Baťa pomýšlí na obchodní lety do Ameriky…”
Ať čteme slavný baťovský časopis z kteréhokoliv roku, vždy znovu nás zaskočí realita předválečného Zlína. Jak péčí o dělníky, tak cenami, nabídkou zboží obyvatelstvu, a to vůbec ne jenom vlastního, ale i v oblasti stevební, sociální, kulturní a – jak bychom řekli asi dnes – i komunikační. Obdivujeme, jak i v době, kdy neexistovala televize a i rozhlasový přijímač byl nesmírně vzácnou výjimkou, snažil se Tomáš Baťa udržet svoje každodenní spolupracovníky v dosahu obecného i světového dění.
Jedinečná technická památka byla vybudována pro závlahu okolních oblastí a přepravu hnědého uhlí firmou Baťa, která potřebovala přepravovat levně hnědé uhlí do svých závodů v Otrokovicích.
Výstava připomněla, že k našim pilotům bojujícím o Londýn patřilo několik desítek baťovských letců.
Jenom neradi připouštíme, že svět nás baťovců je zase chudší. S létem odešel i JUDr Ferdinand Menčík – jeden z hlavních baťovských pamětníků…
Rozhovor s někdejším pracovníkem Baťových závodů, pozdějším vynálezcem a aktivním členem vedení bratislavského Klubu ABŠ Dušanem Bukvou
Baťovské literatury nebude nikdy dost. Novým, podstatně rozšířeným vydáním na to upozorňuje “BAŤA – ZE ZLÍNA DO SVĚTA – aneb Příběh Tomáše Bati” …
V prodeji se objevila nová ediční řada DVD s ironickým názvem “Filmy patří lidu”, přinášející snímky z 50.let, z tzv. budovatelské éry československého filmu. Jako první v ní vyšel opravdu ostudný paskvil natočený podle knihy někdejšího malíře plakátů Tomáše Svatopluka “Botostroj”.
Nehádejte dlouho. Ta myšlenka je, jedná-li se o Svit, jistě baťovská. A můžeme jen závidět, jak si ji Slovensko u příležitosti 75. výročí jeho založení umí připomenout:
Pokud ne, netěšte se zbytečně, dnes vás do ní nezavedeme. I když – svým způsobem vlastně ano. Jde totiž o soutěž pořádanou Nadací Tomáše Bati …
V Galerii 2. patra zlínské radnice si lidé mohou prohlédnout výstavu věnovanou radnici, která byla postavena před 85 lety.
Jak se společnou snahou Nadace Tomáše Bati a Klubu absolventů Baťovy školy práce podařilo po velmi složitých peripetiích, dosáhnout alespoň evropského vydání známky s jeho portrétem.
U rodné vily jejího manžela odhalili Sonja Baťová s nadací Tomáše Bati ve Zlíně v přítomnosti řady dalších významných osobností jeho bustu. Přítomen byl i její autor Josef Nálepa.
Milá vzpomínka ze Slovenska, která k nám dorazila díky krajanskému časopisu Střípky- Čriepky oklikou až přes Nový Zéland
Tomáš Baťa byl významným průkopníkem nových metod propagce svého zboží ve svých obchodních domech v Československu i v zahraničí pomocí světelné reklamy.
Za historicky první slovenské aktivity závodů vedených Tomášem Batou (1876-1932) lze považovat zakládání tamních podnikových prodejen, které se datuje do počátků 20. let minulého století, současně s nimi vznikaly správkárny obuvi, sběrny kůží a papíru. ..
Studenti zlínského gymnázia v Lesní čtvrti připravili baťovský projekt, jaký u nás nemá obdoby.
Několik snímků přibližujících poslední chvíle kanadského rozloučení s Čechem, jehož si vážil celý svět…
Advanco, po desetiletí udržovaná tradice setkání a kurzu špičkových baťovských manažerů z desítek zemí, pokaždé jinde, se tentokrát konala v Praze
Starší generace Pražáků zná továrnu Waldeska, jak se dříve říkalo “Koh-i-nooru” ve Vršovicích, a po léta dokonce i nedaleké slavné hospodě, ale osudy vrstevníka a respektovaného kolegy Tomáše Bati – Jindřicha Waldese, s nímž se účastnil například i pověstné newyorské konference českých průmyslníků v Americe, už nejsou zdaleka tak známy.
Nalezli jsme pro vás zajímavou práci Hany Navrátilové shrnující nové materiály a citace ze zpráv o cestách baťovských obchodníků a osobností doslova kolem světa. V kontextu cestování obchodníků jiných československých firem, ba i našich státníků byly opravdu výjimečné.
Už jen příjezd skupiny Čechů, která v roce 1939 začala v jihorhodeském Gwelo stavět obuvnickou továrnu firmy Baťa, byl obtížný především pro odpor řady zastánců teorií o čistotě Rhodesie. Do Rhodesie se však boty od Bati dovážely už od poloviny 20. let, kdy se významný bulawayský podnikatel Samuel Rabinowitz stal zástupcem firmy Baťa pro Rhodesii.
V tomto článku přetiskujeme tituly knih a časopisů, které by ráda získala do svých fondů zlínská Bartošova knihovna.
Možná i vámi objevené tituly pomohou baťovské historii a jejímu bádání na tom nejvhodnějším protože veřejně nejpřístupnějším místě. (Více v článku)
Sestavena z iniciativy Nadace Tomáše Bati
Baťa měl vždycky pověst firmy pomáhající zvláště v Africe rozvoji okolí, celého regionu, ale především dětem.
Slova této Kiplingovy básně vychovávala na stovky baťovců: nejenom k citu pro poezii, ale především k hodnotám jejího obsahu. Mnozí během pohnutého života zapomněli, kdo byl jejím autorem. Nikdo však nezapomněl její smysl a slova…
Kniha, jež bohužel chyběla při výchově nejméně čtyř současných českých generací a která kdysi formovala iniciativu, ctižádost i čest předválečných batovských manažerů…
Skoro sto baťovců bojujících v řadách RAF v bitvě o Británii není pro historii překvapením. Právě u Bati bylo totiž před válkou umožněno každému, kdo o to měl opravdu zájem, naučit se létat…
Nesmírně důležité bylo zavedení spoluúčasti na zisku a ztrátách na všech pracovištích, vytvoření soutěživého prostředí a vynikající finanční kontrola účtárnou vybavenou už tehdy počítači…
Severní straně náměstí vévodily svými vysokými štíty dvě stylově zajímavé budovy. Při vstupu do uličky Mlýnské to byl secesní hotel Balkán…
TIP: Celý článek zobrazí kliknutí na podtržený titulek a symbol >
Často se setkáváme s názorem, že Baťa nemá dnešnímu podnikateli již co říci, že metody a prostředky patří do začátku minulého století. (Stať Prof. Ing. Františka Trnky, CSc)
Muzea, kde najdeme exponáty, dokumenty i fotografie zajímavých bot, ne vždy jen z baťovské historie