Augustin Doležal, jeden z prvních a nejvěrnějších
Přinášíme vzpomínku na Augustina Doležala, jednoho z průkopníků Baťovy organizace ve světě a později i důležitého manažera a důvěrníka Tomáše J. Bati.
Augustin Doležal (říkalo se mu Gusta) se narodil 2. prosince 1913 ve Fryštáku, v okrese Holešov.
K firmě Baťa ve Zlíně nastoupil roku 1929 – 1930. Často vyprávěl, jak ho při vstupním rozhovoru vzal pan Hoza za límec a řekl mu, aby šel domů a vzal si čistou košili. On měl ale košile jenom dvě, jednu na všední den a a jednu na neděli a na pohovor si vzal tu čistší, To ale nestačilo, Jan Hoza byl přísný.
Ještě o třicet let později, když přebíral řízení největší Baťovy americké továrny v Belcampu založené v třicátých letech právě Janem Hozou, se nad tou historkou zasmáli.
Ve Zlíně se Augustin vyučil a vedl si jak ve výrobě obuvi ale i v gumárně tak dobře, že byl vybrán k vyslání do zahraničí – jel hlavně všude tam, kde se zakládaly gumárny. Jako odborník na nejnovější gumárenské výrobní procesy vyvinuté ve Zlíně, figuroval postupně u zavádění gumárenské výroby v East Tilbury (Velké Británie), Hellocourtu (Francie), a postupně i v tehdejší Jugoslávii a dalších zemích.
Když se mu pak ale i přes nesporný úspěch zazdálo, že některé baťovské země mu přece jenom ušly, setkal se při jedné z jeho zlínských návštěv s Johnem Bartošem, tehdejším ředitelem Bati v Indii, a přesvědčil ho, že by mu mohl být užitečný i tam. A Bartoš si ho tam vyžádal. Přeložen tam byl v roce 1934 a jeho jméno i fotografie tak najdeme i v knize Jana Baroše “Češi na březích Gangu”.
V Indii začínal nejprve v Konnagaru a uplatnil se už i v implementaci výroby do Batanagaru. Když se pak v roce 1942 indický trh rozrostl do té míry, že různé části země musely být firmou kvůli odlišným místním potřebám spravovány individuálně, vybral ředitel Jan Bartoš právě jej, aby spravoval oblast Západní Indie. Nedaleko Lahore tam vybudoval továrnu Batapur a ta se stala novým baťovským centrem, odkud pak řídil Augustin operace firmy na západě Indie.
Zázračný batapurský tým za návštěvy Tomáše a Sonji Baťových
Čechoslováci:
1) Tomáš & Sonja Baťovi
2) Stan & Mimi Slavikovi
3) Gusta&Valerie Doležalovi
4) Pan Vrla s chotí
5) Slávka Samková
6) Richard Vaculik s chotí
7) Venca Čeček (snad) s chotí
8) Joe Hoza
9) Jan Bartoš
10) Jarek&Miluška Boublíkovi
Už dříve, v Batanagaru potkal Gusta svou první ženu Marii, za svobodna Lexmalovou, také zaměstnankyní Bati. Marie, která sem přišla přes Indonesii, byla známa jako velmi aktivní Sokolka už ve Zlíně a v propagaci jednoty pokračovala i v Batavii, Batanagaru a Batapuru. Doprovázela také paní Marii Baťovou během její slavné ale obtížné první poválečné návštěvě baťovské Indie. Celou ji absolvovaly vlakem. Zemřela bohužel právě tak jako Marie Baťová na leukémii a pohřbena je v Simla v severní Indii.
Pohnuté události v roce 1947, jimiž bylo osamostatnění Pakistánu a odtržení od Indie, způsobily, že Batapur se tak vlastně jen díky politice ocitl náhle na území nově vytvořeného státu a Augustin se pak stal zdejším Baťovým prvním generálním ředitelem.
Batapur se ovšem nacházel přímo na tzv. Grand Trunk Rd spojující (přes stejně kritický Pandžáb a Amritsar) Afghánistán až dodnes s Dillí. On i jeho druhá žena Valerie, za svobodna Brown, (*1925 v Essexu) se tak stali bezprostředními svědky masakrů odehrávajících se na ní, když pak muslimové prchali z Indie do Pákistánu a hinduisté z Pákistánu do Indie. Během této vřavy nedbal na rizika a dopravoval také na přání pana Bartoše jako soukromý pilot statečně zaměstnance a klienty firmy mezi oběma zeměmi do bezpečí.
Už jen pohled na ženy batapurských baťovců hovoří o úrovni tehdejší baťovské kolonie.
Zleva doprava sedící:
1) ?
2) Paní Vaculikova
3) Valerie Doležalová
4) Gusta Doležal
5) Slávka Samková
6) ?
Stojící:
1) ?
2) Paní Vrlová
3) ?
4) ?
5) Anna Boda
6) ?
7) ?
8) Mimi Slavíková
9) Mrs Salahuddin
10) Miluška Boublíková
11) ?
12 ?
13) ?
14) ?
15) Mrs. Hameed
(Oceníme každé další jméno, kterým nám pomůžete fotografii doplnit)
Augustin Doležal byl na vybudování Batapuru a jeho týmu právem hrdý. Zvláště pak – vedle realizace vůbec první moderní výrobny bot v celé západní Indii – také na zavedení produkce cyklistických duší a plášťů a pneumatik pro auta, u nichž uplatnil zkušeností od firmy Firestone ve Velké Británii.
Tak vypadá stále fungující a prosperující Batapur založený kdysi Gustou Doležalem dnes.
V roce 1960 pak požádal osvědčeného a zkušeného Augustina Tomáš J. Baťa, aby přesídlil do Ameriky a ujal se vedení Belcampu. V roce 1961 pak převzal od Victora Schmidta, jenž odcházel do důchodu, i všechny operace firmy v USA.
Celý areál Bata Belcamp v nádherné krajině pověstné Cheasepeak Bay v době své největší slávy.
Ukryty ve stínu stromů až na samém břehu zátoky nacházejí se i obě kolonie obvyklých baťovských domků a vilek manažerů.
Rozsáhlý výrobní areál v Belcampu byl kdysi Janem Baťou zamýšlen i jako nové místo světového vedení firmy namísto Zlína. Po jeho odchodu do Brazílie se koncepce změnila, nicméně šéfové Belcampu a tedy i Doležalova rodina bydleli tradičně v jeho sídle na břehu Bush River a syn Austin vzpomíná, jak si jako student o každých prázdninách docházel přivydělávat do fabriky.
I Belcamp se pak stal jeho otci nadlouho osudem a odsud pak také pro Tomáše J. Baťu vykonával i další aktivity a funkce. Továrna zaměstnávala v provozu postupně více než 3 000 lidí a časem už nemohla zvládnout všechny požadavky doby sama. Vybudovaly se tedy další pobočky Belcampu, první v Salemu v Indiáně a poté v Elkins v Západní Virginii.
Doležal byl dobře orientován jak ve výrobě tak v technologii, ale uměl sledovat i náklady, a tak byl velmi potřebný i při zavádění vstřikovaných forem, výrobě a užití PVC, latexové pěny a dalších postupů na americké teritorium.
Kolem roku 1972 vybral ho Tomáš J. Baťa na post regionálního koordinátora pro všechny operace v Severní Americe, a tato funkce mu už zůstala až do jeho odchodu do penze v roce 1975.
Služba baťovské myšlence a Baťově organizaci se stala náplní jeho života a jeho oddanost zásadám Tomáše Bati zakladatele, jeho průkopnická činnost na tolika různých místech od Zlína, Anglie přes Indii a Pákistán, až po revitalizaci Belcampu a spolupráci na obnově a růstů poválečné Baťovy společnosti ho neopouštěly až do dne jeho smrti.
Bohužel, do rodného Fryštáku se vrátil kromě krátké návštěvě po smrti jeho první manželky v roce 1945 už jenom jednou v roce 1983. Zemřel rok na to, 27. prosince 1984 ve státě Maryland, v Bel Air.
Text vychází z pamětí jeho syna, Austina Doležala, jenž také pracoval pro Baťu po dobu třinácti let, kromě USA i ve Francii, Zambii, Malawi a Velké Británii. I jeho vzpomínky zařadíme později.
O Batapuru a jeho (nejen českých) historii a pracovnících najdete na BataStory další článek zde nebo zde
BAŤOVY AKCIE 1932-1960 ( II )
Druhá část studie PhDr Zdenka Pokludy
Přinášíme působivý projev Mudr Pavla Stodůlky u příležitosti smutného výročí odchodu Tomáše Bati juniora na setkání před jeho vilou.
BAŤOVY AKCIE 1932-1960 ( I)
Studie PhDr Zdenka Pokludy
Seminář se konal v Alternativě – Kulturním institutu Zlín, v budově Kolektivního domu, Osvoboditelů 3778, Zlín
Interview Lucie Zídkové s autorem nové knihy Pátrání po Silvestrovi Janem Beránkem vypráví o jeho prastrýci, singapurském baťovci Silvestru Němcovi, jenž zmizel během japonského útoku na Britské Malajsko v roce 1942.
„Jsem rád, že záznam vznikne. Doufám, že hru nahlédne z nové, nečekané strany. Na výsledek jsem moc zvědavý,“ uvedl její režisér Dodo Gombár.
Pod názvem “Krize — hrozba, nebo příležitost?” přinášíme zasvěcený článek čerpající z myšlenek Tomáše Bati.
Je až neuvěřitelné v kolika bodech se pisatel srovnávající současné trendy v práci s lidmi shodne s o tolik staršími zásadami a roky Tomáše Bati zakladatele narozeného dnes už před sto čtyřiceti lety.
Společnost Baťa oslavila v minulém roce několik významných výročí. Jejich oslava proběhla jak ve švýcarské centrále společnosti, tak v České republice a vzhledem k významu Indie pro budování a rozvoj firmy Baťa nemohlo být při oslavě uvedených výročí opomenuto ani indické Dillí.
Rosemarie Blyth – Baťová ke 100 letům svého dědečka Tomáše Bati Juniora
Kritická poznámka reaguje na četné ale marné výtky baťovských pamětníků proti chybám v knize vedoucím k znevážení skutečné baťovské historie.
V přízemí 14. budovy 14|15 Baťova institutu prběhla výstava Baťova města. Projekt realizovaný už před lety německou Nadací Bauhaus, představil některá ze zahraničních měst postavených společnosti *Baťa*nejen z hlediska jejich vzniku a rozvoje.
Vzhledem k tomu, že v poslední době média přinesla řadu zpráv o nárocích rodiny Baťovy za znárodněný majetek a tyto zprávy a informace byly v mnoha ohledech nesprávné či zavádějící, považujeme za nezbytné se k této záležitosti vyjádřit a mezi rodinami rozlišit.
Přinášíme komentář k článku deníku Právo o tom, že Baťova rodina hodlá požadovat od státu desítky miliard. Především je třeba rozlišit, která rodina, protože tento pokus u mezinárodního soudu hodlá učinit brazilská rodina Jana A. Bati a článek obsahuje řadu nepřesností, mimo jiné i o tom, proč byl majetek firmy Baťa po válce zabaven a komu měl po válce patřit.
Film, u nějž byl jedním z původních hrdinů skutečného, politicky nedeformovaného příběhu – baťovský pilot Oldřich Doležal.
Podle sdělení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně se Sonja Baťová stane další držitelkou čestného doktorátu ústavu. Udělení čse uskuteční 26. dubna v Univerzitním centru ve Zlíně.
Do suterénu zlínského Baťova institutu bylo uloženo poselství budoucím generacím.
Výstava uspořádaná díky velvyslanectví České republiky v Harare představuje jedinečný a ucelený portrét historie firmy Baťa v Zimbabwe
V obsáhlých článcích o rodině Jana A. Bati se čtenářům předkládají některá tvrzení, která vzbuzují pochybnosti. Nahlédnutím do důvěryhodných zdrojů snadno zjistíme, že leckdy jde o pouhé legendy.
Letos uplynulo 110 let od narození Vladimíra Karfíka (1901-1996), autora zlínského mrakodrapu, který se učil u největších architektů své doby. Narodil se ve slovinské Idriji, studoval na pražské technice a po krátké praxi u stavitele Antonína Belady se vydal do světa.
Baťovy závody se od roku 1894 v třicátých letech rozrostly a začaly expandovat do celého Československa a posléze překračovat i jeho hranice…
O smrti Tomáše Bati jsem se dozvěděla z internetu uprostřed hor pákistánského Kašmíru. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala a ani jeho osobní příběh mě dřív nezajímal víc, než co jsem se dočetla na stránkách novin a časopisů…
Kaple svatého Václava Františka Lydie Gahury na Kudlově je svým způsobem opravdový unikát, pro nás důležitá i jako připomínka šíře aktivit Tomáše Bati a jeho choti Marie.
a my vám představíme jeho průvodkyni – Miroslavu Štýbrovou
Přinášíme vzpomínku na Augustina Doležala, jednoho z prvních průkopníků Baťovy organizace ve světě a později i důležitého manažera a důvěrníka Tomáše J. Bati
Proč se Češi doma přezouvají a nutí k tomu i hosty?
Pátrání po kořenech zvyku, který vyvádí cizince z míry , má překvapivou pointu.
Tomáš Baťa a Dominik Čipera
1923 – 1945 – Výroky je název drobné, ale více než užitečné a prospěšné publikace sestavené ředitelem Nadace Tomáše Bati a věnované novému vedení zlínské radnice. A že je věru oč stát. Série historických výroků by mohla snadno představovat manuál chování a morálky nejen pro zlínskou ale celou dnešní českou politickou reprezentaci…
Zdravý rozum naznačuje, že obuv by nás měla především chránit.Tak proč je tedy tolik milionů žen, (ale jen velmi málo mužů) přesto milují a nosí?
Ukázka z připravované knihy Marie Baťová – První dáma Zlína
Karel Čáslavský se stal pro českou dokumentární filmovou a televizní historii pojmem a ve své práci se nemohl vyhnout Baťovi. Zde je další díl jeho seriálu.
Přinášíme archivní článek k jubileu jednoho z prvních baťovců Otmara Jabůrka i vzácné dopisy oslavence Tomáši Baťovi a Tomáše Bati oslavenci.
“Baťa pomýšlí na obchodní lety do Ameriky…”
Ať čteme slavný baťovský časopis z kteréhokoliv roku, vždy znovu nás zaskočí realita předválečného Zlína. Jak péčí o dělníky, tak cenami, nabídkou zboží obyvatelstvu, a to vůbec ne jenom vlastního, ale i v oblasti stevební, sociální, kulturní a – jak bychom řekli asi dnes – i komunikační. Obdivujeme, jak i v době, kdy neexistovala televize a i rozhlasový přijímač byl nesmírně vzácnou výjimkou, snažil se Tomáš Baťa udržet svoje každodenní spolupracovníky v dosahu obecného i světového dění.
Jedinečná technická památka byla vybudována pro závlahu okolních oblastí a přepravu hnědého uhlí firmou Baťa, která potřebovala přepravovat levně hnědé uhlí do svých závodů v Otrokovicích.
Výstava připomněla, že k našim pilotům bojujícím o Londýn patřilo několik desítek baťovských letců.
Jenom neradi připouštíme, že svět nás baťovců je zase chudší. S létem odešel i JUDr Ferdinand Menčík – jeden z hlavních baťovských pamětníků…
Rozhovor s někdejším pracovníkem Baťových závodů, pozdějším vynálezcem a aktivním členem vedení bratislavského Klubu ABŠ Dušanem Bukvou
Baťovské literatury nebude nikdy dost. Novým, podstatně rozšířeným vydáním na to upozorňuje “BAŤA – ZE ZLÍNA DO SVĚTA – aneb Příběh Tomáše Bati” …
V prodeji se objevila nová ediční řada DVD s ironickým názvem “Filmy patří lidu”, přinášející snímky z 50.let, z tzv. budovatelské éry československého filmu. Jako první v ní vyšel opravdu ostudný paskvil natočený podle knihy někdejšího malíře plakátů Tomáše Svatopluka “Botostroj”.
Nehádejte dlouho. Ta myšlenka je, jedná-li se o Svit, jistě baťovská. A můžeme jen závidět, jak si ji Slovensko u příležitosti 75. výročí jeho založení umí připomenout:
Pokud ne, netěšte se zbytečně, dnes vás do ní nezavedeme. I když – svým způsobem vlastně ano. Jde totiž o soutěž pořádanou Nadací Tomáše Bati …
V Galerii 2. patra zlínské radnice si lidé mohou prohlédnout výstavu věnovanou radnici, která byla postavena před 85 lety.
Jak se společnou snahou Nadace Tomáše Bati a Klubu absolventů Baťovy školy práce podařilo po velmi složitých peripetiích, dosáhnout alespoň evropského vydání známky s jeho portrétem.
U rodné vily jejího manžela odhalili Sonja Baťová s nadací Tomáše Bati ve Zlíně v přítomnosti řady dalších významných osobností jeho bustu. Přítomen byl i její autor Josef Nálepa.
Milá vzpomínka ze Slovenska, která k nám dorazila díky krajanskému časopisu Střípky- Čriepky oklikou až přes Nový Zéland
Tomáš Baťa byl významným průkopníkem nových metod propagce svého zboží ve svých obchodních domech v Československu i v zahraničí pomocí světelné reklamy.
Za historicky první slovenské aktivity závodů vedených Tomášem Batou (1876-1932) lze považovat zakládání tamních podnikových prodejen, které se datuje do počátků 20. let minulého století, současně s nimi vznikaly správkárny obuvi, sběrny kůží a papíru. ..
Studenti zlínského gymnázia v Lesní čtvrti připravili baťovský projekt, jaký u nás nemá obdoby.
Několik snímků přibližujících poslední chvíle kanadského rozloučení s Čechem, jehož si vážil celý svět…
Advanco, po desetiletí udržovaná tradice setkání a kurzu špičkových baťovských manažerů z desítek zemí, pokaždé jinde, se tentokrát konala v Praze
Starší generace Pražáků zná továrnu Waldeska, jak se dříve říkalo “Koh-i-nooru” ve Vršovicích, a po léta dokonce i nedaleké slavné hospodě, ale osudy vrstevníka a respektovaného kolegy Tomáše Bati – Jindřicha Waldese, s nímž se účastnil například i pověstné newyorské konference českých průmyslníků v Americe, už nejsou zdaleka tak známy.
Nalezli jsme pro vás zajímavou práci Hany Navrátilové shrnující nové materiály a citace ze zpráv o cestách baťovských obchodníků a osobností doslova kolem světa. V kontextu cestování obchodníků jiných československých firem, ba i našich státníků byly opravdu výjimečné.
Už jen příjezd skupiny Čechů, která v roce 1939 začala v jihorhodeském Gwelo stavět obuvnickou továrnu firmy Baťa, byl obtížný především pro odpor řady zastánců teorií o čistotě Rhodesie. Do Rhodesie se však boty od Bati dovážely už od poloviny 20. let, kdy se významný bulawayský podnikatel Samuel Rabinowitz stal zástupcem firmy Baťa pro Rhodesii.
V tomto článku přetiskujeme tituly knih a časopisů, které by ráda získala do svých fondů zlínská Bartošova knihovna.
Možná i vámi objevené tituly pomohou baťovské historii a jejímu bádání na tom nejvhodnějším protože veřejně nejpřístupnějším místě. (Více v článku)
Sestavena z iniciativy Nadace Tomáše Bati
Baťa měl vždycky pověst firmy pomáhající zvláště v Africe rozvoji okolí, celého regionu, ale především dětem.
Slova této Kiplingovy básně vychovávala na stovky baťovců: nejenom k citu pro poezii, ale především k hodnotám jejího obsahu. Mnozí během pohnutého života zapomněli, kdo byl jejím autorem. Nikdo však nezapomněl její smysl a slova…
Kniha, jež bohužel chyběla při výchově nejméně čtyř současných českých generací a která kdysi formovala iniciativu, ctižádost i čest předválečných batovských manažerů…
Skoro sto baťovců bojujících v řadách RAF v bitvě o Británii není pro historii překvapením. Právě u Bati bylo totiž před válkou umožněno každému, kdo o to měl opravdu zájem, naučit se létat…
Nesmírně důležité bylo zavedení spoluúčasti na zisku a ztrátách na všech pracovištích, vytvoření soutěživého prostředí a vynikající finanční kontrola účtárnou vybavenou už tehdy počítači…
Severní straně náměstí vévodily svými vysokými štíty dvě stylově zajímavé budovy. Při vstupu do uličky Mlýnské to byl secesní hotel Balkán…
TIP: Celý článek zobrazí kliknutí na podtržený titulek a symbol >
Často se setkáváme s názorem, že Baťa nemá dnešnímu podnikateli již co říci, že metody a prostředky patří do začátku minulého století. (Stať Prof. Ing. Františka Trnky, CSc)
Muzea, kde najdeme exponáty, dokumenty i fotografie zajímavých bot, ne vždy jen z baťovské historie