BataStory.net

Působení firmy Baťa na Slovensku pohledem někdejšího tisku

Komplexní zmapování všech aktivit fy Baťa na Slovensku by vydalo na samostatnou studii. Tato práce je specificky bibliografická — mapuje ohlasy na Baťovy slovenské aktivity v dobovém tisku (jak slovenském, tak jiných proveniencí) od počátků působení Bati na Slovensku do roku 1948. Zvláštní část příspěvku je pak věnována periodikům, která firma Baťa na Slovensku vydávala.

Přehled aktivit firmy Baťa na Slovensku

Vzhledem k tomu, že po většinu této doby (s výjimkou období Slovenského štátu) bylo Slovensko součástí Československa, nebývá mu v baťovské literatuře věnována speciální pozornost a popisovány bývají pouze Baťovy zahraniční aktivity mimo Slovensko. Nicméně základní potřebné údaje lze i tak nalézt. Zde uvedeme pouze nejdůležitější podniky a okamžiky Baťova slovenského působení.

Za historicky první slovenské aktivity závodů vedených Tomášem Batou (1876-1932) lze považovat zakládání tamních podnikových prodejen, které se datuje do počátků 20. let minulého století, současně s nimi vznikaly správkárny obuvi, sběrny kůží a papíru. První větší výrobní akvizice se pak objevují od roku 1931, kdy firma kupuje hospodářskou krizí zdecimované koželužny ve Velkých Bošanech a v Nových Zámcích a modernizuje jejich provozy. Později zde byla zřízena také výroba obuvi. Další aktivity na Slovensku již spadají do období, kdy vedení firmy převzal Tomášův nevlastní bratr Jan Antonín Baťa (1898-1965).

V roce 1934 začínají práce v blízkosti obce Batizovce v podhůří Vysokých Tater, kde byla založena továrna Svit na výrobu umělého hedvábí. Tovární areál a přilehlé obytné čtvrti pro zaměstnance postupem času vytvořily samostatnou obec s názvem Svit (od roku 1946). Nedaleko Bošan se v roce 1938 začíná budovat závod na výrobu obuvi v Šimonovanech. I zde stavba továrny a sídliště probíhala na zelené louce stranou původní obce a vytvořila tak samostatnou osadu, zvanou Baťovany (v roce 1948 byla tato osada spolu s obcí Šimonovany přejmenována oficiálně na Baťovany, v roce 1949 pak na Partizánske). V roce 1938 je založena společnost Darina se sídlem v Liptovském Sv. Mikuláši na výrobu gumárenského, později i textilního zboží.

Tento přehled by mohl pokračovat množstvím dalších výrobních aktivit a služeb na Slovensku, které Baťovy závody provozovaly a které nespadaly do hlavního programu firmy – obuvnictví. Patřily k nim podniky lesního hospodářství a dřevozpracující (pily, výroba obuvnických kopyt, papírny), stavitelství a výroba stavebního materiálu (cementárny, cihelny, lomy), zemědělské a potravinářské podniky, energetika (elektrárny, uhelné doly), doprava a mnoho dalších. Jejich výčet lze nalézt např. ve stanovách společnosti Baťa, slovenská účastinárska spoločnosť, která byla založena v roce 1939 proto, aby pod sebe sloučila Baťovy slovenské podniky. Kromě výše zmíněných šlo např. o hnědouhelné doly Obyce, lázně Bojnice, mramorové lomy Tuhár, Kotva Import-Export Bratislava ad. Po válce a znárodnění se z této firmy stává v roce 1946 podnik Baťa – Baťovany, národný podnik se sídlem v Šimonovanech-Baťovanech.

K velkým, avšak nerealizovaným projektům souvisejícím se Slovenskem patřilo vybudování železničního spojení Vizovice – Horní Lideč – Púchov či zamýšlená „československá autostráda”, která by procházela západo-východním směrem celou tehdejší republikou (Cheb – V. Bočkov). Tyto projekty by podstatně změnily dopravní mapu tehdejšího Československa i okolních států.

Ohlasy v tisku

Zdroje informací

Klíčovým a neocenitelným zdrojem informací, který umožnil zpracování tématu tohoto příspěvku, je výstřižková služba firmy Baťa, , která tvoří součást archivního fondu uloženého v Moravském zemském archivu – pracoviště Zlín. Fond výstřižkové služby je uspořádán tematicky a jeho celkový rozsah je 84,5 bm. Do roku 1945 zajišťovala výstřižkovou službu firma ARGUS – středoevropská výstřižková kancelář a tuto část fondu tvoří 671 pořadačů (tj. 56,5 bm). V letech 1945-1995 prováděl výstřižkovou službu podnik Svit.

Články týkající se slovenských aktivit firmy Baťa jsou v rámci fondu vyčleněny zvlášť do těchto celků:

• Bošany, Šimonovany
• Svit – Batizovce
• Nové Zámky
• Ostatní podniky na Slovensku

Jednotlivé články jsou samostatně nalepeny na listech formátu A4 a je u nich uveden název periodika, místo vydání a datum. Bohužel, právě datum, které je většinou – stejně jako název periodika – vyznačeno razítkem, je v některých případech obtížně čitelné a někdy zcela nečitelné.
Přesto, že nelze počítat se stoprocentní úpiností, lze bez nadsázky říci, že výše popsaný fond skýtá k danému tématu nejen dostačující množství informací, ale že je unikátní vzhledem k rozsahu a množství sledovaných titulů. Nalezení článků v něm obsažených v excerpční základně srovnatelné šíře by bylo v současné době jinou cestou mimořádně obtížné.

Excerpční základna

Při popisu excerpční základny výstřižkové služby z daného období jsme se změřili především na četnost článků dle provenience periodik a jazyka. Celkově se ve výše zmíněné části fondu nachází 1480 článků ze 365 periodik 8 . Bráno absolutně, největší podíl tvoří periodika vydávaná v Čechách a na Moravě – 233 titulů (762 článků), území Slovenska je zastoupeno 96 tituly (652 článků). Přihlédneme-li k však poměru počtů periodik a článků v nich obsažených je patrná o poznání vyšší publikační aktivita na Slovensku, což je vzhledem ke sledovanému tématu, přirozené. Do obou výše zmíněných skupin jsme počítali i cizojazyčná periodika vycházející na území tehdejšího Československa, včetně titulů vydávaných v odtržených územích po podpisu Mnichovské dohody v roce 1938 (např. Aussiger Tagblatt, Brúxer Zeitung, Egerer Zeitung ad.). Pro zajímavost uveďme též dva tituly ze Zakarpatské Ukrajiny, tedy rovněž z území tehdejšího Československa – Gazdovské noviny (Užhorod) a Nová svoboda (Chrust).

Zajímavé je zastoupení zahraničních periodik – 16 titulů (20 článků). Jde o tituly z Německa, Rakouska, Francie, Švýcarska a Maďarska. Zvláštní skupinu pak tvoří česká a slovenská krajanská periodika, která jsou zastoupena 15 tituly (41 článků). Zde převládají tituly z USA –např. New-yorské listy, Američan (Cleveland), Nové časy (Chicago) ad. Početně srovnatelně jsou však zastoupena také periodika vydávaná v Argentině – např. Slovenský fud, Jihoameričan či Nová doba (všechny z Buenos Aires).

Pokud jde o četnost článků, vede na Slovensku Slovenská politika – Bratislava (64 článků) a v Čechách Lidové noviny – Brno (27 článků). Pokud bychom však sečetli dohromady všechny regionální mutace Českého slova (8 různých vydání), měl by prvenství tento titul se 35 články.

Z hlediska typu zastoupených periodik jasně převládají noviny – deníky a týdeníky, a to jak celostátní, tak regionální. Zastoupena jsou však i odborná (oborová) periodika. Z československých uveďme např. Măsiar a údenár, Slovenské pastvinárstvo, Textilní věstník, Dřevařské listy, Český obuvník ad., ze zahraničních např. L’indústrie Chimique –Paris, Schweizer Lederarbeiter Zeitung – Zurich-Berne či Textil-Zeitung – Berlín aj. Specifickou skupinu pak tvoří slovenská periodika vydávaná přímo firmou Baťa, kterým bude věnována zvláštní pozornost dále.

Charakteristika článků a zpráv

Velkou část ze sledované skupiny článků tvoří krátké agenturní zprávy, které většinou informují založení některého z podniků, zahájení výroby, zakoupení majetku apod. Často jde o zprávu zvíci jedné věty, která je součástí skupiny více zprávo dalších událostech či oblastech hospodářství.

Hodně kratších článků má spekulativní charakter – hovoří o Baťových údajných záměrech týkajících se budování dalších podniků a plánů na odkoupení pozemků a nemovitostí. Skutečnost, že jde o neověřené informace nepodložené fakty, je zřejmá z výrazů jako „povráva sa”, ,počuli sme”, ,koluje chýr” apod., které se v těchto článcích často vyskytují.

Početnou skupinu tvoří podrobnější komentované zprávy o výstavbě, provozu a rozšiřování podniků. Jde převážně o ohlasy, které pozitivně hodnotí vznik nových pracovních míst, dobré mzdy, a vysokou – v mnoha směrech do té doby nevídanou – úroveň sociálních služeb zaměstnancům (podnikové jídelny, levné a kvalitní bydlení v nových domcích, sportovní a kulturní vyžití, možnosti vzdělávání). Kladnou odezvu měla i skutečnost, že v nově zakládaných továrnách byli zaměstnáni místní dělníci a nikoli např. baťovci ze Zlína, jak se s obavami předpokládalo, a také skutečnost, že v Baťových podnicích na Slovensku byla nařízeným „úředním jazykem” slovenština. Články dále přinášely informace o návštěvách Baťových podniků významnými osobnostmi (např. M. Hodža, J. Tiso, E. Beneš), zahraničními novináři, o návštěvách samotného J. A. Bati a také rozhovory s ním. Objevovaly se také příspěvky informující o nehodách v podnicích (zranění pracovníků) nebo o záplavách, které poškodily novozámeckou továrnu.

Ne všechny názory na Baťovo podnikání byly kladné, objevují se i kritiky a negativní hodnocení. Jako příklad můžeme uvést stížnost na znečišťování řeky Nitry bošanskou koželužnou či na vysoké nároky kladené na výkonnost dělníků (přesčasy). Vyskytly se i obavy ze změn životního stylu, které s sebou průmyslové podnikání přinese9. Kriticky byl někdy hodnocen také charakteristický rys Baťova podnikání – co možná nejvyšší soběstačnost ve všech odvětvích (vlastní výroba polotovarů a surovin, realizace služeb, nízké ceny, likvidace konkurence a malovýrobců). Dalšími cíli kritiky bylo propouštění v Nových Zámcích v období krize, údajný pokus o zneužití státní dotace na regulaci řeky Popradu.

Dalším typem zpráv o Baťových aktivitách jsou rozsáhlejší reportáže – často celostránkové články s bohatým obrazovým doprovodem. Ty většinou detailně a s obdivem popisovaly práci a život nových průmyslových měst. Objevují se např. pod názvy „Haló, haló, tu slovenský Zlín!”, „Slovenský Zlín pod Tatrami” či ,Novozámocký Zlín”. K tomuto typu textů lze řadit i jubilejní články k výročí podniků, které rekapitulovaly jejich vývoj a budování.

Čtenářsky vděčné byly jistě informace o různých zajímavostech: objev uhelného naleziště ve Štrbě, zvláštní složení vody v řece Poprad, které bylo výhodné pro výrobu umělého hedvábí v továrně Svit, pojmenování jedné z Demanovských jeskyní po Tomáši Baťovi, pokusy s pěstováním lufy v okolí Nových Zámků, ražba erbu Nových Zámků na baťovky, stavba funkcionalistického kostela v Bratislavě-Petržalce podle projektu baťovského architekta Vladimíra Karfíka, výroba gumových matrací pro rýžování zlata na Žitném ostrově a mnoho dalších.

Zvláštní kapitolu tvoří články z poválečné doby. Jsou většinou levicově zaměřené a oslavují budovatelskou náladu ve znárodněných Baťových závodech. Stejně jako předválečné reportáže kladně hodnotí dobrou pracovní morálku, organizaci výroby a sociální systém, distancují se však od zakladatele a bývalého majitele závodů a jeho rodiny.

Baťovská periodika na Slovensku

O tom, jakou důležitost přikládali u Baťů úloze tisku v podnikání, svědčí následující citát: „Noviny jsou dítětem rozvinutého života, dítětem vyspělého průmyslu, zemědělství a práce vědecké. Avšak noviny také silný moderní život tvoří. Roztáčejí stroje v továrnách a mají větší vliv na cenu úrody, nežli počasí. Aby se dobývalo více brambor, nezáleží na motykách, ale na novinách, tiskařských lisech a plakátech. “)

Za předchůdce podnikových novin firmy Baťa na Slovensku lze považovat rubriky uveřejňované v regionálních listech dvou významných slovenských působišť firmy Baťa – rubrika Baťove zvesti z južného Slovenska v periodiku Slovenský juh (Nové Zámky) a rubrika Svit : „Zprávy z moderného podnikania pod Tatrami“ v periodiku Vysoké Tatry (Nový Smokovec).

První z nich referovala zejména o dění v novozámeckých koželužských a obuvnických závodech (od roku 1938 společnost Cikta, a. s.), druhá o činnosti závodu Svit v Batizovcích. Objevuje se také rubrika Zprávy zo Svitu v periodiku Spišské hlasy (Spišská Nová Ves), nelze však s jistotou říci, zda šlo o rubriku pravidelnou.

Tyto rubriky přinášely zprávy ze života ,baťovců” (označení pro zaměstnance Baťových podniků), od jejich práce přes sportovní a kulturní aktivity až po jídelníček závodní kuchyně. Po vzoru zlínských podnikových novin Sdělení zaměstnanců fy Baťa (později Zlín) zde byly pravidelně zveřejňovány nejvyšší týdenní mzdy nejlepších pracovníků a dílen, a také účast na zisku.

5. ledna 1939 vychází v Bošanech první číslo vlastního podnikového týdeníku firmy “Baťa Budovatel : časopis podnikavej práce na Slovensku”. Tiráž nás informuje, že týdeník bude vycházet vždy ve čtvrtek, hlavním redaktorem je M. Dado, místní redakce sídlí v Bratislavě a ve Zlíně a odpovědným redaktorem je dr. Vladimír Houdek. První číslo bylo distribuováno zdarma, běžná cena za číslo činila 20 hal a roční předplatné 15 Kč. Časopis informoval o dění v Baťových slovenských závodech, ale neomezoval se jen na ně, přinášeli články o politice, dění na Slovensku i v zahraničí a v neposlední řadě měl za cíl přispívat ke vzdělávání a rozšiřování obzorů svých čtenářů.

Pokud jde o redakční práci, čerpalo se z bohatých zkušeností zlínské redakce vedené Antonínem Cekotou, která v té době kromě již zmíněného listu Sdělení / Zlín vydávala několik dalších novin a časopisů . Budovatel byl firmou Baťa vydáván do roku 1941, č. 49 (5. prosince 1941). Od č. 50 se jeho vydavatelem stává Budovatel, vydavatelské družstvo s. r. o. se sídlem v Bratislavě, slučuje se s denní Hospodářskou korespondencí Slovenské dovozní a vývozní společnosti (DOVUS) a nadále vychází jako týdenní „informátor slovenského hospodářského života”)

V poválečném období začalo vycházet několik nových podnikových novin, tehdy již
v Baťových závodech pod národní správou – Slobodná práca : orgán Národnej správy Baťových podnikov na Slovensku (Baťovany, 1945), Národný podnikatel (Baťovany, 1947), Svit : časopis spolupracovníkovi národného podniku Baťa-Svit (Svit, 1947), Nový Svit : kultúrno-hospodársko-spoločenský dvojtýždenník (Svit, 1946), Spolupracovník (Nové Zámky).

Ohlasy činnosti Baťových závodů na Slovensku v dobovém tisku jsou z dnešního hlediska zajímavým dokumentem své doby. Reflektují změny a vývoj, které se ve zmíněných oblastech dotkly všech sfér života společnosti. Koncentrace těchto dokumentů na jednom místě v rámci archivních fondů je cenná nejen pro badatele, může posloužit také jako jakási regionální kronika.

© Ing. Jan Kaňka a Mgr. Pavla Gajdošíkova, pracovníci Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně

Tento referát byl prezentován na Kolokviu slovenských, českých a moravských bibliografů 2005, které proběhlo ve dnech 2 – 4. října 2005 v Čejkovicích.