Baťovskou stopou

Nejste právě ve Zlíně ? – Nevadí.

>
>
>
Klikněte SEM

… a můžete se díky informačnímu serveru www.Zlín.cz podívat, co se právě děje na jeho ulicích a náměstích…

… nebo si odtamtud na dálku pořídit dokonce i okamžitou fotku…

… a pokud se vám náhodou dění na zlínském náměstí pro přílišný počet zájemců na serveru dočasně nezobrazí, klikněte alespoň na možnost “Uplynulých 24 hodin v obraze”. Ta – když zrovna funguje – vám zobrazí fascinující zrychlenou zkratku podob a počasí na zlínském náměstí za posledních čtyřiadvacet hodin, dokonce včetně proměn tamější teploty.

© www.zlin.cz

>>>

Konference 120 let založení firmy Baťa a 100 let narození Tomáše Bati Juniora

Konala se 30. října 2014 v reprezentačních prostorách České národní banky v Praze

Firma Baťa, jedna z nejvýznamnějších firem československé historie a největší obuvnická firma na světě, oslavila tehdy dvě důležitá jubilea. Předně to bylo 120. výročí založení firmy a zároveň i 100. výročí nedožitých narozenin Tomáše Bati juniora. Můžeme tedy bez nadsázky mluvit o roce 2014 jako o „baťovském roce“.

Při této významné příležitosti uspořádala Nadace Tomáše Bati v prostorách České národní banky v Praze historicky první setkání zástupců firem, které vzešly z kořenů firmy Baťa a firem, které se dnes hlásí k duchovnímu odkazu zakladatele Tomáše Bati.

Více o konferenci zde

Augustin Doležal, jeden z prvních a nejvěrnějších

Přinášíme vzpomínku na Augustina Doležala, jednoho z průkopníků Baťovy organizace ve světě a později i důležitého manažera a důvěrníka Tomáše J. Bati.

Augustin Doležal (říkalo se mu Gusta) se narodil 2. prosince 1913 ve Fryštáku, v okrese Holešov. K firmě Baťa ve Zlíně nastoupil roku 1929 – 1930. Často vyprávěl, jak ho při vstupním rozhovoru vzal pan Hoza za límec a řekl mu, aby šel domů a vzal si čistou košili. On měl ale košile jenom dvě, jednu na všední den a a jednu na neděli a na pohovor si vzal tu čistší, To ale nestačilo, Jan Hoza byl přísný. Ještě o třicet let později, když přebíral řízení největší Baťovy americké továrny v Belcampu…

(Pro celý článek a další fotografie klikněte sem )

Výstava FENOMÉN BAŤA. ZLÍNSKA ARCHITEKTÚRA v Bratislave

Bratislavská výstava Slovenského národného múzea se uskutečnila až po úspěšném uvedení ve Zlíně, Praze a Mnichově, o to účinněji však prezentovala významnou etapu československých meziválečných dějin a unikátní produkt baťovského podnikatelského boomu – město Zlín – právě na Slovensku.
Baťovo město ukázala “ako ojedinelý typ moderného urbanizmu a prísne štandardizovanej architektúry, dômyselný architektonický komplex so systémom sociálnej a zdravotnej starostlivosti, ponukou v oblasti kultúry, vzdelávania a služieb, ktorý zásadným spôsobom ovplyvnil rozvoj regiónu a prekročil hranice vlasti.”

Slovenská repríza projektu vznikla v spolupráci s Krajskou galériou výtvarného umenia v Zlíne a Českým centrom v Bratislave.

Sprievodné podujatia obsahovaly:

Obchodná sieť, satelitné továrne a sídliská firmy Baťa
Hosť: Mgr. Ladislava Horňáková z Krajskej galérie výtvarného umenia v Zlíne, kurátorka výstavy o expanzii firmy Baťa, filozofii obchodovania firmy a najvýznamnejších stavbách (so zameraním na „malé Zlíny“ – satelity zlínskej architektúry vo svete a najmä na Slovensku)

Náš zákazník – náš pán!
Hosť: Mgr. Miroslava Štýbrová z Múzea juhovýchodnej Moravy v Zlíne – Obuvníckeho múzea o obchodnej stratégii firmy Baťa 20. a 30. rokov 20. storočia.

Snívanie o Zlíne
Hosť: Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc. z Národnej galérie v Prahe, spoluautorka výstavy
V roku 1934 vyšlo v novinách firmy Baťa mimoriadne číslo, kde niekoľko predstaviteľov snívalo o podobe mesta Zlín v roku 1974. Porovnanie snov a skutočnosti.

Výstava z expozice Baťova muzea bot v Českém Krumlově

Výstavu z expozice Baťova muzea bot v Českém Krumlově otevřela v Českém Krumlově paní Sonja Baťová.
Krátké aktuální video ČT z události si prohlédněte zde:

Záleží jen na rychlosti vašeho Internetu ale i počítače, jak brzy ztmavne trojuhelníček pod zatím prázdnou obrazovkou. Až pak na něj klikněte a v okénku se rozběhne video.
Kliknutím pravým tlačítkem myši přímo na obraz a několika následnými povely jej pak můžete zvětšit na celou obrazovku.

^{Omlouváme se, rozlišení videa je záměrně sníženo, tak aby vyhovělo i pomalejším počítačům…}

I u českého přezouvání byl na počátku Baťa…

Zvyk přezouvat se doma má své kořeny již ve dvacátých letech a stojí za ním podnikatelská expanze nejúspěšnějšího českého průmyslníka všech dob, Tomáše Bati, odhalila zajímavá studie českého historika Petra Zídka.
„Éra masového přezouvání nastala na počátku 20. let, když firma Baťa začala ve velkém vyrábět domácí papučky.“ potvrdila mu Miroslava Štýbrová ze zlínského Obuvnického muzea.
Díky masové strojové výrobě Baťa boty oproti minulosti fantasticky zlevnil, pokračuje Zídek, takže se poprvé staly „spotřebním zbožím“. Zatímco dříve měli lidé většinou jedny nebo maximálně dvoje, zimní a letní, díky Baťovi si mohli koupit obuv určenou k různým účelům: sezonní vycházkovou, společenskou, pracovní, turistickou, sportovní… a také domácí.
Na tu byly také zaměřené mnohé reklamní kampaně, které většinou akcentovaly pohodlí, které bačkory přinášejí. Baťovy slogany bačkory vychvalovaly rýmovánkami jako Milý je dárek – papučí párek!, Noha v teple – nemoc v pekle!, Spíš než tretky – dětem trepky! nebo Hned se nám to lépe učí, když vklouzneme do papučí!

K celému opravdu zajímavému článku věnovanému pro Čechy tak typickému přezouvání doma také z mnoha dalších a stejně překvapivých aspektů se dostanete z pravého sloupce anebo přímo tudy

Baťovské město v Brazilii, kam můžete jet na brigádu

Batayporã je město založené kdysi Janem Baťou v oblasti Mato Grosso do Sul. Nikdy se tam sice neměly vyrábět boty, ale kolonizace pralesa a chov dobytka měla přinést přinejmenším zdroj kůží pro továrnu v Batatubě nedaleko Sao Paola.

Dnes je Bataypora známější především pro přežívající potomky někdejších baťovských pionýrů. Z nich mluví česky už jen nedaleko žijící vnučka Jana Bati Dolores a zdejší mladý veterinář Evandro Trachta, jehož dědeček Jindřich Batayporu zakládal a byl zde po dlouhou dobu i českým starostou.

Zájem o češství a náš jazyk je však tak silný, že sem česká ministerstva zahraničí a školství vyslala postupně několik pedagogů.

^{Foto Pavel Šembera}

První z nich, Anežka Santos Veselá pak iniciovala i další tradici, pomoci Bataypoře a jejim dětem a mladým ještě i jinak: letos odjíždí do Bataypory v rámci akci sdružení European Voluntary Service už třetí skupina mladých dobrovolníků. Ta první stavěla dětské hřiště, ta letošní dokončí vloni započatou stavbu učebny češtiny.

Mezinárodní dobrovolnické pracovní tábory, jejichž tradice započala už mezi světovými válkami, dnes u nás organizuje nezisková organizace INEX. Účastníci si platí sami dopravu, na místě zdarma jedí a bydlí ale také pracují. V Brazilii je pak podmínkou i aspoň částečná znalost portugalštiny nebo španělštiny. K osobním zážitkům mladých návštěvníků někdejší baťovské komunity se brzy vrátíme.

Jedenadvacítka aneb Všechno, co jste o ní kdy chtěli vědět

Správní budova č.21 firmy Baťa je vrcholné dílo československé konstruktivistické architektury,symbolem Zlína a meziválečné prosperity firmy, symbolem úspěchu českého podnikání.

Na Batastory se jí věnujeme už dlouho. Nejmodernější podobu jejího image ve virtuální podobě můžete navštívit například zde nebo zde

Nový výběr z úctyhodného a stále doplňovaného souboru dat však najdete, když kliknete SEM.

Také pověstný baťovský bloček doznal za těch sto let změn…

Pověstný baťovský bloček, jenž byl povinnou součástí výbavy zvláště baťovce obchodníka už od časů Tomáše Bati zakladatele, se stal skutečně legendou.

>>>>>>>>>>>>

Říkalo se, že k němu patřila tužka, v pozdějších letech na řetízku, aby se tak snadno neztratila a v ještě pozdějších patentní tříbarevná, aby bylo možno přehledněji odlišit prioritu poznámek nebo úkolů.

Zásadou bylo, že bloček musel být kroužkový, aby se poznámky z něj daly snadno a bez újmy vyjmout a předat dál, například kvůli kontrole nebo opsání, a stejně snadno zase i vrátit.

>>>>>>>>>>>>>>

Dalším základním pravidlem bylo i to, že na každém lístku byl vždy jen jeden úkol nebo jen jedna poznámka, aby se vyjmutím lístku nezbavil jeho majitel hned dvou důležitých zápisů najednou.

Bločky tehdy vypadaly samozřejmě skromněji. To co vidíte na oibrázku jsou už jejich naprosto moderní varianty. Ty někdejší měly opravdu jenom čisté, zpočátku ani nelinkované lístky, až z postupem doby vstoupila do jejich objednávky i tiskárna a objevily se první předtištěné rubriky a formuláře.

Lístek z Šéfova bločku – otvíral dveře a garantoval splnění úkolu lépe než sebevětší plachta odbornéhoplánu nebo projektu.

^{Odpusťe, na stránce se stále ještě pracuje… ( > : )}

BOTOSTROJ aneb ostudný paskvil z 50. let jako varování na DVD

V prodeji se objevila nová ediční řada DVD s ironickým názvem “Filmy patří lidu”, přinášející snímky z 50.let, z tzv. budovatelské éry československého filmu. Jako první v ní vyšel opravdu ostudný paskvil natočený podle před válkou zabavené knihy někdejšího malíře plakátů Tomáše Svatopluka “Botostroj”.

O tom, jak mohutnou politickou zakázkou film měl tehdy být svědčí nejenom nezbytná účast “muže všech režimů” Otakara Vávry jako scenaristy ale i to, že už s prací na scénáři se tvůrcům dostalo exkluzivní pomoci v podobě nezištně poskytnutého několikaměsíčního pobytu v Sovětském svazu a spolupráce s tehdy významnými ruskými filmaři.

V Rusku byl pak tehdy podle scénáře natočen předem dokonce celý zkušební (několik desítek minut dlouhý) film, aby se ověřilo, jak chvályhodně (= negativně) pak bude působit na československého diváka, jemuž měl být Baťa a jeho Zlín představen jako ztělesnění všeho kapitalistického zla.

Pro zobrazení celého článku klikněte sem…

Utopie moderny : Zlín – tentokrát v Mnichově

Na úspěšnou výstavu Fenomen Baťa, která ovládla nadlouho prostory Národní galerie v Praze, navázala v zahraničí zdařilá expozice “Utopie moderny : Zlín” (ZLÍN – MODELLSTADT DER MODERNE 19.11.2009 – 21.02.2010) uspořádaná Pinakotékou moderního umění v Mnichově.

Výstava představuje architektonickcý vývoj Baťova města obuvi a jeho sociálně-historické pozadí na základě modelů, plánů, fotografií a filmů.

Podobně jako v Praze a ve Zlíně jsou zde poprvé v Německu k vidění originální plány Le Corbusierových návrhů pro město a továrnu, návrh regulace Velkého Zlína, baťovských prodejen ve Francii, baťovského satelitu ve francouzském Hellocourtu a pavilonu firmy Baťa pro Světovou výstavu v Paříži 1937.

Adaptace pražské výstavy zachycuje architekturu Zlína v širokém záběru – od urbanistických plánů a prvních návrhů až po výstavbu – během padesáti let od roku 1910 do roku 1960. Součástí expozice bylo také představení činnosti Baťovy firmy, jejíž aktivity se od bot přenesly také k výrobě pneumatik, silonu, plynových masek nebo do filmového studia.

Celý článek o mnnichovské výstavě zde

Ježíšek uvádí…

Aňa Geislerová a Baťa a.s. společně s nadačním fondem Heleny Houdové “Slunečnice” a Avonem uváděly novinku.

Odjakživa patřilo k baťovské tradici myslet na charitu a účastnit se dobročinných akcí. Už z první republiky se zachovalo mnoho dokladů vykazujících každoroční donace chudým dětem nebo nebo vánoční zásilky bot zdarma školám pro nevidomé, sirotčincům a jiným ústavům. Jak se firma rozrůstala do zahraničí, přibývalo i akcí respektujících sociální prostředí zemí, v nichž Baťa podnikal a prosperoval.

I v posledních letech najdeme hodně i akcí reflektujících živelné katastrofy. Baťa věnoval nemalé finanční prostředky na pomoc obětem záplav v Bangladeši, tsunami v Thajsku nebo zemětřesení v Indonesii – tradičních oblastech jeho působení. K zásadám platí i snaha solidarizovat s potřebou pomoci i vlastní zaměstance. Nezávisle na pomoci podniku bývá zvykem organizovat i sbírku mezi zaměstnanci. Její výsledek pak vedení firmy dorovná na vyšší hodnotu nebo i znásobí.

I nás se s návratem Bati do republiky firma znovu angažuje a jednou z nejnovějších příležitostí bylai účast na akci Ani Geislerové a Heleny Houdové pořádané o Vánocích namísto tradičního bazáru Ani Geislerové a Táni Wilhelmové . I ten podporoval v minulých letech Baťa a letos dokonce poskytl jeho náhradě prostor ve svém hlavním obchodním domě na Václavském náměstí. Záslužná akce „Dobro konati, zlaté prasátko viděti“ aneb “Ježíšek uvádí…” se konala ve dnech 18. až 20. prosince.

“Pokud chcete přispět na dobrou věc, přijďte tento předvánoční víkend a kupte si “štěstíčko” ,jaké jste byli zvyklí kupovat na pouti. V něm se bude skrývat příjemné překvapení “, slibovala Aňa Geislerová a tak tomu i bylo. Výtěžek z akce byl rozdělen spravedlivě napolovic mezi charitativní projekty.

„Každý z nás tak má možnost, byť malou částkou, změnit svět někoho iného. Navíc v akci Ježíšek obdarujete dvakrát – jednou někoho potřebného na dálku a podruhé vašeho blízkého,“ řekla prezidentka “Slunečnice” Helena Houdová.

K návštěvě mimořádné charitativní akce lákala kolemjdoucí v prodejně Baťa na Václavském náměstí i originální výzdoba a známé osobnosti na místech prodávajících

.„Jsem z celé akce velmi nadšený. Je pro nás přínosná hlavně z lidského hlediska. Obvykle nemáme čas zastavit se a přemýšlet o strastech jiných lidí, zvláště v předvánočním shonu. Toto je výborná příležitost, jak se zamyslet. Pak už je jen na každém z nás, zda pomůže,“ konstatoval marketingový ředitel Bati, Radek Hrachovec.

Seznam partnerů akce byl zárukou, že kupci svého rozhodnutí nelitovali. Přibližně tisícovka krásně zabalených dárečků v různých cenových kategoriích obsahovala všehochuť od bot přes hračky, sportovní potřeby, kosmetiku až po poukázky na služby fitcentra. Kouzelnou atmosféru blížících se svátků vychutnali ti, kdo se rozhodli přijít a vykonat tak vedle nákupu i dobrý skutek.

^{(Ze zpráv na stránkách Bata.cz)}

História jednej myšlienky…

Nehádejte dlouho. Ta myšlenka je, jedná-li se o Svit, jistě baťovská. A můžeme jen závidět, jak si ji Slovensko u příležitosti 75. výročí jeho založení umí připomenout:

Kniha, ktorú vytvoril tím autorov pod vedením Boženy Malovcovej, bola vydaná pri príležitosti 75. výročia mesta a približuje celú históriu firmy, ktorú v roku 1934 založil Baťa „na zelenej lúke“ a ktorá sa stala základom pre nové mesto…
Celý článek s fotografiemi najdete kliknutím sem…

Výstava k 85 letům zlínské radnice

Výstava o budově a instituci spojené nerozlučně také s historií firmy Baťa, jejíž představitelé patřili k jejím úředníkům ba i starostům přináší cenné historické fotografie, grafické listy, kopie administrativních materiálů i dobové články z novin.

Pro celý článek klikněte prosím sem

Ve vile Tomáše Bati proběhlo pietní připomenutí prvního výročí smrti Tomáše Bati juniora

Pietní vzpomínky uspořádané Nadací Tomáše Bati se vedle hejtmana Zlínského kraje MVDr. Stanislava Mišáka zúčastnila i řada dalších osobností:

Ing. Michal Janský
Ing Svatopluk Jabůrek
Irena Ondrová
JUDr. Stanislav Knotek,
prof. ing. Petr Sáha
a Ing. Pavel Velev.

Vzpomeňme všichni památky muže, díky němuž jsme se dožili plné rehabilitace jména Baťa a jeho tradic a nezapomeňme ji připomínat i dalším, zejména těm mladším…

^{Foto © Jitka Zvolská}

U vily Tomáše Bati odhalena busta Tomáše Jana Bati

První máj patřil ve Zlíně vždycky k významným dnům.

Ten letošní však přizdobil jindy spíše jen dobrou náladu jakoby černou stužkou. Chyběl Tomáš Jan Baťa.

A přece nechyběl. U jeho rodné vily odhalila Sonja Baťová v přítomnosti řady dalších významných osobností jeho bustu. Přítomen byl i její autor Josef Nálepa.

Pro celý článek klikněte prosím zde:

Baťovčina zostala v srdciach

Milá vzpomínka ze Slovenska, která k nám dorazila až z Nového Zélandu

Julius Michník tvrdí, že u Baťu si málokto dovolil spravit’ nejaký prešĺap. Vyčištěné topánky uložené v rade, všetko na svojom mieste, obed presne o dvanástej a všetky příjmy a výdavky zapísané úhĺadne v zošitku. Tak sa to naučil před šesťdesiatimi piatimi rokmi u Baťu a robí to tak dodnes. Julius Michník pracoval v Baťových závodech v Baťovanoch, dnešnom Partizánskom, takmer od začiatku ako vznikol. U Baťu našiel aj manželku a k tomu dobrý návod na život.

Celý rozhovor s panem Michníkem naleznete zde

Viz také článek Působení firmy Baťa na Slovensku v někdejším tisku

Vila Tomáše Bati pohledem historie

Spolupráce Tomáše Bati s Janem Kotěrou začala v roce 1909, kdy se rozhodl postavit na Čepkově u říčky Dřevnice rodinný dům s výhledem na blízkou továrnu. Návrhem stavby i realizací Tomáš Baťa nejprve pověřil stavitele Františka Nováka z Vizovic. Později požádal ještě o přepracování a doplnění plánů profesora pražské Akademie výtvarných umění Jana Kotěru.

Na rozestavěné jednopodlažní stavbě tak byly koncem roku 1909 práce přerušeny a stavba, byla podle Kotěrových návrhů dokončena v roce 1911, včetně venkovních úprav. Jan Kotěra vzhled i dispozici rozestavěné vily radikálně změnil. Horizontálně orientovanou hmotu doplnil vížkou a čestným dvorem a symetricky ji rozčlenil. Dům se stal jednou z Kotěrových syntéz dobových principů neoklasicizmu s koncepcí anglického typu rodinného domu.

V duchu těchto zásad (koncipování domu zevnitř navenek) navrhl v přízemí společenskou část a v patře vlastní rodinné bydlení s obytnými pokoji. Jan Kotěra řešil vilu jako dvoupodlažní částečně podsklepenou, s půdní vestavbou ve valbové střeše. Dominantním prostorem se stala centrální hala s dřevěným schodištěm a ochozem. Hala byla v přízemí propojena s místností pro návštěvy, dále s kulečníkovým pokojem a dámským salonem, s velkou jídelnou a zimní zahradou. V severní části dispozice situoval architekt kuchyni s přípravnou a spíží a místností pro služky. Hospodářské schodiště v zadní části propojovalo všechna podlaží domu.

Západní část horního podlaží obsahovala pokoj Tomáše Bati, dva menší pokoje a lázeň. Na straně východní byla ložnice se šatnou a lázní a pokoj služky. Obě části byly spojeny ochozem u schodiště a salonem orientovaným k jižnímu průčelí. Na výzdobě interiérů se pracovalo podle Kotěrových detailních návrhů, podílel se na nich i jeho pražský spolupracovník František Kysela, který navrhl výzdobu stropů a vitraje na ochozu, sochař Jaroslav Horejc navrhl mříž u krbu. Jan Kotěra rovněž výrazně zjednodušil a sjednotil vzhled exteriérů. U domu byla vytvořena terasa s pergolou, na ni navazovaly dvě zahradní arkády, ukončené altány. Z neomítaných červených cihel bylo vyzděno oplocení a vstup na pozemek. Podle dochovaných dokumentů na stavbě vily spolupracoval s Janem Kotěrou mladý architekt Jan Zázvorka, na parkových úpravách se podílel renomovaný pražský zahradní architekt František Thomayer.

Komplex vily se zahradou procházel řadou úprav i později. V roce 1915 byl dokončen podle Jana Kotěry zahradnický domek, počátkem dvacátých let tentýž architekt navrhl zajímavý domek pro vrátného. Na stavbě spolupracovali i další Kotěrovi žáci, například v roce 1919 na návrhu knihovny Josef Štěpánek a v roce 1926 adaptoval část interiérů František Gahura, v té době již hlavní firemní architekt. V roce 1931 byla upravena pergola, v roce 1937 byly přistavěny garáže a v roce 1938 navrhl v zahradě stavbu bazénu další významný baťovský architekt Vladimír Karfík. Vila se stala za života Tomáše Bati významným společenským a kulturním centrem firmy i města.

Potud ukázka ze záslužné studie architektů Ing. arch. D. Nové, Ing. arch. L. Pastrneka a Ing. arch. L. Horňákové věnované zlínským baťovským architektonickým památkám. K materiálu se ještě vrátíme.

Po poválečném znárodnění firmy a zabavení soukromého majetku se vila stala “dočasně” Domem pionýrů a až po roce 1989 se dočkala důstojné obnovy. Co se již navrátit nepodařilo – je její komunisty naprosto zničená zahrada zdevastovaná možná přímo záměrným vedením veřejných komunikací právě přes ni. P.H.

Historie působení firmy Baťa na Slovensku pohledem tehdejšího tisku

Až nezvykle soustředěný rozbor ohlasu soudobého tisku na baťovské aktivity na Slovensku přináší tato práce M. Gajdošíkové a J. Kaňky ze zlínské Knihovny Františka Bartoše. Pro celý článek klikněte na titulek odkazu v pravém sloupci >>>

Ještě k rozloučení s panem Tomášem Baťou…

Pietního rozloučení s Tomášem Baťou se zúčastnil i ředitel Nadace Tomáše Bati Ing Pavel Velev. Díky jeho laskavé pomoci najdete několik dalších momentek z kanadského obřadu, kliknete-li na titulek ve sloupci vpravo >>>

ADVANCO 2008 v Praze

Advanco, po desetiletí udržovaná tradice setkání a kurzu špičkových baťovských manažerů z desítek zemí, pokaždé jinde, se tentokrát konala v Praze.

Účastnili se jí letos manažeři baťovských podniků v Kolumbii, Chile, Mexiku, Indii, Thajsku, Indonesii, Číně, Pakistanu, Botswaně, Zambii, Kenyi, Bangladeshi, Austrálii, Itálii, na Francouzských tichomořských ostrovech, a v Libanonu.

Předsedajícím akci byl Carlos Garces z Keni, hlavním organisátorem Ronjoy Segupta ze švýcarského ústředí. Hostem setkání ve Zlíně a v Praze byli pánové Rico, čelný představitel organizace Baťa v Asii a na Dálném Východě a pan Marshall ředitel personálního odboru ústředí v Kanadě.

Na výuce a odborné přípravě přednášek a celé organizaci se podíleli čeští manažeři a odborníci. Na závěr se účastníci letošního evropského setkání odebrali ještě do Itálie.

Zemřel pan Tomáš Baťa

Zemřel pan Tomáš Baťa, symbol českých baťovců, ale život jeho rodiny i osudy jeho následovníků jdou dál a pokračuje tak i tato webová encyklopedie, jíž věnoval v posledních letech tolik pozornosti. V těchto dnech začínáme také, jak si přál, překládat její obsah postupně i do angličtiny, aby se stala universálním zdrojem informací o celosvětové historii českého baťovství.

Zde klikněte na odkaz na námi připravený životopis Tomáše Jana Bati pro webovou stránku Bata.cz.
A zde – najdete překlad jeho oficiálního smutečního oznámení.

Objevili jsme pro vás:

Sakra Sáhib aneb Další ze vzpomínek o životě zahraničních Baťovců

Připravujeme pro vás recenzi v Austrálii vydané knihy vzpomínek Marie Bohmanové-Havrlantové převážně o jejím vlastním dětství ale i o celé baťovské kolonii v zapadlém koutu Indie.

Poněkud extravagantní název vychází z nejčastějšího úsloví českých manažerů potýkajících se rozčileně s většinou mnohem menšími zkušenostmi místních spolupracovníků. Indové potom slovem sakra odlišili i své české “sáhiby”.

Více o knize najdete zde

Nadtelevox – člověk největšího ševce světa

>
>
>

Sci-fi, o které jste s největší pravděpodobností nikdy neslyšeli, napsal kupodivu Čech, a to už před válkou.

Fráňa Richter ji s podtitulem “Poznámky nezjištěného člověka, jež by mohly býti osnovou románu” vydal v Družstevním nakladatelství Kniha roku 1930.

Brzy z ní uvedeme krátké ukázky z textu i z ilustrací Vladimíra Kristina.

Více o knize a autorovi zde

“Baťovská” zeď jako potřebná a neodmyslitelná stopa dějin

Petr Kousal
Antonín Bajaja
Ivan Bergmann
Petr Hlaváček
Jaroslav Kovanda
a David Valúšek

jsou podepsání pod výzvou, která má pomoci zachovat alespoň symbolickou část zdi oddělující (kdysi logicky) baťovský výrobní areál od zbytku Zlína a byla zveřejněna v moravské příloze Mladé fronty Dnes.

Kolem bourání dnes už vskutku spíše překážejícího reliktu vznikla v průběhu roku od rozhodnutí k realizaci projektu řada názorů, k nimž se ještě vrátíme. Iniciativa zlínských intelektuálů je nicméně stejně potřebná. Připomíná správně, že zmíněná zeď nehrála nikdy roli popírající jinak naopak otevřenou baťovskou politiku (viz programová neexistence plotů u stovek baťovských domků), aby snesla přímé srovnání s čínskou nebo dokonce berlínskou zdí. Něco s nimi má ovšem stejně společného.

“Motorové sandály” Baťa

O tom, že „baťovské království bot“ nezná hranic a jeho stopy najdete všude, málokdo pochybuje.

Někdy to ale znamená i to, že potkáte botu vyrobenou jen pro určitou oblast, zeměpisnou délku.

A že by u nás, v našich podmínkách působila při nejmenším zvláštně. Přestože ve své domovině má plné oprávnění.

Patří k nim i tyto moto-sandály vyvinuté u Bati v Indonésii pro jízdu na motorce.

Naši motocyklisté – zazipovaní nejraději i v létě do těsných kožených kombinéz a šněrovacích bot – asi otevřou údivem oči. Nicméně se svou módou by se v tropických zemích neuplatnili zase oni.

V Baťově designerském oddělení v KaliBata na Jávě se skutečně vyznamenali, ba možná i zachránili nebo zachrání na Dálném Východě řadu životů. Motorky ale i skútry jsou tam o hodně rozšířenější než auta a motocyklisté na nich jezdí většinou bosí anebo v tom, co používají celý život, tedy v sandálech držících jim jen na palci a u nás známých jako vietnamky.

I v KaliBatě zůstal Baťův design jejich popularitě i vzdušnosti věren, jen jim pomohl pečlivým zabezpečením čelního ohrožení prstů i řemínkem přes patu zajišťujícím je proti sklouznutí.

A o dobrém řešení a jejich rostoucí popularitě vypovídá i to, že se teď začaly stejně dobře prodávat také v jiném mnohamilionovém státě – Bangladeši. Dokonce tak dobře, že je i zde u Bati začali – zatím s pomocí dílů dovezených z Indonesie – sami vyrábět.

Baťa v Indonésii tak pokračuje v dobré tradici prosperity, kterou zde čeští baťovci zahájili ještě před válkou. Dnes patří k nejvýkonnějším v oblasti. Na snímku otevírání nejnovějšího obchodu v obřím obchodním centru Giant. Tvůrce posledních úspěchů Bati v Indonésii Fernando Garcia uprostřed. Článek o něm najdete na stránce věnované v Milnících roku 2007 anebo přímo zde

Stop, po nichž je možné vrátit se k historii baťovství a tehdejšího života ve Zlině je mnoho. Jedna vede k jeho někdejší rodačce, nezapomenutelné Barunce z Babičky, dnešní spisovatelce Nataši Tánské:

Tehdy sotva desetiletá Nataša chodila do zlínské měšťanky, když si ji během jedněch z Baťou založených a sponzorovaných “Zlínských filmových žní” našli pražští filmaři a po dlouhém přemlouvání přesvědčili její rodiče, aby jí dovolili stát se ve filmu slavnou Barunkou.

Výstřižek z baťovského časopisu Zlín (zvětšete kliknutím na jeho text) přináší půvabné interview, které s ní vedli její vlastní spolužáci o rok později, když se už ve Velkém kině hrála Babička se slavnou Terezií Brzkovou a mladičkou Natašou Tánskou v premiéře.

Režisér pozdější neméně slavné, už barevné televizní Babičky Antonín Moskalyk neopomněl nikdy připomenout, jak jej ovlivnil předchozí, ještě černobílý film s Natašou Tánskou a jak obtížné pro něj bylo najít za ni jinou představitelku. Nakonec se jí stala tehdy také více než mladičká Libuše Šafránková. I pro ni odstartovala role Barunky velkou uměleckou kariéru.

Nataša Tánská se pak stala i známou spisovatelkou. Dodnes píše a publikuje v Praze. (I následující výstřižek zvětšíte kliknutím na jeho text.)

Stopou vracející k mnoha dosud neznámým detailům historie Zlína jsou ale i někdejší baťovské noviny vydávané v zahraničí

Své noviny vydávali Baťovci postupně všude, kde zakotvili

K nim patřil například “Batawa Bugle” (nejlépe přeložíme asi jako “Batawská polnice” nebo spíš “Batawský hlasatel”).

Na obálce tohoto čísla z roku 1943 vidíte upoutávku na článek vyzvedávající přesnost, s níž vyráběli baťovští strojaři součásti britská a americká bojová letadla.

Že jste si až dosud mysleli, že se tam vyráběly jen boty? – Inu, zásluhy českých baťovců v Kanadě o spojenecké vítězství nad Němci byly asi ta poslední věc, jež by se byla hodila našemu někdejšímu režimu do krámu, a tak to bylo tabu.

Mimochodem, víte, jak vzniklo jméno Batawa ? V jednom z prvních čísel to Hlasatel uvedl: Když se hledal název pro zcela novou obec vznikající na okraji někdejší vesničky Frankford, navrhl někdo spojit začátek z “Baťa” s koncovkou jména metropole – “Otawa”. Nápad to byl šťastný, ujal se a Batawě opravdu slušel.

A co znamenalo původní jméno “Frankford”? – Autor knih o Batawě Antonín Cekota to přeložil úsměvně jako “Frantíkův Brod”, což padlo vesničce jako ušité, ale pro nový “malý Zlín” by se opravdu příliš nehodilo.

Tohle je vlajka provincie Ontário, do jejíž historie se Batawa vepsala.
A městský policejní odznak Batawy. Všimněte si, že s charakteristickým atributem – kanadským bobrem.

Na BataStory začínáme v Milnících uvádět postupně úryvky z nejzajímavějších článků baťovských novin.

Vzorky budeme řadit zhruba do let, kdy vznikly. Je nám to umožněno díky spolupráci zlínské Knihovny Františka Bartoše a Nadace Tomáše Bati , které je digitalizovaly.

Na webu Knihovny Františka Bartoše si navíc můžete každý měsíc prohlédnout ve formátu PDF jedno kompletní padesát let staré číslo ve formátu PDF.

Když si kliknete na tento odkaz , můžete si jedno prohlédnout rovnou.

Pro ty, kdo se nedostanou do 8. patra mrakodrapu po jeho rekonstrukci osobně…

Pro ty, kdo se nedostanou sami do Zlína, jsme připravili virtuální návštěvu zajímavé expozice v tradičním osmém manažerském patře “jedenadvacítky”. Seznámíme vás s většinou zde vystavených portrétů výběru baťovských osobností i stručnou charakteristikou jejich životních osudů a významu, jenž tato jména měla pro Zlín i jeho expanzi do světa.

Záslužná rekonstrukce 8. patra – nebo jak se tehdy říkalo 8. etáže – šla tak daleko, že zvýrazňuje jména někdejších uživatelů jeho jednotlivých kanceláří. (Klikněte na obrázek, chcete-li si je přiblížit.)

Zkoumání fenomenu Baťa opustilo již dávno “jen” oblast výroby, ekonomie a obchodu. Doba jej zařadila mnohem výš: dnes zkoumáme i jeho samorostlou filosofii, zásluhy o umění a architekturu, ovlivnění sociálních zvyklostí v někdejších koloniích, ale i určité zvyklosti a tradice ve způsobu vedení firmy, skoro tvrdošíjné způsoby setkávání a řešení problémů na skoro rodinné bázi…

(Doplňuje se.)

I pro nejnovější mediální technologie je ctí zobrazit kultovní místa Bati…

Už dlouho přibývá na Českém internetu stránek s trojrozměrným zobrazením nebo dokonce s interaktivním zoomem.Můžete tak virtuálně navštívit galerii, stoupat po schodech hotelové haly, natočit si zblízka hodinky nebo šperk v klenotnictví – cokoli.
Baťovskou tématiku atraktivní technologie neminula. Už dnes si příkladně můžete „projít“ patro po patře celou historickou kultovní prodejnu na Václavském náměstí. Stačí kliknout a respektovat „návod k použití“.
Tak můžete virtuálně navštívit například prodejnu Baťa na Václavském náměstí nebo pověstný zlínský “mrakodrap”- budovu s kultovním názvem 21. Je tady ovšem nezbytná připomínka: váš počítač k tomu musí splňovat jistá kritéria.
Celý článek viz… >

MUZEA – KNIHOVNY – ŠKOLY – WEBY – VÝSTAVY – KNIHY – VĚDECKÉ PRÁCE

Fenomen Baťa opustil již dávno “jen” oblast výroby, ekonomie a obchodu (ale kdysi i základního výzkumu, chemických technologiií, stavebnictví a mnoha dalších oborů) a doba jej zařadila mnohem výš: dnes zkoumáme i jeho samorostlou filosofii, zásluhy o umění a architekturu, nesporné ovlivnění sociálních podmínek a zvyklostí v někdejších koloniích, hledáme způsoby, jak vřadit úžasný autokontrolní mechanismus baťovského systému do dnešních, technologicky a komunikačně mnohem pokročilejších, ale díky odborově, politicky a “lidskoprávně” mnohem ostřeji omezujícím limitům také leckdy kolabujících, ba chaotických metod řízení.

Na BataStory se rozhlédneme i po tomto aspektu a shromáždíme odkazy na populární články i vědecké práce, archivy, školy i akademická pracoviště, v jejichž výsledcích se zrcadlí dnešnost historie tohoto fenomenu. Postupně doplňované odkazy na ně najdete jak níže v tomto článku tak v pravém sloupci.

Především však musíme upozornit na instituci nejpovolanější, Nadaci Tomáše Bati , bez jejíž podpory by nevznikla ani tato stránka. Na jejích stránkách navíc najdeme – vedle nespočtu akci, jimž se věnuje, ale i výčtu aktivit, kterým pomáhá, i jeden z největších pokladů baťovských badatelů – seznam její baťovské knihovny.

Ale uvedeme i další zajímavé baťovské stránky. S jednou z nich už několik let spolupracujeme a vytváříme její české “zrcadlo” – takže si ji můžete z následujícícho odkazu přečíst už skoro v celém rozsahu česky:

Je to projekt udržovaný s podporou městské knihovny v East Tilbury – tradičním místě největších baťovských závodů ve Velké Británii, a stránku obětavě organizuje paní Winifred Price: BataMemories . (TIP: Na tomto britském serveru zatím bohužel nejsou česká znaménka a také grafika se jim trochu “rozsypává”, takže text místy interferuje s obrázky. Ve Firefoxu pomůže zvolit menší písmo. V Internet Exploreru ani to. Možná jen Bill Gates osobně…)

Další, tentokrát čistě anglická stránka věnovaná baťovství vznikla u Bati v Lausanne na podporu připravované knihy, která se bude věnovat spíše baťovské současnosti, nepomine však ani tradici baťovské obchodní a sociální filosofie, architektury a lidských hodnot. Najdete ji zde pod názvem BataBook.

Baťovských odkazů přibývá, protože to jsou nejenom specializovaní baťovští badatelé nebo studenti a jejich učitele, pro něž jsou historie firmy a dosud nezpracované dokumenty stále nevyužitým polem působnosti a inspirací k dalším a dalším pracem extrahujícím to nejpodstatnější pro baťovský odkaz dnešku a dnešní praxi. Zejména profesor Milan Zelený profesor zlínské University Tomáše Bati (ale i newyorské Fordhamovy university či čínské Xidian University v Xi’anu ) se svojí knihou “Cesty k úspěchu” a mnozí další vědci si už dávno vytkli za čestný úkol učinit z baťovství i záslužný cíl zkoumání pro generace, jimž by jinak zůstalo pouhou historií. A již dnes objevují se první slibné výsledky v podobě seminárních a diplomových prací i těch nejmladších věnujících se přímo či nepřímo baťovství i od ní neoddělitelnému zlínskému milieu.
I proto zde budeme postupně shromažďovat také méně známé odkazy na tuto záslužnou činnost a stručné ukázky na webu a budeme vám vděčni za připomenutí všech, které nám zatím ušly. A časem vytvoříme i diskusní platformu o tomto fenomenu, a to nejen pro odborníky…

Podíváme se ale také na oblast pro mnohé populárnější protože zábavnější: na některá ve světě existující muzea bot. I to je jeden z důsledků faktu, že obuvnictví patří k vůbec nejstarším řemeslům a i obuv jako taková je přímou součástí lidské kultury.
Z muzeí nám půjde samozřejmě především o to nejserióznější a nejobsáhlejší – Bata Shoe Museum v Kanadě, zřízené a provozované péčí choti Tomáše Bati paní Sonjou Bata i další muzeum z baťovských sbírek, Obuvnické muzeum ve Zlíně.
Obuv nicméně patří k celosvětové historii i kultuře a tak další, i když menší, ale i tak zajímavá muzea obuvi najdeme třeba i v Holandsku nebo tradičním centru britského obuvnictví v Northampu. A ještě více je jich – už jenom virtuálních , to znamená existujících jenom na webu. Obojí najdete v pravém sloupci, nebo i zde, kliknutím na muzea bot .

Novou vlastí mnoha Baťovcům se stala už v roce 1939 a později pak znovu v padesátých letech Čechům přátelská Kanada. Brzy na to se stala na dlouhá léta i sídlem vedení celosvětového Baťova koncernu. Jak žijí naši krajané v Kanadě dnes? Zajímají se o nás i o Baťovu historii? Podívejte se na webové stránky krajanského časopisu Nový domov , jenž zase zve svoje čtenáře na naši Bata Story.

Inspirována géniem Baťova morálního, technologického i organizačního odkazu je pravidelně i řada vědeckých konferencí.
Ještě nedozní ohlasy té předchozí, například Tvůrčí odkaz Tomáše Bati a současné podnikatelské metody ve Zlíně a už se připravují další. Po loňském pražském Hledání nové Evropy následovala podzimní konference Tomáš Baťa a společnost a letos na jaře pak další o Janu A. Baťovi. Je příznačné, že příspěvky na nich přednesené se stávají demokraticky součástí obecné lidské zkušenosti a zpřístupněny na Internetu mohou posloužit komukoliv. Tam ostatně směřovalo tradičně veškeré baťovské úsilí i v minulosti…

S potěšením zaznamenáváme, že baťovských myšlenek se ujímá už i mladá generace. Jedním z důkazů je existence nedávno založeného nakladatelství ROMA vydávající knihy inspirované někdejší záslužnou ediční řadou KOV (ta přinášela sebevzdělávající příručky nejen pro baťovskou ale i nejširší veřejnost už před válkou). ROMA dnes nevydává jen knihy specializované na otázky řízení firmy Baťa v první polovině 20. století, ale pracuje i na využití podnikatelské filozofie Tomáše Bati v současných školách a podnicích.