BataStory.net

Baťovci v Bestu

Zakladatel českého obuvnického průmyslu Tomáš Baťa (nar. 1876) pocházel z rodiny ševců, od r. 1580 se zabývali jeho předkové tímto řemeslem. Tomáš se rozhodl vyrábět ve velkém a založil v r. 1894 ve Zlíně továrnu na boty. Tím začala legenda moderního obuvnického podnikání.
Tomáš Baťa měl osm nevlastních bratrů. Nejstarší z nich byl Jan, kterému zakladatel baťovského obuvnického koncernu ve své poslední vůli vedení podniku dočasně předal a jenž si později zvolil za bydliště Brazílii. Když se pak, po dosažení plnoletosti Tomášova syna, dostal do sporu s Tomášem juniorem, soudili se mimo jiné právě o podniky v Holandsku a v Holandské Indii a Tomáš, jako dědic až v letech 60-tých soud vyhrál.

Baťovy boty se objevily na holandském trhu už v r. 1921. V době světové hospodářské krize, v r. 1932 zakázali Holanďané Baťovi dovážet boty do Holandska. Aby si tento trh Jan Baťa udržel, rozhodl se postavit v Holandsku továrnu. Je to možná pouhá spekulace, ale někteří jsou přesvědčeni, že Baťa už tenkrát předvídal hrozící nebezpečí německého fašismu a obsazení republiky Hitlerem. Tehdejší aktuální hospodářsko-krizová situace byla ale možná důležitějším důvodem jeho snahy dostat se do Holandska.

^{Baťův areál v Bestu dnes}

Rozhodnutí padlo na vřesovitou, neúrodnou oblast vedle obce Bestu, v málo vyvinuté oblasti holandského Brabantu. Baťa měl pro toto místo několik dobrých argumentů: místo, kde měla stát továrna, nebylo daleko od Německa a Belgie a bylo blízko dálnice a důležité železniční tratě, spojující nedaleké město Eindhoven s Den Boschem a leželo na Wilhelmina kanálu. Komunikační možnosti byly výhodné. Neúrodná a tehdy laciná půda poskytovala možnosti k dalšímu rozšíření podniku.

V té době bylo Brabantsko velmi zaostalým chudým kraje. Pro negramotné synky malých sedláků nebyly zde žádné možnosti práce, takže Baťův podnik měl velký výběr pracovních sil.

V roce 1934 byla otevřena první továrna a už v roce 1936 byl vybudován celý komplex Baťova závodu se třemi velkými továrními halami a 14 menšími. celkem se 2.000 zaměstnanci.

Pusté, vřesové prostranství. na kterém Baťův průmyslový komplex s obytnou čtvrtí vyrostl, bylo odděleno od obce Bestu kanálem a i proto se tomuto sídlišti říkalo “kolonie”.

Nejdříve se odsud chodilo do města přes železniční most, což bylo nejen zakázané. ale i nebezpečné. Později byl přes kanál postaven dřevěný můstek pro chodce, který však Němci za druhé světové války zničili. Až po válce bylo toto sídliště spojeno stabilním kamenným mostem s obcí Bestem (který Baťa z velké časti financoval).

Baťa začal v Bestu s malou továrnou na výrobu kožených bot, kterou rozšířil o výrobu bot gumových. Časem se zde vyvinul celý průmyslový komplex s koželužnou (když mu Holandané nechtěli zpočátku dodávat· kůži), výrobou kartónových krabic, krémů na boty, kotelnou atd. Vedení podniku bylo v českých rukou.

^{Autor článku MUDr Miroslav Kabela vystoupil na řadě oborných i populárních přednášek v cizině a po převratu i v rodném Valašském Meziříčí.}

Prvním ředitelem byl pan Kokeš, potom Arnošt Nosek. dr. Zamec a po r. 1948, když už nebylo možno čerpat personál z Československa. se stal prvním nečeským ředitelem Holandan pan Dorelijers.

Baťův podnik měl i velmi pozitivní vliv na obec Best, zabezpečil obci vodovod. průmyslový plyn, prispíval na udržování koupaliště a kulturního střediska atd.

Naproti továrnímu komplexu bylo postaveno pro zaměstnance obytné sídliště 123 rodinných domků. ve kterém dodnes (1993, pozn. BataStory) bydlí pět českých rodin.

Od r. 1970 začal i trh s botami v Holndsku trpět dovozem laciných bot z nevyvinutých zemí a samozřejmě i vysokými platy v Holandsku. Proto byl podnik důkladně reorganizován.

I v někdejší Holandské Indii (dnešní Indonésii) byla zřízena v r. 1939 úspěšná Baťova továrna na ostrově Jáva, nedaleko hlavního města Batavie (dnešní Jakarta). Nelehkou dobu války, po niž byla Indonesie okupována Japonci, vystřídaly nepokoje a napětí spojené s bojem proti Holandské vládě.

Po dosažení nezávislosti pak byli Holanďané i ti, kteří byli s nimi ztotožňováni, ze země vyhoštěni. Většina Čechů přesíádlila do Austrálie nebo Holandska, někteří se vrátili domů. Samotná firma Baťa zde prošla mnoha peripetiemi, dodnes však funguje a prosperuje. Velkou zásluhu o to měl i ředitel Václav Svoboda, jenž byl k její úspěšné konzolidaci povolán z Holandska ještě i dodatečně, v dobách presidenta Sukarna.

^{Z pozůstalosti MUDr Mirka Kabely, z jeho publikace „Holandsko a my“: Češi a Slováci uvízlí v holandských močálech a bažinách, nepatrně kráceno.}
PH