Vyprávěni Dr. Tomáše E. Mullera shrnuje strhujícím způsobem fascinující příběh jednoho z baťovců a jeho rodiny.
Italská nákladní obchodní loď Piava s několika osobními kabinami proplouvá Rudým mořem a míří do Indického oceánu. V jedné z nich trpí mořskou nemocí i mladá žena, jíž není dobře hned dvakrát. Je totiž už dva měsíce těhotná a z Evropy pašuje dalšího, zatím malého pasažéra. Lhostejný ke všemu, co se děje na palubě, míří i on na místo určení, jímž je Mombasa, klíčový přístav tehdy ještě britské Kenyi.
Jejich cesta začala v Československu, ve Zlíně. Psal se duben 1939 a Hitlerova třetí říše už expandovala anexí českých zemí. Teprve budoucí otec – Bohuslav Muller, zaměstnanec firmy Baťa je vyslán i se ženou do britské východní Afriky, aby tam pomohl založit novou továrnu na boty v Limuru. Nejprve vlakem ze Zlína na jih přes Vídeň a Budapešť do italského přístavu Terst, odtud pak lodí s asi 30 dalšími cestujícími. Nebyl to však bezstarostný výlet. 7000 tunová loď byla naložena sudy skrývajícími zbraně určené pro přístavy italské Habeše v rámci příprav druhé světové války…
Trieste opouští loď 25. dubna, pluje do Messiny a Catanie na Sicílii, přes Středozemní moře pak do Port Saidu v Egyptě, a přes Suezský průplav a Rudé moře až k vyložení nákladu v Massawě a Assabu v dnešní Eritreji. Další zastávkou byla britská kolonie Aden, pak dále na jih do Mogadišu a po překročení rovníku přistává rodina konečně počátkem června v Mombase . Ještě ten večer mne, zatím ještě nenarozeného, vezou mí nastávající rodiče celých čtrnáct hodin vlakem do hlavního města Keni, Nairobi. A až tam, 5270 stop nad mořem a kousek pod rovníkem, jsem se jim narodil, právě když se končící třicátá léta rozplynula se v dějinách. Odpovídala tomu i nášivka na mé narozeninové soupravičce: Made in Czechoslovakia. Výlučný dovozce: Muller & Partner, Nairobi, Keňa. Prát ručně, sušit vleže. Bylo zřejmé, že cestování budu mít v krvi, když jsem už jako ještě nenarozený smrtelník procestoval jedenáct zemí.
Kenya kolem mne vzkvétala a mé vzpomínky z dětství jsou sladké jako zrající papáje ze stromu na našem dvorku. Doma jsme mluvili česky, anglicky a svahilsky. Svahilsky ne dlouho, protože zakrátko jsme cestovali znovu. Když druhá světová válka skončila, potřeboval Baťa otce v Íránu, aby ustavil Baťovu firmu i tam. Táta nechtěl, strašně toužil potom, vrátit se do rodného Československa, ale osud s ním měl docela jiné plány: oddělil ho od něj ještě na celých jedenačtyřicet let.
Teď jsme tedy opouštěli Keňu nadobro a naší první destinací na cestě z poválečné koloniální Afriky byla Káhira.
Opět ne nadlouho. Už o měsíc později jsme přistáli v Bagdádu a odtud dorazili do Teheránu. A tak jsme v červenci 1946 v zemi růží a slavíků začínali opět úplně znovu. Vzpomínám na těžké pocity melancholie z toho, být cizincem v místě tak odlišném od mého dětství. Na to, jak moc mi chyběla rodná Afrika.
I má teprve sedmiletá životní zkušenost byla otřesena zaostalostí této země. Vnímanou o to ostřeji, že v kontrastu s Brity civilizovanou a tehdy ještě řízenou Kenyou. Matka novou zem nenáviděla tak jako já, to jen táta jí přišel jediný postupně na chuť, dokonce si ji přímo zamiloval. Pravda, jak se pak ukázalo, oba tam měli prožít celých třicet let.
V roce 1948 ovládli Československo komunisté. Tátovi československé velvyslanectví v Teheránu nařídilo odevzdat všechny naše pasy a požádat o nové, socialistické. Táta by jako neochvějný konzervativec a zarytý antikomunista nic tak nesmyslného nikdy neudělal. Bylo lepší přijít o československé státní občanství nežli se smířit s myšlenkou, že by nás v budoucnu traktovali jako příslušníky komunistického státu. A tak se v roce 1950 se přihlásil na Mezinárodní uprchlické organizaci International Refugee Organisation a my jsme se stali oficiálně uprchlíky.
Status uprchlíků v Íránu nebyl právě ideální. Náš pohyb byl velmi omezený a dokonce i naše roční dovolená u Kaspického moře, pouhé čtyři hodiny severně od Teheránu, vyžadovala policejní povolení. Pět let na to jsme získali íránské občanství a naše postavení uprchlíků bez státní příslušnosti se stalo už jen součástí rodinné historie. Brzy nastoupil i se svými sourozenci na teheranskou Community School, vedenou americkou presbyteriánskou misí a určenou dětem hovořícím anglicky.
Když Tomáš dokončil desátou třídu, rozhodl otec, že je čas poslat ho (Tak jako kdysi Tomáš Baťa Tomáše Juniora, pozn. PH) do Anglie , aby tam získal praktické ( čti – technické ) vzdělání a připravil se tak na svou otcem zamýšlenou budoucnost jako průmyslníka. Ponechat ho na univerzitě bylo pro jeho praktický způsob myšlení příliš esoterické . A tak hoch roku 1956 nastoupil na London Academy, soukromou přípravnou školu k získání osvědčení o úrovni umožňující mu vstup na vysokou školu technickou . A v roce 1957 skutečně nastoupil na Baťovu technickou college v East Tilbury v Essexu. Jako specializaci si zvolil gumárenství a brzy se stal expertem na výrobu gumových bot, theromoforů , zahradních hadic ba i kondomů. A když v roce 1959 absolvoval, byl přidělen do práce na směny v Baťově vlajkové lodi – jeho výrobním závodě v East Tilbury.
(Pokračování zahrne i profesní život Tomášova otce i vyprávění o pozdějších překvapivých osudech všech tří, otce, syna i vnuka, a jejich životní cestě přes Irán, Spojené státy a Austrálii až zase na Moravu, do míst, kde mají i muzeum v Bohdalicích )
Tomáš Edvard Muller se synem
Přinášíme daší zajímavé interview s dnes už zesnulým Jaroslavem Kozlíkem, jehož baťovské zkušenosti uvedla BataStory už před léty zde
Čtyři poklady věnované historikem Zdeňkem Pokludou poskytují čtenářům BataStory odkaz na hned čtyři baťovské publikace, jež si tak mohou zdarma přečíst i stáhnout.
Projekt a realizace obnovy slavné Baťovy továrny v kanadské Batawě poctěny cenou Brownie Awards 2020.
Fotografie (dron) Antona Novotného, vnuka stavitele Batawy Novotného. Odkaz na jeho vzpomínky zde
V rámci prvního ročníku Streetartového sympozia, které uspořádala Nadace Tomáše Bati, a podpořilo město Zlín, vznikl jedinečný projekt, který představuje Tomáše Baťu, Marii i Tomáše Baťu juniora a jejich zlínskou vilu a mnoho dalších motivů.
Týdenní festival otevřel dveře Baťovy vily a odkaz jejich původních majitelů každému, kdo mělzájem jej poznat prostřednictvím přednášek, prohlídek i návštěvy knihovny.
Václav Moravec, tehdejší moderátor českého vysílání BBC, natočil u příležitosti 89. narozenin Tomáše Bati juniora půvabné a dnes vzácné interview, ve kterém podnikatel hovoří o tradicích rodinného podniku svého otce.
V rámci solidarity se všemi zdravotnickými pracovníky a dobrovolníky zintenzivňujícími společné úsilí v boji proti pandemii Covid-19, věnovala světová firma Baťa těm v přední linii milion milionů párů obuvi.
Obě audioknihy vydané Nadací Tomáše Bati namluvil Alfred Strejček a vedle možnosti objednat si je jako komplet dvou CD je také možné stáhnout si je na stránkách Nadace Tomáš Bati online.
Málokdo ví, že základy dnes tak populárního pedikérství položil u nás- a to už ve dvacátých letech – Tomáš Baťa. Za pedikéry byli školeni i prodavači obuvi. Výstava ve zlínském Muzeu Jihovýchodní Moravy přináší překvapivé množství informací i artefaktů.
Ze vzpomínek “mladé ženy” Františky Garlíkové přinášíme první část: jak se mladé děvče z Podkakrpatské Rusi odvážilo až do Zlína
Ze vzpomínek “mladé ženy” Františky Garlíkové přinášíme první část: jak se mladé děvče až z Podkakrpatské Rusi odvážila do Zlína
Ve Zlíně se v září uskutečníil vůbec první ročník festivalu dobrého jídla Garden Food Festival, navíc se zcela zlínskou specialitou: s možností ochutnat jídla, jaká se podávala v jídelnách za dob Tomáše Bati.
K stoletému výročí jeho narození přinášíme zasvěcený článek z webu Nadace Tomáše Bati s fotografiemi z návštěvy rodiny Tomáše Bati juniora u příležitosti jeho oslav ve Zlíně.
Alexandr Hackenschmied zakládal v letech 1935-39 se společně s E. Klosem, L. Koldou, F. Pilátem, P. Hrdličkou a J. Lukášem slávu zlínského filmového studia a vytvořil zde množství dodnes ceněných reklamních a propagačních snímků. Reprezentativní výstava jeho maleb a kreseb proběhla v Uherském Hradišti.
Největším obrazem z písku na počest letošního výročí Baťů se zapsal někdejší Baťov do České knihy rekordů.
Ve věku 89 let zemřel v Tahmooru v Austrálii baťovský vynálezce František Popovský. Vzdělání získal jako Mladý muž u Bati na Slovensku, kam byl ze Zlína přeložen ještě před válkou jeho otec…
Vyprávěni Dr. Tomáše E. Mullera shrnuje strhujícím způsobem fascinující příběh jednoho z baťovců a jeho rodiny.
Zveme vás do zahrady Baťovy vily na výstavu děl sochařského symposia WOOD 2014
Nový přehled a srovnání jednotlivých epoch v řízení firmy Baťa od počátku minulého století umožňuje přiřadit k nim – pro mnohé překvapivě – i aktivity řady současných institucí a podniků.
Protože veřejnost (a bohužel i novinářská obec, což je vůbec nejhorší) tápe dost často v historii a zaměňuje jak jednotlivé baťovské osobnosti tak i období jejich působnosti v historii firmy, připravil Dr Zdeněk Pokluda přehled nejdůležitějších údajů a dat týkajících se hlavních postav v různých fázích vedení firmy Baťa.
Že nevíte, co je to Diwali? Že slavnost světel? A proč by zrovna baťovci měli slavit tradiční indický svátek? A ještě k tomu v Austrálii?
Kniha Jaroslava Pospíšila přináší větší jasno do zákulisí sporů o baťovský majetek.
Skupina kdysi mladých baťovců se sešla po padesáti letech znovu v Batapuru (Pákistán). Pro většinu z nich to byla dokonce první návštěva Pákistánu po padesáti letech vůbec.
Výběr z příspěvku doc Miroslava Barvíře pro konferenci SYSIN 2012 na Univerzitě Pardubice upozorňuje na fakt, že vědecké principy fyziky a matematiky pomohly už ve dvacátých letech u firmy Baťa k zvládnutí algoritmů řízení.
Na tomto místě najdete seznam členů Klubu ABŠ, jenž ale obsahuje v zájmu zachování práva na soukromí jen jméno, ročník narození a město, kde člen žije. Podrobnější údaje s celou adresou či telefonem najdete na pobočkách a v Baťově vile ve Zlíně…
Ve Valdštejnském paláci v Praze bylaletos k vidění výstava Boty, botky, botičky, kterou připravila Kancelář Senátu ve spolupráci s Obuvnickým muzeem ve Zlíně.
Zajímavá pasáž z knihy MUDr Mirka Kabely o Češích v Holandsku přináší logicky i kapitolu o baťovcích v Bestu.
Připravil Dr Zdeněk Pokluda
Již v roce 1928 se čeští politici předháněli, jak utratit co nejvíce z peněz daňových poplatníků. Slova Tomáše Bati z toho roku platí bohužel dodnes…
Získali jsme unikátní archivní čísla časopisu “Dál a výš” vydávaného Baťovou školou práce a přinášíme článek, kterým informovali sami mladí muži a ženy nové zájemce.
Na světovou výstavu v New Yorku 1939 byla vyslána početná výprava baťovců. Tehdy se jenom opatrně proslýchalo, že se nemusí vrátit, že jde o útěk z Protektorátu. Z mladých mužů byli vybráni Chalupnik ze Zlína a Tomíšek z Baťova. Podařilo se nám dostat se k jejich původní reportáži z této cesty a postupně ji zde zveřejníme:
Schůze se konala 5. dubna ve Zlíně a my vám přinášíme většinu přednesených příspěvků především pro ty,kdo se jí nemohli zúčastnit
Vystoupeni a diskusní příspěvky byly zkráceny
… i s pozvánkou k letošnímu tradičnímu dubnovému setkání
Přinášíme archivní článek k pracovnímu jubileu jednoho z prvních baťovců Otmara Jabůrka i vzácné dopisy oslavence Tomáši Baťovi a Tomáše Bati oslavenci
Celovečerní film založený na někdejší dosud neznámé, ale tehdy vytištěné povídce sleduje osudy Baťova raketoplánu (ten termín tehdy ještě neexistoval, nazývali ho „Stratoérem“) připraveného roku 1950 k cestě na Měsíc.
Zájemců o práci ve firmě Baťa bylo v první polovině 20. století víc než dost. Tomáš Baťa však nebyl spokojen s výukou učňů v tehdejších živnostenských školách, proto se rozhodl vyškolit a vychovat si mladé pracovníky sám a podle vlastních představ…
Adresa Klubu ale i místo pro váš vzkaz nebo dotaz. Nebo jen kontakt, kam se vám můžeme ozvat.
Toto je místo pro další pravidelnou rubriku, tentokrát o zahraničních členech Klubu a korespondenci s nimi…
Loňská výroční schůze klubu ABŠ se konala ve středu 16. dubna 2008 v Otrokovicích. Zde je její program a výroční zpráva. Jakmile to bude možné, doplníme je i o další zajímavé postřehy.
Úvaha předsedy klubu ing Svat. Jabůrka k 80. výročí ABŠ
Záznam z jednání loňské výroční členské schůze Klubu absolventů zatím ještě ponecháváme na webu, přestože vyšel ve Zpravodaji tiskem. Obsahuje řadu zajímavých detailů o jeho činnosti, jež se tak dostane do rukou i těm zájemcům, kdo nejsou jeho předplatiteli…