BataStory.net

O Baťově škole práce a Klubu ABŠ

Zájemců o práci ve firmě Baťa bylo v první polovině 20. století víc než dost. Tomáš Baťa však nebyl spokojen s výukou učňů v tehdejších živnostenských školách, proto se rozhodl vyškolit a vychovat si mladé pracovníky sám a podle vlastních představ.

Dne 15.9.1925 zahájila svou činnost Baťova škola práce (dále jen BŠP) . Bylo přijato prvních 80 chlapců. Velmi rychle bylo rozpoznáno, že odborné znalosti ve spojení s důslednou výchovou dělají z těchto chlapců sebevědomé a schopné mladé muže, kteří ovládají nejen technologii na tehdy nejvyšší úrovni, ale vyznají se také v organizaci, administrativě i řízení. V roce 1929 byla založena BŠP také pro dívky (mladé ženy), kterých již v roce 1933 bylo ve třech internátech celkem 4 500. (Poznámka: dívky bylo označovány jako mladé ženy a chlapci jako mladí muži.)

Zájemců o přijetí do BŠP stále přibývalo. V roce 1934 bylo žadatelů již 19 000 a každý rok bylo přijímáno 1 000 až 1 500 nováčků, a nejen z Československa. Na vedoucí pozici závodů a prodejen firmy Baťa v zahraničí se školilo také 12 Indů, 14 Angličanů, 28 Francouzů, 36 Němců; BŠP dále studovali Američané, Holanďané, Egypťané, Poláci, Bulhaři, Rumuni a 136 Jugoslávců.

Do BŠP byli přijímání žáci, kteří právě dokončili měšťanskou školu, tedy základní školní docházku, což odpovídalo věkovému rozmezí 14 až 15 let. Studium bylo tříleté.

Přijímání učňů (Mladých mužů a Mladých žen) byla věnována značná pozornost, neboť počet přihlášek se postupně zvyšoval až na dvacet tisíc ročně. Tak byl příjem nových učňů prováděn výběrem těch skutečně nejschopnějších.

Přijímací řízení vycházelo z důkladného dotazníku, v němž uchazeč musel mimo běžných údajů uvést také rodinné a majetkové poměry. Součástí přijímacího řízení byla také psychotechnická zkouška a lékařská prohlídka. Ze všech schopných byli přijati přednostně ti, kteří pocházeli ze sociálně slabších rodin, neboť se u nich předpokládala skromnost a dobrý vztah k práci.

Prvním pracovištěm nového zaměstnance byla zaškolovací dílna, tzv. obuvnická škola, kde byl nový zaměstnanec pod dohledem zkušených instruktorů zapracováván k vykonávání určité operace.

Zaškolovací dílna sloužila kromě jiného jako určitá rezerva pracovních sil pro potřebu pracnější výroby v jednotlivých obdobích a pro denní náhradu pracovníků v dílnách, zejména pak v případě jejich onemocnění.

Při výchově učňů byla uplatňována zásada, že učeň se musí již od 15 let uživit sám, že musí umět hospodařit s výdělkem, který získal vlastní prací. Každý učeň si vedl ročenku, v níž byla zaznamenána výše týdenní mzdy, srážky za pojištění, ubytování, školné, stravování a za nákup běžných potřeb, případně cestovné, příspěvky rodičům a kapesné. Tato ročenka musela být každý týden předkládána vychovateli ke kontrole. V případě, že učni zůstal ze mzdy nějaký přebytek, uložil si ho na svůj osobní účet (konto), a to úrokové sazbě 10%, kterou firma Baťa poskytovala.

K uvolnění peněz z konta musel dát vychovatel souhlas. Taková kontrola osobního hospodaření s vydělanými penězi byla po dvou letech omezena pouze na kontrolu nahodilou, protože většina mladých mužů a mladých žen se již naučila se mzdou hospodařit.

Obuvnickou školu brzy doplnila strojnická, chemická, stavební, pletařská a další. Po odborné škole ti nejlepší učni přicházeli na mistrovskou školu a dále na vyšší průmyslovou školu s maturitou. Vznikla také škola obchodní, Obchodní akademie pro zahraniční obchod, umělecké školy až po nejvyšší úroveň, byly vybudovány studijní ústavy pro všechny bez ohledu na stáří. Výuka cizích jazyků byla na všech těchto školách běžná, ale byly vybudovány i celé cizojazyčné školy. To vše bylo spojeno s potřebou vybudovat také ubytovací, stravovací, kulturní i zdravotnická zařízení a sportovní stadióny.

Většina škol v okolí Zlína i jinde ve státě měla žádosti o státní subvence, protože výstavba škol byla velmi drahá. Tomáš Baťa nechal vypracovat typové projekty škol různých velikostí, včetně podrobných kalkulací, předal je zdarma všem zájemcům a školy ve Zlíně vystavěl. Byly vybudovány například: Měšťanská škola na Baťově (dnešní Otrokovice), školy ve Slušovicích, Malenovicích, na Kudlově, v Loukách, na Letné, a v mnoha dalších obcích v širokém okolí Zlína.

V roce 1936 bylo zřízeno reálné gymnázium, obchodní akademie, průmyslové školy. Po vybudování závodů v Baťově, Třebíči, ve Zruči nad Sázavou, v Sezimově Ústí, v Baťovanech a ve Svitu pod Tatrami byly i zde založeny samostatné školy.

BŠP úspěšně ukončilo více než 10 000 absolventů.

Absolventi BŠP (dále jen ABŠ) se kromě činnosti ve své zemi mimořádně úspěšně osvědčili jako nákupčí kůží, kaučuku, vedoucí prodejen a výrobních podniků v zahraničí.

Po roce 1945 se úspěšně podíleli na obnově zničených podniků a řízení podniků i v jiných resortech československé ekonomiky. BŠP se stala základem pro budování zlínského průmyslového i obchodního školství.

Existence BŠP výrazně ovlivnila také rozvoj firmy Baťa i rozvoj města Zlína a okolí.

Například v rozmezí let 1925 až 1930:
· vzrostl počet zaměstnanců firmy Baťa z 2 500 na 17 400, s prodejnami na 21 000.
· vzrostl počet obyvatel Zlína z 8 000 na 21 000.
· výroba obuvi ve firmě Baťa vzrostla ze 6 miliónů párů na 22 miliónů párů ročně.

Činnost BŠP ve Zlíně a v celém státě byla ukončena nástupem komunistického režimu v roce 1948.

^{Materiál je zpracován na základě podkladu “Baťova škola práce”, který v září roku 2005 vydal Klub ABŠ ve Zlíně u příležitosti 80. výročí založení Baťovy školy práce jako přílohu 63. čísla Zpravodaje Klubu ABŠ.}

A vznik a historie Klubu ABŠ?

Přes 600 absolventů Baťovy školy práce (dále jen BŠP) se dne 4. června 1933 rozhodlo založit si svůj vlastní klub. Klub byl založen jako dobrovolná nepolitická organizace.

Členy klubu byli absolventi BŠP. Posláním klubu ABŠ byla vzdělávací, sportovní a zábavná činnost. Klub ABŠ ve Zlíně měl svoji klubovnu ve třetí etáži Společenského domu (dnešní hotel Moskva), kam měl každý člen, který se prokázal členskou legitimací nebo odznakem klubu, volný vstup. Jednou za rok se konala velké schůze, která mohla být svolána v případě potřeby i zcela mimořádně.

Jak vypadá odznak klubu ABŠ?

Na štítu modré barvy probíhá bílý pás úhlopříčně z levé dolní části. Opačným směrem klesají písmena zkratky klubu ABŠ. Autorem návrhu na odznak byl výtvarník reklamního oddělení firmy Baťa a absolvent BŠP Jaroslav Orlík. Odznak klubu ABŠ v černobílém provedení je vyobrazen. Právo nosit odznak měl výhradně člen klubu ABŠ.

Jak se klub ABŠ rozvíjel?

Prvním předsedou klubu ABŠ byl Tomáš Baťa junior (syn Tomáše Bati, zakladatele), kterého absolventi a spolupracovníci firmy Baťa oslovovali vždy Tomík. Tomík je dnes čestným předsedou klubu ABŠ.

Klub ABŠ vydával vlastní časopis, do roku 1938 nazývaný jako „Zpravodaj klubu ABŠ“, od roku 1939 označovaný jako „Vpřed“ s podtitulem „Zpravodaj klubu ABŠ“.

Postupně, současně s budováním nových závodů firmy Baťa v různých městech, byly zakládány nové pobočky klubu ABŠ, a tak vznikaly pobočky v Baťově (dnešní Otrokovice), v Třebíči, v Sezimově Ústí, v roce 1939 v Šimonovanech (dnešní Partizánské na Slovensku), v roce 1941 ve Zruči nad Sázavou; dále byly zakládány pobočky klubu ABŠ v Berlíně v Německu, v Konnagaru v Indii nebo také v Borovu v Jugoslávii.

Vlastní činnost klubu ABŠ sestávala v pořádání společenských akcí pro všechny členy klubu, jako byly debatní poledne a večery, sportovní akce, odborné přednášky, výlety, zábavy, slavnosti a další akce k udržování přátelských styků. Pro tyto účely byly ustaveny skupiny klubu, tematicky zaměřené podle zájmu členů:
· skupina pro obchodní styk
· skupina pro osvětovou spolupráci
· skupina pro mezinárodní spolupráci
· skupina pro technickou spolupráci
· skupina pro občanskou spolupráci
· skupina pro národohospodářství

V roce 1938 pak byly vytvořeny další skupiny pro obor:

· jezdecký
· letecký
· hudební
· šachový
· stavební
· literární
· divadelní
· čínský
· přátel přírody

V rámci uvedených oborů byly pořádány společenské akce a zejména přednášky. Například v letech 1939 a 1940 se uskutečnilo 12 přednášek o Americe, Mandžusku, Číně, Japonsku, Indii, Africe, Tichomoří, Malajském souostroví, Dálném Východě, vyprávění „Letem kolem světa“, dále o Holandsku a Severní Africe. Tyto přednášky se konaly vždy v neděli, zpravidla v aule Masarykových škol. Přednášeli zkušení pracovníci firmy Baťa, kteří pracovali v těchto světových oblastech ve vedoucích pozicích.

Činnost klubu ABŠ pokračovala v rámci možností i v průběhu druhé světové války; vlivem komunistického režimu byla činnost klubu v roce 1948 ukončena

^{Ze spřátelených stránek vydavatelství Romanakladatelství Romany Lešingrové věnujícího se také záslužně baťovské problematice a spolupracujícího s Klubem ABŠ}