BataStory.net

2006

Škola pro postižené děti v Jižní Africe

Baťa a.s. vždy měla a má dobrou pověst firmy starající se nejen o zázemí svých zaměstnanců, ale pomáhající, zvláště v Africe a dalších rozvojových zemích, rozvoji okolí, celého regionu. Největší důraz byl odjakživa kladen na sféru zdravotní a sociální.

Jeden z nejnovějších důkazů přichází z Jižní Afriky, kde je teď díky tomu otevřena speciálně vybavená škola pro 34 postižených dětí v Sihambakancane. Ten místní název, jenž česky znamená “jen pomalu jdoucí, vlekoucí se” jakoby v sobě zobrazil letité problémy s těmito dětmi, jež nikdo neřešil. Až zdejší pobočka Bati (zde Futura Footware) vedená zde Juanem Lichnovským přijala za svůj projekt za 242.000 randů, z nichž poskytla okamžitě 150.000 a dalších 75.000 zprostředkovala od vlastních subdodavatelů.

^{(Juan Lichnovský, ač narozen v Jižní Americe a prošlý celým baťovským světem, je po rodičích samozřejmě česko-slovenského původu.)}

Nešlo však jenom o peníze. Beverley Phillips, osobní asistentka ředitele Futury, strávila mnoho dnů cestováním po úřadech, vyřizováním formalit, získáváním povolení, a také přesvědčováním úřadů ale i rodičů a v neposlední řadě i učitelů.

^{Beverley Phillips s učitelkami. Za nimi nápis Thank you, Futura!}

Mimochodem, byla to právě ona, kdo pomohl už před léty se získáváním osobních vzpomínek zasloužilých českých baťovců z Afriky dožívajících v okolí Pinetownu, Jiřího Kapse, Franka Okénky nebo Karla Procházky.

Firma nadále pomáhá také s provozem školy se čtyřmi učitelkami, dětem dodává učebnice a sešity, psací pomůcky, což ve není zde v Jižní Africe levné a už vůbec ne samozřejmé.

Nejbližší škola, do níž by mohly děti jinak chodit, je vzdálená 25 kilometrů, a to je pro chudé rodiče nepřekonatelná vzdálenost. Děti by zůstaly doma.

Na provoz baťovské školy pro postižené děti je možné přispět. Podmínky je možné sjednat na futura@batasa.co.za

Baťa a Afrika

Z iniciativy Ministerstva zahraničí byla připravena putovní expozice ke zvýraznění historii vztahů našeho státu k Africe.
Je poctou baťovské komunitě, že záměr nepominul ani nemalé dílo vykonané v tom směru právě baťovci.
A je to o to záslužnější, že pro českou veřejnost zůstávaly baťovské aktivity v Africe po padesát let úmyslně skryty.
Nebylo rozhodně v zájmu komunistického státu, jenž měl v tak zvaných “zemích třetího světa” vlastní záměry, aby se vědělo jak o již letitých tak i současných úspěších Bati na tomto kontinentu.
Zde je úvaha, která působeni Bati v Africe alespoň stručně rekapituluje:

Tomáš Baťa budoval svoji firmu s jasnou filosofií člověka, který staví na základních lidských hodnotách, s cílem pozvednout chudý kraj a dát lidem lepší život povýšil řemeslo ševcovské na průmyslové odvětví s využitím nejmodernějších průmyslových poznatků. Ty čerpal při svých cestách po světě a zdokonalené pak využil ve firmě.

Zavedl vysoce funkční a motivační systém a nabídl svým spolupracovníkům na tehdejší dobu velmi progresivní sociální programy. Vybudoval i vlastní vzdělávací a výchovný systém, jímž připravoval všechny své spolupracovníky bez rozdílu národností i rasy a ten dosáhl ještě i po jeho tragické smrti v roce 1932 dalšího, téměř globálního rozšíření.

K prvnímu kontaktu s africkým kontinentem došlo v roce 1912. Tehdy byl Tomáš Baťa na svatební cestě v dnešním Egyptě a tady si všiml, že místní občané nosí lehkou textilní obuv. Po svém návratu do Zlína začal okamžitě tento typ obuvi vyrábět a do Egypta dodávat. Z přelomu 20. a 30. let minulého století je příhoda, která zní skoro anekdoticky, ale skutečně se udála a hovoří o duchu firmy a schopnosti pochopit teritorium i dobu.

Tomáš Baťa se tehdy rozhodl prozkoumat další obchodní a výrobní možnosti na africkém kontinentu a vyslal do Afriky své dva obchodní cestující. Po několika týdnech se ozval první a konstatoval, že šance prodeje je minimální, protože zde téměř nikdo boty nenosí. Za pár dní po něm se ozval i druhý, který nadšeně informoval o tom, že jsou zde neomezené možnosti, protože zde boty nikdo nenosí.

Nebyla to jen tato příhoda, jež odstartovala expanzi firmy Baťa do Afriky, ale postupně byly v Africe od 30. let společně s řadou obchodů budovány i výrobní jednotky . Nejprve v severní Africe (Maroko, Alžír, Tunis, Libye, Egypt, Sudan). Později se firma Baťa vydávala více na jih a buduje závody v Keni, Tanzanii, Zimbabwe a dnešní Jihoafrické republice. Už před válkou také působila na řadě ostrovů jako Reunion, Maurutius nebo Madagaskar.

V 50. letech dochází na africkém kontinentu v mnoha zemích ke znárodňovacím procesům a firma Baťa ztrácí řadu svých továren a obchodů. Je zajímavé, že většinou ne tolik, jako jiné světové firmy. I nové místní vlády jakoby si uvědomovaly, že u Bati se nesetkávají jen s úspěšným obchodním plánem, ale i něčím vstřícnějším a záslužnějším.

Obchodní duch Tomáše Bati byl provázen i nesporným cítěním morálním a zanechával tak všude, kde se uchytil, výraznou sociální stopu. Výsledkem bylo, že i v mnoha zemích Afriky – přestože tam třeba Baťova továrna zatím skončila – řeknete-li “Čech” – ozve se “Baťa”. Role baťovských pionýrů, kteří tudy prošli, nebo i jen dobrých výrobků, jež se tu prodávaly, nepomohla jenom jim nebo Československu. Pomáhala přetvářet a v některých případech doslova i civilizovat místní prostředí.

Největšího rozmachu dosahuje firma Baťa v Africe na konci 80. let, kdy operuje hned v sedmnácti zemích (Maroko, Tunis, Sudán, Senegal, Pobřeží slonoviny, Niger, Nigerie, Středoafrická republika, Uganda, Keňa, Kongo, Zambie, Zimbabwe, Nigerie, Benin, Burkina Faso). Vyrábí zde cca 64 mil. párů obuvi ročně a zaměstnává přes 17 tisíc lidí.

Současně nezapomíná na odkaz svého zakladatele a působí i v sociální oblasti. Staví školy, kostely, dává stipendia, podílí se na výstavbě zdravotnických zařízení. A i když mezitím došlo opět k útlumu, pozitivní vliv podnikání firmy Baťa v širokém okolí jejich továren je dodnes zřejmý a v mnoha případech se jednalo o vůbec první zárodky vyššího principu podnikání, moderního přístupu k zaměstnancům a jejich právům a potřebám, etnické i ekonomické emancipace.

^{Ing Pavel Velev, Nadace Tomáše Bati}