Pád železné opony a nová šance pro Zlín
Svoboda, kterou přinesl rozpad starého režimu znamenala nové šance nejen pro Československo ale i nový vzmach značky Baťa v Československu. Náhle bylo vůbec znovu možné zvažovat, zda a jak navrátit slavné jméno zpět do jeho vlasti.
Tomáš Baťa se svojí chotí Sonjou přijíždí jako jeden z vůbec prvních, ale pomáhá událostem dokonce ještě předtím, když ze Švýcarska hovoří s Václavem Havlem a zásobuje v podzemí se aktivující disent tím, co je potřeba nejvíc, například desítkami faxů.
Do Čech pak vysílá “radu moudrých” – dvanáct nejzkušenějších odborníků a manažerů firmy, aby mu pomohla rozhodnout, co se Zlínem, zastaralou výrobou a deformovanou exportní sítí, až dosud pohříchu pohodlně orientovanou především na tehdejší Rusko a jeho satelity.
Úkol je více než těžký. Na jedné straně vlastní city a očekávání národa, jenž vidí v návratu Bati skoro záchranu celé ekonomiky – na straně druhé právě ekonomická rozvaha, která je i z pohledu rakto silné, dnes už mezinárodní korporace, neúprosná: výsledek musí být racionální. A to je v situaci, kdy se Baťův “znárodněním” ukradený rodinný majetek nemá vrátit restitucí, ale ponižujícím odkoupením, skoro nemožné.
Nakonec rozhoduje o kompromisu. Baťa se do vlasti vrací, ale jen odkoupením a rekonstrukcí části někdejších obchodů a pokud jde o vlastní výrobu, pak vybudováním specifického závodu s vysoce náročnou ale omezenou produkcí, a to mimo Zlín, v Dolním Němčí.
Mluvili jsme i s některými pamětníky této “rady moudrých”, například s Václavem Valdmanem z Peru nebo Jiřím Sedláčkem z Kanady a přineseme tak i jejich svědectví.
Mezitím doplňujeme historii zahraničních poboček před i po rokem 1989 jakož i vzpomínky těch, kdo v nich půsopbili nebo je je vedli, přestože už to většinou nebyli Češi. Nahradili je “noví” baťovci z nespočtu zemí: Kanady, Itálie, Indie, Austrálie, Nového Zélandu, Chile….
Nadále nás však zajímají i vzpomínky těch, kdo v Čechách zůstali. Někdejších baťovců jinde nebo i ve vlastních, avšak znárodněných podnicích. Rádi zveřejníme i postřehy srovnávající výrobu, kvalitu, sortiment, obchod a služby ještě “za Bati” s těmi za komunismu.
Pomozte nám rozpoznat tváře většiny baťovců (a jejich rodin) na fotografiích, které jsme získali z jejich setkání po 50 letech od jejich příchodu do budoucí Batawy, kterou teprve vybudovali.
Projev Jana Pivečky pronesený roku 2002 na Universitě Tomáše Bati ve Zlíně. Nevšední osobnosti slavičínského rodáka Jana Pivečky ( *19. 10. 1919 – † 5. 1. 2004) i obsáhlému interview. jež jsme s ním natočili, bude věnována samostatná kapitola BataStory.
Zde je seznam jmen baťovských osobností, jejichž profily uvádíme nebo je chystáme. Budeme vděčni za každý další detail nebo fotografii, ale i jméno, které doplnite…
Jan Antonín Baťa, po tragické smrti Tomáše Bati šéf závodů, dal 12.7. 1932 podnět a později i příkaz ke zřízení institutu, který by vychovával mladé muže k plnění zodpovědných úkolů na úrovni vyšších řídících stupňů. K tomuto účelu byla v roce 1937 postavena samostatná budova ve Zlíně, U lomu 638, založen institut “Tomášov”.