BataStory.net

1940-1944

(Události z těchto let se stále doplňují.)

The Statesman: První baťovští dobrovolníci z Indie do války v Evropě

Calcutta: První dva mladí Češi z firmy Baťa opuštějí Calcuttu, aby se připojili k českým jednotkám bojujícím ve Francii. Jsou to Josef Pospíšil (21) a Bedřich Kracík (30).

„Hlásíme se dobrovolně, ale cítíme to jako svou vlasteneckou povinnost, pomoci v boji proti těm, kdo napadli naši krásnou zem,“ řekl Josef Pospíšil, rozený na Moravě, kde až do roku 1938 pracoval pro slavnou obuvnickou firmu Baťa ve Zlíně, stejně jako druhý z dobrovolníků.
Oba Češi se budou hlásit u českého vojenského atašé v Londýně, kde si vyzvednou svá viza a určovací listy k jednotkám ve Francii. Jsou prvními ze skupiny dvaceti Čechů, kteří je vkrátku budou následovat. Všichni jsou z Baťovy indické organizace v Batanagaru a všem hradí firma Baťa až do nástupu k vojsku jejich náklady a cestovné z Indie do Evropy.
(_Z indických článků Jana Baroše _)

Doma ve Zlíně zatím panuje temná atmosféra tak zvaného Protektorátu

Němci využívají každé možnosti, jak oslabit vlastenecké národní povědomí.

I ze Zlína vybírají z pracujících jednotlivce, jež odvážejí do Prahy, aby jim předvedli zmanipulované výpovědi zajatých členů první československé jednotky v SSSR nasazené na frontě.

S nimi pak organizují povinné besedy nebo rádoby spontánní články o tom, co viděli.

TIP: Klikněte na článek, abyste jej zvětšili.

Japonský útok na americký Pearl Harbour neznamenal jen katastrofu chlouby americké Navy, ale i absolutní zvrat ve světové válečné situaci, a to i v místech, jež do té doby válce skoro unikala. Vedle tehdy ještě britského Singapuru a Malaysii, o jejichž baťovské minulosti se zmiňuje ve svých vzpomínkách “Stanislav Jedovnický”: to znamenalo mnoho i pro už tehdy velké centrum baťovské výroby a obchodu v dnešní Jakartě, tehdejší Batavii. (Viz připravované vzpomínky tamějšího dlouholetého ředitele Václava Sýkory )
A nemenší tragedii přinesl Pearl Harbour baťovské obci na Filipinách. O té bude vyprávět přímý účastník bojů, americkým kongresem za statečnost po válce vyznamenaný baťovec Karel Aster, když bude hovořit o dalších vyznamenaných Češích z Filipin, diplomatu Janu V. Bžochovi a baťovci Josefu Vařákovi , kteří se z japonských zajateckých táborů nevrátili…

Na uznání a vděk vlastních, tj. českých a slovenských úřadů si museli manilští hrdinové počkat ne méně než dalších 60 let:

POCTA STATEČNÝM BAŤOVCŮM NA FILIPINÁCH

Dlouholeté úsilí potomků i velká pomoc zastupitelského úřadu nakonec přinesly ovoce. U příležitosti návštěvy ministra zahraničních věcí ČR Cyrila Svobody byla v historicky významném kostele Edsa Shrine v Manile slavnostně uctěna pamětní deska baťovcům, kteří jako čs. dobrovolníci americké armády zahynuli během obranných bojů na Filipínách nebo později v japonských zajateckých táborech.
Následně proběhla instalace pamětní desky na místo trvalého umístění – do pamětního háje padlých obránců Filipín v oblasti Capas, asi sto kilometrů od Manily.
Československých dobrovolníků bylo celkem čtrnáct. Z nich dosud žije baťovec Karel Aster, jenž prošel do konce války většinou japonských zajateckých táborů, včetně Taiwanu a Nagasaki, kde se po svržení atomové pumy dočkal teprve konce války. Interview s Karlem Asterem najdete v rubrice Osobnosti v příslušném období Milníků – 1940 – 1945.

Instalace a odhalení desky proběhlo při každoroční akci k uctění padlých, kterého se zúčastnila i filipínská prezidentka G. Arroyová.
Čeští baťovci na Filipínách se zapojili nejen do přímých bojů o Filipiny. ale ti,kdo zůstali v Manille, se významně angažovali i v následném filipínském odboji a obětovaly se pro to i jejich rodiny. Kavárna zřízená firmou Baťa v patře jejich kanceláře v Manille sloužila jako tajné místo ilegálních schůzek špiček odbojového hnutí.

Slavnostnímu odhalení byl přítomen i přímý filipínský pamětník bojů – colonel Estrada.

Přímou podporou odboje vynikal zejména vedoucí představitel Bati na Filipinách další Baťovec “Ludvík Gerbec”: , jenž byl také zatčen a v japonských vězeních nakonec jenom zázrakem přežil. Jeho medailon včetně popisu dramatických událostí kolem vydávání ilegálních „Žlutých novin“ najdete později v rubrice Osobnosti v Milnících.

Pohled na umístění pomníku v pamětním areálu Capas

(Fotografie i většina dat článku pocházejí ze vzorné prezentace události na stránkách našeho zastupitelského úřadu v Manile vedeného Stanislavem Slavínským.)

Když došlo v listopadu roku 1944 k známému náletu amerických bombardérů na Zlín (2.11.1944), pověstnému možná i proto, že nezaručené zprávy přisuzovaly iniciaci náletu dlouhodobějším záměrům amerických konkurenčních výrobců obuvi), nebylo náhle dosti náhradního ubytování pro všechny postižené náletem. Pomáhal kdekdo a v prvních dnech se bydlelo i ve školách. Nakonec pak byl použit i někdejší srubový skautský tábor v lesích “Na Hradisku” a po přestavbě posloužil jako dlouhodobější provizorium pro ty, kdo se octili bez přístřeší. A údajné záměry konkurence? – Nikdy se (ostatně stejně jako u podobně podezřelých náletů na plzeňskou Škodovku nebo pražské Vysočany), prokazatelně nepotvrdily. Nicméně v době, kdy už byly spojenecké síly poměrně hluboko v Evropě (2. 11. 1944) se podobným podezřením nebylo zase tolik co co divit.
Jistotu přinesla až zpráva baťovce Zdeňka Prachucha z daleké Brazílie.