Podivuhodný fenomen baťovské tradice vzešlé z kdysi zapadlé valašské vesničky, dnes ale zasahující celý svět, je i po více než sto letech úžasně mladý a pozitivní.
Nová baťovská manželství se zvláště po narození dítěte dočkala před válkou více překvapení. (Například spořitelní knížky s tisíci korunami a desetiprocentním úrokem věnované každému novorozenci.)
Ale i osobní návštěvy paní Baťové nebo někoho od firmy a s ní i příručky s praktickými radami.
Knížka bývala hojně užívána a mladými, do té doby většinou nezkušenými hospodyňkami po léta uschovávána. Díky tomu vám ji můžeme – jakkoliv už jen s náhradní obálkou – představit i dnes.
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
>
(od roku 1939 do roku 1946)
Staviteľ Antonín Novotný (nar.15. júla 1911) ako 14 ročný bol v Zlíne u firmy BAŤA prijatý na stavebné oddelenie ako praktikant.
Vyučil sa za murára (1926 až 1929), potom študoval na priemyslovej škole stavebnej v Brne (1930 až 1934), aby sa znova vrátil na stavebné oddelenie do Zlína.
V roku 1935 bol poslaný do Svitu ako vedúci výstavby Svitu do mája 1939, kedy ho firma Baťa poverila výstavbou továrne a osady v Kanade, v Batawe, v provincií Ontario, kde pracoval do konca októbra roku 1946.
Po návrate do Československa dňa 2. januára 1947 nastúpil na stavebnom oddelení vo Svite, ktoré viedol ako vedúci stavebného oddelenia od marca 1948 do delimitácie k 1. 4. 1950 do Československých stavebných závodov, závod Priemstav Košice. Zomrel 5.7.1984 vo Svite, kde je aj pochovaný.
Manželia Bohuslava a Antonín Novotní boli zaradení do prvej pracovnej skupiny baťovcov, ktorá bola vyslaná do Batawy. Odcestovali dňa 23. júna 1939 vlakom z Prahy cez Nemecko, Holandsko a loďou z Wlissingenu do Harwich v Anglii. Nasledoval Londýn a takmer týždenný pobyt v East Tilbury, Baťovom meste v Anglicku, ktoré v tom čase bolo aj miestom vzdelávania vysielaných baťovcov predevšetkým do Indie a Afriky. Potom zo Southhumptonu dňa 1. 7.1939 odplávali loďou do Qubecku. Tu došli 9. 7., aby ešte po rieke Sv. Vavrinca pokračovali do Montrealu, kde loď definitívne opustili dňa 10. júla 1939. Vlakom pokračovali do Trentonu v provincií Ontário a odtiaľ ich Tomáš Baťa a Ján Suchánek autom zaviezli do Frankfordu, kde boli ubytovaní u občanov Frankfordu. Bývali konkrétne u rodiny Adamsov, miestnych farmárov a to až do doby, kým neboli k dispozícii dokončené prvé domky v Batawe.
Prvou úlohou v Kanade bolo pripraviť desať rokov opustenú papiereň a prerobiť ju na výrobu obuvi a k tomu drevené domky pri papierni na kancelárie a nocľaháreň (byty). Táto úloha zamestnávala aj ďalšie prichádzajúce skupiny spolu 5 týždňov, takže keď prišiel posledný transport inštruktorov zo Zlína, priestory výrobne boli vyčistené, budova vybielená, všetko natreté a strojné zariadenie na výrobu obuvi osadené a pripravené vyrábať. Zároveň sa začalo s prípravou výstavby päťetážovej budovy továrne a osady pre zamestnancov. Súčasne si naši zamestnanci museli zvykať na neustály kontakt novinárov a hlavne stále ponuky kanadských výrobcov stavebných materiálov. Určité ťažkosti boli so schválením regulačného plánu. Prvá skizza regulačného plánu spracovaná podľa ideálnej skizzy osady pre 300 až 600 obyvateľov arch. Robertom Podzemným nebola vhodná, pretože nezahrňovala väčšie „comunity center, town square“. Dátum začiatku výstavby ovplyvnilo aj zaplatenie pozemkov pre výstavbu. Tie boli zaplatené až 24.8. 1939 a začalo sa stavať 25. augusta 1939.
Postup výstavby továrne a osady BATAWA
Projektovú a realizačnú dokumentáciu si pripravovali na stavebnom oddelení sami. Továrenská 5 etážová budova bola stavaná klasickým baťovským skeletom betonovaným do typizovaného oceľového debnenia aj s prievlakmi. Pri jej výstavbe tu boli oproti výstavbe v ČSR odlišnosti. Napríklad oceľové okná boli vyrábané v jednom kuse od stĺpa k stĺpu, bez tehlových pilierov s osadením dvoch okien v jednom module ako v ČSR. V Kanade boli požadované aj vonkajšie oceľové (núdzové) schodiská a to na oboch stranách (štítoch) budovy. Nad strechou továrne bol vybudovaný železobetónový rezervoár vody nesený skeletom stavby, zásobujúci továreň a aj bytové domy upravovanou vodou čerpanou z rieky Trent river. Potrebné stavebné mechanizmy ako žeriavy, miešačky a oceľové debnenie došli loďou Koenisberg z Hamburgu, ktorú Nemci chceli deň po vypovedaní vojny Kanadou (10.09.1939) potopiť v delte rieky Sv. Vavrinca. Kanadská polícia tento zámer Nemcov prekazila a tak loď a aj náš inventár bol zachránený. Tak ako naši stavitelia si museli zvyknúť na inú sústavu mier aj my si zopakujeme, že 1 palec=inch=2,54 cm, 12 inchov=stopa=feet=30,5 cm, 3 feets=yard=91,5 cm. Podľa kopaných sond bolo v mieste staveniska len asi 1ft hliny, 2ft spraše a ostatné bola skala. Základy 5-etážovej továrne boli kopané do nezámrzlej hĺbky 5 feet (cca 150 cm), pričom skladba pôdy bola už od hĺbky 3 ft (3×30,5 cm) čistá skala, takže sa musela strielať trhavinami kvôli rozrušeniu pôdy. Problém bolo zohnať dlhé dosky pre naše štandardné debnenie. V Kanade už rezivo dĺžky 16ft je nadštandardné a dĺžku viac ako 20 ft už bolo potrebné objednať priamo v lese, kde sa dosky z klád narezali. Stavba vlastného skeletu továrne bola vcelku bezproblémová, len sa stavalo od 3-tej do 5-tej etáže v zimných podmienkach, za mrazov. V apríli 1940 sa začalo so sťahovaním strojov a v máji bol dokončený vodovod a kanalizácia. Továrenská budova bola celkom dokončená za 8 mesiacov v apríli 1940.
(Na tuto ukázku z první části Pamětí A. Novotného dochovaných a editovaných jeho synem naváže brzy další.)
O tom, že dnes se baťovství začíná dotýkat také oblasti politiky, svědčí nedávný příklad (Extrahováno)
(Meandry obnoveného a stále populárnějšího Baťova kanálu využívaného dnes v turistickém ruchu.)
Zde najdete zprávy o tom, kam baťovský fenomem dospěl a co se kolem něj děje právě dnes.
Postupně doplňujeme i zajímavosti o zemích, které zasáhl (sloupec vpravo).
Tam, kde je už informací víc, najdete znaménko , > ‘ .
Klikněte však i na ty ostatní a přes symbol , ∞ ‘ se dostanete na jejich webové stránky.
Konference, jejíž detaily je možné najít na webu se mimo jiné zúčastnil jako moderátor PhDr. Václav Moravec. jako hosté, vedoucí i účastníci jednotlivých diskusí pak mimo jiné:
prof. Jan Švejnar, M.A., Ph.D. – profesor ekonomie, předseda Řídící a dozorčí rady CERGE-EI, UK Praha
JUDr. Pavel Telička – bývalý eurokomisař, ředitel bruselské kanceláře BXL Consulting
prof. Ing. Milan Zelený, M.S. Ph.D. – profesor působící na Fordham University v New Yorku, Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a dalších univerzitách
Ing. Petr Zahradník, MSc. – vedoucí Kanceláře pro Evropskou unii České spořitelny
Ing. Jiří Rosenfeld, CSc. – generální ředitel Slováckých strojíren a. s.
Ing. Libor Láznička, Ph.D. – jednatel společnosti Barum Continental spol. s r.o.
MVDr. Stanislav Mišák – hejtman Zlínského kraje
Libor Lukáš – statutární náměstek hejtmana Zlínského kraje
prof. Ing. Petr Sáha, CSc. – prorektor pro strategii a rozvoj Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Konferenci pořádaa Katedra managementu University Tomáše Bati ve spolupráci s Nadací Tomáše Bati, Rotary klubem a Zlínským krajem.
Stalo se tak nedlouho předtím, a i když už v ní firma dlouho nesídlila, setrvával v ní jako v excelentním příkladu bravurní kanadské architektury baťovský genius loci, takže jako kdyby s odchodem Tomáše Bati loučilo se s ním v tom roce ke smutku všech navždy i samo Toronto. Svědčí o tom i skoro poeticky laděné nostalgické video mladého Kanaďana .
TIP: Vyčkejte, až se zbarví trojúhelníček pod zatím prázdnou obrazovkou a klikněte na něj. Pravým tlačítkem můžete pak zvětšit za cenu ostrosti video na celou obrazovku.)
Baťovské domky v indickém Batanagaru. Foto BataStory.
Že se značka Baťa nikdy nevyhýbala moderním sdělovacím prostředkům, je jasné. U mnoha byla už v minulosti jako jedna z vůbec prvních. Důkazem je ostatně i tato stránka. Že si pak našly moderní prostředky naopak Baťu, je také pochopitelné. Důkazem je mimo jiné i to, jak se rozšiřuje jeho heslo na Wikipedii.
Malá ukázka: je zde i výčet měst, jež Baťové vybudovali. Není zatím sice úplný, ale i tak je radost sledovat, jak si po léta potlačovaná historie baťovství nachází na nikým neplacené a neovlivňované stránce, již tvoří uživatelé Internetu, sama svou cestu na svět.
Román života
Vlastní životopis Jana A. Bati od narození do roku 1918.
S podtitulem “Román z průmyslového života” vyšel s podporou Zlínského kraje a Kulturního fondu města Zlína.
Ukázka z první kapitoly:
Z nejútlejšího dětství si pamatuju toho hodně, abych mohl o něm vyprávěti třeba i velmi dlouho. První roky života strávil jsem v Uherském Hradišti, kde jsem se narodil.
Otec, starý zlínský švec, protrhl tu tradičnost senořupů Zlíňáků, kteří se nechtěli hnout ani na krok do světa, a odstěhoval se ze svého rodiště do okresního města, kde bylo sídlo trhů a i jinak středisko kraje mnohem hospodářsky silnějšího, nežli byl kamenitý, pahorkatý kraj zlínský. Říkaloť se o Zlíně, že je tu konec chleba a začátek kameňa. Tomáš Baťa k tomu dodával: A ten kameň ještě k tomu nestojí za nic, aby byla bída úplná. V Hradišti ztratil otec svoji první ženu, jež byla vdovou po loupežně zavražděném zlínském ševci Bartošovi.
Co se pamatuju, tož pravda, moje paměť sahá nazpět nejvýše do roku 1902, kdy jsem jakožto čtyřletý otrhánek z Rybární, předměstí hradišťského, obzíral celý svět, jakožto své království. Ten svět se tehdy prostíral od obzoru, jímž byla hora sv. Rocha na východě, k Mařaticům, až po hrad Buchlov, který ten svět hraničil na západě. Na sever byl omezen Zlínskýma horama, jak jsme jim říkali, odkudž vždycky chodily bouře jak na obloze, tak i v rodině. Na jihu nebylo konce viditelného. Tam to končilo někde u Kostelan, které sice byly na přetřesu při každé veliké vodě, ale které jsem v životě nikdy neviděl. Prý tam také nic není, kromě komárů a břehů Moravy.
Otec byl už tehdy dosti starý, abych si jej mohl dobře pamatovati. Pracoval pilně vždycky s několika tovaryši a k tomu dělal ještě celou řadu jiných výnosných podniků. Jedním z nejdůležitějších byla výroba sodovky, kterou po něm zdědil, vlastně až po mamince, nevlastní bratr Josef. Otec ale ještě ani se sodovkou nebyl spokojen. Obchodoval klobouky, cukrovinkami pro pouti, zejména pro nejslavnější pouť na sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě…
V Národní galerii ve Veletržním paláci skončila výstava Fenomén Baťa – zlínská architektura 1910 – 1960
Trvala do 31. května 2009 a konala se ve východním křídle a respiriu 1. patra Veletržního paláce na třídě Dukelských hrdinů 47 v Praze 7 – Holešovicích.
Výstavu připravila Národní galerie v Praze a Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně ve spolupráci se Zlínským krajem a statutárním městem Zlín.
Exponáty pro výstavu byly z obou pořádajících institucí a z Moravského zemského archivu, pracoviště Zlín a Státní okresní archiv Zlín, z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Muzea města Brna, Národního technického muzea v Praze, z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě a z archivu Fatra a. s. Napajedla.
K výstavě se uskutečnilo mezinárodní sympozium, které uspořádaly společně NG v Praze, KGVU ve Zlíně, Zipp- česko-německé kulturní projekty, Dům umění města Brna ve spolupráci s Bauhaus Dessau Foundation, Bauhaus Kolleg. (Bližší informace na www.projekt-zipp.de)
Součástí výstavy byla i řada komentovaných prohlídek “Fenomén Baťa – zlínská architektura 1910–1960” a “František Lýdie Gahura – architekt Baťova města”
Profesor Milan Zelený z Fordhamovy univerzity, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Xidian univezity v Xi’an, představil další vydání své hodnotné, motivačně zaměřené knihy nazvané Cesty k úspěchu: trvalé hodnoty soustavy Baťa. Předmluvu k Cestám napsal ještě Tomáš J. Baťa Junior.
Kniha je koncipována jako výběr nosných myšlenek, principů a hodnot evropské soustavy řízení Baťa. Dedikována je „ Všem Čechům a Slovákům na cestách k úspěchu”.
Její přijetí českou podnikovou a podnikatelskou sférou je vesměs nadšené, hodnoceny jsou především její čtivý optimismus, hodnotová síla a jazykové kvality.
Kniha vyšla v nakladatelství Čintamani a T. J. Bat’a v Předmluvě k Cestám napsal: “Úspěšný člověk v podnikání, ale i v životě, by měl rozhodovat, volit a jednat s touto knížkou po ruce. Je piná myšlenkových skvostů, vybroušených diamantů životní moudrosti, znalostí a zkušeností. Profesor Zelený, který učí mimo jiné také na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, připravil tento svazek pro všechny lidi mladé jak věkem, tak i srdcem.”
Ing. Dušan Bukva pracoval v létech 1939 -1947 v Baťových závodech ve Zlíně. Později pracoval ve Svazu vynálezců s šesti registrovanými patenty v oblasti tepelného inženýrství. Za léta ve funkci podpředsedy bratislavského Klubu absolventů Baťovy školy práce poskytl mnohokrát cenná svědectví o svých baťovských zkušenostech.
Pro pokračování celého článku klikněte prosím sem …
Připomněla to jubilejní sedmdesátá pátá výroční valná hromada Bati India konaná v Kalkatě za předsednictví pana P.M. Sinha, s účastí Marcela Villagrana, generálního ředitele Bati India a Rino Rizza, generálního ředitele firmy pro země s rozvíjejícími se trhy.
Firma Baťa však vstoupila na indický trh obchodně již v roce 1931 a už od té doby je nedílnou součástí života indických spotřebitelů. U příležitosti tohoto „platinového“ jubilea výročních valných hromad oznámila společnost, že vyplatí akcionářům 20% dividendy. Hosté aplaudovali vynikajícím finančním výsledkům i úspěchům nejrůznějších přijatých aktivizujících opatření.
Přítomní finančníci a novináři ocenili zvláště právě se realizující projekt Riverside v Batanagaru, s přihlédnutím k jeho rozšíření o pětihvězdičkový hotel a zvláštní ekonomickou zónu zaměřenou na informační technologie, která se má rozkládat na ploše 25 akrů.
Valné hromady se rovněž zúčastnili početní zástupci médií, která se věnují financím (Economic Times , The Financial Express, The Telegraph), kteří vyslechli povzbudivou zprávu o tom, že vzhledem k dynamice maloobchodní situace v Indii otevře firma ve snazue udržet se v jejím čele po několik příštích let v celé Indii každý rok na sedmdesát nových obchodů.
Zemřel pan Tomáš Baťa, symbol českých baťovců, ale život jeho rodiny i osudy jeho následovníků jdou dál a pokračuje tak i tato webová encyklopedie, jíž věnoval v posledních letech tolik pozornosti. V těchto dnech začínáme také, jak si přál, překládat její obsah postupně i do angličtiny, aby se stala universálním zdrojem informací o celosvětové historii českého baťovství.
Zde klikněte na odkaz na námi připravený životopis Tomáše Jana Bati pro webovou stránku Bata.cz.
A zde – najdete překlad jeho oficiálního smutečního oznámení.
Klikněte sem. “Vítejte v Bataville” je titul nedávno natočeného francouzského filmu …
Zúčastnila se znovuotevření tří zcela nově restaurovaných obchodů, ocenění nejlepších pracovníků obchodů zařazených do oslav „Long Service Award“ a vyznamenala také Asii Begumovou vybranou jako nejlepší účastnici pozoruhodné akce pořádané Baťou společně s bangladešskou dobročinnou organizací Care Bangladesh v prvním čtvrtletí.
Akce “Rural Sales Programme” cílené především na venkov se účastní stovky žen, které tak mohou zlepšit celorodinný příjem. Je jim svěřena možnost propagace, eventuálně i prodeje Baťových výrobků ve svém okolí, zatím v oblasti severního a jižního Bengálska.
Paní Asia Begum, oceněná vedoucí jednoho z lokálních center akce v Sandargongu, Rangpur s Christine Schmidtovou.
Na sedm set žen tak už působí prostřednictvím jedenadvaceti center v třinácti okresech, přičemž Baťa a Care plánují rozšířit ještě v průběhu tohoto roku síť na osmnáct okresů a zapojit tak až 1600 žen. První blahodárné výsledky akce na jinak často bezvýchodnou snahu venkovských žen nalézt nějakou práci, aby získaly na samostatnosti, ale i přilepšily rodině, na paní Christine velmi zapůsobily.
>
A toto je obálka zajímavé knihy mladého vynikajícího polského novináře – a jak sám říká “Čechofila” – Mariusze Szczygiela věnující se řadě nejzajímavějších československých osobností.
Hned na čestném prvním místě otvírá knihu pasáž “Ani krok bez Bati” – pozoruhodný pohled na celou baťovskou historii v místy až nemilosrdném digestu. Dalšími, někdy i rozporuplnými osobnostmi jsou Marta Kubišová, Jan Procházka, Lída Baarová, Karel Fabián, samozřejmě i Karel Got a v Polsku kdysi až nekriticky zbožňovaná Helena Vondráčková a mnozí další, vždy zachyceni netypickým prizmatem “odjinud”. Kniha mizí z pultů a těžko ji budete shánět i v knihovnách, nejenom díky názvu.
Ke knize, která vyšla česky bohužel v nepoměrně neatraktivnější obálce a vysloužila si mnoho většinou spíše pochvalných recenzí, se ještě vrátíme. Tím spíš, že právě v úvodní kapitole o Tomáši Baťovi je velké množství až neuvěřitelných chyb. ( > : )
ZAJÍMAVOSTI:Město Vsetín ve spolupráci se slovenskou obcí Pruské přichystalo pro turisty naučnou stezku vedoucí z údolí Jasenice na Vsacký Cáb a k Cábskému jezírku.
Pojmenována byla na počest zesnulého Tomáše Bati juniora, protože vede převážně po lesních pozemcích Baťovy rodiny.
Vybudování stezky bylo financováno z Fondu mikro-projektů v rámci projektu „Vsetín – srdce moravsko-slovenského pomezí” a částečně z rozpočtu města.
Připravil ji Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí.
Baťova naučná stezka je dlouhá přibližně 16 km a má celkem dvanáct zastavení představujících přírodní i historické zajímavosti této části Vsacka.
Stezka se skládá z okruhu U Zbrojovky – údolí Červenka – Pod Vsackým Cábem – Dolinky -Ranč – U Zbrojovky a z odbočky k chatě Vsacký čáb a Cábskému jezírku. Turistům také zpřístupnila cesty údolím Červenka a pod Kadlubovou.
O tom, že dnes se baťovství začíná dotýkat také oblasti politiky, svědčí nedávný příklad:
V nedávné minulosti “hýbala Zlínem” kauza nové Hankeho sochy Tomáše Bati, jež bylana rozdíl od té původní, stojící nedaleko odsud, před universitou jeho jména, ustavena vedle sochy jeho nevlastního bratra Jana, před pověstnou “jedenadvacítkou”.
K podrobnějšímu článku a citacím na toto téma se dostanete kliknutím sem
Zástupci Nadace TB i Klubu ABŠ přišli uctít původní sochu Tomáše Bati zakladatele v univerzitním parku.Ve Zlíně bývala zahrada Baťovy vily zaplněna tesaři stlučenými lavicemi, aby se k nim vešli k pohoštění co možná všichni spolupracovníci i s rodinami.
Nadace Jana Pivečky i po jeho smrti pracuje a její výsledky vidíme v Čechách i na Slovensku, ale i v dalších místech světa.
Konala se v Domě umění a k výstavě existovali bohatý doprovodný program obsahující mimo jiné i komentované prohlídky s teoretikem architektury, přednášky historiků a výtvarný workshop.
Ing. Dušan Bukva pracoval v létech 1939 -1947 v Baťových závodech ve Zlíně. Později byl ve Svazu vynálezců s šesti registrovanými patenty v oblasti tepelného inženýrství. Za léta ve funkci podpředsedy bratislavského Klubu absolventů Baťovy školy práce poskytl mnohokrát cenná svědectví o svých baťovských zkušenostech.
SERIÁL MLADÉ FRONTY DNES: TOMÁŠ BAŤA A JEHO DOBA
Jak se zrodil Baťův podnikatelský zázrak? Jak se mu podařilo uskutečnit jeho odvážné plány? Jak fungovala rozpínající se firma po tragické smrti zakladatele?
Na tyto i mnoho dalších otázek se pokoušel najít odpovědi seriál historika Dr Zdeňka Pokludy
, ředitele Státního okresního archivu ve Zlíně, který čtenáři nacházeli každou sobotu na regionálních stránkách MF DNES.
Seriál vzniklý díky zlínskému redaktorovi MFD Pavlu Stojarovi věnujícímu se baťovské tématice a mimochodem také z baťovské rodiny, byl nad jiné záslužný a hlavně zdařilý. Měl jenom jednu chybu: nevycházel v celostátním vydání, takže jeho působnost zůstala omezena jen na region střední Moravy.
A také jeho rozdělení na poměrně dlouhé období způsobilo, že ani tak se každý čtenář nemusel dostat ke všem jeho pokračováním. Rozhodli jsme se proto shromáždit na tomto místě postupně alespoň jejich text. Ale protože obrazový materiál poskytla většinou Nadace Tomáše Bati, možná jej časem doplníme i o fotografie.
Postupně půjde o tyto části seriálu:
Jak Tomáš Baťa budoval firmu
Jak se dělá hospodářský zázrak
Jak se budují baťovské podniky
Jak se buduje světová říše
Jak se řídí firma: Lidé jsou kapitál
Jak se buduje zahradní město
Jak se buduje zlínský region
Nelekejte se, není tomu tak doslovně, i když u Baťů by to nijak nepřekvapovalo. K letectví měla firma vždy blízko a k Indii právě tak.
Ostatně pověstná letecká výprava Tomáše Bati na Dálný Východ, tehdy vůbec první tak daleká obchodní cesta na světě z roku 1932, vedla právě do tehdejší Britské a holandské Východní Indie.
Ta zcela současná zpráva hovoří ale o tom, že společnost Bata India uzavřela generální dohodu s indickými SpiceJet Airlines, jedněmi s nejmasovějších aerolinek pokrývajících všechna důležitá města a letiště ve stamilionové Indii.
Palubní personál společnosti, letušky i piloty, vybavuje elegantní, k jejich uniformám zvlášť navrženou ale speciálně konstruovanou obuví respektující požadavky na opravdu dlouhodobé nošení bez možnosti přezutí, navíc v podmínkách přetlakové kabiny a pod nohami se přece jen pohybující paluby.
Dohoda je oboustranně výhodná, protože investice do image nejpopulárnějších indických nízkonákladových aerolinií se marketingově nepochybně vyplatí.
Že dnes už není bota jen záležitostí praktickou, ba ani už jen věcí módy, dokazují kreace Stuarta Weitzmana.
Tu levou by si ještě leckterá modelka možná oblékla.
Ta vpravo už je jen vzletným důkazem nekonečnosti inspirace, která může pramenit i v té nejprozaičtější součásti každého dne: tato bota má nejen křídla ale i přímo pohádkovou osobnost.
Zvětšete si ji kliknutím, abyste uvěřili, že v rukou newyorského tvůrce se proměnila v létajícího elfa…
Ještě mnohem zajímavější výsledky celých staletí křížení fantasie a obuvi však najdete ve slavném Baťově museu bot v Torontu.
I o těchto vánocích se konal další ročník dobročinného bazaru Ani Geislerové a Táni Wilhelmové jako tradičně v Disku. Kdokoli mohl darovat cokoliv, od korálků, skleniček, zděděných nebo legračních dárků nebo hraček třeba až po šperky. V sobotu a v neděli 15. a 16. prosince pak bylo možné od hereček nasbírané předměty zakoupit jako vánoční dárky a o posledním víkendu se konal pro návštěvníky ještě i večírek s tombolou v pražském Lucerna baru, odkud je také snímek 2media.cz.
Novinkou letošního ročníku se stala spolupráce s českým Baťou, který pro tuto charitativní akci poskytl několik modelů z nových kolekcí. Věnoval z každé kategorie něco: 20 párů dětských botiček, 10 unikátních párů dámské i pánské společenské obuvi anebo hejno originální žabek s logem filmu Medvídek a s vlastnoručními podpisy obou hereček – organizátorek bazáru.
Výtěžek z akce byl určen jako vždy třem neziskovým organizacím – Nadaci Terezy Maxové, Klubu nemocných cystickou fibrózou a občanskému sdružení Anabell, pomáhajícímu dívkám trpícím mentální anorexií a bulimií.
Pan Tomáš Baťa s chotí a s ředitelem Nadace Tomáše Bati ing Pavlem Velevem navštívili polský Chelmek, místo, kde byla v třicátých letech založena první Baťova výrobní pobočka v Polsku.
Pan Baťa zde nebyl poprvé. Chelmek neopomněl navštívit po pádu „železné opony“ už v roce 2004. Na další rozvoj pamětní síně svého otce přispěl finančním darem.
Dodnes zachovalý chelmský výrobní komplex byl i později důležitou součástí polského obuvnického průmyslu, jejž svou existencí prakticky založil. Zachovala se – a dodnes je obývána – také někdejší kolonie typických baťovských domků a památkou je i vila posledního baťovského ředitele před válkou pana Gabesama.
Míst, kde pak v Polsku firma vyráběla (nemluvě o desítkách prodejen) postupně přibylo, mimo jiné i proto, že někdejší německy Othmuth se stal v rámci poválečných změn součástí Polska, Chelmek však byl důležitým začátkem. Odtud se také dostali první polští Mladí muži do Zlína už v roce 1932.
Současná návštěva Tomáše Bati souvisí s tím, že formálně slavnostně otevřel městskou Pamětní síň Tomáše Bati (přístupnou už delší dobu, referovali jsme o ní v rámci rubriky „Malé Zlíny“) a že mu bylo také v souvislosti s tím uděleno i čestné občanství města Chelmek.
Jeho setkání s primátorem Andrzejem Saternusem a dalšími představiteli města jakož s posledními pamětníky baťovských časů a jejich potomků a sympatizantů sdružených v „Klubu Idei Tomasza Baty“ bylo dovršeno vystoupením známé polské filmové herečky a zpěvačky Natalii Kukulskiej, velvyslankyní značky Baťa v Polsku.
(Všechny fotografie díky webovým stránkám magistrátu města Chelmek . Dziekujemy!)
Památku zakladatele moderního Zlína, Tomáše Bati, od jehož tragické smrti uplynulo letos 75 let, uctili společně s hejtmanem Zlínského kraje představitelé Klubu Absolventů Baťovy školy práce, Nadace T. Bati, města Zlína a dalších institucí tentokrát poprvé u sochy před zlínskou univerzitou hlásící se ke jménu tohoto jedinečného průmyslníka.
Plaketa na památníku připomínajícím tragickou událost na místě tragedie, u nějž se pietní vzpomínky na ni konaly až doposud
Jak známo ze starších materiálů na této stránce, Městské státní zastupitelství v Praze podalo z podnětu Tomáše Bati z roku 2005 již dříve návrh na obnovu trestního řízení s jeho strýcem Janem Baťou.
Senát Městského soudu v Praze pak nyní na veřejném zasedání dne 25. června 2007 svým pravomocným rozhodnutím –
° povolil obnovu trestního řízení a kromě potvrzení výroku někdejšího Národního soudu v těch bodech, kterými byl Jan Baťa zproštěn viny už tehdy, tedy v roce 1946 –
° zrušil v plném rozsahu původní obžaloby podle § 1 a § 3 retribučního dekretu rozsudek Národního soudu jímž byl Jan Baťa odsouzen podle § 4 retribučního dekretu.
To se rovná fakticky plné Janově právní rehabilitaci.
Konference věnovaná osobnosti Jana Bati jako pokračovateli v díle Tomáše Bati pořádaná Magistrátem města Zlína se konala 2. a 3. dubna tohoto roku.
Zároveň byla jen o den dříve za přítomnosti sedmi členů jeho brazilské rodiny i Tomáše Bati slavnostně odhalena i jeho socha před budovou někdejší “jedenadvacítky”
Zahájit morální očistu jména J. A. Bati bylo hlavním cílem konference “Jan Antonín Baťa – život a dílo, pokračovatel práce T. Bati”, která se uskuteční ve dnech 2. a 3. května ve Zlíně. Konferenci zahájíme v den 60. výročí procesu proti J. A. Baťovi, vysvětluje termín konference primátorka města Zlína Irena Ondrová. Proces, na jehož základě Národní soud odsoudil J. A. Baťu k 15 letům vězení a ztrátě majetku ve prospěch státu, byl veden v jeho nepřítomnosti. Nemohl se tedy sám hájit. V žádném případě není cílem konference snížit význam Tomáše Bati pro Zlín, ale zahájit diskusi o některých mýtech a falsech o životě J.A. Bati, zdůrazila primátorka města.
Další detaily najdete v Milnících. v roce 2007
Po téměř šedesáti letech získává celá Baťova rodina znovu naději, že se dočká rehabilitace jednoho ze svých nejvýznamnějších členů – Jana Antonína Bati. Ten byl po druhé světové válce odsouzen za kolaboraci k patnácti letům vězení. Městské státní zastupitelství po více než půldruhém roce, kdy případ znovu prošetřovalo, poslalo soudu návrh na obnovu řízení.
Vyhovělo tak žádosti Tomáše Bati, který nový proces a očištění svého strýce požádal v roce 2005. Předložil nové důkazy, které mají dosvědčit, že proces před národním soudem byl zmanipulovaný.
“Pan Tomáš Baťa se vedle svých jiných aktivit v České republice dlouhodobě snaží o očištění jména a cti svého nevlastního strýce a potažmo i celé rodiny Baťů, na které dosud lpí skvrna v podobě nespravedlivého odsouzení Jana A. Bati mimořádným lidovým soudem v Praze v roce 1947,” uvedla právní kancelář zastupující Tomáše Baťu, když podal podnět ke znovuotevření procesu.
Nové důkazy jsou právě hlavním důvodem, proč státní zastupitelství obnovu procesu navrhlo. Návrhem se bude nyní zabývat pražský Městský soud. Pokud ten návrh přijme, bude zrušen původní trest a celý případ bude posuzován znovu.
Žádost o obnovu procesu už jednou posuzoval Nejvyšší soud, v roce 1994 ji ale zamítl.
Jde o morální gesto, na základě znovuotevření procesu nevznikají Baťům majetkové nároky. Ještě před Baťovým odsouzením byl totiž koncern znárodněn.
Proces, ve kterém byl Jan Antonín Baťa odsouzen a který se opíral o Benešovy dekrety, se konal v roce 1947. Soudní jednání připravoval fanatický komunista Bedřich Pokorný, který v jednom z dochovaných dopisů tvrdí, že k procesu získal souhlas prezidenta Edvarda Beneše.
Jan Baťa byl v nepřítomnosti odsouzen, že za války nepodpořil Benešovu exilovou vládu. Obvinění, podle kterého s nacisty plánoval vystěhování Čechů do Patagonie, byl zproštěn.
O obnovu procesu se kromě Tomáše Bati snaží také dcera Jana Antonína Bati.
Edita Baťová ve svém prohlášení na konci minulého roku uvedla, že její otec během války “finančně podporoval exilovou vládu prezidenta Edvarda Beneše”.
To podle ní dokázaly i archivy. “Jan Baťa byl osobně pod pseudonymem a skrze Světovou organizaci Baťa největším přispěvatelem československého protinacistického odboje,” uvedla dcera podnikatele.
Očistit jméno Jana Antonína Bati se snaží také regionální politici ze Zlínska. Ti také odhalí 2. května, přesně šedesát let poté, co byl Jan Antonín Baťa odsouzen, jeho sochu naproti známému mrakodrapu, kde nyní sídlí Krajský úřad.
Tomáš Fránek pro Aktualne.cz
Foto Petr Zákutný
Busta zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati se po desítkách let opět vrátila do zlínského Baťova mrakodrapu, bývalé centrály obuvnického koncernu a dnešního sídla Zlínského kraje. Bustu společně slavnostně odhalili hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš a Tomáš Baťa Junior . V osmé etáži mrakodrapu byla také představena nová expozice o baťovských mužích, kteří v osmé ředitelské etáži na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století pracovali, a o satelitních městech obuvnického koncernu v Evropě i ve světě.
Expozice představuje jak jednotlivé osobnosti vedení firmy Baťa v době od vybudování centrály ve výškové budově až do konce tradičního vedení továren po 2. světové válce. Je zde představen také systém budování baťovských měst v celém světě. V osmé etáži je v současnosti sídlo vedení Finančního úřadu ve Zlíně, který v budově spolu s krajskou samosprávou a jejím úřadem sídlí, takže návštěvníci mají možnost expozici spatřit v návaznosti na otevírací dobu této instituce.
(Z tiskové zprávy)
Z projevu hejtmana Libora Lukáše:
„Opětovné umístění busty Tomáše Bati a otevření expozice v 8. etáži považuji za tečku za rekonstrukcí mrakodrapu a splacení určitého dluhu této jedinečné budově a baťovskému odkazu. Jsem velice poctěn, že se slavnosti zúčastnil také syn zakladatele moderního Zlína Tomáš Baťa junior, který mohl připojit také několik osobních vzpomínek…”
Renomovaný český fotograf Jakub Ludvík dokázal přesvědčit Tomáše Baťu nejen aby přijel do Prahy, ale aby tam s ním pak, tak jako řada jiných významných českých osobností roku vystoupil kvůli koncepci fotografií pro jeho kalendář až na střechu některé ze sttejně významných pražských budov, v tomto případě na budovu pražského magistrátu.
>
Že to zvládli nezměrně mladší Kateřina Neumannová, Jiří Menzel, modelka Petra Němcová, Pavel Bem, nebo i sedmdesátisedmiletý Josef Suk lze sice obdivovat také, že se k tomu však podujal ve své více než devadesátce i Tomáš Baťa, svědčí o odvaze i víře ve věčné mladé baťovství.
Jakub Ludvík si toho aspoň právě u něj cenil snad ze všech nejvíce.
Na tomto jeho dalším snímku pózuje u této příležitosti na inkriminované střeše s Tomášem Baťou primátor hlavního města Prahy Pavel Bém.
>
Pětatřicetiletý Jakub Ludvík patří mezi několik českých fotografů, od nichž mít portrét považuje za samozřejmost většina našich celebrit a politiků. Z českých hvězd fotil snad úplně všechny.
Zde ho vidíte s panem Baťou na hřebeni střechy zmíněné budovy.
Ludvík se proslavill mnoha fotografiemi, například potréty českých fotbalistů, kteří nás reprezentovali na mistrovství Euro 2004 nebo snímky k nepoznání proměněné manželky premiéra vlády Zuzany Paroubkové. Na rok 2006 připravil kalendář, v němž se objevily tváře českého showbyznysu, například Alice Springs, Lenka Dusilová, Iva Frühlingová nebo Zuzana Kanócz. Ze zahraničních hvězd si Ludvík považoval fotografování Arnolda Schwarzeneggera. ( Informační server Zlín )
Nedávno bylo zahájeno vydávání ediční řady ČLOVĚK A VÝKONNOST opírající se o základy podnikového řízení firmy Baťa v prvních padesáti letech své existence. Řada určená všem, kdo hledají v životě inspiraci, široké veřejnosti, podnikatelům, vysokoškolským i středoškolským učitelům a studentům, je inspirována letitou, prakticky už nedostupnou kolekcí příruček předválečného baťovského nakladatelství Tisk.
S podnětem přišla a vydávání se ujala Romana Vítková – Lešingrová, členka Klubu ABŠ a autorka dnes už takřka dvaceti prací o podnikovém řízení firmy Baťa, včetně disertační práce vydané už dříve Universitou Tomáše Bati ve Zlíně. Témata jsou zpracována v podobě pracovních knih obsahujících nejen pravidla a poučky, ale i rady, poznámky k zamyšlení, praktické příklady, kontrolní otázky, a u vybraných témat i testy a případové studie.
Více v rubrice Milníky 2006 nebo na www.romanakladatelstvi.cz.
Ke konci minulého roku proběhla návštěva presidenta republiky Václava Klause v Africe. Provázela ji z iniciativy ministerstva zahraničí připravená putovní expozice, zvýrazňující historii vztahů našeho státu k Africe.
Je poctou baťovské komunitě, že záměr nepominul ani nemalé dílo vykonané v tom směru právě baťovci.
Zde je úvaha , která byla podkladem k baťovské části expozice a která působeni Bati v Africe alespoň stručně rekapituluje:
Akce je to o to záslužnější, že pro českou veřejnost zůstávaly baťovské aktivity v Africe po padesát let úmyslně skryty.
Nebylo rozhodně v zájmu komunistického státu, jenž měl v tak zvaných “zemích třetího světa” vlastní záměry, aby se vědělo jak o již letitých tak i současných úspěších Bati na tomto kontinentu…
Miroslav Barvíř
Uvádíme podstatný výběr z více než zajímavé studie Miroslava Barvíře připravenou pro brněnskou konferenci “Zdokonalování veřejné správy a samosprávy České Republiky” konané pod záštitouMoravskoslezká akademie pro vzdělání,vědu a umění .
Ilustrační foto – záběr z dnešních dílen Baťa a.s. v Dolním Němčí
Je s podivem, jaké úsilí bylo použito při opětovném zavedení kapitalistického zřízení v uplynulých 17 letech v našem státu na utajení všech moderních přístupů, které vedly k světovému rozvoji baťovských závodů ve Zlíně v uplynulém století.
Bylo vybudováno světové obuvnické impérium na principech, jež si zasluhují pozornosti všech, jejichž cílem je rozvoj a zvyšování životní úrovně společnosti. Vedle prudkého zvýšení zaměstnanosti v 1932 roce se podařilo ve Zlíně ubytovat okolo 15 000 členů rodin zaměstnanců v rodinných domcích za desetiprocentní nájemné z výdělku.
Tehdejší Baťova podniková filozofie založená na využití počítačů v organizaci výroby je v současné době předmětem světové pozornosti, ne však bohužel v českých zemích. Desetitisíce specielně vychovaných spolupracovníků u firmy Baťa šířily věhlas odbornosti po celém světě a dodnes jsou hrdy na to, že od čtnácti let byly vychovány ve Zlíně...
Přečtěte si celý článek zde nebo úplný text na stránkách autora http://www.sweb.cz/Barvir.Miroslav
Úžasnou zprávu o tom, že baťovské noviny vycházející ve Zlíně byly zachráněny pro příští generace, přinesla beseda konaná v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně.
Právě na půdě této knihovny došlo k této náročné a záslužné akci a vbrzku bude skutečně možno listovat těmito baťovskými novinami z období mezi válkami a do roku 1945 na počítači. K úspěchu došlo ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy a Státním okresním archivem Zlín v letech 2004–2006, během nichž byly na mikrofilmy a následně digitalizovány dostupné kopie Sdělení a po něm následujících titulů vydávaných v letech 1918–1945 ve Zlíně. Více najdete na stránkách Knihovny Františka Bartoše, ale i my se budeme projektem dále zabývat. Institucím i autorům gratulujeme a pevně doufáme, že pro něj najdeme na celém světě mnoho vděčných čtenářů.
Zmínili-li jste se komukoliv, kdo aspoň prošel kanadskou Batawou, že znáte Waltra Pavlicu, rozjasnil tvář.
Potkáte-li ho dnes a řeknete mu totéž, zasmuší se: Walter Pavlica už není mezi námi.
Narodil se 30. listopadu 1929 českým rodičům, kteří se pro Kanadu rozhodli z ekonomických důvodů už před válkou, a řekli si, že ho nebudou zatěžovat jazykem, který jim dělá v Kanadě tolik problémů. Odmalička s ním mluvili jen anglicky. Ostatně – sami si přáli splynout s novou vlastí a neodlišovat se ani přízvukem…
(Podívejte se na celý článek ) PH
Team Baťova managementu v Malaysii strávil společně víkend výstupem na nejslavnější horu Malaysie Mount Kinabalu, ve státě Sabah, vysokou přes 4000 m
Na vrcholu vztyčila výprava vlajku se symbolem momentálně nejúspěšnější značky baťovské sportovní obuvi Power. Jako vůbec první to zvládl šéf maloobchodu – Lee Sin Kee.
Nebyl to však jen důkaz fyzické připravenosti či soudržnosti společnosti, ani marketingová akce. Naopak – byla to i výzva:
Team Baťa Malaysia vyzval kolegy z celé oblasti (Pakistan, Indie a Indonesie) aby jej trumfli a vynesli vlajku značky ještě výš. Výzva platí i pro oblast Latinské Ameriky (LATAM) – Mexiko, Chile, Bolivii a Peru, kde není o hory opravdu nouze, a právě tak i pro kolegy v Evropě a Africe.
Mount Kinabalu, tradičně v mracích
A rovnou další výzva
Lidé z Baťa Malaysia se však takovým výzvám nevyhýbají ani sami. Na pomoc dětským obětem rakoviny sesbírali na 10.000 RM (malajských ringitů).
(Malajský ringit, jedna z nejtradičnějších měn oblasti, se v kursu blíží asi 7 korunám.
Britská libra je asi 7 RM, 1 EUR = cca 4,5 RM.)
Zajímavý je postup, který zvolili: v baťovských prodejnách po celé Malajsii přesvědčili tisíce zákazníků, aby si ke každým botám zakoupili pro dobročinný účel i dětskou hračku v podobě malého medvídka, jež za tím účelem obstarali v Číně.
Další výzva hodná následování... ( < :)
Překvapující zpráva z tisku:
V roce 1946 se tehdy čerstvá novomanželka Sonja Baťová, studentka architektury z Zurichu, prvně rozhlédla po polích východního Ontária, kde měla začít po druhé světové válce se svým manželem nový život.
Dnes, po šedesáti letech, ve svých takřka osmdesáti, přichází první dáma světového obuvnického impéria Bata, s neobyčejnými plány na to, co podniknout s více než jeden a půl tisícem akrů kanadské země včetně dnes již uzavřené továrny, nádhernou krajinou obklopující někdejší tovární město Batawa.
Když se rozhlíží po tomto ráji, vzdáleném pouhých 90 minut od Toronta, sní o krásných studiových bytech zřízených v někdejší továrně, stovkách moderních stylových domů, velkých parcích, obchodních čtvrtích, penzionech pro přestárlé farmáře i domovech pro ty, kdo utíkají z velkoměst.
Globe and Mail, Gordon Pitts
„Máme velké plány, jen je musíme dobře porovnat s tím, co absorbuje trh,“ říká paní Baťová, která odkoupila po šedesát let prosperující ale od roku 1999 zavřenou továrnu v Batawě s okolními pozemky do svého vlastnictví od Bata Ltd už vloni.
Kdo zná paní Sonju Baťovou jako tvůrkyni torontského muzea bot i neúnavnou prosazovatelku moderní architektury, designu a umění vůbec, nemůže být její novou iniciativou tolik zaskočen. Přesto je to úžasná myšlenka, která jakoby znovunalévala další mízu baťovskému stromu nikdy neumdlévající iniciativy a souznění moderny a tradice. PH
(Brzy přineseme další detaily.)
Pravnuk Tomáše Bati zakladatele téhož jména, osmnáctiletý Thomas Bata, navštívil v srpnu s dědečkem Tomášem Baťou už podruhé Zlín.
Vydal také sympatické prohlášení, že se pokusí naučit česky, aby pochopil lépe kořeny svého rodu.
Ve Zlíně si prohlédl Baťovu universitu. Sám bude studovat od letoška v Oxfordu, a to politologii.
Populární safari boty od Bati Keňa ze zdejší měkké kůže, které si majitelé nemohli vynachválit, jdou nyni do celého světa i prostřednictvím e-mailu.
Boty, o nichž se říká, že jakmile je zde někdo na safari ozkoušel, šel si okamžitě koupit ještě jeden pár, nebyly po návratu domů k dostání, a tak se manažeři Baťa Kenya rozhodli, vyjít zájmu vstříc a zřídili objednávkový prodej prostřednictvím www.batakenya.com.
Prodej je kombinován s profesionální doručovací službou, která zvládá celý svět a cena přitom zůstala na lokální úrovni tedy USD 23.67 (asi 590 Kč).
Není divu, že návštěva webových stránek vzrostla skoro okamžitě o 67 %.
Vedení Bata Keňa, povzbuzeno úspěchem, hodlá první vlaštovku podpořit a webovou nabídku rozšířit o další kategorie.
Roberto Longo (vpravo), president evropského prodeje firmy Baťa gratuluje Martinu Dorotíkovi nastupujícímu do pozice manažéra marketingu Baťa Evropa.
Martin Dorotík nastoupil k firmě Baťa ČR v roce 1998 jako Sales Support Manager a po několik dalších let sehrával významnou roli v posílení oddělení marketingu, až byl roku 2001 pověřen jeho vedením.
Od roku 2002 byl členem vedení Baťa ČR. Vypracoval dlouhodobou strategii projektů jakými byly New Visual discipline nebo Bata e-commerce. V roce 2004 odpovídal za úspěšný nový nástup Bati v Polsku a v roce 2005 absolvoval školení Advanco v Malajsii a Číně.
Ve své nové funkci ve vedení evropské skupiny bude úzce spolupracovat právě s Robertem Longem.
Zpráva je to opravdu více než povzbuzující. Zatímco před válkou a někde ještě i dlouho po ní byli na většině vedoucích míst baťovské organizace ve světě takřka výlučně Češi a Slováci, už v padesátých letech se situace začala rychle měnit. Mnoho někdejších manažerů odcházelo postupně do důchodu a ze Zlína “znárodněného” komunisty už nepřicházela náhrada v podobě dříve kontinuálně perfektně připravovaných “mladých mužů”. Vedoucí posty tak postupně zaplňovali nejlepší lokální pracovníci, kteří pak záhy převážili. Posledních “Mohykánů”, kteří byli ve světě u Bati v manažerské funkci a hovořili ještě česky tak stále ubývalo a dnes jsou ve funkcích (samozřejmě kromě pana Tomáše Bati samotného) už jen poslední dva. (Také jejich medailony připravujeme.)
Po roce 1989 a znovuzrození “českého” Bati jsme se dočkali samostatného českého managementu i jeho účasti a zasedání ve vrcholných orgánech. V oblasti mezinárodní jsme na to dosud čekali. Martin Dorotík tak skoro symbolicky naplňuje sen starých odcházejících baťovců: aby se mladá česká talentovaná generace vydala dobrou cestou a převzala – doslova v poslední chvíli – jejich štafetu, a to i v mezinárodním měřítku.
Slavnostním finále vyvrcholil 11. ročník prestižní soutěže Miss Slovenské republiky, jejímž partnerem je Baťa a.s.
Nedávno skončila výstava originálů baťovských plakátů ke 130. výročí narození Tomáše Bati, která se konala od 7. dubna do 6. května 2006 v renomované pražské výstavní galerii Mánes nedaleko Národního divadla.
Výstava zahrnovala vedle originálů také :
... prezentaci filmových spotů promítaných za první republiky v kinech…
... autentické filmové záběry Tomáše Bati…
... stůl, počítačku a psací stroj z jeho pracovny…
... jeho verpánek…
... první z textilních “baťovek”, kterými to všechno začalo…
... stroje, na nichž se vyráběly…
... kovové repliky reklamních cedulí, jež si můžete v recepci výstavy i koupit…
... náznak interiéru dobové prodejny firmy Baťa…
... a mnoho dalšího.
Za vystavovatele výstavu zahájili ředitel Nadace Tomáše Bati ing Pavel Velev a marketingový manažer firmy Baťa a.s. Mgr Radek Hrachovec. K podrobnější obrazové reportáži z výstavy klikněte sem >
Inspirována géniem Baťova morálního, technologického i organizačního odkazu je pravidelně i řada vědeckých konferencí. Ještě nedozněly ohlasy těch minulých z roku 2005 ve Zlíně a už se uskutečňují další. Tou nejnovější bylo pražské Hledání nové Evropy probíhající dnes a zítra 4. – 5. května na pražské Nové radnici se záštitou Tomáše Bati. Je příznačné, že příspěvky na nich přednesené se stávají demokraticky součástí obecné lidské zkušenosti a zpřístupněny mohou posloužit komukoliv. Tam směřovalo tradičně veškeré baťovské úsilí i v minulosti, dnes však – mimo jiné i díky Internetu – dvojnásob. Právě BataStory toho budiž dalším důkazem.
V poslední dekádě března konala se v Baťově vile finále studentské soutěže Eurotour 2006 , jejíž lokální a okresní kola probíhala už od 13. března na mnoha školách v Kroměříži, Holešově, Uherském Hradišti, na Vsetíně, ve Zlíně, Otrokovicích, Valašském Meziříčí, Valašských Kloboukách, v Rožnově pod Radhoštěm a dalších místech. Po vyhodnocení finále došlo v Nadaci Tomáše Bati k předání cen vítězným týmům. Bližší detaily přímo na této stránce
Po marném úsilí hned několika spojených iniciativ, které se snažily prosadit, aby byla k blížícímu se výročí 130 let od narození Tomáše Bati, vydána poštovní známka, na níž měl být dvojportrét Tomáše a Jana Bati, vzniklo nakonec alespoň toto důstojné razítko.
K důvodům, pro něž ani letitá snaha o vydání známky u několika různých institucí neuspěla, se ještě vrátíme.
Co jsou to “Bata Love Thongs ?”
Slovo Thongs znamená v angličtině i u nás populární „vietnamky nebo také „žabky“ – letní sandálky které drží vlastně jen na palci.
A slovíčko Love ? – To už ví asi dnes i v Čechách opravdu každý.
Bata Love Thongs by se tedy dalo přeložit něžně asi jako Baťovy žabky lásky.
A tuto roli opravdu sehrály a stále sehrávají po loňské tragedii v Asii, když dětem v nejpostiženější indonézské provincii Aceh přinášejí nové školy a stipendia.
TIP: (Klikněte na obrázek v rámečku, chcete-li, aby se zvětšil.)
Takřka sto tisíc těchto dobročinných baťovských „žabek“ bylo prodáno v Evropě (ve Francii, Španělsku, Švýcarsku, Itálii i České republice), ale i v celé Asii a v Chile, a výtěžek z nich putoval do Indonésie. A dnes už můžeme říci, že ti, kdo si je koupili – převážně děti – poskytli indonézským dětem nejen střechu nad hlavou ale i učitele a školní potřeby ale hlavně – lepší budoucnost.
Nejkrásnější ovšem je to, že už i výtvarný návrh, na jehož základě vyrobil Baťa žabky lásky, je z rukou dětí a vzešel z rozsáhlé soutěže kreslířské soutěže dalších třech stovek dětí. A ze zbytku kreseb byla vylosována další čtveřice, jež se stala podkladem pro vznik další kolekce „žabek“ pro rok 2006.
Akce pomohla realizovat projekt „Sukma Schools“, tří nových škol v Acehu, v celkové hodnotě přes 8 milionů amerických dolarů. Každá škola pavilonového typu má plochu 15.000 čtverečních metrů a rozkládá se na pozemku sedmi hektarů. Kampus každé z nich zahrnuje jak základní tak střední školu a gymnázium a vybavena bude laboratořemi, fotbalovým a volejbalovým hřištěm a také ubytovacími kapacitami.
Tomáš George Baťa předává jedno ze stipendií pro rok 2006 prvním studentům.
K podpisu došlo během barvité ceremonie, jíž se vedle Cecilie Mwangi účastnila i řada baťovských celebrit.
Událost se stala vyvrcholením několikaleté stratégie, během níž Baťa Kenya spolupracovala s místní pobočkou soutěže Miss World a která přinesla společnosti významnou publicitu.
TIP: (Klikněte na obrázek v rámečku, chcete-li, aby se zvětšil.)
Retail Sales Manager Alex Ndirangu, královna krásy a model, který si u Bati vybrala…
Tištěná i elektronická média věnovala jak události samé, tak významu, jenž bude mít v roce 2006 pro společnost Baťa, rozsáhlou pozornost.
Na Kypru měli vybraní spolupracovníci u příležitosti 25-letého výročí práce u Bati výjimečnou šanci, pozdravit se přímo s Tomášem J. Baťou., jenž zavítal na tento slunečný, ale nešťastný protože po léta rozdělený ostrov. Vedle jiných míst zde Tomáš Baťa navštívil Nicosii.
Kromě setkání s oslavenci a udělení odměn jak těm nejlepším tak těm nejvěrnějším a nejzasloužilejším, absolvoval zde se svou paní i malou soukromou oslavu 59 let, jež uplynuly od jejich svatby.
Rozsáhlý a zatím převážně nevyužitý městský okrsek přináležející k Baťově hlavní indické továrně se po dohodě firmy Baťa a Riverbank Holding Pvt Ltd kompletně ztransformuje a bude na něm mimo jiné i devítijamkové golfové hřiště, krásné obytné vily, promenáda na břehu řeky i obchodní centrum.
Elegantní domy s předzahrádkami a snadným přístupem na devítijamkové golfové hřiště, široká dvouúrovňová promenáda podél břehu řeky s obchody, technologický park o 15 akrech a kongresové středisko, zdravotnická zařízení na světové úrovni a vzdělávací zařízení... – to vše jen 20 minut z předměstí Kalkaty, New Alipore. Okolí Batanagaru, kolébky firmy Bata India Ltd, se připravuje k přestavbě v záviděníhodnou rezidenční čtvrť, jež se stane důstojným protějškem slavné a stále dobře prosperující továrny.
TIP: Další detaily viz Milniky 2005
PH, překlad I.Gregora,CSc
V mexickém Leónu se konala nejvýznamnější mezinárodní veletrh mexických i zahraničních obuvnických forem SAPICA. Bata Mexiko na něm dosáhl úžasných výsledků když během výstavy získal na stánku objednávky na takřka 100.000 párů z jeho nových linek. Upevnil také už existující napojení na většinu velkých zákazníků.
Zákaznická odezva na nové výrobky Bati byla povzbuzující. Stánek navštívilo na pět set pozvaných významných zákazníků a uzavřely se zde nové obchodní plány s předními obunickými distributorskými řetězci a obchodními domy, sestavovaly se nové pro objednávací katalogy pro supermarkety. Úspěch měly všechny vystavované druhy: Bubblegummers, Power, Bata Industrials i Sandak.
Anthony Carnecky, šéf Baťa Pakistán předal guvernérovi Pandžábu Khalidu Maqboolovi tři kamiony s 13,120 páry bot pro postižené zemětřesením v hodnotě 1,8 milionu rupií.
Také všichni zaměstnanci firmy věnovali na tento účel dobrovolně celou svou jednodenní mzdu a vedení firmy pak dorovnalo sumu na další milion rupií, takže celkem věnoval na pomoc obětem zemětřesení, jež zpustošilo velkou část Kašmíru a Pandžábu, Baťa Pakistan 2.8 milionu rupií.
Událost měla velkou odezvu v mediích a vysílala ji také, vedle interview s panem Carneckým pakistánská televize.
Manila: Ministr zahraničí České republiky se zúčastnil oslavy u příležitosti odhalení pamětní desky na poctu Čechoslovákům, mezi nimi i baťovcům, kteří bojovali po boku americké armády na Filipinách.
TIP: Bližší o události a více o této poměrně neznámé ale slavné epizodě epizodě baťovské historie najdete v Milnících 1939)
Baťova prodejna na Václavském náměstí hostí unikátní výstavu 100 let českého designu. Ne náhodou – design patřil u Baťů vždy k rozhodujícím faktorům a právě ve Zlíně našel už před válkou i později svou kolébku a azyl. I sama budova této dnes už historické nedávno nákladně adaptované Baťovy prodejny představuje kultovní položku klasiky českého designu. Ojedinělá výstava “Česká stovka” zachycuje český životní styl za posledních 100 let. K vidění je nábytek, porcelánové servisy, svítidla, hračky, grafika, auta a další dopravní prostředky, domácí spotřebiče i animované filmy.
Výstava putuje Evropou, byla už v Berlíně a Bratislavě, po Praze přijde na řadu i Švédsko. Referovaly o ní i britské Financial Times.
Desetileté výročí od svého založení oslavilo letos baťovské muzeum bot v Torontě. Unikátní instituci založené a vedené Sonjou Baťovou se dostalo při té příležitosti velké pozornosti kanadských medií.
Ale i muzeum samotné uspořádalo ke svým narozeninám řadu pozoruhodných akcí. Nemalou roli v nich sehráli návštěvníci nejměnší a nejvděčnější – děti, které měly možnost ozkoušet si “na vlastní kůži” nejrůznější boty ale i kostýmy z historických expozic.
Tato dívenka si ozkoušela pravé klaunské boty a vůbec jí nevadilo, že se do nich vešla málem celá...
Ve 20. a 30. letech bylo Československo známo svou vysoce kvalitní a progresivní architekturou. Baťův dům obuvi (Dům služeb) je toho příkladem a působí moderním dojmem i plných 77 let po její dostavbě.
Byl postaven známou podnikatelskou firmou Dr. Ing. K. Skorkovský podle plánů, projektovaných technickým oddělením Baťových závodů, na kterých se podíleli architekti Kysela, Gahura a Gočár. Ke stavbě byla firma přinucena expanzí své největší prodejny v Praze, která již nedostačovala počtu zákazníků.
Dnes už klasická a památkově chráněná budova má celkem deset poschodí (z toho dvě pod zemí), přízemí a sedm pater. Ve spodních byly sklady a kotelna. Otevřena 4. prosince 1929 jako Dům Baťovy služby veřejnosti soustředila ve svých jednotlivých odděleních prodej pánské, dámské i dětské obuvi, dále správkárnu punčoch, pedikúru, správkárnu obuvi a v nejvyšším patře pro pohodlí zákazníků i často vyhledávaný bufet rychlého občerstvení. K jednoduššímu pohybu mezi patry sloužilo pro zákazníky nejen schodiště, ale také tři osobní výtahy, z toho jeden moderní rychlostní (první v republice). K dopravě zboží do jednotlivých poschodí sloužily hned čtyři nákladní výtahy, umístěné v protější straně domu.
(Marek Tomaštík, Nadace Tomáše Bati, kráceno)
Dokonce i zadní trakt budovy při pohledu z Jungmannova náměstí má díky vynalézavé práci aranžérů s barvami svoje večerní kouzlo. Takto vypadá záď vlajkové lodi Baťa v Praze v zimě roku 2006.
PH