BataStory.net

1876-1890

Hned na počátku všeho jen malé připomenutí: Tento projekt začíná rokem 1876 a nebylo tak možné naplnit jej najednou. Děje se tak průběžně, a ne vždy chronologicky či podle závažnosti událostí. Zdánlivě tak někdy předběhnou méně podstatné věci důležitější, ale je to jen otázka času: postupně zde budou prostě všechny. – A ještě něco: BataStory je tu i pro ty starší, jimž patří poznámky označené jako TIP. Vy mladší, všeho znalí, odpusťte. (>:) Pomohou těm, kdo baťovskou historii skutečně prošli, aby se do ní zase aspoň na chvíli vrátili, a možná nám ji pomohli i obohatit…

Abychom si uměli aspoň trochu představit, jak vypadal Zlín v době, kdy se zde 3. dubna 1876 narodil iniciátor jeho příštího úžasného rozmachu, Tomáš Baťa, musíme si uvědomit, že tehdy to bylo jen velmi malé městečko, spíše vesnice. I tak mělo ovšem na svou dobu docela bohatou historii. Jeho 2300 obyvatel se živilo nejčastěji zemědělstvím ale i drobnými řemesly jako obuvnictvím, hrnčířstvím a soukenictvím. Nebyl zde vodovod ani kanalizace a topilo se výlučně dřevem. Častou příčinou požárů byly ještě slaměné střechy domů, tím spíše, že ke svícení se používala petrolejka, ale i mnohem lacinější svíčky a ve stájích i louče.

František Křižík předvedl v Jindřichově Hradci první elektrické veřejné osvětlení, v Praze vyhořelo Národní divadlo.

Zatímco větší města tehdejších zemí koruny České, především Praha a Brno, ale i Plzeň nebo Moravská Ostrava patřily v rámci Rakousko-Uherska už dávno velkému světu a prožívaly většinu jeho peripetií, tehdejší Zlín vzrušila obvykle sotva tak jednou – dvakrát ročně událost, jakou byl výroční trh nebo pouť na svatá místa, Hostýn nebo Velehrad, kam se ještě chodilo bosky. Zdálo by se, že není méně vhodného místa pro vznik moderního průmyslového města nežli byl Zlín.

Ze Švédska oznamuje Alfred Nobel, že objevil bezdýmný střelný prach, v Americe předvedl George Eastman první svitkový fotografický film.

Zato o botách a tradici ševcovské už by se mluvit dalo. I otec Tomáše Antonín Baťa byl švec, a to dokonce už v deváté generaci. Anna Minaříková-Bartošová (mimochodem, vdova po ševci), kterou si bere, mu přivádí z předchozího manželství dceru Josefku a s Antonínem pak má kromě Tomáše ještě další dvě děti: staršího Antonína a mladší Annu. Poměrně mladá však roku 1886 umírá a rodina se po čase stěhuje do Uherského Hradiště.

Emile Berlinger sestrojil první deskový fonograf. V Praze umírá Bedřich Smetana, v Budapešti Ferenc Liszt. V New Yorku je odhalen dar Francie Novému Světu – socha Svobody.

V Hradišti se otec Antonín po dvou letech ožení znovu, tentokrát s vdovou Ludmilou Hruščákovou. Ta má z předchozího manželství syna Josefa, a protože s Antonínem se jí narodí ještě synové Bohuš, Jan, Leopold a Jindřich a dcera Marie, má rodina nakonec deset dětí. Z nich Tomáš, Anna a Antonín jako děti jejich ve Zlíně zemřelé maminky Anny drží nejvíce pospolu a budou to také oni, kdo zanedlouho změní budoucí tvář spořádané ale od ostatních zatím se ničím neodlišující ševcovské rodiny.