BataStory.net

Baťova vila

Baťova vila – sídlo Nadace Tomáše Bati

Předchozím režimem zavrhované místo zbavené pro nežádoucí památku na Baťu zlovolně větší části zahrady bezohlednou stavbou silnice, je dnes po renovaci jednou z perel zlínské architektury.

Kdysi rodinná vila Baťů, dnes působiště Nadace Tomáše Bati, uvítala za léta své existence celé generace mladých, kteří nikdy nezapomněli na to, komu vděčí, ještě jako tak zvaní mladí muži a mladé ženy, za většinu svých dobrých vlastností. Dodnes je také i místem setkávání jejich klubu Absolventů Baťovy školy práce udržujícího zásady, jež vzali kdysi za své.

Na webové stránce Nadace je možné nahlédnout přímo do její činnosti a vyhledat některou z četných akcí pořádaných pro veřejnost anebo si vybrat na jejím E-SHOPu z mnoha knih, audio knih, plakátů nebo půvabných memorabilií s hesly a myšlenkami Tomáše zakladatele.

S vilou a její historií souvisí také řada vzpomínek pamětníků. My uvádíme jednu hodně dávnou a po ní i jednu z dětství.

Vůbec první cesta Mladého muže do USA v novinách

Mladý muž Richard Vláha měl to štěstí, že z absolventů ABŠ navštívil “strýčka Sama” ještě roku 1929 jako vůbec první a zlínské noviny tehdy uveřejnily jeho vlastní reportáž. Je původní, je půvabná a svědčí o možnostech, jež tehdy Baťovi mladí muži měli a využívali. Zajímavé také je, že po 8O letech se nám ozval jeho vděčný vnuk Dopis zde )

32 měsíců u Uncle Sama

Zážitky Roberta Vláhy

Dne 12. července 1926 vystoupil na zlínském nádraží aspirant na titul mladý muž, 14 letý Richard Vláha, s malým kufříkem v ruce, zato však s velkou odvahou v srdci. Představoval si Zlín vždy jako něco velikého, obrovského, a nyní se mu zdálo v horkém červencovém slunci, že se zklamal. Tento dojem však trval pouze minutu, nežli prošel nádražím. Když uviděl červenobílé továrny T. &A. Baťa, poznal, že Zlín je přece jen dokonalejší, nežli si jej představoval.
Richard Vláha se stal mladým mužem a řádku příštích dnů vyzouval v dílně 432 kopyta. Po půlroční práci přestoupil do exportu Německo, kde seznal, že nikdy nebude rozuměti dobře obchodu obuví, nebude-li znát do detailu její výrobu. Vrátil se tedy zpět do dílen.
V roce 1929 pak chef závodů určil, aby jel jeden mladý člověk do Ameriky. Příležitost pro podnikavého Vláhu. Přihlásil se a chef rozhodl, aby jel. Byla to velká výhra pro 17 letého mladého muže. A měl radost celý internát. První mladý muž se chystal k útoku na zemi mrakodrapů.
Po třínedělním kursu v amerických dílnách (dílny, kde se vyrábělo pro americký trh), připravoval se Vláha v exportu Amerika na odjezd. 10. dubna 1929 rozloučil se se Zlínem a společně se dvěma členy export odejel do Prahy na konsulát, z.Prahy do Paříže, a pak do francouzského přístavu Cherbourgu.
Bylo to 13. dubna 1929, když v cherbourgském přístavu přesedli na malou bárku, která je dovezla k obrovské lodi SS Berengaria, čekající na moři. Přesně o půl noci Berengaria zdvihla kotvy a loď se rozjela k vysněné zemi pruhů a hvězd.

Stál jsem na lodi a pozoroval hasnoucí majáky, ztrácející se světla cherbourgského přístavu a mizející evropskou pevninu.
Šest dnů jsme pluli po moři, až 19 dubna uviděl jsem americké pobřeží. Nejdříve jen úzký pruh země, visící mezi nebem a mořem, který se pomalu zvětšoval. K poledni pomalu vyrostl z moře New York s řadami mrakodrapů, Ellis Island, a když jsme přijeli blíže, uviděl jsem Riverside Drive, táhnoucí se po břehu Hudsonu. Věž tehdy nejvyššího amerického mrakodrapu Woolworth Building zanikala v oblacích.
Nevědě] jsem, jak se budu moci v tomto největším městě světa obracet. Ohromné tempo, shon, ruch, výška domů, pravidelnost ulic, proudy lidí a spousta aut mne ohromovala. Připadal jsem si jako kapka v moři. Jen jedno jsem si uvědomoval: že tisíc mladých mužů čeká na výsledek mé cesty a že jsem před cílem svých snů.
Po pasové a celní prohlídce jsme vystoupili z lodi. Hučelo mi v hlavě a zdálo se, že celý pier se houpá. Teprve teď jsem uviděl mohutnost Berengaarie, když jsem ji přirovnával k jiným, také zámořským lodím .
Viděl jsem parníky z celého světa : Chile, Brasilie, Japonska. Australie, Něměcka, Anglie, SSSR, Číny, Filipín a Havajských ostrovů, které tu vykládaly svoje zboží.
Viděl jsem Číňany, černochy, Malajce, mulaty, téměř všechny národy světa a slyšel jsem všechny řeči světa. Hotový Babylon a zmatení jazyků.
Stmívalo se, bylo k 6. hodině večer, všude svítila světla a americké hlídkové lodi vyjížděly nahoru po Hudsonu a na širé moře do přístavního pásma.
Po zavazadlové prohlídce byli jsme vpuštěni do New Yorku a po půl hodinové jízdě autem projeli newyorskými předměstími Hoboken k hotelu Pensylvania proti nádraží Pensylvania Station.
Ubytovali jsme se ve 13 poschodí. Za pokoj pro dvě osoby platil jsem pět dolarů denně. Sestaveni amerického hotelu je asi toto: Pod přizemím jsou tančírny a kavárny, v přizemí jsou přijímací místnosti, tak zvané lobby. V I. patře jsou čítárny a písárny, ve druhém jídelny a od třetího patra začínaje pokoje.
Ty nejdražší pokoje jsou v posledních poschodích. V každém nočním stolku je rádio a můžete kdykoliv poslouchati hudbu z vlastní stanice hotelu.
V hotelu je bydlení komfortní a pěkné, avšak platit denně 5 $ bylo pro mne příliš mnoho a tak jsem si začal hledati byt.
Rozhodl jsem se, že bude nejlépe, nastěhuji-li se do americké YMCY, abych poznal| život amerických mladých mužů a mohl jej porovnati s životem našich mladých mužů.
Trochu těžkostí s tím bylo, neboť Američané neradi pouštějí cizince do svého středu.
Získal jsem si však přece přístup mezi tyto 18-22 leté mladé muže a překvapil mne jejich život.
To jsou chlapíci, od nichž se musíme ještě mnoho a mnoho učit, Jsou to studenti středních vrstev ze všech států USA, kteří studují bez podpory rodičů . Udivila mne jejich samostatnost, podnikavost a houževnatost.
Dřeli se celý den ve škole a večer po učení šli za svým zaměstnáním . Jedni byli řidiči taxametrů, jiní byli kameloty, jiní fungovali jako čističi na rozích Broadway.
Za byt a stravu platili v YMCE týdně 10 $ .Vedli si pravidelné a přísné účetnictví a zanášeli si každý vydělaný cent. Tak si budovali cestu k úspěchu . Vždycky jsem si přál, aby zlínští mladí muži se řídili při účtování příkladem svých amerických kolegů.
Hoši bohatí, pokud jsem měl příležitost poznat – ti nemuseli pracovat a proto se věnují sportu, – ale v těch, s nimiž jsem žil, zůstává zachována ta stará statečná a průkopnická Amerika . V YMCE jsem platil za byt 5dolarů týdně . Ráno jsem si vždy o nějakou tu půlhodinku přivstal a sjel dolů do swimming-poolu, kde jsem se proplaval. Jindy jsem opět zajel na střechu a zahrál si baseball nebo woleyball.
V New Yorku jsem byl celkem 3 měsíce. Měl jsem na starosti sklady. Skladní výkazy, příjem a expedici zboží. Inventury, kvalitativní kontroly atd.
Po pěti měsících odjeli jsme do Chicaga, abychom otevřeli první prodejny -v Ciceru a Halsted.
Nyní je v Chicagu 20 prodejen Baťa a na jaře přibude dalších 10. Proráželo se nám těžko. Nebylo k levným botám důvěry. Avšak na podzim 1929 velký bursovní krach otřásl americkou prosperitou. Lidé přestali kupovati drahé věci. Začali šetřit u kupovali u nás.
Nyní je obuv Baťa známá v celém Chicagu, zejména v českých čtvrtích. Nejsou řídké případy, že u nás kupují ženy a dcery milionářů. Získali jsme zákazníky kvalitou, levnou cenou, novinovou reklamou, na níž kladu veliký důraz, rozhlasem, přednáškami v českých spolcích, dopisy a návštěvami zákazníků.
Nyní je doba, kdy nejširší vrstvy se seznámí s naší obuví, neboť v celé Americe nedostane nikdo boty naší kvality za naši cenu. Lidé se o kvalitě naší obuvi přesvědčili a přesvědčují a tak i když přijdou lepší časy, — když se vrátí prosperita — zůstanou našimi zákazníky.
Co se týče Zlína, měl jsem radost, že roste a že v rychlosti a tempu předehnal Ameriku. Američan — to je honba za ziskem. Průměrní Američané pokládají Evropu za zpátečnickou. Žijí v představě, že zkrátka není nad Ameriku. Avšak vedoucí činitelé ví, že Evropa se obchodně Americe vyrovnává a nejlépe je to poznat z toho, že na trh USA pronikají evropské výrobky.
Týdně jsem vydělával 30 dolarů. Za své dovolené v r. 1931 jsem byl znovu v New Yorku, ve Washingtonu jsem si prohlédl Bílý Dům, a byl přítomen zasedání sněmovny representantů a senátu, byl jsem v Buffalu, v Pittsburgu, Clevelandu, Toledu, Philadelphii a Baltimore.
Koncem loňského roku jsem se rozhodl k návratu. Četl jsem o Zlíně stále v amerických listech a slyšel mnoho, zejména od našich zákazníků, kteří byli v Evropě a Zlín navštívili. Předal jsem tedy svoje věci v Chicagu.
14. prosince jsem vsedl do pohodlného třímotorového letadla Ford a letěl do Washingtonu. Letadla v Americe zdařile konkurují železnici. V takovém velkém stroji je jeden pilot a pak pilot náhradní, který se zároveň stará o pohodlí cestujících. Pilot, který řídí letadlo má sluchátka na uších a je zároveň radiotelegrafistou. Přijímá a vysíla zprávy. — Poněvadž jsme byli zpožděni, letěli jsme rychlostí 140 mil, ačkoliv průměrná rychlost na linkách je 120 mil. Za necelých 6 hodin jsem přistál s jedním přesedáním v Clevelandu ve Washingtoně.
Druhý den jsem odletěl z Washingtonu odpoledne o 3. hodině a o ½ 6. hodině večer jsem přistál na letišti Newark u Nového Yorku. Celá cesta mne stála 55 $. A pak to šlo už svým tempem dále. 15. prosince ve 12. hodin v noci jsem stál na palubě rychlolodi Europa a vracel se do Evropy. New York — Manhattan svítil a zářil, hluk pieru pomalu ztichl a americká hymna zanikala v hučeni lodních strojů.
Míjeli jsme majáky, americké válečné lodi a pak zase přišla nesmírná voda oceánu. 190 mil od Cherbourgu jsme potkali první stráž Evropy, maják Bishop Rock Light. A v poledne 24. prosince jsem byl ve Zlíně.
Překvapila mne spousta nových budov, vzrůst města i továrny, ruch a tempo, které si v ničem s americkým nezadá.
Ale jakmile se nadýchám zlínského vzduchu, chci se vrátit zpět do světa.
A výsledek mé cesty? Kromě zkušeností, jichž si vysoce cením, jsem si přivezl přes 1.000 dolarů.

Plány Richarda Vláhy se co nevidět splní. V nejbližších dnech odjede do Indie s významným úkolem, jejž mu svěřil sám Tomáš Baťa v důvěře, že jej splní, diky zkušenostem, jichž nabyl v zemi Uncle Sama. Přejeme mu do jeho plachet dobrý vítr.

Perličky vzpomínek na Baťovu rodinu

Sylva Knedlová

Moje maminka pracovala v kanceláři u Baťů. Častokrát v neděli odpoledne byla pozvána do Baťovy vily, aby „něco” projednala s panem „šéfem”. Nás, tři nejmladší děti, brala vždy s sebou. Jednak jsme mohli užívat zahrady, tenisového kurtu, bazénku, jednak jsme si mohli hrát se Zaoralovými dětmi. (Jejich tatínek byl zde domovníkem, zahradníkem a v neposlední době se staral o Baťovy hroby na Lesním hřbitově.)

Co mi nejvíce utkvělo ve vzpomínkách? Byly to svačinky, které nám byly podávány paní „šéfovou”. Dílek dortu a k tomu sklenička našlehaného černého piva se žloutkem a cukrem. I přes protesty maminky jsme museli dobrotu sníst a vypít, ať prý máme silné kosti.

To víte, že jsme se na tyto schůzky (my děcka) velice těšili. Bylo nás sice šest dětí, ale osobní auto, které pro nás přijelo vždy v sobotu odpoledne až před dům, nás tři malé (3, 6, 8) dovezlo před Tržnici – v té době prodejna obuvi. Při vstupu, na levé straně, bylo oddělení pedikúry. (Musím předeslat, že bratr, sestra a já jsme byli oblečeni v námořnických oblečcích.) Vedoucí propagačního oddělení (vzpomínám-li dobře, pan Urbanec) nás fotografoval při příjezdu, u auta, před prodejnou, v pedikérních vaničkách, naše nožky před pedikúrou i po pedikúře (dokumentoval naši návštěvu v pedikérní části podniku).

Posléze jsme dostali svačinku a při ní nám měřili nožky, zkoušeli dětské střevíce, papučky, cvičební boty atd; Museli jsme slíbit, že obutí, které jsme dostali, nebudeme šetřit, že v nich budeme lozit po stromech, kopat do míčů, hrát si v nich na ulici, běhat atd. Na další návštěvu u Baťů je přivezeme s sebou, aby pracovníci zjistili zátěž dětské obuvi. No a my jsme dostali botky nové.
Jasně že se nám to líbilo. Děcka na ulici nám tato privilegia záviděla, maminka ušetřila obutí pro 3 děti. Horší však byla skutečnost, že ve válečných letech, kdy byla obuv na lístky, jsme pak museli dědit boty po starších sourozencích. Nemusím zdůrazňovat, že naše „zhýčkané” nožky pak nesmírně trpěly.

Třetí perlička. Nejstarší sestra a bratr navštěvovali gymnázium v Holešově. Pochopitelně (začátkem 40. let) se to tehdejším „mocipánům” nelíbilo. Sestra musela jit do Zlína do učení. Bratr na strojařskou průmyslovku. Oba byli šikovní, a tak se postavili k práci čelem.
Jednou šla sestra za tatínkem (pracoval v lisovně u Baťů). Šla kolem hromady odpadového svrškového materiálu. Zaujal ji. Vzala několik zbytků. Bratr vyrobil „kovovou raznici” a začali z nich vysekávat na prkénku od masa srdíčka, která do sebe navlékali, sešívali, až vznikl pásek, ze kterého na dřevěnou podešev umně zkřížili proužky skládanky. Vznikl sandál.

Za tento „zlepšovák” poslali ji z továrny do Prahy studovat na vyšší sociálně zdravotní školu. Po absolvování pracovala jako porodní asistentka v Baťově nemocnici ve Zlíně. Vdala se a se svým mužem, zaměstnancem T. Bati, odletěla do Indie, Batanagaru, kde pracovali až do roku 1965. Odtud se přestěhovali do USA, Clevelandu, aby i zde pokračovali ve firmě. Bohužel, oba jsou již po smrti…

Rosemarie Blyth – Baťová poskytla u příležitosti konference 120 let inspirace Baťou interview časopisu Ekonom.

Z oslav 100. výročí narození Tomáše Bati Juniora

Jestliže se Tomáš Baťa junior díval z nebes na to, jak mu jeho rodný kraj přichystal oslavy 100. výročí narození, musel být hrdý především na svoji choť, paní Sonju. Ta oslaví koncem roku 88. narozeniny, ale její vitalitu by jí mohli závidět lidé o dvě generace mladší.

100. výročí narození pokračovatele podnikatelského obuvnického rodu zastihly paní Sonju v obdivuhodném tempu. A nic na tom nemění elegantní hůlčička patřící k jejímu dekoru.

“Byli jsme spolu s manželem svoji 63 let, 63 šťastných let,” zdůraznila paní Sonja.
V rámci programu zavítala v Otrokovicích na seminář “Baťa – obuvník či génius.” Mladé lidi nabádala k pracovitosti i spořivosti.
Spolu s rodinou, politiky i přáteli pak uctila památku Tomáše Bati juniora v jeho rodné vile.
V doprovodu svých čtyř dětí Rosemarie, Christine, Moniky i syna Thomase pak zahajovala vernisáž fotografií svého manžela, společně s nimi zamířila i na slavnostní koncert k poctě manžela, který stál u zrodu zlínské univerzity nesoucí jméno jeho otce.
A další den? Žádné zahálení, konference o odkazu Baťů v Bratislavě, přijetí bratislavským primátorem a řada dalších akcí. Tak jako její muž, téměř nezastavitelná…

Článek portalu Zlin.CZ

V Austrálii zemřel u nás skoro neznámý baťovský vynálezce

V australském Tahmooru zemřel ve věku 89 let František Popovský narozený roku 1925 ve Štípě u Zlína.

V Austrálii se dočkal uznání jako vynálezce a autor nespočtu světově uznaných patentů. Vzdělání získal jako Mladý muž u Bati na Slovensku, kam byl ze Zlína přeložen ještě před válkou jeho otec, a odkud byl později za dramatických událostí, během nichž takřka přišel o nohy, za Slovenského štátu vyhoštěn. Po vyléčení ve Zlíně pracoval u Bati v oddělení už tenkrát pokročilých počítačů (tehdy zúčtovacích strojů) Elliot. Tam také realizoval svůj první, ještě v Československu přihlášený a uznaný patent na automatizaci transportu a downloadu děrných štítků. Po emigraci pracoval krátce u firmy ve Vídni, nežli se dostal do Austrálie, kde započala jeho úspěšná kariéra inovací, vynálezů a patentů. Více o něm zde

Absolventi BŠP na Univerzitě třetího věku

Nepochybujte o tom, že absolventi Baťovy školy práce z jihu Čech se nevzdávají dalšího vzdělání ani v pokročilém věku, a to nejenom ve Zlíně.
Přesvědčit se o tom můžete díky “Barvám života” České televize na tomto videu

Nová kniha Jaroslava Pospíšila o podstatě sporů o dědictví po Tomáši Baťovi

Ožehavým tématem baťovských sporů o majetek se zabývá nová kniha Jaroslava Pospíšila Rub a líc baťovských sporů a pojednává o soudním sporu, který vznikl po smrti Tomáše Bati. Dokument, na jehož základě kniha vznikla, přitom našel spisovatel Jaroslav Pospíšil jen náhodou.

“Hledal jsem v Národním archivu v Praze podklady pro něco úplně jiného a našel jsem popis jednoho soudního rozhodnutí, které se týkalo sporu Baťů o majetek,” vysvětluje autor redaktorce Mladé fronty Dnes Ivě Chmelové.

Jak kniha popisuje podstatu sporu,Tomáš a jeho matka majetek právoplatně zdědili. Janovi nic nepatřilo, i když majetek spravoval a společnost vedl od roku 1932. Převzal je na základě údajné kupní smlouvy, která však nebyla platná ani podle tehdejšího práva (jen se o to Tomáš a Marie nesoudili), a na základě závěti, která odkazovala na údajný prodej majetku Janovi Tomášem Baťou starším. A když neplatila kupní smlouva, pak neplatila ani poslední vůle – prostě k žádnému převodu majetku vůbec nedošlo, získali ho dědicové, kteří tu věc otevřeli až v roce 1947. Jan pak tvrdil, že mu Tomáš vše prodal ústně, ale nedokázal to a soud ho v podstatě označil za lháře.
Celý rozhovor zde

Upozorňujeme členy na článek Legendy a fakta

V poslední době se v obsáhlých článcích o rodině Jana A. Bati předkládají veřejnosti tvrzení vzbuzující i pochybnosti, například v souvislosti se zámkem v Napajedlech, jeho někdejší vlastnictvím nebo způsobu jeho nabytí, ale i další historické nepřesnosti.
Nahlédnutím do důvěryhodných zdrojů pak leckdy zjistíme, že jde o pouhé legendy.
Přinášíme stanovisko v článku zveřejněném v reakci na ně.
Celý článek zde

>>

Novinka do Nového Roku

Novinka do Nového Roku – alespoň pro nás: pěkná webová stránka slovenského klubu Absolventů Baťovy školy práce www.ABSEP.sk v Partizánském.
Určitě si zaslouží vašeho zájmu a naší pochvaly.
Dobře si ji prohlédněte, je na ní poznat, že mají řadu – a hlavně aktivních – mladých členů, kteří jim pomáhají.
I na BataStory s ní zůstaneme ve styku a stálé spolupráci.

>>

Pro ty mladší i návštěvníky Zlína: Výstava o baťovském bydlení ve zlínském zámku

Jde o expozici přestěhovanou ze skutečného baťovského domku Nad ovčírnou, zavřeného kvůli výskytu dřevomorky.

“Protože zájem o ni trval, rozhodlo se Muzeum jihovýchodní Moravy zpřístupnit ji (do dokončení nového kulturního centra 14|15 v baťovském areálu) ve zlínském zámku,” osvětlila při jejím zahájení autorka expozice, historička Hana Kuslová.

Pietní vzpomínka výročí úmrtí Tomáše Bati.

I letos se u hrobu na Lesním hřbitově poklonili jeho památce ředitel Nadace Tomáše Bati Ing. Pavel Velev a Mgr. Eva Štauderová, první náměstkyně primátora města Zlína.

Vzpomínky se vedle zástupců Zlínského kraje zůčastnila jako vždy i delegace Klubu absolventů Baťovy školy práce.

Zemřel Miloslav Blaha

Miloslav Blaha pracoval dlouhá léta jako místopředseda výboru Klubu ABŠ ve Zlíně. Narodil se 9. 1. 1926 ve Stupavě v rodině obuvníka. Po ukončení měšťanské školy nastoupil do Baťovy školy práce. Pracoval nejprve ve výrobě obuvi, ale navštěvoval průmyslovou školu stavební, kterou zakončil maturitou. Pak pracoval jako mistr a stavbyvedoucí i na stavbě pneumatikárny v Otrokovicích, od roku 1977 na stavbách v Sýrii a Libyi.
Udělal si i státnici z angličtiny. Má syna Vlastimila, vnuky i pravnuky. Jeho velkým koníčkem byla zahrada, pěstování rostlin a citrusářský kroužek. Mnohé ze stromů na třídě Tomáše Bati a na Lesním statku Tomáše Bati v Loučce jsou jím vypěstované.
Miloslav Blaha zemřel 28. 4. 2011. Po smutečním obřadu v kostele jsme se s ním rozloučili na hřbitově ve Zlíně-Loukách slovy Růženy Kouřilové: “…naše vzpomínky Tě budou provázet na Tvé cestě k věčnému spánku. Navždy zůstaneš v našich srdcích. Absolventi Baťovy školy práce na Tebe nezapomenou. “

^{Vzpomínka na Miloslava Blahu pochází z posledního Zpravodaje Klubu ABŠ}

Výroční členská schůze 14. dubna 2011 v Barum Continental

Výroční členská schůze Klubu absolventů Baťovy školy práce se letos konala v Otrokovicích v prostorách firmy Barum Continental. I přes úctyhodný věk absolventů a absolventek Baťovy školy práce se jich do Otrokovic sjelo hned několik desítek a to nejen z celé České republiky..
Péče byla věnována i stále vyššímu věku účastníků. Dispečer dopravy v oranžové vestě zajišťoval dopravu z nádraží a stanice trolejbusu pro nemocné a méně pohyblivé. Zanedlouho přineseme i výroční zprávu a další detaily o programu a návštěvnících.
Předseda Klubu absolventů Baťovy školy práce Svatopluk Jabůrek ocenil dlouholetou dobrou spolupráci mezi klubem a Zlínským krajem a poděkoval za účast a podporu i představitelům kraje.
Osobně se setkání zúčastnil ing Pavel Velev, ředitel Nadace Tomáš Bati, k hostům patřil i Jaroslav Pospíšil, autor právě vydané biografie baťovského ředitele Františka Maloty. Projevy přednesli i hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák a jeho statutární náměstek Libor Lukáš.

„Předstupuji zde dnes před vás s velkou pokorou, abych se sklonil před vaší vitalitou a zároveň vám poděkoval za to, s jakou neutuchající energií se věnujete šíření baťovských idejí a myšlenek. Baťův pohled na vzdělávání je dodnes inspirující zejména v tom, jak velký důraz kladl na všestrannost a komplexnost vzdělávacího procesu, jehož obsahem by nemělo být pouze předávání informací a odborné vzdělávání, nýbrž kompletní příprava mladých lidí do osobního i profesního života včetně jejich morálního formování,“ uvedl Stanislav Mišák.

„K odkazu Tomáše Bati a jeho bratra Jana Antonína se Zlínský kraj aktivně hlásí. V této souvislosti bych především zmínil krajem realizovaný projekt rekonstrukce budov č. 14 a 15 v bývalém baťovském průmyslovém areálu ve Zlíně, díky němuž v těchto budovách vyroste zbrusu nové Krajské kulturní a vzdělávací centrum, jež by mělo svojí ideou a posláním navázat na tradici baťovských Studijních ústavů, které byly v třicátých letech minulého století centrem kulturních, vzdělávacích a výzkumných institucí ve Zlíně,“ řekl Libor Lukáš.

Z webu Zlínského kraje , foto Petr Zákutný

Ve Zlíně u Baťů

Ze vzpomínek baťovce Aloise Šafaříka

Z Brna jsem odešel a 4. 4. 1927 jsem nastoupil u firmy Baťa. Nebylo to jen tak jednoduché. V přijímací místnosti byli dva úředníci, kteří přijímali nové lidi do práce. Pan Kovář a Hnilica. Mě přijímal pan Hnilica. Vyzval mě abych mu ukázal své ruce. A volal pana Kováře, aby se přišel podívat na mé ruce. A říkal mně: “Dám vám to písemné, že zde za týden již nebudete.”
Musel jsem vysvětlit, že jsem jezdil s tramvají a museli jsme jezdit v rukavičkách. „Proto se vám moje ruce nelíbí. Ale vězte, já jsem ženatý, mám dvě děti a chci poctivě pracovat.” Ale až na přímluvu pana Stase z Malenovic, který byl náš vzdálený příbuzný, jsem byl přece jen přijat. Bydlil jsem u své tety Ševčíkové, sestry mé zemřelé matky.
Jako každý nové přijatý jsem musel do obuvnické školy, kde se zapracovávají na strojích. Byl jsem postaven ke stroji, kde se vypalují podešve. Myslím jejich okraje. Po hodině přišel za mnou mistr a povídá: „Příteli, toto by bylo pro vás velmi pracné, pojďte, dám vás k jinému stroji.” A začal jsem snýtovat okraje podešví. Asi po měsíci jsem již byl poslán do dílny, kde se vyráběly dětské boty.
Snýtoval jsem jen klenky a to další již snýtovali starší šnytaři. Tak jsem to táhl asi dva roky.
Z Brna jsem odešel také na popud lékaře. Moje manželka měla silné astma a lékař jí doporučil venkov. Když nosila dceru Libuši pod srdcem, velmi těžce onemocněla na astma. Byly chvíle, že seděla na posteli a naříkala, že se udusí.
Měla zadáno na léčení do Pasek, ale pro nedostatek volného místa jí Obchodní grémium, kde jsem byl organizován, doporučilo, aby šla někam ke známým na venkov. Že jí dají 500 Kčs a po 14ti dnech nechť pošle ověření od starosty, že je skutečné v místě, a pošlou jí dalších 500 Kčs. A tak se také stalo. Zdejší prostředí bylo pro ni i pro nás tím nejlepším lékem.
Během jednoho měsíce mé pracovní doby u firmy Baťa dostal jsem klíč od nově postavených domků ve čtvrti Letná pod Tlustou a mohl jsem si dle své libosti vybrat byt. který se mně bude líbit. Já tak učinil a jednou v neděli odpoledne vzal jsem kbelík, smeták, hadry, lopatku a nastoupil cestu do Zlína, dáti do náležitého pořádku byt, aby se manželka s dětmi mohla brzy nastěhovat.
A tak koncem května téhož roku přijela manželka nákladním autem s nějakým nábytkem do Zlína. Moje mladší sestra byla toho času v Americe a poslala nám peníze na nábytek, který nám zhotovil pan Hamříček z Malenovic spřízněný s moji sestřenicí.
Po prázdninách začala Vlastička chodit do školy a Libuška do školky. Velmi se jim tam líbilo, krásné zdravé okolí, blízký les, kam chodily na jahody i na houby. A to byl také i ten nejlepší lék pro moji manželku, neboť po čase se astmatu skoro zbavila. Po obědě umyla nádobí a se sousedkami sedávaly venku na trávničku a bavily se. Zeny tehdy do práce nechodily. A tím také začal pro nás lepší život. než byl až dosud.
Když jsem pracoval v dílně, přišel za mnou náš nadmistr a ptal se mé. jestli bych nechtěl jiti do mistrovské školy. Já mu to vymlouval, že nejsem švec… (Pokračování)

In memoriam plukovníka Františka Navrátila

28. února rozloučil se náš svět s dalším z členů ABŠ, jedním z baťovských pilotů bojujících za války v R.A.F. plukovníkem Františkem Navrátilem.

^{Foto Oldřich Pelčák}

Ještě 18. 7. 2009 oslavil svoje devadesátiny, nyní mu zazněly na počest tóny české hymny, salvy nastoupené čestné stráže ale i jeho oblíbená moravská písnička a z Británie i tradiční It’s a Long Way to Tipperary…

O Františku Navrátilovi přineseme na této stránce zanedlouho podrobnější článek.

Zemřel František Šumpela

Když 1. srpna 1934 nastoupil jako Mladý muž u firmy Baťa, osud ho zavál do Otrokovic-Baťova, do koželužen. Zde také absolvoval Baťovu školu práce – obor koželuh, která se stala základem jeho pozdější vysoké kvalifikace v tomto oboru. Když byla vzápětí otevřena v Otrokovicích odborná škola koželužství – Střední průmyslová škola, byl mezi prvními absolventy. Pracoval jako koželuh, koželužský chemik, jako mistr a na své řemeslo byl náležitě hrdý, vypracoval se brzy v uznávaného koželužského odborníka.U firmy Baťa pracoval i nadále v různých vedoucích funkcích. Stal se velkým patriotem Otrokovic-Baťova. Protože uznával systém Baťova stylu práce, přijal za své životní filozofii, kterou vyznával Tomáš Baťa.
Stal se aktivním členem Klubu absolventů Baťovy školy práce od jeho založení. A po návratu Tomáše Bati jun. v devadesátých letech minulého století a znovu obnovené činnosti Klubu zapojil se aktivně do práce Klubu. Pro spolupráci a besedy, ze spousty známých, které měl, snadno získával mnoho osobností společenského i odborného života a organizoval pro členy klubu oblíbené a hojně navštěvované „Klubové středy”. Udržoval styky s mnoha institucemi krajskými a městskými v Otrokovicích a ve Zlíne, Obuvnickým muzeem, firmou Baťa ve Zlíně, v neposlední řadě s UTB. Byl členem skupiny konzultantů, kteří pomáhají studentům konzultacemi při zpracování diplomových prací s baťovskou tematikou. Přednášel a aktivně se podílel na tvorbě odborných publikací.
Jeho činnost přesáhla i hranice naší republiky. Měl přátele v polském Chelmeku, na Slovensku v Bošanech a Partizánském, dříve Baťovanech, kam jezdíval jako delegát Klubu.
„Milý Františku, loučíme se s Tebou s upřímným poděkováním za práci, kterou jsi pro nás i pro Klub absolventů Baťovy školy práce vykonal Nikdy nezapomeneme!” těmito slovy se při smutečním obřadu rozloučil za nás všechny, členy Klubu ABŠ a přítomné smuteční hosty přítel nejbližší, Miloš Blaha.

Souboj titánů

Další příspěvek z řad klubu ABŠ svědčící o jejich postřehu a neochvějném smyslu pro humor reaguje na okamžitou souhru náhod:
Titul na poutači někdejšího Velkého Baťova kina bezděčně koresponduje s diskusemi o umístění a významu soch obou skutečných velikánů…

V rámci projektu Baťův odkaz Evropě proběhla ve Zlíně konference Zodpovědné inovace

Konference, jejíž detaily je možné najít na webu, se jako moderátor podílel PhDr. Václav Moravec. jako hosté, vedoucí i účastníci jednotlivých diskusí pak mimo jiné

^{prof. Jan Švejnar, M.A., Ph.D. – profesor ekonomie, předseda Řídící a dozorčí rady CERGE-EI, UK Praha
JUDr. Pavel Telička – bývalý eurokomisař, ředitel bruselské kanceláře BXL Consulting
prof. Ing. Milan Zelený, M.S. Ph.D. – profesor působící na Fordham University v New Yorku, Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a dalších institucích
Ing. Petr Zahradník, MSc. – vedoucí Kanceláře pro Evropskou unii České spořitelny
Ing. Jiří Rosenfeld, CSc. – generální ředitel Slováckých strojíren a. s.
Ing. Libor Láznička, Ph.D. – jednatel společnosti Barum Continental spol. s r.o.
MVDr. Stanislav Mišák – hejtman Zlínského kraje
Libor Lukáš – statutární náměstek hejtmana Zlínského kraje
prof. Ing. Petr Sáha, CSc. – prorektor pro strategii a rozvoj Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně}
p(clear).

Když botky, tak od Bati

Poslední příspěvek do rubriky členů klubu ABŠ svědčí o jejich neumdlévajícím humoru a vyrovnání se s každou situací.

Snad potěšili i vás touto fotografií.

Vítáme novou baťovskou webovou stránku

Známý baťovský badatel a historik Dr Zdeněk Pokluda rediguje na webu zlínské University Tomáše Bati novou záslužnou stránku www.TomasBata.com (klikněte zde. ) Stránka si vytkla za cíl shromáždit a zpřehlednit především veškeré bibliografické údaje o osobnosti Tomáše Bati, dílech a pracích s ním spojených.

Stránka obsahuje základní rubriky:
Životopis
Bibliografie
Galerie
Odkazy (na čestném druhém místě je uvedena i BataStory)
O projektu
Kontakty

Přejeme mu i Universitě Tomáše Bati na cestě po stopách Tomáše Bati mnoho štěstí a nespočet objevů.

Z nového Zpravodaje Klubu ABŠ

Poslední Zpravodaj přináší mnoho zajímavých materiálů a upozornění na daší zdroje. Jedním z nich je například připomenutí “letošního 75. výročí Bati v Sezimově Ústí” z pera předsedy tamní pobočky Klubu ABŠ nebo pozoruhodné avizo na nově připravované, s firmou Baťa svázané knihy Jaroslava Pospíšila. Ta první se dotýká osobnosti Němci dosazeného dohližejícího ředitele Miesbacha a jeho zatím málo známé role při záchraně některých gestapem ohrožených baťovců a jejich aktivit, především na Slovensku.

K výročí 70 let někdejšího Bati – Moravských akciových strojíren MAS – Kovosvitu v Sezimově Ústí

^{Ani hotel MAS, někdejší Baťův obchodní dům, nezapře svou typickou sloupovou fasádou původní baťovskou architekturu.}

Když se firma Bat’a, přinucena oddělením Slovenska rezignovat tam na projekt nových strojíren a použít objekt pro obuvnické dílny, rozhořčilo to především ředitele Ševčíka, jehož strojaři už se do nich měli málem stěhovat.
Jan Baťa mu tehdy řekl, aby si tedy vzal letadlo a našel pro ně nové místo na území Protektorátu. Ještě týž večer volali do Zlína, že tam nad jihočeskými městy krouží kolem dokola letadlo Bat’a, a jestli se prý jeho pilot nezbláznil. Za tři dny měl ale Ševčík konkrétní nabídku na území o velikosti 130 hektarů u Sezimova Ústí.
„Stavělo se baťovským tempem. 6. 6. 1939 se začalo vyměřovat a kosit zelené obilí a v prosinci 1939 se v jedné dvouhale vyrábělo. Bylo již postaveno 70 domků a ve Společenském domě v přízemí se slavil Silvestr. Zahájena byla výuka v Baťově škole práce odborné strojnické v jednom z domků. Stavěla se slévárna, průmyslová škola a internát. Na stavbě pracovalo asi 800 lidí, tempo bylo bláznivé, ale doba také, měli jsme pilno,” napsal o tom Jan Antonín Baťa.
Po sedmdesáti letech nepřetržité činnosti závodu, i když už bohužel v jiných než baťovských podmínkách, je jeho úspěšná existence stále důkazem správnosti volby místa i celé baťovské podnikatelské koncepce.

^{Dnes už máme k dispozici jen tehdejší černobílou fotografii tamějších Baťových domků. Nenašel by se na Slovensku někdo, kdo by nám je vyfotografoval dnes?}

Václav Kalina, předseda pobočky ABŠ shrnul i vzpomínkovou akci:
Generální ředitel nynějšího Kovosvitu MAS ing. Libor Kuchař souhlasil s návrhem naší pobočky Klubu ABŠ a k 70. výročí jsme tak mohli pozvat všechny absolventy zdejší Baťovy školy práce, jichž bylo více než 500. V současné době jsme jich pozvali asi 210, ale přijela jich polovina, protože zbývající se většinou ze zdravotních důvodů omluvili.
Kovosvit MAS jim umožnil prohlídku závodu, pohostil je a věnoval spolu s Městským úřadem a střední školou dárky. Ze setkání byla také zhotovena fotografie, již později obdržel každý poštou. O závodě promluvil jeho ředitel, starosta města Ing. Bedřich Beneš a také ředitel střední školy – Ing. František Kamlach.
Také tato škola – nástupkyně Baťovy školy práce – si vede více než dobře a má dnes více než tisíc žáků, a to včetně části prvního ročníku ČVUT, Fakulty strojní z Prahy. Prohlídka školy baťovce zaskočila novým stylem výuky strojařiny na počítačích, jimiž je vybavena. Městský úřad přioravil k výročí vernisáž výstavy fotografií z budování závodu i města Sezimovo Ústí 2. (Kdysi Baťov, později Kovák).

^{© Václav Kalina, předseda pobočky ABŠ Sezimovo Ústí, nepatrně kráceno.}

Návštěvou v lese

^{Sídlo společnosti v Loučce
Foto: Mgr, Roubalíková}

ČLENOVÉ KLUBU ABŠ BYLI NÁVŠTĚVOU V LESE A PŘECE U BAŤŮ

Na pozvání paní Sonji Baťové se členové výboru Klubu ABS Zlín vypravili do Hostýnských a Vsetínských hor. Tam má rodina Baťových část dřívějšího majetku, která jí byla v restitucích navrácena.

Pod názvem B.F.P., Lesy a statky Tomáše Bati, tam rozsáhlé území spravuje společnost, která sídlí v Loučce u Valašského Meziříčí. Tam nás také v polovině srpna přivítali její ředitel Ing. Miroslav Hovořák a jeho zástupce Ing. Karel Hnilica. Ve stylové budově ředitelství nás seznámili s historií a současností oblasti a potom nabídli její prohlídku. Projížděli jsme dobře udržovanými lesními cestami, krásnou krajinou, seznámili se s pěstováním mladého porostu v lesní školce a navštívili manipulační a expediční sklad dřeva ve Vsetíně.

^{Sklad dřeva ve Vsetíně
Foto:Karel Halberštát}

Společnost je rozdělena do dvou revírů a má tři honitby. V lesích převládají smrky, tvoří zhruba 60 % zalesněné plochy. V menší míře jsou tam buky a jako doplňkové dřeviny jedle, modříny a javory. Při těžbě a svozu dřeva tam využívají moderní techniku, ale kde je třeba i tradiční koně a lanovky. Věnují se také školkařské činnosti. „Když dobře založíte lesní školku, můžete očekávat dobrý výsledek,” říká ředitel Hovořák.

A jak je to s těmi statky v názvu firmy? Dnes už jde jen o několik budov a pole.
Jak jsme se při návštěvě dozvěděli (hostitelé nám přiblížili i finanční stránku provozu), společnost hospodaří s většími výnosy než lesy ve státní správě. A jako dobři hospodáři a zcela v baťovském duchu, zisk využivaji ke zvelebeni krajiny. zejména k úpravám tolik potřebných lesních cest. Účtují po baťovsku – týdně. V Loučce jsou dobří hospodáři.

^{Ze zpravodaje Klubu ABŠ, text Karel Halberštát}

Úctění památky 77 let od tragické smrti Tomáše Bati

Zlín si připomenul 77. výročí úmrtí zakladatele moderního Zlína Tomáše Bati

Kytici k soše Tomáše Bati u zlínské univerzity položili u příležitosti 77. výročí úmrtí legendárního podnikatele zástupci Zlínského kraje, statutárního města Zlína, Univerzity Tomáše Bati, Nadace Tomáše Bati a Klubu absolventů Baťovy školy práce.

Tomáš Baťa zesnul po tragické letecké havárii v Otrokovicích 12. července 1932.

K neštěstí došlo nečekaně, při služební cestě do Švýcarska, kde se měl zúčastnit otevření nové prodejny, a ta zvěst ohromila nadlouho celý a nejen obchodní a obuvnický svět.

Poctu mu skládají na mnoha tryznách umělci, ministři i státníci, především však ti, kterým, jak sám říkal, sloužil: všichni jeho spolupracovníci, jež nikdy nenazýval dělníky.

Jeho tělo bylo uloženo na Lesním hřbitově, o jehož vznik se moudře zasadil, aniž tušil, že se stane tak záhy jeho vůbec nejvýznamnější celebritou.

Přestože vzniknou i chmurné prognozy o možných důsledcích na chod impéria, žádná se neuskuteční. Výroba ani obchod se nezastaví a po dramatickém zjištění, že dědicem se podle závěti Tomáše Bati nestává, alespoň zatím, jeho mladistvý syn, Tomáš Baťa junior, ale nevlastní bratr Jan, ujímá se vedení podniku Jan Antonín Baťa.

Baťovskou výstavu v Praze navštívili zlínští baťovci

Výstavu Fenomén Baťa – zlínská architektura 1910 – 1960 v Národní galerii v pražském Veletržním paláci navštívila početná skupina zasloužilých zlínských baťovců.

Díky podpoře vedení Zlínského kraje dostalo se členům Klubu absolventů Baťovy práce možnosti autobusového zájezdu na výstavu o fenomenu, jehož nedílnou součástí byly kdysi i jejich životy.

Výstavu, která se konala od března ve východním křídle a respiriu 1. patra Veletržního paláce, připravila Národní galerie v Praze a Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně ve spolupráci se Zlínským krajem a statutárním městem Zlín a po jejím skončení se uvažuje o nové instalaci na podzim v Mnichově.

Exponáty pro výstavu jsou z obou pořádajících institucí a z Moravského zemského archivu, pracoviště Zlín a Státní okresní archiv Zlín, z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Muzea města Brna, Národního technického muzea v Praze, z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě a z archivu Fatra a. s. Napajedla.

K výstavě se uskutečnilo i mezinárodní sympozium uspořádané společně Národní galerií Praha, KGVU Zlín, institucí Zipp-česko-německé kulturní projekty a Domem umění města Brna ve spolupráci s Bauhaus Dessau Foundation, Bauhaus Kolleg. Proběhlo 19. 5. v Praze a 20. – 23. 5. ve Zlíně. (Bližší informace na www.projekt-zipp.de)

Součástí výstavy byla i řada komentovaných prohlídek. Také zájezdu zlínských baťováků se dostalo příjemné prohlídky v doprovodu kurátorky a spoluatorky výstavy.

Z letošní výroční schůze přinášíme projev předsedy Klubu ABŠ:

Vážení přátelé,

Náš Klub Absolventů Baťovy školy práce se dostává do dalšího období. Zůstává však věrný myšlenkám,pro které vznikl – neztrácet přátelské vztahy,vyměňovat si zkušenosti , dále se vzdělávat,získávat stále nové poznatky. Budeme pokračovat ve společné činnosti i když v minulém období odešli z našich řad mnozí dlouholetí spolupracovníci,funkcionáři a přátelé, mezi nimi i zakladatel našeho klubu pan Tomáš Baťa. Všichni zanechali po sobě, mimo svých rodinných příslušníků, i mnoho přátel, kterým předávali své znalosti, od nichž se učili,přebírali zkušenosti a s nimiž řešili společné problémy…

Pro celý článek klikněte na příslušný titulek v pravém sloupci.

Přátelé, výroční schůze byla důležitá, ale nezapomeňte ani na následující, zvláště letos více než aktuální článek z posledního Zpravodaje seznamující nás ve zcela současných souvislostech s historickými názory Tomáše Bati už z roku 1922 a 1923…

Článek nám poskytuje až zarážející pohled na to, co se bohužel nestalo: jak daleko jsme mohli být, kdyby se jeho slovy řídili naši podnikatelé, poslanci a jimi zglajchštajtovaná ekonomika alespoň nyní, celých 86 let poté…

JDE O „HOSPODÁŘSKOU KRIZI” NEBO JEN O CHŘIPKU, KTERÁ “BRZO PŘEJDE”?

Obojí je třeba léčit, a proto považujeme za vhodné ukázat, jaké názory měl Tomáš Bata a jakou hodnotu mají jeho názory dnes. Po celosvětové krizi v roce 1923, když klesl odbyt i mzdy, řekl v prvomájovém projevu:

… nesnáze jsou příležitostí pro muže statečných srdcí!

… neviním z toho ani poměry, ani počasí Vinu má vedení závodu a JÁ!

Názory Tomáše Bati na krizi a její řešení:

Nedávat nikomu nic zadarmo byla jedna z hlavních zásad T. Bati a firmou důsledně dodržována. U firmy byly podstatně vyšší výdělky, než kdekoliv jinde, ale nepřipadalo v úvahu, aby někdo dostal něco zadarmo ve formě daru, jako např. vánoční příspěvek, 13. plat atd. Obdarovaný člověk se začne spoléhat na dary a nikoliv na sebe. T. Baťa se vyjádřil takto:

„Neuznávám podpory v nezaměstnanosti podnikům zaměstnavatelů ani podpory nezaměstnaným dělníkům. Právě tak jako zaměstnavatel, musí i zaměstnanec uvést svou kalkulaci v rovnováhu. Pokud není dost práce, jak je tomu v celé řadě států v dnešní době, nutno pracovat za podmínek sebenepříjemnějších, neboť jen tak se umožní vypracovati se k lepším časům. Toto stanovisko jsem zastával v roce 1922 a moji spolupracovníci přijali mzdy o 40 procent nižší. Jejich mzdy se od té doby více než zdvojnásobily. “

Byl toho názoru, že v krizi nelze propouštět dělníky, kteří budou po státu požadovat podporu v nezaměstnanosti. Zastaví-li se továrny, ztratí stát příjmy na daních a nezaměstnaní si nekoupí zboží ani za poloviční ceny. Na tehdy významné instituci, Ústředním svazu čs. průmyslníků, dne 25. srpna 1922 promluvil v tom smyslu, že dva dny poslouchal návrhy, co všechno má udělat vláda, ale neslyšel, co udělá navrhující řečník.

Samozřejmě, že se setkal s velkou nevolí účastníků. Větší část podnikatelů shledala výhodnějším zastavit výrobu a přenechat nezaměstnané na starosti státu. Takové jednání T. Baťa považoval za zbabělost. Zaměstnavatel i zaměstanec musí vycházet z morální zásady, že jen zavykonanou práci lze brát peníze a tato práce musí být navíc vedena v duchu sloužit co největšímu počtu lidí. Hlavním cílem firmy Baťa bylo sloužit lidem hlavně poskytováním kvalitních a zejména levných výrobků.

Nyní, když jsme se seznámili se zásadami, podle kterých byla řízena firma Baťa, zamysleme se nad některými dnešními názory. Údajně největším problémem v dnešní krizi je, že banky nechtějí podnikům poskytovat úvěry. Realita je ovšem taková, že podniky nemohoupracovat, poněvadž nemají objednávky – takovému podniku banka samozřejmě poskytovat úvěr nemůže pro nezajištěný odbyt.

Pomineme-li problém kvality, podniky nemohou získat objednávky, poněvadž ryrábějí a nabízejí výrobky za relativně vysoké ceny. Za podstatně nižší ceny by objednávky získaly. Např. pneumatiky za podstatně nižší ceny by šly na odbyt, motoristé by v zimě nejezdili na letních pneumatikách apod. Mnohé podniky však takto nepostupují. Dělníky pošlou domů a platí jim až 60 % mzdy, místo aby udržely výrobu a uvedené prostředky uplatnily ke snížení cen výrobků.

Nehodláme se zde zabývat morálními důsledky takových opatření. Bylo by také zajímavé sledovat jednání s dělníky na jedné straně o výši mzdy (případně jejího nižšího ročního nárůstu) a na druhé straně nebezpečí uzavření továrny. Většina dělníků by se jistě rozhodla pracovat i za přechodně zhoršených podmínek. To je jen jeden z námětů – racionalizačních opatření je snad nikdy nekončící množství.

Neustále slyšíme, jak jsou velkými částkami ze státního rozpočtu dotovány banky, podnikům a institucím jsou poskytovány nejrůznější úlevy na daních a jiných povinnostech. To odporuje nejzákladnější zásadě – nedávat nikomu nic zadarmo. Když už se společnost do takové situace dostala, musí být dotace a úlevy poskytovány za nepřísnějších kontrolovatelných podmínek a pod osobní odpovědností. Veřejnost se domnívá, že se tak v piné míře neděje.

Tomáš Baťa vyžadoval podnikavost a odpovědnost na všech úsecích. Byl toho názoru, že povinností banky je nejen odmítat poskytnutí úvěru na pochybné podnikání, ale vyhledávat důvěryhodné podnikatele, kterým může úvěry nabídnout.

Další zásadou firmou úspěšně využívanou bylo, že firma Baťa nesměla nikdy utrpět žádnou škodu. Když nějaká škoda vznikla, uhradil ji ten, kdo ji zavinil. Pokud nebylo možné zjistit viníka, uhradil ji nejbližší vedoucí pracovník. To je jednoduchá zásada, nejzajímavější ovšem je, že firma se vždy předem starala, aby postižený pracovník byl schopen škodu uhradit. To přímo nutí srovnávat s nynějším stavem v republice. Jsme svědky, kdy soudy odsuzují viníky statisícových i milionových škod k náhradám v úsměvné výši, např. několika málo procentech měsíčního příjmu po krátkou dobu.

Jak velká škoda pro celou naši společnost, že si neumíme osvojit, tedy nastudovat a uplatňovat osvědčené baťovské metody, kterých je celá řada a tvori ucelenou soustavu řízení. Velmi se mýlí ti, kteri aniž se pokusili s baťovskými metodami seznámit, tvrdí, že jde o metody již překonané. Tomáš Baťa se ve svých počátcích několikrát díval bankrotu do tváře, odnesl si z nich však mistrovskou zkušenost jak překonávat hospodářské krize a hlavně jak jim předcházet.

Ing. Zdeněk Rybka, CSc.

TAK JAKO V POSLEDNÍM ČÍSLE ZPRAVODAJE UPOZORŇUJEME I NA KNIHU PROF. ZELENÉHO CESTY K ÚSPĚCHU SHRNUJÍCÍ POZORUHODNÝM ZPŮSOBEM MYŠLENKY TOMÁŠE BATI. ZDE NAJDETE I ODKAZ NA NAKLADATELSTVÍ “ČINTAMANI”, KDE JE MOŽNÉ SI JI OBJEDNAT.

Zemřel náš letitý čestný předseda Tomáš Jan Baťa, symbol českých baťovců, ale život jeho rodiny i osudy jeho následovníků jdou dál a pokračuje tak i tato webová encyklopedie, jíž věnoval v posledních letech tolik pozornosti. V těchto dnech začínáme také, jak si přál, překládat její obsah postupně i do angličtiny, aby se stala universálním zdrojem informací o celosvětové historii českého baťovství.

Zde klikněte na odkaz na námi připravený životopis Tomáše Jana Bati pro webovou stránku Bata.cz.
A zde – najdete překlad jeho oficiálního smutečního oznámení.

>> Další z podnětů členů Klubu ABŠ pro BataStory:

Fotografie Jany Roubalíkové nám chvályhodně znovuobjevují už skoro zapomenuté baťovské mosty jako dodnes přežívající důkaz někdejší velkorysé snahy dát Zlínu dálniční spojení se světem. Cíl, jehož realizaci zabránila válka a (kromě současných nesmělých snah) jsme na něj čekali marně přes šedesát let …

K shlédnutí celého článku a všech fotografií klikněte sem

I letos přinášíme výroční zprávu Klubu ABŠ. Viz také sloupec vpravo. >>>>

Výbor klubu ABŠ přijat a oceněn hejtmanem Zlínského kraje

Předáním pamětních medailí coby výrazu uznání a poděkování za příkladné uplatňování baťovských zásad života i práce vyvrcholilo setkání hejtmana Libora Lukáše se třinácti členy Výboru Klubu Absolventů Baťovy školy práce Zlín:
Mgr. Jana Roubalíková, Ing. Romana Lešingrová, Ph.D., Ing. Miroslav Vinter, Miloslav Blaha, Ing. Svatopluk Jabůrek (předseda), Ing. Zdeněk Rybka, CSc., František Šumpela, Jindřiška Jabůrková, Jindřich Jahůdka, Růžena Kouřilová, Věra Kolková, Karel Halberštát.

„S absolventy Baťovy školy práce, kteří žijí v našem regionu, se stýkám poměrně často při různých společenských příležitostech a vážím si možnosti čerpat od nich autentické zkušenosti s tím, jak fungoval baťovský systém podnikání a řízení. Chtěl bych jim vyjádřit poděkování za propagaci myšlenek a systému, o němž se dnes již mnoho neví,“ vysvětlil důvod svého pozvání hejtman Libor Lukáš.

Členové výboru při setkání sdělili, že prostřednictvím moderního komunikačního nástroje – internetu – se snaží přibližovat činnost absolventů Baťovy školy práce, jichž je dnes na celém světě evidováno pět set. „Velmi často jsme dotazováni historiky či pracovníky archívů na některé záležitosti týkající se baťovské historie. Bohužel však již vzhledem k vysokému věku mnohých z nás postupně odcházíme, tím víc nás těší, že získáváme do našich řad i mladé zájemce,“ uvedl předseda výboru Ing. Svatopluk Jabůrek.

„Učím na zlínské univerzitě a když studenty seznamuji s určitými detaily baťovského modelu řízení, jsou zcela zaskočeni a překvapeni těmito informacemi, které jim předávám,“ sdělila svou zkušenost Jana Roubalíková, nejmladší členka Výboru Klubu absolventů.

Podle hejtmana je právě Univerzita Tomáše Bati v současné době tou správnou institucí pro tvůrčí uplatňování odzkoušené soustavy řízení spjaté s fenoménem Baťa. „Na tuto éru nemá smysl jen vzpomínat, je potřebné se z ní neustále učit a umět jí využít,“ zdůrazňuje Libor Lukáš

Absolventi Baťovy školy práce s hejtmanem hovořili nejen o věcech týkajících se minulosti, ale zajímali se také o současná témata regionálního života. Zvláštní pozornost ve vzájemné debatě věnovali projektu průmyslové zóny v Holešově, v níž někteří nacházejí paralelu mezi budovatelským boomem Zlína ve 20. a 30. letech minulého století, kdy Baťa prováděl obrovský nábor pracovních sil do rychle se rozvíjejícího podniku. I pro ně bylo třeba zajistit ubytování, postavit školy, hřiště, kina – tedy vytvořit podobnou infrastrukturu, s níž se počítá v rámci tohoto průmyslového parku.

Na závěr setkání předal Libor Lukáš všem pozvaným hostům i svůj osobní dárek – knihu „Hejtmanův americký deník,“ v němž formou komentovaného cestopisu zachycuje svůj pracovní pobyt v USA.

^{Z webu Zlínského kraje , text tiskový mluvčí Patrik Kamas}

Členové klubu ABŠ pomáhají historii Bati i BataStory

Přinášíme zajímavé fotografie, kterými se snaží obohatit baťovskou historii už i ti mladší členové Klubu ABŠ.

Na první vidíte Tomáše Baťu zakladatele (uprostřed v pozadí) s ing. Hugo Vavrečkou (vlevo) a hoteliérem Urbanem z Hradce Králové při kávě, během prohlídky zlínského Obchodního domu.

Zdaleka ne vždy dokážeme aspoň odhadnout, kdy byla fotografie pořízena a většinou jsme šťastni, když umíme odhadnout alespoň rok.

Tentokrát to díky péči Josefa Ryšánka, jenž pro nás fotografie objevil a digitalizoval, víme na den přesně. Stalo se tak dne 21. dubna roku 1930.

Na dalších dvou také velmi vzácných fotografiích zachytil fotograf Tomáše Baťu při prohlídce jedné z dílen s mladými muži.

Tady už datum bohužel neznáme, jen samozřejmě víme, že musely být pořízeny nejpozději v roce 1932. Každý další detail o datu nebo osobách na nich zobrazených uvítáme.

A s poslední máme obvyklý problém. Záběr pochází nepochybně odněkud z Orientu. Zřejmě to nebude Indie, spíš Střední Východ, možná Egypt, možná tehdejší Persie, ale pokud byste kdokoliv svedli odhadnout dobu nebo stát, odkud pochází, nebo dokonce rozpoznali baťovce na snímku, budeme vám vděčni za toto doplnění…

Členové klubu ABŠ mají k disposici další webovou stránku !

Patří třebíčské pobočce a je zatím skromná, ale v každém případě záslužná. Ostatně, při dnešním průměrném věku někdejších mladých mužů (spočítal to někdy někdo?) je vůbec zázrak, že existuje. Zasloužili se o ni absolventi Baťovy školy práce sdružení v pobočce Třebíč-Borovina a najdete ji zde, na třebíčském serveru www.trebic.cz. Přátelům z Třebíče přejeme, aby se jim dařilo a aby na ní – s pomocí mladší generace – uvedli ještě více zajímavých vzpomínek, ale i fotografií svých členů.

Webová stránka obsahuje popis pobočky, základní data o ní i krátkou osobní vzpomínku předsedy třebíčské pobočky Karla Kudrny, který ji založil, a jako další zajímavý příspěvek pak pojednání Ladislava Bečváře z roku 2000, v němž
živě vzpomíná především na jména těch absolventů Baťovy školy práce, kteří do Boroviny přešli ze Zlína, nebo ještě před ním mladšími absolvovali v Borovině a kteří byli pro ně mladší skutečnými vzory. Jména pánů Šťastného, Valeriána, Vočadla, Fučíka, Fojtíka, Beneše, Dluhoše, Válka, Dvořáka, Hobzy, Gregory, Pátka, Kavky, Mazourka, Popeláře, Boučka, Hladíka, dále pak vynikajících mistrů strojařského řemesla Doláka, Křehlíka, Hrůzy, Urbance, Sobotky, Sýkory, Horkého, Hamži, Kruly, Krčmáře, Smejkala, Joury, Lysáka, Hověze, Krejčího, Brady, Vaňka, Martínka, Bílka, Lukáše, Formana, nebo vedoucích z obuvnických a punčochárenských provozů Vlčana, Obala, Mastného, Kencla, Mareše, Konvičky, Hájka, Bureše, Poláčka, Frauknechta ale i desítky dalších, které mu nikdy nevymizí z paměti. Vidí za nimi i tehdejší podobu borovinského podniku, rozložení provozů, naše internáty, Společenský dům, sportovní hřiště, starou, ale i v té době novou kolonii obytných domků a svobodáren, prostě jak tehdy Borovina vypadala…

Středeční setkání ve vile Nadace Tomáše Bati

>>>

Na středu 5. března jsme pozvali opět na jedno z dalších zajímavých setkání dobře známého Dr Zdeňka Pokludu, autora četných knih a historických prací nejenom z historie Bati a zlínského kraje, ředitele Státního archívu v Klečůvce.

>>>

Velmi úspěšné bylo i setkání 6. února se současným personálním ředitelem firmy Baťa Dr Vojtěchem Kořenem. Pan Kořen, absolvent FF UP Olomouc pracuje ve firmě od r.1994 a prošel jí od pozice prodavače, pokladního, vedoucího etáže, přes treningového managera až po vedoucího úseku vzdělávání.

Výroční členská schůze udělila čestné členství profesoru Trnkovi

U příležitosti výroční členské schůze bylo uděleno čestné členství profesoru Trnkovi z University Tomáše Bati.
Předseda Klubu ABŠ Svatopluk Jabůrek mu předal čestné členství, včetně legitimace a odznaku. Profesor Trnka poté v proslovu vyjádřil vřelými slovy, jak si čestného členství v Klubu ABŠ váží.

Üplnou zprávu o jednání celé výroční schůze, jež se konala 18. dubna 2007, naleznete zde

Prohlášení Klubu Absolventů ABŠ

Klub absolventů vydal v minulých týdnech prohlášení, které se pokusil publikovat hned v několika mediích. Ne ve všech se setkalo se vstřícnou odezvou, proto je ve stejném znění jako ve Zpravodaji Klubu ABŠ zveřejněno i zde, na BataStory:

V souvislosti s rozhodnutím instalovat v roce 2007 ve Zlíně sochu Jana Bati lze očekávat. že dojde k určitému vyvrcholení snah o jeho morální rehabilitaci. Klub ABS podporuje každý projev uznání díla Jana Bati. který po sobě zanechal. a odsuzuje jeho vykonstruované a nespravedlivé poválečné pronásledování.

Historie má řadu příkladů. kdy následovníci úspěšných zakladatelů po převzetí podniků dovedli tyto k bankrotu. Naproti tomu Jan Baťa šel ve stopách svého nevlastního bratra Tomáše a dokázal pokračovat v díle zakladatele firmy tak, že ji přivedl k rychlému a velkému rozvoji.
Osvojil si zavedené metody práce, opřel se o osvědčené spolupracovníky a osvojil si í sociální cítění. Dokázal tak ve značné míře naplnit vize tragicky zesnulého zakladatele podniku. Převzatým osvědčeným metodám a zásadám zůstal věrný po celý život. Svědčí o tom jím vybudované hodnoty nejen v republice, ale i v zahraničí, zejména v Jižní Americe.

Jan Baťa šel tedy ve stopách svého bratra Tomáše, geniálního podnikatele, který za 38 let vybudoval z malé dílny největší obuvnický podnik na světě. Tomáš Baťa je také znám jako tvůrce celé sociologické soustavy v období. kdy se průmyslové podniky o výchovu a vzdělání dělníků vůbec nestaraly. Jeho cílem. ke kterému se rychle blížil. byl vzdělaný, zámožný a sebevědomý dělník, zajímající se o hospodářské a společenské dění, poctivě sloužící veřejnosti a nespoléhající se na jakékoliv podpory a dary.
Tomáš Baťa vybudoval dokonalý systém, což se dosud nepodařilo žádnému podnikateli na světě. Dokázal zainteresovat bez výjimky každého svého spolupracovníka, jak nazýval své zaměstnance, na maximálním vyvíjení pracovní iniciativy. To vedlo nejen k vysokým mzdám, ale také k daleko vyšší produktivitě práce jako základu rychlého rozvoje podniku a sociálního zabezpečení zaměstnanců.

V souvislosti s rehabilitací Jana Bati lze často pozorovat ve sdělovacích prostředcích jednostranné hodnocení jeho životního díla. S uspokojením bychom přivítali vyváženější hodnocení zásluh obou bratrů o rozvoj Zlína, Baťových závodů a baťovské podnikatelské a filozoficko-sociologické teorie a praxe. Vyváženost zásluh obou osobností by se měla projevit mimo jiné také při budování jejich soch.

Zlínský deník uveřejnil toto “Prohlášení” beze změny.

Mladá fronta DNES je otiskla, ale dala mu nadpis: “J. A. Baťa si sochu zaslouží” a z textu vypustila části hovořící o vybudování dokonalého systému řízení. rozvoji podniku a sociálním zabezpečení zaměstnanců Tomášem Baťou, čímž úplně zkreslila smysl “Prohlášení”.
Podali jsme protest, ale sdělili nám, že změnu provedou jen právní cestou. Ing. Jabůrek se dopisem obrátil na redakci MF DNES, protože zneužili jeho jméno pro dopis, který takto nenapsal a v šesti bodech porušili etický kodex novinářů.
Editor MF DNES p. Stojar se omluvil, že neměl v úmyslu zkreslit smysl “Prohlášení”, ale počítačový program pro rubriku mu nedovolil použít tak dlouhý nadpis. Vedoucí redaktor nám nabídl celou stránku na vyjádření našich názorů.

Magazín města Zlína odmítl otisknout toto “Prohlášení Klubu ABŠ” vůbec, protože “není v souladu s jejich záměry”.

Protože v tisku jsou navíc úplně zkreslovány údaje o převzetí závodu Janem A. Baťou, musí Klub ABŠ uvést ověřené údaje od Ing. J. Mayzlíka:

Tomáš Baťa i se sourozenci začal s 800 zlatými. Jan A. Baťa převzal podnik s 515 milIiony rezervních fondů, což bylo v té době naprosto výjimečné. K úhradě závazků ze závěti mu postačil nerozdělený zisk za jediný rok 1931. Podnik tak získal za 7,3 % jeho ceny, při čemž jej zaplatil z převzatého jmění.

Vzpomenete si ještě, dámy ? Dostaly jste kdysi také takový dopis ?

BAŤOVA ŠKOLA PRÁCE PRO MLADÉ ŽENY
*Odd 7512 *

Ve Zlíně, dne …

*Ctěná slečno, *
hlásíte se do závodů naší firmy. Podle stáří mohla byste býti přijata do naší školy práce pro mladé ženy. Přejeme si, aby z řad našich mladých žen vycházely ženy pro život dobře vychované…

“Zde”:http://batastory.net/milniky/vyzva-k-divkam-se-zajmem-o-batovu-skolu-prace-pro-mlade-zeny najdete celý text dnes už zažloutlého dokumentu, který jste kdysi držely rozechvělé v rukou. Vraťte se na okamžik do těch jistě nelehkých časů rozhodnutí, jež se však brzy staly naopak nezapomenutelnými…

Jeden z nás…

Vyslovíte-li mezi členy ABŠ v Brně jméno JUDr. Bohumíra Kutěje s představou, že ho třeba některý nebude znát, nepochodíte. A nejen proto, že patřil k absolventům Baťovy školy práce. Vždy se něčím tak trochu vymykal.

Když 3. 9.1930 nastoupil, pracoval nejprve jako modelář pánské obuvi a už v této profesi se v prvomájové soutěži roku 1933 umístil jako prvý. Tovaryšskou obuvnickou zkoušku udělal 13.6.1933, veřejnou obchodní školu (tehdy ještě se sídlem v Uherském Hradišti) ukončil dne 28.6.1933. A v hodnocení Baťovy školy práce se ve svém ročníku umístil mezi 450 spolužáky jako prvý.

Byl ale také pravidelným přispívatelem do novin BŠP – „Průkopníku“, jen v letech 1932 až 1933 tam můžeme nalézt hned několik článků v próze i veršované příspěvky, a také jeden slavnostní slib. V roce 1933 byl totiž vybrán, aby při prvomájových oslavách přednesl ke stotisícovému shromáždění projev za všechny Mladé muže.

Celý článek najdete zařazen v Osobnostech pod Milníky 2007 nebo přímo zde

Následovníci invence Zlína

Připomeňme si, že právě v řadách Mladých mužů stáli před válkou i mladí Indové, kteří pak spolu s Čechy a Slováky pěstovali semínko baťovství i ve své vlasti.

O tom, že ne nadarmo, svědčí vedle úspěšného Batanagaru a stovek baťovských prodejen třeba i vtipná invence dnešních pracovníků reklamy Bati v daleké Indii .

Brilantně vyvážená, z pomyslných baťovských krabic od bot postavená, desítky metrů vysoká věž na průmyslové výstavě upoutala na expozici Bati nejen výstavu ale i celou zemi.

Z akcí klubu ABŠ:

Někteří z nás se v minulém roce setkali i na baťovské konferenci 30. listopadu a 1. prosince. Z konference se připravuje sborník a ukázky z něj budou uvedeny i zde, na Batastory. V podrubrice Akce/Návštěvy/Pozvánky naleznete více o zajímavém programu konference.
Následovat budou také upozornění na nejpodstatnější články z nového Zpravodaje.

*NOVÝ SJEZD ABSOLVENTŮ BAŤOVY ŠKOLY PRÁCE *

O novém sjezdu absolventů Baťovy školy práce nebo o jejich o něco skromnějším Přátelském setkání jednají orgány Klubu, které čekají na vyjádření členstva. Pro ty, kdo nemají k dispozici poslední Zpravodaj, uvádíme plné znění v něm zveřejněného informačního článku a ankety

Z naší pošty :

1. Pravdivá zpráva o náletu na Zlín před více než šedesáti lety, 20. listopadu roku 1944, která musela přijít až z daleké Brazilie

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Přečtěte si zajímavou zprávu zasloužilého člena našeho klubu Zdeňka Pracucha zaslanou zlínskému výboru ABŠ, k letitým dohadům o údajně tajeném konkurenčním zázemí spojeneckého náletu.

Stará špatná a dobrá nová zpráva

Po marném úsilí klubu ABŠ a hned několika dalších spojených iniciativ, které se snažily prosadit, aby byla k blížícímu se výročí 130 let od narození Tomáše Bati, vydána poštovní známka, na níž měl být portrét Tomáše Bati, vzniklo nakonec alespoň toto důstojné razítko.
Důvodům, pro něž ani letitá snaha o vydání známky u několika různých institucí neuspěla, se věnoval i ing Svatopluk Jabůrek ve své výroční zprávě. Dnes však přinášíme naopak zprávu radostnou, přestože trochu hořkou:

Na světě je (bohužel jen německá) známka s portrétem Tomáše Bati

V roce, v němž si připomínáme 130. výročí narození největšího českého podnikatele Tomáše Bati, se společnou snahou Nadace Tomáše Bati a _Klubu absolventů Baťovy školy práce podařilo po velmi složitých peripetiích, dosáhnout vydání známky s jeho portrétem.

Trnitá cesta za zdánlivě tak samozřejmým uznáním započala již v roce 1995, kdy zlínský Klub absolventů Baťovy školy práce navrhl tehdejšímu Ministerstvu hospodářství zařazení známky s portrétem do edičního plánu na rok 1996, ke 120. výročí narození. Bohužel, už tehdy bezúspěšně. Druhý pokus uskutečnil Klub ABŠ spolu s Nadací Tomáše Bati ke 125. výročí v roce 2003. Tehdy už mezitím vzniklé Ministerstvo informatiky zařadilo tento požadavek do výběrového řízení na rok 2006, tedy na rok 130. výročí. Tím však také spíš omezená než dobrá vůle českých úřadů skončila. Návrh opět neprošel.

Proces vydání takové známky má samozřejmě svůj pevný řád a nejdůležitějším je výběr osobností, jež by měly být v každém roce připomenuty. Řád také připomíná, že výběr provádí komise složená z umělců a znalců umění zvučných jmen, historiků a odborníků na známkovou tvorbu, sledující jediný cíl. Vybrat jen ty nejvýznamnější osobnosti s kulatým jubileem. Je skoro k nepochopení, že ani přes takto intelektuálně jistě nesporně kvalifikované síto Tomáš Baťa za celých deset neprošel.
Odůvodnění? – Na české známce si zaslouží být jen skutečně významná česká osobnost. Takto opravdu zněla, a ne jednou, oficiální odpověď úředníků.

Takové rozhodnutí instituce, jež jediná má kompetenci k vydávání českých známek, zní pro zlínský region a v něm dodnes více než živé jméno Baťa téměř pohrdavě. Zejména pak, když se naopak zcela reálně uvažuje o vydání známek významným sportovcům.
Nic proti tomu: avšak není osobnost Tomáše Bati, jež ovlivnila celé generace našich lidí, a předvádí náš stát v tom nejlepším světle dnes už po více než sto let celému světu, při nejmenším rovnocenná jakkoliv významným ale přece jen krátkodobým sportovním výkonům?

Ne pro české úřady, v nichž jakoby dosud, snad díky v nich dodýchávající padesátileté komunistické ideologii, představovalo jméno Baťa stále ještě synonymum nežádoucího úspěchu. Ani přes intervenci Zlínského kraje, četnou korespondenci a podpůrná stanoviska dalších institucí a osobností se rozhodnutí nepodařilo zvrátit. O pocitu křivdy a odstrčení regionu netřeba pochybovat.

A odkud tedy že přišlo zadostiučinění? – Bohužel a skoro symptomaticky – z ciziny. Nabídla se k tomu – a právě v den symbolický pro všechny baťovce – německá pošta ASD. Tím dnem slaveným dávno před komunistickým režimem tradičně u Baťů jako skutečný svátek práce, byl 1. máj. A od toho dne se také práce na známce nezastavila.

Známku graficky zpracovanou a vytištěnou v pražské Poštovní tiskárně cenin tak uvidíme už v těchto dnech. Kombinovaný aršík známek s podobiznou Tomáše Bati a obrázkem jeho továrny, vychází společně s „obálkou prvního dne“ (FDC) s další kresbou Tomáše Bati. Vzhledem k tomu, že oficiálně v Německu, není hodnota známek v korunách, ale v eurech.
A kdoví, zda právě v tom nehledat velikost osobnosti Tomáše Bati: pro úředníky českých ministerstev zanedbatelnou, ne-li dokonce zapomenutou, pro Evropu stále živou a nepřehlédnutelnou. Tomáš Baťa, jenž neměl byrokracii rozhodně v lásce, by měl určitě radost.

^{Z vyjádření ředitele Nadace Tomáše Bati ing Pavla Veleva}

Fotografie členek a členů nového výboru ABŠ:

Zleva:

Jana Verbergerová Bc
Romana Vítková Ing PhD
Miroslav Vinter Ing
Miroslav Blaha
Svatopluk Jabůrek Ing
Zdeněk Rybka Ing. CSc
František Šumpela
Jindra Jabůrková
Jindřich Jahůdka
Růžena Kouřilová
Věra Kolková
Karel Halberštát

^{V pozadí foto Tomáše Bati.}

^{(V jeho pietně rekonstruované pracovně fotografovala Jana Verbergerová.)}

Z minulých Zpravodajů nepřehlédněte materiál nejpodstatnější, zprávu o činnosti přednesenou na posledním setkání ing. Svatoplukem Jabůrkem. (TIP:Klikněte na zbarvená slova.)

A pamětní list vydaný k příležitosti sto třicátého výročí narození Tomáše Bati Klubem ABŠ.

K témuž výročí bylo vytvořeno i poštovní razítko…

… a vytištěna série slavnostních obálek se zdařilým portrétem Tomáše Bati.

Smutná zpráva

Jak se dozvídáme z časopisu našich krajanů na Novém Zélandu, zemřel nejstarší baťovec na tomto krásném ostrově (a možná i na světě) – pan Josef Hiess. Na Silvestra by se byl dožil 94 let.

Pohřeb se konal v kostele sv. Petra a Pavla ve Wellingtonu a dle jeho přání mu na rozloučenou zazněla česká státní hymna a motiv ze Smetanovy Vltavy.

Pan Hiess prožil větší část svého pohnutého života s Baťou a se souhlasem šéfredaktora Střípků / Čriepkov pana Gustava Knotka – jsme připravili jako památku na pana Hiesse ukázku z jeho, v tomto časopise uveřejněných vzpomínek

Časopis Střípky-Čriepky (i včetně všech jeho starších čísel od roku 2005) najdete také na pěkné nové webové stránce krajanského československého klubu na Novém Zélandě na adrese “http://www.csclubnz.org”:http://www.csclubnz.org

Mladí muži z celého světa

Ta fotografie je více než dojemná. Zachycuje několik málo tehdy ještě nedůvěřivých aspirantů na to, stát se prvními absolventy BŠP. V prvním roce je bylo ještě třeba přesvědčovat. V pozdějších letech se jich hlásily desetitisíce, přísnými zkouškami jich však procházelo o řád méně.

Baťova škola práce a její internáty, dílny a ústavy formovaly za dlouhá léta své existence celé generace mladých, kteří nikdy nezapomněli na to, kde a jak dostali, ještě jako tak zvaní mladí muži a mladé ženy, do vínku většinu svých dobrých vlastností.

Patřili k ním i mladí ze zahraničí. Zde vidíte ty z Indie. Avšak ať už Češi nebo Slováci, Indové či Egypťané, k jejich předním vlastnostem patřila věrnost. Nejenom firmě, ale i ideálům.
Dokazuje to fakt, že klub jejich absolventů existuje dodnes. A dodnes udržuje a dodržuje zásady, jež vzaly kdysi tisíce mladých za své. U nás i ve světě.

Ti z Británie patřili k nejúspěšnějším.
Nedávný zájezd desítek britských baťovců, mezi nimiž byli i potomci těch prvních několika anglických mladých mužů z roku 1931 (na fotografii) to jenom potvrdil.

Myšlenka Tomáše Bati zakladatele tak platí i po letech a baťovská tradice se přenáší na další generace.

Hoši z Egypta.

BataStory by měla ABŠ napomoci nejen k vzájemné informovanosti a spojení s dalšími členy ve světě, ale i v sympatické snaze, nebránit se přijetí dalších, kteří už neměli to štěstí zažít BŠP, přesto však nacházejí cestu ke kvalitám jeho zásad a sympatizují s nimi. I pro ně bude potřebným poučením. A možná i moderní formou výuky ve stylu BŠP.

Ještě nevyšel nový Zpravodaj a my už víme, že v něm bude řada zajímavých článků, z nichž přineseme postupně řadu informací a ukázek.